4. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 2,14a.36-41
Datum: 30. 4. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 2,14a.36-41
; 1 Petr 2,20b-25
; J 10,1-7
Datum: 30. 4. 2023
K prvnímu čtení.
„Každý z vás ať se dá pokřtít do jména Ježíše Mesiáše“ – to znamená ponořit se do Ježíše, do jeho způsobu života. To, co je ponořené, je úplně obklopeno kolem dokola kapalinou, zde přijetím Ježíšova přátelství. Jinými slovy: „Být s Ježíšem jedno tělo a jedna duše“.
K druhému čtení. Bohu není naše utrpení milé. Těší jej naše následování Mesiáše. Nevyhledáváme trápení, ale neděsíme se jej, pronásledování jsme zažili za minulého režimu. (Ukrajinci odvážně bojují za svobodu, má pro ně větší cenu než žít v područí Ruska.)
Slova: „Ježíš vynesl naše hříchy na dřevo,“ znamená: „přišel nás osvobodit od pohanských a pokroucených představ zbožné tradice, která škrtí život a likviduje proroky. To Ježíše stálo život. Učedníci po ukřižování prohlédli, viděli, kam nenávistné postoje církevní vrchnosti vedou a dali Ježíšovi (konečně) za pravdu.
V evangeliu Ježíš říká: „Já jsem dveře.“ To je nejkratší podobenství. Dovnitř vcházíme dveřmi. Oknem lezou zloději a lupiči.
Do nebeského království vstoupí ti, kteří přijmou Boží názory a příklad Ježíšova lidského života za své. [1]
Ježíšova slova: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči,“ jsou drsná. Ježíš mluví i o nás. Nenadává nám, chce nás důrazně zastavit k přemýšlení. Kdyby řekl: „Nepředáváte dostatečně boží moudrost svým dětem,“ pokývali bychom hlavou a možná řekli: „Promiň.“ Ale slyšíme-li od milované autority: „Jsi zloděj a lupič,“ zarazí nás to, zamrzí a přinutí nás to zkoumat, co to znamená.
Proč Ježíš takové obvinění říká? Otevřeme-li Bibli, vidíme, že před tím Ježíš uzdravil slepého od narození. Ten příběh známe, farizeové nechtějí připustit, že by Ježíš uzdravil slepého od narození (to je znamení Mesiáše). Opakovaně vyslýchají mladíka i jeho rodiče. A tvrdí, že uzdravený je hříšník a Ježíš porušuje sobotu tím, že smíchal prach se slinami a to je cihlářská práce.
Farizeové chtějí uzdraveného okrást:
„Ten člověk není od Boha, natož aby byl prorokem, protože, protože nezachovává sobotu.“
Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.
Pro uzdraveného je Ježíš Mesiášem, ale ti zbožní to nechtějí připustit. Kazí uzdravenému setkání s Ježíšem. Pomlouvají Ježíše i uzdraveného, lžou a oba olupují o čest. Olupují uzdraveného o poznání Mesiáše.
Ale tím to nekončí. Farizeové jsou také okradení. Jejich učitelé a rodiče jim o Mesiáši říkali jen něco a jejich poznávání bylo nedostatečné. Na náboženství je učili: „Mesiáš vyžene Římany a vládnout budeme my.“ Z Proroků si vybírali jen to, co se jim líbilo.
U proroka Malachiáše je řečeno, že Mesiáš nejprve pročistí Izraelity a ne pohany. [2]
S námi je to podobně. Byli jsme okradeni, jsme okrádání a okrádáme své děti.
Kolikrát jste slyšeli od nás, kazatelů Ježíšovo varování: „jste zloději a lupiči božího slova“?
Hospodin by rád dal Izraelitům Ježíšovy doby i politickou svobodu, ale nejdříve by se k němu museli obrátit.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
(Mt 23,29-37
Když Ježíš uviděl Jeruzalém, dal se nad ním do pláče: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“
Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali …(L 19,41-45
Ve škole jsme se naučili pravidla českého pravopisu a pak pravidla dopravních předpisů. Jak to, že jsme si nevtiskli některá životně důležitá Ježíšova slova?
„Všichni, kdo přišli přede mnou,“ říká Ježíš, „jsou zloději a lupiči“.
To se týká nás všech. Všech generací rodičů, babiček a dědečků, kněží i biskupů. Byli jsme okradeni a okrádáme jiné.
Když povím: „Lidé raději chodí na májové pobožnosti než na biblickou hodinu,“ hned mě začnou pomlouvat.
Každý rok jsem připravoval děti k „prvnímu svatému přijímání“. Několikrát jsem mluvil s rodiči. Většina z nich se tvářila, že všechno vědí. Bylo mně z toho těžko. Pak jsem se ptal dětí, proč ke stolu Páně chodíme. Většinou odpovídali: „Jdu se pro posilu“.
A to jsem rodičům i dětem vyprávěl, proč chodíme na svatby. A co slavíme. Nepřicházíme si pro kalorie (v tom ubohém oplatečku jich mnoho není).
Proč se i řada našich lidí stydí i před vlastními dětmi mluvit o Bohu?
Parádou v kostele to nespravíme.
Ježíš nám prokázal svou lásku až do krajnosti. Už nám dochází, proč Ježíš přistoupil na ukřižování.
Méně drastická varování s námi nehnuly.
[1] Ježíš nás vyučuje a připravuje na pobyt a soužití s nebešťany. Ti, kteří se s Ježíšem nesetkali (slušní pohané, Abrahám, Mojžíš, Jan Baptista, lotr po pravici a my) dostaneme ještě možnost dorůst na úroveň nebešťanů.
V krásné gotické písni „Vítej milý Jezu Kriste,“ zpíváme:
Kdo skrze Krista nepůjde, cestu do nebe nenajde,
neboť cesty není nižádné k spasení, nežli Kristus sám.
Kristus je naše naděje, žádný nám nic neprospěje,
Kdo opustí jeho, Spasitele svého, běda mu bude.
Toto dorůstání není vězením, odpykáváním trestů za spáchané hříchy, ale doškolováním a osvojováním si potřebných dovedností. Ten, kdo po této úrovni touží, ten se z této možnosti (milosti) raduje a snaží se co nejdříve této krásy dosáhnout.
Nebešťané odmítnou sobcům a pyšným přístup do nebe, neboť by kazili krásu nebeského soužití.
[2] Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.
Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.
Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.
Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů."
Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.
Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.
Ptáte se: „Jak se máme vrátit?
Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: „Jak tě okrádáme?“ … (Mal 3,1-8
„Každý z vás ať se dá pokřtít do jména Ježíše Mesiáše“ – to znamená ponořit se do Ježíše, do jeho způsobu života. To, co je ponořené, je úplně obklopeno kolem dokola kapalinou, zde přijetím Ježíšova přátelství. Jinými slovy: „Být s Ježíšem jedno tělo a jedna duše“.
K druhému čtení. Bohu není naše utrpení milé. Těší jej naše následování Mesiáše. Nevyhledáváme trápení, ale neděsíme se jej, pronásledování jsme zažili za minulého režimu. (Ukrajinci odvážně bojují za svobodu, má pro ně větší cenu než žít v područí Ruska.)
Slova: „Ježíš vynesl naše hříchy na dřevo,“ znamená: „přišel nás osvobodit od pohanských a pokroucených představ zbožné tradice, která škrtí život a likviduje proroky. To Ježíše stálo život. Učedníci po ukřižování prohlédli, viděli, kam nenávistné postoje církevní vrchnosti vedou a dali Ježíšovi (konečně) za pravdu.
V evangeliu Ježíš říká: „Já jsem dveře.“ To je nejkratší podobenství. Dovnitř vcházíme dveřmi. Oknem lezou zloději a lupiči.
Do nebeského království vstoupí ti, kteří přijmou Boží názory a příklad Ježíšova lidského života za své. [1]
Ježíšova slova: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči,“ jsou drsná. Ježíš mluví i o nás. Nenadává nám, chce nás důrazně zastavit k přemýšlení. Kdyby řekl: „Nepředáváte dostatečně boží moudrost svým dětem,“ pokývali bychom hlavou a možná řekli: „Promiň.“ Ale slyšíme-li od milované autority: „Jsi zloděj a lupič,“ zarazí nás to, zamrzí a přinutí nás to zkoumat, co to znamená.
Proč Ježíš takové obvinění říká? Otevřeme-li Bibli, vidíme, že před tím Ježíš uzdravil slepého od narození. Ten příběh známe, farizeové nechtějí připustit, že by Ježíš uzdravil slepého od narození (to je znamení Mesiáše). Opakovaně vyslýchají mladíka i jeho rodiče. A tvrdí, že uzdravený je hříšník a Ježíš porušuje sobotu tím, že smíchal prach se slinami a to je cihlářská práce.
Farizeové chtějí uzdraveného okrást:
„Ten člověk není od Boha, natož aby byl prorokem, protože, protože nezachovává sobotu.“
Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.
Pro uzdraveného je Ježíš Mesiášem, ale ti zbožní to nechtějí připustit. Kazí uzdravenému setkání s Ježíšem. Pomlouvají Ježíše i uzdraveného, lžou a oba olupují o čest. Olupují uzdraveného o poznání Mesiáše.
Ale tím to nekončí. Farizeové jsou také okradení. Jejich učitelé a rodiče jim o Mesiáši říkali jen něco a jejich poznávání bylo nedostatečné. Na náboženství je učili: „Mesiáš vyžene Římany a vládnout budeme my.“ Z Proroků si vybírali jen to, co se jim líbilo.
U proroka Malachiáše je řečeno, že Mesiáš nejprve pročistí Izraelity a ne pohany. [2]
S námi je to podobně. Byli jsme okradeni, jsme okrádání a okrádáme své děti.
Kolikrát jste slyšeli od nás, kazatelů Ježíšovo varování: „jste zloději a lupiči božího slova“?
Hospodin by rád dal Izraelitům Ježíšovy doby i politickou svobodu, ale nejdříve by se k němu museli obrátit.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
(Mt 23,29-37
)
Když Ježíš uviděl Jeruzalém, dal se nad ním do pláče: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“
Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali …(L 19,41-45
)
Ve škole jsme se naučili pravidla českého pravopisu a pak pravidla dopravních předpisů. Jak to, že jsme si nevtiskli některá životně důležitá Ježíšova slova?
„Všichni, kdo přišli přede mnou,“ říká Ježíš, „jsou zloději a lupiči“.
To se týká nás všech. Všech generací rodičů, babiček a dědečků, kněží i biskupů. Byli jsme okradeni a okrádáme jiné.
Když povím: „Lidé raději chodí na májové pobožnosti než na biblickou hodinu,“ hned mě začnou pomlouvat.
Každý rok jsem připravoval děti k „prvnímu svatému přijímání“. Několikrát jsem mluvil s rodiči. Většina z nich se tvářila, že všechno vědí. Bylo mně z toho těžko. Pak jsem se ptal dětí, proč ke stolu Páně chodíme. Většinou odpovídali: „Jdu se pro posilu“.
A to jsem rodičům i dětem vyprávěl, proč chodíme na svatby. A co slavíme. Nepřicházíme si pro kalorie (v tom ubohém oplatečku jich mnoho není).
Proč se i řada našich lidí stydí i před vlastními dětmi mluvit o Bohu?
Parádou v kostele to nespravíme.
Ježíš nám prokázal svou lásku až do krajnosti. Už nám dochází, proč Ježíš přistoupil na ukřižování.
Méně drastická varování s námi nehnuly.
[1] Ježíš nás vyučuje a připravuje na pobyt a soužití s nebešťany. Ti, kteří se s Ježíšem nesetkali (slušní pohané, Abrahám, Mojžíš, Jan Baptista, lotr po pravici a my) dostaneme ještě možnost dorůst na úroveň nebešťanů.
V krásné gotické písni „Vítej milý Jezu Kriste,“ zpíváme:
Kdo skrze Krista nepůjde, cestu do nebe nenajde,
neboť cesty není nižádné k spasení, nežli Kristus sám.
Kristus je naše naděje, žádný nám nic neprospěje,
Kdo opustí jeho, Spasitele svého, běda mu bude.
Toto dorůstání není vězením, odpykáváním trestů za spáchané hříchy, ale doškolováním a osvojováním si potřebných dovedností. Ten, kdo po této úrovni touží, ten se z této možnosti (milosti) raduje a snaží se co nejdříve této krásy dosáhnout.
Nebešťané odmítnou sobcům a pyšným přístup do nebe, neboť by kazili krásu nebeského soužití.
[2] Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.
Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.
Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.
Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.
Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů."
Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.
Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.
Ptáte se: „Jak se máme vrátit?
Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: „Jak tě okrádáme?“ … (Mal 3,1-8
)