14. neděle v mezidobí

Ježíšova slova: „Bůh skryl poznání před moudrými a chytrými a odhalil je maličkým,“ rádi citují lenoši. Hned je vidět, že Ježíšovu výroku nerozumějí.
Slova: „moudrými a chytrými“ je třeba vyslovit ironicky.

První čtení. K nevěrné dceři jeruzalémské v babylonském zajetí se vrací královský manžel, aby svou nevěstu ochránil a pečoval o ni.
Ten, kdo touží po porozumění Bohu, si rád přečte pár předešlých veršů. Text dramaticky ukazuje věrnost a velkorysost Hospodina. Hned se ukáže, zda jsme „maličtí,“ zda jsme hladoví po Duchu, po poznávání Boha.
Kdo hledá, ten se dozví a bude mu dáno.
Nabízím stručnou ukázku, abych vás nalákal ke čtení od 7. kapitoly. [1]  

Druhé čtení. Místo „život podle těla,“ si dosaďte „lidskou svévoli“, text bude srozumitelnější.  

Vraťme se k evangeliu.
Co si o těchto Ježíšových slovech pamatujeme z dřívějška? 
„Otče, děkuji ti,“ dobrořečí Ježíš, „za tvé geniální a srozumitelné vyučování, může mu porozumět i prostý člověk.“
Je-li otevřený, Bůh mu rád vyjde vstříc.  
Vzpomeňme na ženu krvotokou a na Nikodéma.
Ta žena neuměla číst a psát, ale uměla přemýšlet a velice toužila po setkání s Ježíšem.
Nikodém Ježíše vyhledal a jednal s ním uctivě, ale ani jeho vzdělání a dlouhá osobní konzultace mu nepomohla Ježíši porozumět. Myslel si, že Bohu rozumí víc než obyčejný řemeslník Ježíš.
Vzdělání má svou cenu, ale tomu, kdo v něm uvízne a nepřizná si, že o Bohu mnoho neví, o tom platí:
„bohatý těžko vejde do božího království“.
Až když Nikodém selhal jako právník, až pak Ježíšovi přitakal. Přestal se povyšovat a přiznal své selhání. Jeho úcta k druhým ho ovšem uchránila od zloby. [2]
Lidé, kteří si nepřipouštějí, že by se mohli mýlit, jsou nebezpeční.
Řeknu to ještě jednou, pokud si nepřipouštím, že se mohu mýlit, jsem nebezpečný. [3]

Zajímají mě názory druhých. Jsem potěšen, zajímá-li se druhý o můj názor. Stěžejní pro mě ovšem je Ježíšův názor na danou věc. [4]

Jho je pracovní zařízení ulehčující těžkou práci člověku nebo tažnému dobytku. Dobrý hospodář dbal na jeho opracování, aby netlačilo, nepůsobilo bolest.
Ježíšovi se život líbil. Těšil se z jeho krásy. Rád dodržoval boží pokyny, ulehčují nám život:
„Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
Ale brojil proti těm, kteří přidávali další přikázání, která nazývali tradicí otců:
„Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“ (Mt 23,2n)
Ježíš nás uzdravuje a osvobozuje od zbytečného trápení. [5]

Ježíš nás vrací k původnímu programu: „Bůh nás stvořil ke svému obrazu.“
Je snad nějaká jiná kariéra velkolepější?

V první části života především přijímáme; od rodičů, učitelů a těch, kteří o nás pečují.
Časem se postupně stavíme na nohy a v dospělosti získané vědomosti a dovednosti předáváme další generaci. Sloužíme druhým a z toho, co jsme dostali a k čemu jsme přidali svou pílí, rozdáváme mladším (nejen svým dětem). Někdo by řekl, „Splácíme dluh.“
(Kdo jen bere a nechce dávat, je příživník.)
Izraelita má:
-        zplodit děti a vést je k božímu obrazu
-        má obřezat syny (přivést děti k manželské smlouvě Hospodina s božím lidem)
-        má děti dovést k Tóře (k rozeznávání dobra od zla, spravedlnosti od nespravedlnosti a jak budovat dobré vztahy),
-        má syny oženit a dcery vdát (dovést je k dospělosti - k odpovědnosti) a poskytnout jim vzdělání, aby mohli zabezpečit své budoucí rodiny)

K tomu všemu nám Hospodin nabízí svou pomoc, vzdělávání, vedení a osobní přátelství.

Vy, kteří žijete v manželství a vychováváte děti, si nenechte vnutit názory, že duchovenstvo žijící v celibátu si vyvolilo lepší životní úděl.
Známe Ježíšova slova, kterými se zastával lidí, žijící mimo manželství. Ti byli tenkráte pokládáni za méněcenné. [6]
Ale časem se v církvi hodnocení lidí převrátilo, celibátníci se začali pokládat za ideální stav a lidi žijícími v manželství měli za druhořadé.

Máme výhodu, že Bůh své vyučování nechal zapsat. Ten, kdo Písmo zkoumá, má otevřený přístup k poznávání. S Ježíšem za tento prozíravý dar dobrořečíme.

---

[1] Zacharjáš 7:1  Čtvrtého roku vlády krále Dareia, …
9  Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování. 10  Neutiskujte vdovu a sirotka, bezdomovce a trpícího, nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého.
11  Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. 12  Srdce měli jako z křemene a neslyšeli zákon ani slova, která posílal Hospodin zástupů svým duchem skrze dřívější proroky. Proto je postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů.
Zacharjáš 8:1  I stalo se slovo Hospodina zástupů.
3  (Přesto) se vrátím se na Sijón a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Město věrné a hora Hospodina zástupů. 8  Přivedu je a budou bydlet v Jeruzalémě. Budou mým lidem a já jim budu Bohem věrným a spravedlivým.
17  Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. "Nelibujte si v křivé přísaze.
22  A budou přicházet četné národy, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů a naklonily si ho.
23   V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: »Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.«"
Zacharjáš 9: 9  „Rozjásej se, sijónská dcero …“

[2] Jsem překvapen zlobou některých lidí vůči lidem jiného názoru, sami sebe pokládají za lepší katolíky a opovrhují druhými. Nesnesou toho, mluví o Bohu jinak než oni. A jejich sprostota odhaluje, že nepřijali od Ježíše základní pravidla pro Ježíšovy učedníky:
„Již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5,22)
„Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ (L 6,27)  
„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“ (Ř 12,10)
Ani nepříteli nemáme spílat, nenávist křiví charakter. Nesnášenlivost křiví charakter.
(Slyšel jsem některé matky sprostě nadávat svému malému děcku.)

[3] Nikodém se jednou zastal Ježíše (J 7,51), ale při hlavním procesu s Nazaretským už neměl odvahu vystoupit proti zločinu.  
Po uzdravení slepce od narození, řekli zbožní Ježíšovi: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: „Vidíme!“. A tak zůstáváte v hříchu. (J 9,40-41)

[4] Jiný názor mně může pomoci, abych se přesněji vyjádřil, nebo přijal názoru druhého, je-li lepší, než ten můj.
Vím, že se mohu mýlit. Pravdu nevlastníme, teprve se k ní přibližujeme. Hledáním si upřesňuji svůj pohled na věc. Moje dnešní představa o Bohu je snad lepší než ta, kterou jsem měl před patnácti léty. Je opět nedokonalá (neboť jsem se ještě nesetkal s Bohem tváří v Tvář), jsem jen člověk. Ale kladení otázek a hledání nám otevírá dveře k dalšímu poznávání.

[5] Nemusíme si přidávat kamínek do bot. Život v porušeném světě nám přináší dost trápení.
Někteří poutníci mají na nohách puchýře (někteří si myslí, že je to záslužné. Na vojně jsem se naučil pečovat nohy. Od té doby jsem puchýře neměl.

[6] „Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Mt 19,12)