7. neděle velikonoční

K prvnímu čtení. 40 dní (40 v Bibli znamená dostatečně dlouhá doba) se Vzkříšený setkával s učedníky.
Nanebevstoupení Ježíše patří k velikonoční události. Spolu se vzkříšením je rehabilitací Ježíše oproti Ježíšovu ponížení na kříži a prokletí Ježíše veleknězem.   
Ale nanebevstoupení je také Ježíšovou emigrací. Vykonal pro nás mnoho nad veškerou míru. Odkázal nám nesmírně dědictví, s kterým máme pracovat. Líbilo by se mně, kdyby se Ježíš občas objevil, a my jsme si s ním mohli zkonzultovat mnohé záležitosti a otázky. Ale to by nás asi rozmazlovalo.
Ježíš přijde podruhé, až budeme ochotní pracovat a žít podle jeho pokynů. (Zatím si v mnohém počínáme podle svých svévolných a ubohých nápadů.)    

K druhému čtení. Co znamenají slova: „Radujte se účasti na Ježíšově utrpení“?
Na Golgotě byli tři kříže. Jeden vedl k prohlédnutí a obrácení zbožných.
Druhý přivedl kajícího lotra k Ježíšovi.
Třetí byl začátkem pekla pro druhého teroristu (který klnul Bohu).
My, kazatelé, nedostatečně vzděláváme lidi a ti pak mají kdeco za „spasitelné utrpení“. Hrají si na ukřižovaného Krista. Moje rakovina je možná následkem nějakého porušení životního prostředí, ale nezachraňuje svět.
Být pronásledován pro boží království, je něco jiného. Jestliže jsme pronásledováni (i od vlastních) proto, že se držíme evangelia, nebuďme překvapeni; učedník nemůže byl nad Učitele, který byl likvidován až na smrt.
(Dalo by se třeba říci, že Ježíš byl disidentem božího království?)

K evangeliu. Za léta našeho vzdělávání ve slovu božímu už snad něčemu rozumíme. 
Zachráněný („vykoupený“) je ten, kdo se přesvědčil, že jej má Bůh rád, kdo Bohu důvěřuje, dá na jeho rady a jedná podle boží moudrosti. Ten, kdo svým životem přijme Ježíšův životní styl, kdo Ježíše následuje. Kdo zachovává jeho slova.

Ježíšova přímluva za nás, byla řečena kvůli nám. Abychom věděli, jak mnoho při nás stojí. Před Otcem vyslovil svou prosbu za nás. Otce přemlouvat nemusí, nám klade na srdce své vyznání o lásce k nám.

Ježíš prosí Otce o oslavení, protože nejvyšší církevní autorita Ježíše proklela. I apoštolové tím byli zaskočeni a zmateni. Učedníci potřebují rehabilitaci Ježíše, aby viděli, že Ježíš je Mesiášem.
Takovéto potvrzení pak bude důkazem a oslavou Otce, neboť se potvrdí, že Bůh šel ve své lásce k nám až na to strašné popraviště.  Nic jiného, než prolitá krev nevinného, s námi nehnulo. Až tehdy, až po našem dokonaném, zločinu jsme přiznali svou strašnou pýchu a nesnášenlivost.

Slova: „Neprosím za svět“ (zde je míněn svět, který se staví proti Bohu), jsme si vysvětlovali. I satan je jednou pro vždy zván do nebe. O tom nemusíme pochybovat. Ale Bůh respektuje svobodu toho, kdo se
rozhodne proti němu. Kdo nechce přijmout Boží lásku, projevenou Ježíšovou smrtí, tomu nelze pomoci proti jeho volbě. Ježíš neprosí za satana a jeho lidské kumpány - udělal pro ně všechno - bylo by to „házením perel sviním“. To naivní lidé si myslí, že má smysl se modlit za obrácení velkých hříšníků.
Myslí si, že Bůh pro ně nedělá dost a potřebuje lidské přemlouvání, přímluvu. Ti lidé se mají za milosrdnější, než je Bůh. Nerozumí Bohu a jeho lásce.

Jsem na Slovensku a nestihl jsem napsat víc. Prosám Vás, vraťte se třeba k Poznámkám minulé neděle, myslím si, že si potřebujeme promyslet, jak se bránit proti velkým lumpům.