17. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Mt 13,52 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 3,5.7-12
Datum: 30. 7. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Hledaný citát: Mt 13,52 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 3,5.7-12
; Řím 8,28-30
; Mt 13,44-52
Datum: 30. 7. 2023
Dodatečná připomínka k podobenství o jílku mámivém. [1]
K prvnímu čtení.
Šalomoun byl nadanou a nadějnou osobností. Začal dobře prosil Boha o získání moudrosti.
Toho si máme všímat a v tom si z něj vzít příklad. (Šalamounovi jsou připsány krásné biblické texty.)
Ale sláva a moc tomuto třetímu králi Izraele stouply do hlavy, svedl Izrael ke svévoli před Hospodinem, k pohanským praktikám a přivodil rozpad říše. [2]
Izraelité si na Hospodinu vymohli krále. Dětem říkáme, že ve volbách po válce zvítězili komunisté.
Šalamounův příběh nás varuje.
Katolíci většinou nestudují Písmo, neznají Šalamounova selhání, příčiny jeho chyb, podceňují pokušení moci a dovolují zneužívat moc těm, kteří si ji svévolně přivlastňují. [3]
K druhému čtení.
Šoa otřáslo slovy: „Těm, kteří milují Boha, vše napomáhá k dobrému.“
Viktor Frankl (zakladatel logoterapie, který prošel peklem Osvětimi) řekl: „Ten, kdo má dostatečně silný motiv pro život, obstojí i v extrémně těžkých podmínkách.“
K evangeliu.
Ježíšova podobenství nám pomáhají porozumět životu v božím království.
Oráč v dnes čteném podobenství je zaměstnancem, není majitelem pole. Zatímco obchodník hledá perly a obchoduje s nimi, náš oráč objevil poklad náhodou. Oba udělali vše pro získání veliké cennosti.
Podobně jsme přišli k objevu Boha milosrdného, jedni tak, druzí onak.
Na každém z nás je, jak si přátelství Boha vážíme.
Dále Ježíš říká: „Jste jako ryby v síti.“ Sítí je společenství souvěrců (synagoga, církev), od společenství všech křesťanů, jednotlivých církví až po farnost nebo sbor. (Dětem vysvětlujeme, že některé ryby v moři jsou chutné, jiné nejedlé a některé jedovaté, podobně jako třeba houby.)
Bůh nabízí svou pomoc všem lidem, nikoho předem nevylučuje. Církev se má ucházet o všechny lidi, ale nemá snižovat laťku v soužití s druhými.
Péčí o svou osobnost podle Ježíše přispíváme do společného pokladu dětí božích. Stavíme se na stranu života; chci být dobrou rybou a tím rozhoduji o své budoucnosti.
Pouhá příslušnost k církvi nestačí, špatní nevejdou do nebeského království. [4]
Přátelství Boha k nám je největším pokladem, na příkladu se pokusím ukázat, jaké bohatství nám přináší, jak nás boží přátelství ovlivňuje. Máme s ním dobře hospodařit, máme si osvojovat další dovednosti k citlivému a laskavému soužití s druhými lidmi.
V naší společnosti mně chybí slušné a poctivé debaty. [5]
K přínosnému hledání potřebujeme dodržet kulturu hodnou Ježíšových přátel. Abychom se dobrali co nejlepšího užitku, např. v debatě o Istambulské smlouvě, potřebujeme pozvat ke kulatému stolu odborníky, znalce, ty, kteří umějí naslouchat slabším a obětem, a lidi, kteří potřebným lidem slouží.
(Nesnáším ponižování druhých. Těm, kteří útočí nenávistnými a sprostými projevy, neodpovídám. Mají se za lepší křesťany, ale nedbají Ježíšova varování před nebezpečím nekontrolovaného hněvu a výzvu k milování nepřátel. /Mt 5,21n
Názory druhých a vzdělaných lidí mě mohou obohatit, ale o rvačky zájem nemám. O těch, kteří nehledají, nám Ježíš radí: „Neházejte perly sviním“.
Slušná debata vyžaduje nejen dost času.
Ve slušné debatě se představujeme druhým: kdo jsem, do čeho mám nějaký vhled a co hledám. To je projevem úcty. Naslouchání druhému je základní podmínkou.
Kdo jsem? Kým jsem pro Boha, a co druhým nabízím.
Bůh i se mnou jedná s velikou úctou, říká i mně: „Buď mým obrazem, jsi mým milovaným synem.“
Přiznávám, že se u toho červenám studem, dobře vím, že jsem pod míru. (I římský biskup František říká: „Jsem hříšník.“) Jak bych se tedy já mohl nad někoho povyšovat?
Vážím si toho, kdo je ochotný se mnou hledat. Má stejnou důstojnost před Bohem jako já. Nemám jej za podřadnějšího než sebe. Ale i od druhého si přeji slušné jednání. A jako se věnuji poznávání Bible, psychologie a praktické službě druhým, tak i od druhých čekám poctivý vhled do daného tématu rozpravy.
Co jsme se už naučili z pokladu božího vyučování o soužití s nejbližšími?
Přátelství je pro nás bohatstvím nevyčíslitelné hodnoty.
Jsou různá přátelství: rodičů a dětí, vztahy mezi ženami, mezi muži. Písmo k tomu má co říci. [6] Manželské přátelství má svou jedinečnou roli i cenu.
Jen s druhým můžeme být obrazem božím. Společná služba životu (v jakékoliv formě) přináší více užitku. 1+1je - v tomto případu - víc než 2.
Někteří lidé tvrdí, že Bůh lidi jinak sexuálně orientované, zavrhuje. To není pravda. Ježíš nejednal jinak s muži a jinak se ženami. Nedělil lidi na bohaté a chudé, spravedlivé a hříšníky, svobodné a otroky, Judejce a pohany ani na heterosexuály a homosexuály.
Chceme-li hledat s druhými biblický pohled na sexualitu, je třeba o Písmu něco vědět. (Medika se také ptáme: „V kterém ročníku studuješ medicínu?“)
Písmo je třeba poctivě a bohabojně (s úctou) zkoumat.
Všimněme si tří biblických textů, kterými je v našich soubojích šermováno.
Vyprávění o Lotovi (Gn 19,1n
Lot přijal a pohostil nebeské posly (stolování je rituálem přátelství, vytvářejícím veliké pouto někdy až „na život a na smrt“).
Výzva sodomských: „Vyveď nám své hosty, abychom je poznali,“ je strašidelná. („Poznat“ zde znamená sexuálně je znásilnit.)
Lot zvrhlíkům v zoufalství nabízí své dcery, aby dostál přátelství ke svým hostům a uchránil je před ponížením …
Podobná hrůza je popisována i v případě Samsona. Vězněného, oslepeného a poníženého nepřítele chtějí Pelištejci znásilnit: „Předveďte ho, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ (Sd 16,25
– Dodneška se takové hrůzy někde opakují. Teď - v 21. století - slyšíme o mučení a znásilňování Ukrajinců ruskými okupanty. Někteří lidé, místo aby pomáhali Ukrajincům, se zbaběle trefují do homosexuálů. Slabší šikanujeme, ale na silné si netroufneme.
Apoštol Pavel v 1. kap. Řím popisuje pohanskou zvrhlost. I v dnešní době někteří heterosexuálové páchají všelijaké hrůzy, mnohem horší a větší než někteří homosexuálové.
Písmo se k homosexualitě nevyjadřuje. Svůj postoj k ní máme objevit. V minulosti jsme mnoha lidem (jiné barvy pleti, jiných názorů a náboženství, jiné sexuální orientace …, nespravedlivě a krutě ubližovali).
Křesťané byli po staletí strašeni „hříšností“ sexuality. My, duchovní, jsme jim neukázali jak se z tohoto božího daru těšit a využít jej k dobrořečení Bohu. Týrali jsme lidi nespravedlivými a nejnemožnějšími zákazy. Dosud jsme se za to ani neomluvili.
Pohřbíval jsem homosexuálního mladíka, který nevydržel tlak společnosti. Mluvil jsem s jeho zničenou rodinou ...
Znám příběh homosexuálního čtrnáctiletého chlapce, který si vzal život, neunesl hloupá a agresivní kázání faráře …
Měl jsem v péči ženy, ponižované a týrané katolickými manžely – dlouho nenacházely v církvi pomoc.
O domácím násilí páchaném na dětech vím své.
Znám řadu obětí sexuálního násilí duchovních a dalšího ponižování, když byly církevními představenými umlčovány a jejich trápení bylo zlehčováno.
Potkal jsem řadu šikanovaných.
(Politickou šikanou jsme, my, starší, procházeli dlouhé roky.)
Slyším zaujaté a povrchní odsuzování Istambulské smlouvy.
I proto volám po věcné a poctivé debatě znalců.
Bůh nám nabízí svou osvětu. V debatě a v našich sporech mezi kostelovými lidmi se ukazuje, kdo má slovo boží za poklad a vzácnou perlu. Kdo je ovlivněn božím milosrdenstvím a pro koho z nás je rozhodující slovo Boží. Někteří lidé používají text z Bible jako klacek, který někde ulomili a mlátí jím druhé hlava nehlava. Nechme si Boží moudrostí ochladit naše rozpálené hlavy a nechat se osvobodit od útočnosti náboženské nesnášenlivosti. Jinak dáváme lidem špatný příklad, zhoršujeme zuboženou pověst církve a zaděláváme si na věčný pobyt v pekle.
Kdo z křesťanů zná Ježíšovu řeč, že je ještě horší hřích, než zvrácenost „sodomských“ – hřích proti Duchu svatému …? (Srv. Mt 11,20-24
Slovo boží je pro nás pokladem a jeho studování je nám potěšením.
[1] Podrobný komentář k jílku jsem nabídl před léty, snažím se postoupit dál. Pozorný učedník si neplete smrtelně jedovatý jílek s jiným plevelem (o pleveli Ježíš mluví v podobenství o rozsévači). Jílek se nezmění v pšenici, ale my se máme měnit do podoby Ježíše. Člověk se může obrátit (ze Šavla se stal Pavel)Máme se navzájem upozorňovat na chyby, ale nemáme pronásledovat ty, kteří mluví o Bohu jinak než my. Jílek zplodil inkvizici.
Ježíšova slova: „Počkejte do žní,“ neznamená, neodporujte zlu a zlému. Informace o nepříteli, rozpoznávání zla, lží a o účinné obraně proti nim, jsou důležité.
Malý princ říká: „Plevel je třeba vytrhnout hned, jak jej rozpoznáme. Nejnebezpečnější jsou baobaby, svými kořeny prorostou a pak roztrhnou celou planetku.“
(Expéryho „Malý princ“ patří do rodinného stříbra moudrosti naší evropské civilizace. Bible je nám svou moudrostí 24karátovým zlatem.)
[2] Mnohoženství ve starověku bylo dobrým sociálním řešením, žen bylo víc než mužů (až do 20. století nemohl nikdo žít sám, neuživil by se). Prohlašovat naší formu manželství - jeden pár na celý život - za tradiční a přirozenou, je projevem neznalosti. Nikdy v historii lidstva a možná ani dnes nemělo většinu. Dospěli jsme k ní poměrně pozdě.
Naše forma manželství je pro nás pokrokem, v mnohoženství není snadné být v oblíbenosti muže druhou ženou natož až čtvrtou. Naše manželky těžko nesou větší oblibu milenky svého muže a chlap nesnáší milence své ženy. Ze života praotců (Abraháma, Izáka a Jákoba) a jejich žen, známe také těžké postavení dětí, které se narodily z otrokyň (z náhradních matek).
Král Izraele nesměl mít mnoho žen. Šalomoun z politických důvodů uzavřel mnoho sňatků s pohanskými princeznami, pořídil jim kapličky pro jejich božstva a tím zavlekl do Izraele pohanství. Izraelitům dal špatný příklad. Smutné následky známe, rozdvojenost náboženství a říše.
[3] Církev si zbudovala - oproti evangeliu a praxi prvotní církve - hierarchický systém svých pohlavárů. Ti si ideologicky zajistili své pozice až do věčnosti. Katolická praxe na těchto privilegiích setrvává. Zatímco manželství končí smrtí partnera, my tvrdíme, že svěcení služebného kněžství je nesmazatelným znamením a má věčný charakter.
[4] Nebešťané řeknou špatným: „Vás nebereme do party, nebudeme si snižovat úroveň nebeského království. Jste nepříjemní, neřídíte se Ježíšovými pravidly k soužití s druhými, nepřijali jste jeho názory a postoje.“
Ježíšova generace, včetně velekněží byla na správném místě ve správný čas a přesto
[5] Zajímá mě názor druhého. Jsem potěšen, zajímá-li jej můj názor - tak můžeme obohatit jeden druhého.
Ale podstatný pro mě je názor Ježíše na danou věc. Pomůže-li mně druhý lépe porozumět Písmu, budu mu velice vděčný.
[6] Přátelství tchyně a snachy, Noemi a Rút bylo nádherné. „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ (Rút 1: 16-17)
Přátelství korunního prince Jónatana a Davida bylo závratné. „Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.“ (1 Sam 18,4
„Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. (2 Sam 1,26
O přátelství Ježíše a apoštolů se můžeme přesvědčit.
Některá přátelství nevydrží. I Ježíš byl „rozveden“. S Jidášem. Všem manželům přeji, aby měli tak krásný vztah jaký byl mezi Ježíšem a Jidášem, než apoštolovi „přeskočilo“. K přátelství je třeba práce obou stran.
K prvnímu čtení.
Šalomoun byl nadanou a nadějnou osobností. Začal dobře prosil Boha o získání moudrosti.
Toho si máme všímat a v tom si z něj vzít příklad. (Šalamounovi jsou připsány krásné biblické texty.)
Ale sláva a moc tomuto třetímu králi Izraele stouply do hlavy, svedl Izrael ke svévoli před Hospodinem, k pohanským praktikám a přivodil rozpad říše. [2]
Izraelité si na Hospodinu vymohli krále. Dětem říkáme, že ve volbách po válce zvítězili komunisté.
Šalamounův příběh nás varuje.
Katolíci většinou nestudují Písmo, neznají Šalamounova selhání, příčiny jeho chyb, podceňují pokušení moci a dovolují zneužívat moc těm, kteří si ji svévolně přivlastňují. [3]
K druhému čtení.
Šoa otřáslo slovy: „Těm, kteří milují Boha, vše napomáhá k dobrému.“
Viktor Frankl (zakladatel logoterapie, který prošel peklem Osvětimi) řekl: „Ten, kdo má dostatečně silný motiv pro život, obstojí i v extrémně těžkých podmínkách.“
K evangeliu.
Ježíšova podobenství nám pomáhají porozumět životu v božím království.
Oráč v dnes čteném podobenství je zaměstnancem, není majitelem pole. Zatímco obchodník hledá perly a obchoduje s nimi, náš oráč objevil poklad náhodou. Oba udělali vše pro získání veliké cennosti.
Podobně jsme přišli k objevu Boha milosrdného, jedni tak, druzí onak.
Na každém z nás je, jak si přátelství Boha vážíme.
Dále Ježíš říká: „Jste jako ryby v síti.“ Sítí je společenství souvěrců (synagoga, církev), od společenství všech křesťanů, jednotlivých církví až po farnost nebo sbor. (Dětem vysvětlujeme, že některé ryby v moři jsou chutné, jiné nejedlé a některé jedovaté, podobně jako třeba houby.)
Bůh nabízí svou pomoc všem lidem, nikoho předem nevylučuje. Církev se má ucházet o všechny lidi, ale nemá snižovat laťku v soužití s druhými.
Péčí o svou osobnost podle Ježíše přispíváme do společného pokladu dětí božích. Stavíme se na stranu života; chci být dobrou rybou a tím rozhoduji o své budoucnosti.
Pouhá příslušnost k církvi nestačí, špatní nevejdou do nebeského království. [4]
Přátelství Boha k nám je největším pokladem, na příkladu se pokusím ukázat, jaké bohatství nám přináší, jak nás boží přátelství ovlivňuje. Máme s ním dobře hospodařit, máme si osvojovat další dovednosti k citlivému a laskavému soužití s druhými lidmi.
V naší společnosti mně chybí slušné a poctivé debaty. [5]
K přínosnému hledání potřebujeme dodržet kulturu hodnou Ježíšových přátel. Abychom se dobrali co nejlepšího užitku, např. v debatě o Istambulské smlouvě, potřebujeme pozvat ke kulatému stolu odborníky, znalce, ty, kteří umějí naslouchat slabším a obětem, a lidi, kteří potřebným lidem slouží.
(Nesnáším ponižování druhých. Těm, kteří útočí nenávistnými a sprostými projevy, neodpovídám. Mají se za lepší křesťany, ale nedbají Ježíšova varování před nebezpečím nekontrolovaného hněvu a výzvu k milování nepřátel. /Mt 5,21n
; 5: 43n/)
Názory druhých a vzdělaných lidí mě mohou obohatit, ale o rvačky zájem nemám. O těch, kteří nehledají, nám Ježíš radí: „Neházejte perly sviním“.
Slušná debata vyžaduje nejen dost času.
Ve slušné debatě se představujeme druhým: kdo jsem, do čeho mám nějaký vhled a co hledám. To je projevem úcty. Naslouchání druhému je základní podmínkou.
Kdo jsem? Kým jsem pro Boha, a co druhým nabízím.
Bůh i se mnou jedná s velikou úctou, říká i mně: „Buď mým obrazem, jsi mým milovaným synem.“
Přiznávám, že se u toho červenám studem, dobře vím, že jsem pod míru. (I římský biskup František říká: „Jsem hříšník.“) Jak bych se tedy já mohl nad někoho povyšovat?
Vážím si toho, kdo je ochotný se mnou hledat. Má stejnou důstojnost před Bohem jako já. Nemám jej za podřadnějšího než sebe. Ale i od druhého si přeji slušné jednání. A jako se věnuji poznávání Bible, psychologie a praktické službě druhým, tak i od druhých čekám poctivý vhled do daného tématu rozpravy.
Co jsme se už naučili z pokladu božího vyučování o soužití s nejbližšími?
Přátelství je pro nás bohatstvím nevyčíslitelné hodnoty.
Jsou různá přátelství: rodičů a dětí, vztahy mezi ženami, mezi muži. Písmo k tomu má co říci. [6] Manželské přátelství má svou jedinečnou roli i cenu.
Jen s druhým můžeme být obrazem božím. Společná služba životu (v jakékoliv formě) přináší více užitku. 1+1je - v tomto případu - víc než 2.
Někteří lidé tvrdí, že Bůh lidi jinak sexuálně orientované, zavrhuje. To není pravda. Ježíš nejednal jinak s muži a jinak se ženami. Nedělil lidi na bohaté a chudé, spravedlivé a hříšníky, svobodné a otroky, Judejce a pohany ani na heterosexuály a homosexuály.
Chceme-li hledat s druhými biblický pohled na sexualitu, je třeba o Písmu něco vědět. (Medika se také ptáme: „V kterém ročníku studuješ medicínu?“)
Písmo je třeba poctivě a bohabojně (s úctou) zkoumat.
Všimněme si tří biblických textů, kterými je v našich soubojích šermováno.
Vyprávění o Lotovi (Gn 19,1n
) popisuje zkaženost a zvrhlost
„sodomských“.
Lot přijal a pohostil nebeské posly (stolování je rituálem přátelství, vytvářejícím veliké pouto někdy až „na život a na smrt“).
Výzva sodomských: „Vyveď nám své hosty, abychom je poznali,“ je strašidelná. („Poznat“ zde znamená sexuálně je znásilnit.)
Lot zvrhlíkům v zoufalství nabízí své dcery, aby dostál přátelství ke svým hostům a uchránil je před ponížením …
Podobná hrůza je popisována i v případě Samsona. Vězněného, oslepeného a poníženého nepřítele chtějí Pelištejci znásilnit: „Předveďte ho, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ (Sd 16,25
)
– Dodneška se takové hrůzy někde opakují. Teď - v 21. století - slyšíme o mučení a znásilňování Ukrajinců ruskými okupanty. Někteří lidé, místo aby pomáhali Ukrajincům, se zbaběle trefují do homosexuálů. Slabší šikanujeme, ale na silné si netroufneme.
Apoštol Pavel v 1. kap. Řím popisuje pohanskou zvrhlost. I v dnešní době někteří heterosexuálové páchají všelijaké hrůzy, mnohem horší a větší než někteří homosexuálové.
Písmo se k homosexualitě nevyjadřuje. Svůj postoj k ní máme objevit. V minulosti jsme mnoha lidem (jiné barvy pleti, jiných názorů a náboženství, jiné sexuální orientace …, nespravedlivě a krutě ubližovali).
Křesťané byli po staletí strašeni „hříšností“ sexuality. My, duchovní, jsme jim neukázali jak se z tohoto božího daru těšit a využít jej k dobrořečení Bohu. Týrali jsme lidi nespravedlivými a nejnemožnějšími zákazy. Dosud jsme se za to ani neomluvili.
Pohřbíval jsem homosexuálního mladíka, který nevydržel tlak společnosti. Mluvil jsem s jeho zničenou rodinou ...
Znám příběh homosexuálního čtrnáctiletého chlapce, který si vzal život, neunesl hloupá a agresivní kázání faráře …
Měl jsem v péči ženy, ponižované a týrané katolickými manžely – dlouho nenacházely v církvi pomoc.
O domácím násilí páchaném na dětech vím své.
Znám řadu obětí sexuálního násilí duchovních a dalšího ponižování, když byly církevními představenými umlčovány a jejich trápení bylo zlehčováno.
Potkal jsem řadu šikanovaných.
(Politickou šikanou jsme, my, starší, procházeli dlouhé roky.)
Slyším zaujaté a povrchní odsuzování Istambulské smlouvy.
I proto volám po věcné a poctivé debatě znalců.
Bůh nám nabízí svou osvětu. V debatě a v našich sporech mezi kostelovými lidmi se ukazuje, kdo má slovo boží za poklad a vzácnou perlu. Kdo je ovlivněn božím milosrdenstvím a pro koho z nás je rozhodující slovo Boží. Někteří lidé používají text z Bible jako klacek, který někde ulomili a mlátí jím druhé hlava nehlava. Nechme si Boží moudrostí ochladit naše rozpálené hlavy a nechat se osvobodit od útočnosti náboženské nesnášenlivosti. Jinak dáváme lidem špatný příklad, zhoršujeme zuboženou pověst církve a zaděláváme si na věčný pobyt v pekle.
Kdo z křesťanů zná Ježíšovu řeč, že je ještě horší hřích, než zvrácenost „sodomských“ – hřích proti Duchu svatému …? (Srv. Mt 11,20-24
) Kdo ví, o co jde?
Slovo boží je pro nás pokladem a jeho studování je nám potěšením.
[1] Podrobný komentář k jílku jsem nabídl před léty, snažím se postoupit dál. Pozorný učedník si neplete smrtelně jedovatý jílek s jiným plevelem (o pleveli Ježíš mluví v podobenství o rozsévači). Jílek se nezmění v pšenici, ale my se máme měnit do podoby Ježíše. Člověk se může obrátit (ze Šavla se stal Pavel)Máme se navzájem upozorňovat na chyby, ale nemáme pronásledovat ty, kteří mluví o Bohu jinak než my. Jílek zplodil inkvizici.
Ježíšova slova: „Počkejte do žní,“ neznamená, neodporujte zlu a zlému. Informace o nepříteli, rozpoznávání zla, lží a o účinné obraně proti nim, jsou důležité.
Malý princ říká: „Plevel je třeba vytrhnout hned, jak jej rozpoznáme. Nejnebezpečnější jsou baobaby, svými kořeny prorostou a pak roztrhnou celou planetku.“
(Expéryho „Malý princ“ patří do rodinného stříbra moudrosti naší evropské civilizace. Bible je nám svou moudrostí 24karátovým zlatem.)
[2] Mnohoženství ve starověku bylo dobrým sociálním řešením, žen bylo víc než mužů (až do 20. století nemohl nikdo žít sám, neuživil by se). Prohlašovat naší formu manželství - jeden pár na celý život - za tradiční a přirozenou, je projevem neznalosti. Nikdy v historii lidstva a možná ani dnes nemělo většinu. Dospěli jsme k ní poměrně pozdě.
Naše forma manželství je pro nás pokrokem, v mnohoženství není snadné být v oblíbenosti muže druhou ženou natož až čtvrtou. Naše manželky těžko nesou větší oblibu milenky svého muže a chlap nesnáší milence své ženy. Ze života praotců (Abraháma, Izáka a Jákoba) a jejich žen, známe také těžké postavení dětí, které se narodily z otrokyň (z náhradních matek).
Král Izraele nesměl mít mnoho žen. Šalomoun z politických důvodů uzavřel mnoho sňatků s pohanskými princeznami, pořídil jim kapličky pro jejich božstva a tím zavlekl do Izraele pohanství. Izraelitům dal špatný příklad. Smutné následky známe, rozdvojenost náboženství a říše.
[3] Církev si zbudovala - oproti evangeliu a praxi prvotní církve - hierarchický systém svých pohlavárů. Ti si ideologicky zajistili své pozice až do věčnosti. Katolická praxe na těchto privilegiích setrvává. Zatímco manželství končí smrtí partnera, my tvrdíme, že svěcení služebného kněžství je nesmazatelným znamením a má věčný charakter.
[4] Nebešťané řeknou špatným: „Vás nebereme do party, nebudeme si snižovat úroveň nebeského království. Jste nepříjemní, neřídíte se Ježíšovými pravidly k soužití s druhými, nepřijali jste jeho názory a postoje.“
Ježíšova generace, včetně velekněží byla na správném místě ve správný čas a přesto
[5] Zajímá mě názor druhého. Jsem potěšen, zajímá-li jej můj názor - tak můžeme obohatit jeden druhého.
Ale podstatný pro mě je názor Ježíše na danou věc. Pomůže-li mně druhý lépe porozumět Písmu, budu mu velice vděčný.
[6] Přátelství tchyně a snachy, Noemi a Rút bylo nádherné. „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ (Rút 1: 16-17)
Přátelství korunního prince Jónatana a Davida bylo závratné. „Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.“ (1 Sam 18,4
)
„Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. (2 Sam 1,26
)
O přátelství Ježíše a apoštolů se můžeme přesvědčit.
Některá přátelství nevydrží. I Ježíš byl „rozveden“. S Jidášem. Všem manželům přeji, aby měli tak krásný vztah jaký byl mezi Ježíšem a Jidášem, než apoštolovi „přeskočilo“. K přátelství je třeba práce obou stran.