6. neděle velikonoční

První čtení. Učedníci uzdravovali nemocné a vyháněli démony z postižených.
Proč tuto výbavu nemáme. Ani naši představení ji nemají a těžko by přiznali, že jim něco chybí. Já ji také nemám. Mohl by ji od Boha dostat ten, kdo se dostane na určitou úroveň Ježíšova učedníka. 

Druhé čtení. „Budete mi královstvím kněží“ říká Ex 19,6; Iz 61,6; 1 P 2,9; Zj 1,6 .
Kněží byli vzdělaní Mojžíšem, my se stále vzděláváme i od Ježíše. Máme lidem ukazovat, na čem stojí naše naděje.    

K evangeliu. Lásku nelze přikázat. Opravte si „přikázání“ na pokyn.

Tentokrát se budu věnovat tomu, co nás teď - v hrůzné válce na Ukrajině - velice pálí.

Ježíšovo vzkříšení je pro nás velikým bohatstvím.
Prvním pokladem je potvrzení, že naše důvěra Ježíšovým příslibům – že naši drazí, my, i ostatní lidi dostanou nabídku věčného života – je oprávněná. [1]

Druhým pokladem je Ježíšovo vítězství nad zlem a smrtí. Z toho pro nás vyplývá úkol, stavět se proti zlu v nás, i okolo nás. Nemáme k němu mlčet a odvracet od nebezpečí a násilí svou tvář. To patří ke službě životu. Náš Učitel řekl těm, kteří jej zatýkali: „Koho hledáte?“ … Když se jim představil, couvli a padli na zem. … Nechte ostatní odejít.“ - Tak se mělo naplnit slovo: „Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.“
My ve válkách opakovaně ztrácíme i miliony sester a bratří.  

Zůstáváme svému poslání, svěřenému nám Ježíšem, mnoho dlužni. Léta o tom - ale bez většího ohlasu - mluvím. Teď nás válka dohnala. Překvapuje mě, že nejsme svou vinou zkrušeni. Díváme se jinam, na své děti a vnoučátka a jak nám ve skleníku roste salát. Neptáme se, co jsme zanedbali, že ruský režim za bílého dne vraždí na Ukrajině.
(Jinou vinu má prezident, jinou primas, jinou kazatel, poslanec a táta od rodiny.) Potřebujeme hledat příčiny našeho selhání a cestu ven z naší neochoty bdít nad zlem a včas se proti němu stavět.
Je snad Ježíšův šalom ve světě utopií? Jsou války nevyhnutelné?

Ježíš nepřišel, aby byl ukřižován. Ukázal nám, jak si Bůh představuje spravedlivého člověka. Chtěl, nás zatoulané, obrátit zpět k Hospodinu. Ano, stálo ho to život. Na kříž jej dostali velekněží, ne Otec Nebeský.  

Pro naše poučení má smysl se ptát, jak se měli zachovat apoštolové, když se naplno provalila zločinnost velekněží. Náboženští předáci nerozpoznali Mesiáše, zneužili svou moc a zavraždili dalšího nevinného.
Apoštolové měli po Ježíšově vzkříšení proti velekněžím vystoupit. Zanedbali prosazení spravedlnosti a nezabránili dalšímu zlu. Nikdo po apoštolech nechce, aby proti velekněžím použili pravidlo, oko za oko, život za život. Ale když velekněží své selhání, svůj zločin nepřiznali, měli být sesazeni. Slepí nemohou vést slepé.
Jak to u mocných bývá, i velekněžím chutnala moc, zuby nehty si drželi své postavení, a když jim otrnulo, začali krvavě postupovat proti učedníkům Ježíše. Dále na ně poštvávali lidi. Štěpána ukamenoval

fanatický dav, apoštola Jakuba nechal popravit král Herodes, učedníci byli krutě bičování a krvavě pronásledováni, apoštola Pavla dostala saducejská a farizejská klika na popraviště …

Apoštolové měli jednat podle příkladu Mojžíše a proroků. [2]
Ten, kdo má moc uzdravovat, má možnost nebezpečného člověka ochromit. Nikdo z Dvanácti nevyužil Ježíšovu výbavu k obraně ani pro sebe ani pro své blízké. [3]

Apoštolové zakusili od velekněží těžké tresty, věznění a bičování. [4]
Petr si vylil zlost na Ananášovi a Safiře, ale na Kaifáše a Annáše si neroufl. [5]

Nevíme, jak mnoho se apoštolové zamýšleli nad tím, co mohli udělat lépe, zda a jak mohli bránit Ježíše.
Mnoha našim souvěrcům ta otázka přijde nesmyslná. Řeknou: „Ježíšova smrt a jeho utrpení byly přece nutné k našemu vykoupení.“

Je třeba si podle evangelií promyslet Ježíšovo poslání.

Ježíš nabídl Izraelitům náboženskou reformu a přišel nám ukázat, jak si Bůh představuje pěkný lidský život. To druhé se mu podařilo, ale jeho náboženskou reformu přijalo jen nemnoho tehdejších Izraelitů - a až po ukřižování Mesiáše. 

Izraelité byli „Mojžíšem“ vedeni ke spravedlnosti. Na spravedlnosti stojí život.
Ježíš nás vede dál a výš: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského (Mt 5,20).

My poněkud zbrkle mluvíme o lásce a milosrdenství, ale pořádně tomu nerozumíme. [6]

Naše spravedlivé chování k lidem je cestou k Bohu. Hospodinova péče se nám líbí, a tak se snažíme s druhými jednat dobře, spravedlivě a milosrdně.

K budování božího království a zemi a k nápravě porušeného světa ale patří také stavět se proti zlu (v sobě i okolo nás). Porovnáváme si svůj život s Ježíšem a napravujeme se. Pachatele zločinů usvědčujeme, „odzbrojujeme“ je a snažíme se je přivést k dobru (trest má výchovný smysl). Nebezpečné recidivisty izolujeme.
Mnohokrát jsou v Písmu uvedeny pokyny, jak jednat se svévolníky a násilníky, aby se zlo nešířilo: „Tak a tak odstraníš zlo z Izraele“. Kdo by mlčel ke zlu, stává se spoluviníkem. 
Bůh je spravedlivý a milosrdný, ale není bezzubý, není ke zlu lhostejný. [7]

Ježíš nebyl pacifista, rázně vystupoval proti zlu (pojmenovával „pachatele nepravostí“,vypráskal a vyhnal prodavače z nádvoří pohanů jeruzalémské svatyně, paralyzoval útočníky, kteří jej chtěli ukamenovat, a povalil na zem zatýkací komando v getsemanském olivovém sadu). 
Apoštolové měli dar uzdravovat a vyhánět démony. Mohli také někoho oslabit – jako apoštol Pavel, který oslepil kouzelníka Elymase.

Velekněží se na Ježíši dopustili odporné vraždy, nespravedlivě jej nařkli z těžkých zločinů (to je hřích proti Duchu božímu), okradli jej o čest a prokleli jej „do pekel“. [8]
Apoštolové měli velekněze sesadit. Měli prosadit spravedlnost. Mohli velekněžím nabídnout dobrovolné odstoupení z jejich velekněžské pozice, nebo jim pohrozit veřejným božím soudem. [9]
Apoštolové velekněze neodstranili a ti dál škodili lidem, zabíjeli apoštoly. Nezabránili první a druhé židovské válce proti Římanům a přivodili strašný masakr Izraelitů.

Velekněz s veleradou a staršími při výslechu obvinil apoštoly z pobuřování lidí. [10]

Máme bdít nad nespravedlností a bránit oběti. Nikdo nesmí beztrestně ubližovat a ponižovat druhého.
I Ježíš se bránil, když jej strážce udeřil do obličeje (srv. J 18,22-23) a neradoval se z utrpení.

S jídlem roste chuť. Zločinci se dobrovolně sami nevzdají svých zvrhlých plánů. (Hitler chtěl čím dál víc území, podobně Putin. Babiš chce čím dál víc miliard…)

Velekněží dopustili ukamenování Štěpána. Pak spustili kruté pronásledování Ježíšových učedníků.

Herodes dal popravit Jakuba, bratra Janova a nechal zatknout Petra. Ale anděl Páně Petra vysvobodil z vězení. (Herodes nechal popravit stráže a pak anděl Páně Heroda potrestal. (Sk 12,1-24)

Když byl Pavel zatčen v Jeruzalémě a předveden před veleradu, bránil se ..., srv. Sk 21,17)
Při výslechu velekněz Ananiáš nařídil pochopům, aby Pavla udeřili přes ústa. Apoštol se ohradil: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Tóry a proti Tóře rozkazuješ, aby mě bili?“ (Sk 23,1-3)
Pavel se odvolal k Římanům. Ti drželi právní zásadu: „Nechť je slyšena druhá strana“.
Místodržitel Festus řekl králi Agipovi: „Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.“ (Sk 25,16)
Velekněží a náboženští fanatici dál intrikovali proti Pavlovi až k jeho popravě.

Zastávat se pronásledovaných patří k prosazování spravedlnosti. Tóra říká: „Kdo mlčí ke zlu, stává se spolupachatelem zla.“ Škoda, že v církvi nemáme ombudsmana. [11]

Odkazuji na Ezachielovu „strážnou službu proroka“ (srv.Ez 33,1-18). Máme včas varovat druhé před nebezpečím. K včasnému rozpoznávání blížícího se nebezpečí nám Bůh posílá svého Ducha.

Jak by mohla církev učit společnost větší spravedlnosti, když se sama neřídí boží moudrostí?

O naší prorocké službě – o stavění se proti zlu, pronásledování a utrpení – nevedeme v církvi řeč.
Naopak falešně hlásáme, že máme utrpení přijímat jako zásluhu pro nebe.
Ježíšovu výzvu ke včasnému rozlišování nebezpečných lidí církev nevyučuje.

Z opakovaných válek se nepoučujeme. „Nebudete-li solit, budete pošlapání,“ říká Ježíš. (Srv. Mt 5,13)   

Jak se budeme otvírat Duchu Božímu? Opět budeme prosit: „Přijď ó Duchu přesvatý“?
Vlamujeme se do otevřených dveří. Boha přemlouvat nemusíme, sebe máme přemlouvat a hlásit se k práci, která nám je svěřena a ke které nás Bůh dostatečně vybavuje.
Ježíš nás posílá budovat boží království a stavět se proti zlu.

---

[1] Na námitku mnoha lidi: „Nikdo svou smrt nepřežil, nikdo se nevrátil, aby nám podal svědectví o existenci v nebesích,“ říkáme: „My známe jednoho, který se lidem po své smrti ukazoval a svědčí, že s námi Bůh počítá.“   
Řekové učili, že lidská duše je nesmrtelná, ale Písmo říká něco jiného: „Spravedliví budou vzkříšeni“. 
Bible mluví o vrácení několika zesnulých do pozemského života, ale Ježíšovo vzkříšení je jiného druhu. Ježíš se vynořil na druhém břehu, za hranicí smrti. My si můžeme a máme ověřovat svědectví Písma o Ježíšově zmrtvýchvstání, aby naše se důvěra v tuto zprávu mohla co nejvíce blížit jistotě.

[2] Hospodin k osvobození Hebreů z otroctví vybavil Mojžíše proti faraónovi (hůl – kobru a malomocenství jako obranný prostředek).
Eliáš pobil Bálovy proroky (ti byli nebezpeční, obětovali božstvům malé děti).
Eliáš i Elizeus se mocí Hospodinovou ubránili královým vojákům.

[3] Apoštol Pavel byl z jiného těsta.
Barnabáš a Saul se na své misijní cestě na ostrově Páfu setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus (SynJežíšův). Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Místodržitel k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Ale Elymas, ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.“ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně. (Sk 13,3-12)

[4] Velekněží nechali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu .
Apoštolové odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. - To je poněkud zvrhlé, léčili si tím svou vinu, že Ježíše před tím opustili. (Sk 5,40-41)

[5] Poprava Ananiáše a Safiry - za lhaní - byla neuměřená. Apoštol zneužil svou moc. Podle biblických božích pokynů nelze někoho za lhaní o dobrém skutku odsoudit k smrti.
Ananiáš a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: "Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?" Ona řekla: "Ano, jen za tolik." Petr jí řekl: "Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe." A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli. (Sk 5,1-11)  

[6] Boží spravedlnost je jiná než naše, její pojmenování je „milosrdenství.“ Boží milosrdenství ale nikoho nešidí, není na úkor spravedlnosti. Vzpomeňme podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1-15)
Hospodář najal dělníky na práci: „Dám vám, co bude spravedlivé.“
I ti, kteří pracovali jednu hodinu, dostali denár. Ti, co pracovali od rána, reptali, že nedostali víc. Ježíš jednomu z nich řekl: „Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“

[7] Hospodin vystupuje proti Kainovi, vede jej k odpovědnosti a dává mu čas k nápravě.
Hospodin pomohl Abrahámovi osvobodit zajatého Lota.
Deseti egyptskými ranami přinutil faraóna k propuštění Izraelitů z otroctví.
Zasáhl proti pronásledujícím egyptským vojákům.
Pomohl Mojžíšovi v obraně proti vzpurným lidem a Izraeli v řadě obranných válek.
Pomohl Eliášovi při pronásledování zvrhlou královnou a králem.
Pomohl Samsonovi, Saulovi, Davidovi a dalším králům proti cizím nájezdníkům.
Zakázal Izraelitům vést útočné války a drancování nepřátelských území při obranných válkách. 
Všímali jsme si Eliášovy obrany proti násilníkům (nepoužil svou moc bezohledně, třetí zatýkací komando nepobil).

[8] Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: „Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, neposlouchá nás, je to modlářský žrout a pijan.“  A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.
Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh. (Dt 21,18-23)
Král Dareios vydal rozkaz: „Každému, kdo by přestoupil tento výnos, buď vyrván trám z jeho domu a on na něm pověšen a přibit; a jeho dům ať je učiněn hnojištěm. Hospodin chce, aby v Jeruzalémě přebývalo jeho jméno, ať zničí každého krále i národ, který by vztáhl ruku a přestoupil tento výnos a zbořil by Boží dům v Jeruzalémě. Já, Dareios, jsem vydal tento rozkaz. Ať je svědomitě prováděn!“ (Ezd 6,11-12)

[9] Petr na nádvoří jeruzalémské svatyně promluvil k lidu: „Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. … Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.“ (Sk 3,13-17)
Co je to za řeč? O jaké nevědomosti apoštolové mluví? (Milada Horáková a další nevinní byli také popraveni ze zločinného rozhodnutí komunistů.) O nevědomosti soudců nemůže být řeč.

[10] „Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!“
Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“
Když to velekněží slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít. (Sk 5,27-33).
Na radu Gamaliela tak neučinili. Poručili učedníky zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. (Sk 5,40-41)
Apoštolové byli nespravedlivě zbičování jako Ježíš. Také dostali 39 ran. To je krutý trest.

[11] Za minulého režimu jsme se zastávali nespravedlivě stíhaných.
Před léty jsme prosili církevní vrchnost za možnost obhajoby pomluveného a sesazeného arcibiskupa R. Bezáka. (Vzpomínáte, jak nás mnozí klerikálové napomínali a obhajovali vatikánskou kurii tvrzením, že dotyčnému nemusí zveřejňovat důvod jeho odvolání?)