3. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 7,16-20.50-51 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14.22-28
Datum: 23. 4. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 7,16-20.50-51 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14.22-28
; 1 Petr 1,17-21
; L 24,13-35
Datum: 23. 4. 2023
Velikonoční svátky máme za sebou. Bohoslužby jsme
absolvovali, smutek od večera Zeleného čtvrtku do Vzkříšení
jsme přestáli a máme pocit, že Ježíšovým Vzkříšením jsme
„vyhráli“. Ale Ježíš nikdy učedníky nevedl k laciné
slávě.
Po zmrtvýchvstání učedníky vyhledal a doučoval je v tom, co před ukřižováním nepřijali. [1]
Ježíšovi dalo dost práce přesvědčit učedníky, že vstal z mrtvých. Nikdo z nich Ježíšovo vzkříšení neočekával. To se nám – kteří jsme Vzkříšeného nepotkali – docela hodí. Vidíme, že evangelia nejsou laciná a že jejich tvrzení můžeme přijmout. (Jen je důležité se z chyb apoštolů poučit, abychom byli otevření k tomu, kam nás Duch boží vede.)
Příběh emauzských učedníků, patří mezi dokonale vystavěné vyučovací biblické lekce. Každý rok si jej opakujme.
„Emauzští učedníci si v neděli řekli: „Ukázalo se, že Ježíš není Mesiášem. Jdeme pryč, nebudeme čekat, až nás tady velerada vybere a popraví jako Ježíše.“
Ježíšovou popravou se učedníkům zhroutila stavba jejich víry v Ježíše Mesiáše, dosud tvrdili, že Mesiáš je nepřemožitelný. Už Ježíše nepokládali za Mesiáše - ale jen za spravedlivého člověka a proroka.
Až ukřižování Ježíše s nimi tak otřáslo, že - konečně - zmlkli a přiznali si, řekli: „My tomu vůbec nerozumíme.“ (Před tím i Ježíšovi tvrdili: „Ty tomu nerozumíš, jak to s Mesiášem bude.)
Teď dokázali naslouchat cizímu člověku a nechat si vysvětlit Písmo.
Nepoznaný Ježíš učedníkům znovu říkal o nutnosti Mesiášovy smrti: „Což Mesiáš nemusel být od představených církve umučen (aby se ukázalo, že ti, co se pokládají za zbožné, jsou nebezpeční a stojí i proti Bohu - z nenávisti zahubí nevinného)?
Ježíšovu dřívější řeč, proč bude Mesiáš popraven, jsme si vysvětlovali. [2]
Ježíšova slova: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci“, jsme si neuložili mezi zásadní úkoly Ježíšových učedníků. Poslání proroků se v církvi nevyučuje. Pokládáme je za přítěž, často za nebezpečí. Obránci instituce je likvidují.
Ježíš emauzským učedníkům (a pak i apoštolům) věnoval biblickou hodinu, vyučování o Mesiáši a jeho úloze. Pouhé nadšení z vítězství nestačí.
I my, Ježíšovi učedníci, potřebujeme Ježíšovu příběhu rozumět a opřít jej o Písmo (letos o smyslu Ježíšovy smrti vyprávím Ukrajincům).
Ani emauzští učedníci nepoznali Ježíše podle podoby – až když vyslovil nad chlebem a vínem své dobrořečení. Ježíš s nimi slavil svou Hostinu. - Z toho byli ohromeni, Ježíš slaví s nimi - kteří Ježíše opustili v jeho nejtěžší hodině a kteří pohřbili jeho mesiášství - s nimi Ježíš slaví, zpečeťuje své přátelství slavností Smlouvy Hospodina se svou nevěstou.
Radost je zvedla od stolu. Na spaní neměli ani pomyšlení, utíkali zpět do Jeruzaléma, k apoštolům. Tu krásu Ježíšova přátelství a jeho vítězství nad smrtí si přece nemohli nechat jen pro sebe.
Dřívější strach ze zatčení vymizel.
Jejich slova: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ můžeme zakoušet i my. Stejně i radost, že i my smíme patřit mezi přátele Ježíše. I k nám se Ježíš veřejně hlásí. Každý týden se této cti dostává i nám.
Ale náš úkol, porozumět Ježíšovi (a spolupracovat s ním na záchraně světa), trvá.
Vzpomínáte na výzvu Jana Baptisty, citujícího Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu cestu“?
Říkáme si, že nejde ani tak o hříchy, ale především o naše bariéry (náboženské předsudky), které brání Bohu, aby se s námi mohl setkat. Teď ve velikonočním příběhu nám Ježíšovi učedníci na sobě ukazují, jak mnoho se bránili přijmout Ježíšovo vyučování.
Ježíšovo zatčení učedníky vyhodilo ze sedla.
Ukřižování jejich Učitele je úplně vyřídilo.
Vzkříšení Ježíše nevěřili. – Přesto, že je o tom všem Ježíš dopředu zpravil.
Učedníci nevěřili ženám, které se vrátily od prázdného hrobu,
nevěřili Petrovi a Janovi, kteří šli hrob prozkoumat,
nevěřili „Emauzským“.
Když se jim vzkříšený Ježíš ukázal, pokládali jej za strašidlo.
Tomáš vzdoroval celý týden, na nikoho nedal.
Všechna těžkopádnost učedníků a jejich zábrany mají jednu příčinu. Ustrnuli ve své náboženské představě o Bohu a jeho pomoci lidem. Něco Ježíšovi věřili a něco ne. To hlavní mu nevěřili, nechtěli mu rozumět, proč se chce nechat popravit.
Na tuto otázku mnoho pokřtěných nezná správnou odpověď. Chceme-li být Ježíšovi něco platní jako jeho pomocníci, potřebujeme mu rozumět.
Položím-li otázku, zda se apoštolové zamýšleli nad tím, co mohli udělat lépe, zda a jak mohli bránit Ježíše, mnoha našim souvěrcům ta otázka přijde nesmyslná. Řeknou: „Ježíš nás přece svou smrtí vykoupil“. Ale svým inteligentním dětem svou výpověď nebudou umět biblicky vysvětlit.
Nedávno u nás opilý mladík, který už třikráte dostal zákaz řízení, naboural protijedoucí auto. Jeho kamarádka jej chtěla krýt, prohlásila, že řídila ona. Ale když se dozvěděla, že v protijedoucím autě jeden člověk zemřel, omdlela hrůzou.
Jak rozumíme Ježíšově smrtí? Je zástupná?
Za týden se k tomu vrátíme.
[1] Před smrtí se Ježíšovi nepodařilo zviklat představu učedníků ze „školního“ vyučování a z kázání rabínů o mocném Mesiáši, který porazí římské okupanty na hlavu. Učedníci hájili církevní vrchnost a svou představu o sobě („Ježíši, nedopustíme, aby ti někdo zkřivil vlas na hlavě …, jen přes naše mrtvoly…“).
[2] „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen“?
Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Mt 16,21-22
Škoda, že se učedníci Ježíše neptali se, co znamená tvrzení: „musí.“ Kdo poroučí nebo vyžaduje, aby Mesiáš byl pronásledován a popraven?
Uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. …
„Proč mne chcete zabít?“ řekl Ježíš zástupu. Řekli mu: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“ … Pak se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. (Srv. J 7,14-30
„Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. … Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem? Teď jsme poznali, že jsi posedlý!“
Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu. (Srv. J 8,40-59
Víme, jak to mezi námi chodí, třeba váhání odpovědných úředníků, kteří nedbají na upozornění občanů o hrozícím nebezpečí. Např.: „Tato křižovatka, železniční přejezd je nebezpečný. Tady se musí stát nějaká tragedie, než se úřad pohne.“
Dokud neteče krev a dokud zbytečně nevyhasne život nevinného, není s námi řeč.
Po zmrtvýchvstání učedníky vyhledal a doučoval je v tom, co před ukřižováním nepřijali. [1]
Ježíšovi dalo dost práce přesvědčit učedníky, že vstal z mrtvých. Nikdo z nich Ježíšovo vzkříšení neočekával. To se nám – kteří jsme Vzkříšeného nepotkali – docela hodí. Vidíme, že evangelia nejsou laciná a že jejich tvrzení můžeme přijmout. (Jen je důležité se z chyb apoštolů poučit, abychom byli otevření k tomu, kam nás Duch boží vede.)
Příběh emauzských učedníků, patří mezi dokonale vystavěné vyučovací biblické lekce. Každý rok si jej opakujme.
„Emauzští učedníci si v neděli řekli: „Ukázalo se, že Ježíš není Mesiášem. Jdeme pryč, nebudeme čekat, až nás tady velerada vybere a popraví jako Ježíše.“
Ježíšovou popravou se učedníkům zhroutila stavba jejich víry v Ježíše Mesiáše, dosud tvrdili, že Mesiáš je nepřemožitelný. Už Ježíše nepokládali za Mesiáše - ale jen za spravedlivého člověka a proroka.
Až ukřižování Ježíše s nimi tak otřáslo, že - konečně - zmlkli a přiznali si, řekli: „My tomu vůbec nerozumíme.“ (Před tím i Ježíšovi tvrdili: „Ty tomu nerozumíš, jak to s Mesiášem bude.)
Teď dokázali naslouchat cizímu člověku a nechat si vysvětlit Písmo.
Nepoznaný Ježíš učedníkům znovu říkal o nutnosti Mesiášovy smrti: „Což Mesiáš nemusel být od představených církve umučen (aby se ukázalo, že ti, co se pokládají za zbožné, jsou nebezpeční a stojí i proti Bohu - z nenávisti zahubí nevinného)?
Ježíšovu dřívější řeč, proč bude Mesiáš popraven, jsme si vysvětlovali. [2]
Ježíšova slova: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci“, jsme si neuložili mezi zásadní úkoly Ježíšových učedníků. Poslání proroků se v církvi nevyučuje. Pokládáme je za přítěž, často za nebezpečí. Obránci instituce je likvidují.
Ježíš emauzským učedníkům (a pak i apoštolům) věnoval biblickou hodinu, vyučování o Mesiáši a jeho úloze. Pouhé nadšení z vítězství nestačí.
I my, Ježíšovi učedníci, potřebujeme Ježíšovu příběhu rozumět a opřít jej o Písmo (letos o smyslu Ježíšovy smrti vyprávím Ukrajincům).
Ani emauzští učedníci nepoznali Ježíše podle podoby – až když vyslovil nad chlebem a vínem své dobrořečení. Ježíš s nimi slavil svou Hostinu. - Z toho byli ohromeni, Ježíš slaví s nimi - kteří Ježíše opustili v jeho nejtěžší hodině a kteří pohřbili jeho mesiášství - s nimi Ježíš slaví, zpečeťuje své přátelství slavností Smlouvy Hospodina se svou nevěstou.
Radost je zvedla od stolu. Na spaní neměli ani pomyšlení, utíkali zpět do Jeruzaléma, k apoštolům. Tu krásu Ježíšova přátelství a jeho vítězství nad smrtí si přece nemohli nechat jen pro sebe.
Dřívější strach ze zatčení vymizel.
Jejich slova: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ můžeme zakoušet i my. Stejně i radost, že i my smíme patřit mezi přátele Ježíše. I k nám se Ježíš veřejně hlásí. Každý týden se této cti dostává i nám.
Ale náš úkol, porozumět Ježíšovi (a spolupracovat s ním na záchraně světa), trvá.
Vzpomínáte na výzvu Jana Baptisty, citujícího Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu cestu“?
Říkáme si, že nejde ani tak o hříchy, ale především o naše bariéry (náboženské předsudky), které brání Bohu, aby se s námi mohl setkat. Teď ve velikonočním příběhu nám Ježíšovi učedníci na sobě ukazují, jak mnoho se bránili přijmout Ježíšovo vyučování.
Ježíšovo zatčení učedníky vyhodilo ze sedla.
Ukřižování jejich Učitele je úplně vyřídilo.
Vzkříšení Ježíše nevěřili. – Přesto, že je o tom všem Ježíš dopředu zpravil.
Učedníci nevěřili ženám, které se vrátily od prázdného hrobu,
nevěřili Petrovi a Janovi, kteří šli hrob prozkoumat,
nevěřili „Emauzským“.
Když se jim vzkříšený Ježíš ukázal, pokládali jej za strašidlo.
Tomáš vzdoroval celý týden, na nikoho nedal.
Všechna těžkopádnost učedníků a jejich zábrany mají jednu příčinu. Ustrnuli ve své náboženské představě o Bohu a jeho pomoci lidem. Něco Ježíšovi věřili a něco ne. To hlavní mu nevěřili, nechtěli mu rozumět, proč se chce nechat popravit.
Na tuto otázku mnoho pokřtěných nezná správnou odpověď. Chceme-li být Ježíšovi něco platní jako jeho pomocníci, potřebujeme mu rozumět.
Položím-li otázku, zda se apoštolové zamýšleli nad tím, co mohli udělat lépe, zda a jak mohli bránit Ježíše, mnoha našim souvěrcům ta otázka přijde nesmyslná. Řeknou: „Ježíš nás přece svou smrtí vykoupil“. Ale svým inteligentním dětem svou výpověď nebudou umět biblicky vysvětlit.
Nedávno u nás opilý mladík, který už třikráte dostal zákaz řízení, naboural protijedoucí auto. Jeho kamarádka jej chtěla krýt, prohlásila, že řídila ona. Ale když se dozvěděla, že v protijedoucím autě jeden člověk zemřel, omdlela hrůzou.
Jak rozumíme Ježíšově smrtí? Je zástupná?
Za týden se k tomu vrátíme.
[1] Před smrtí se Ježíšovi nepodařilo zviklat představu učedníků ze „školního“ vyučování a z kázání rabínů o mocném Mesiáši, který porazí římské okupanty na hlavu. Učedníci hájili církevní vrchnost a svou představu o sobě („Ježíši, nedopustíme, aby ti někdo zkřivil vlas na hlavě …, jen přes naše mrtvoly…“).
[2] „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen“?
Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Mt 16,21-22
)
Škoda, že se učedníci Ježíše neptali se, co znamená tvrzení: „musí.“ Kdo poroučí nebo vyžaduje, aby Mesiáš byl pronásledován a popraven?
Uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. …
„Proč mne chcete zabít?“ řekl Ježíš zástupu. Řekli mu: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“ … Pak se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina. (Srv. J 7,14-30
)
„Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. … Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem? Teď jsme poznali, že jsi posedlý!“
Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu. (Srv. J 8,40-59
)
Víme, jak to mezi námi chodí, třeba váhání odpovědných úředníků, kteří nedbají na upozornění občanů o hrozícím nebezpečí. Např.: „Tato křižovatka, železniční přejezd je nebezpečný. Tady se musí stát nějaká tragedie, než se úřad pohne.“
Dokud neteče krev a dokud zbytečně nevyhasne život nevinného, není s námi řeč.