Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - vigilie
https://letohrad.farnost.cz/poznamky/Priprava_k_biblickym_textum_na_Slavnost_Zmrtvychvstani_Pane,_vigilii_9__dubna_2023.doc', '2023-04-09', '', 0, 'Nabízím úvody ke čtením - ty jsou biblickými perlami.
1.
Text je básní o nesmírném daru, kterým nás Tvůrce obdaroval.
Kolikrát si Stvořitel pochválil své dílo?
Známe jeho věnování: „Pro tebe byl stvořen svět,“. Kdo čte slovo Boží, cení si život a štědrost Hospodina. 1
2.
Proč zkoušce Abraháma říkáme: „Oběť Abrahámova“?
Léta jsme se ptali se, zda byl Bůh k Abrahámovi tvrdý … (Nerozumět milujícímu je mučivé).
Soudili jsme Hospodina. Pak jsme objevili smysl příběhu: „Hospodin je zásadně proti lidským obětem!!
Dodneška jsou lidé obětováni, teď i na Ukrajině. Putin obětuje Ukrajince i Rusy svým choutkám o Velké Rusi. A my jsme opět nechtěli včas rozpoznat jeho zvrhlost.
3.
Synům Jákoba nabídl farao zemi, která se jim zdála lepší než země, darovaná Bohem jejich otcům. Nevrátili se včas domů, nehlídali si svobodu a byli zotročeni. (Otrok se nemohl ze svého otroctví nijak vymanit, nedostával ani „kapesné.“) Hospodin je věrný, svůj lid zachránil. Ale nebude za nás vše napravovat, nejsme malé děti.
Proč opakovaně upadáme do otroctví? Získat ztracenou svobodu zpět mnoho stojí ...
4.
Prorok nám připomíná naše výsostné postavení Boží nevěsty. Nikdo o nás nemluví tak krásně, jako náš Ženich. A nikdo nám nenabídl větší postavení a větší důstojnost než Bůh – přesto, že často jednáme hloupě a nevěrně.
5.
Rodiče nezištně slouží malým dětem. Nemáme čím sloužit Bohu, on slouží nám. Vzdělává nás a vychovává, aby se nám život líbil a bylo nám navzájem spolu dobře.
6.
Hospodin s námi uzavřel pro nás výhodnou (manželskou) Smlouvu: „Budete-li žít podle mých pokynů, bude se vám ve všem dařit. Budete-li jednat s druhými nespravedlivě, přestanu vás chránit.“
„Izraeli, proč se ti nedaří?“ říká Hospodin. „ Je chyba na mé straně nebo na tvé?
Přemýšlej, hledej příčiny své nouze a vrať se ke mně.“
7.
Hospodin vyhledává svůj lid: „Izraeli, tvé srdce, tvé jednání zhrublo, ale dávám vám novou možnost. Obraťte se na mě, já vaše nelidské srdce vyměním za Ježíšovské srdce. Ta operace nebude v narkóze, neboť vaše spolupráce je nezbytná. Nebude to bolet, návrat domů, kde nás někdo čeká, je krásným překvapením i pro marnotratné syny.
8.
Hasiči hasí i oheň, který je nepálí. Záchranáři pomáhají ohroženým s vědomím rizika. My, pokřtění, jsme se s Ježíšem vydali zachraňovat. Víme, že u toho můžeme přijít o život. Ale také víme, že jsou ještě větší hodnoty, než si zachovat biologický život za každou cenu. Ježíšův příslib našeho vzkříšení nás značně osvobozuje od strachu ze smrti.
Evangelim
Apoštolové se po Ježíšově popravě báli vystrčit nos. Ježíšova slova: „Třetího dne vstanu z mrtvých,“ pro ně ztratila veškerou váhu. Nikdo z učedníků k hrobu nepřišel.
Ženy se zachovali lépe. To jim my, chlapi, ale nechceme přiznat.
Ježíš poslal ženy jako apoštolky (vyslankyně) zvěstovat chlapům vzkříšení.
My se raději dva tisíce let držíme pokynu apoštola Pavla: „Žena ať v církvi mlčí“.
Kdo má větší autoritu Pavel nebo Ježíš? (Takové otázky my, chlapi, nemáme rádi.)
Ježíšovi pochlebujeme, ale v církvi vládneme pevnou rukou my „a do toho nám nikdo mluvit nebude!“
Ježíš boural všechny nesmyslné zdi, překážky a předsudky mezi lidmi, které pýcha a ponižování druhých vytvořily. S úctou se stýkal se všemi, zastával se ponížených a mluvil s lidmi na okraji společnosti. S dětmi, se ženami, se Samaritány, s pohany, malomocnými, otroky, s veřejnými hříšníky. Každou užitečnou práci (i mytí nohou) prohlásil za důstojnou.
Smrt je pro nás neproniknutelnou hradbou, nevidíme za ní. Ale Ježíš tu hradbu svým zmrtvýchvstáním pro nás zboural. Potvrdil nám, že smrt je - díky Bohu - průchodná.
To je pro nás velice důležité. Naši drazí nám velice přirostli k srdci a těžko se s nimi při jejich zesnutí loučíme. Ale Bůh nám říká: „Tvůj drahý pro mě znamená ještě víc než pro tebe a smrt jeho těla mně nemůže žádného vzít. Zachovám jej pro tebe i pro sebe.“
Proto vzkříšený Ježíš říká ženám: „Radujte se!“
Nechápu, proč v našem liturgickém překladu máme: „Buďte zdrávy!“ To není jen nepřesnost.
Je to naší malou úctou a nedůvěrou ke slovu božímu?
Může to být odmítáním velikonoční radosti? (do té se nelze nutit).
Ježíš se s námi dělí o svou radost z dobře vykonaného díla.
Proč se o tu krásu šidit?
O velikonoční radosti ještě budeme mluvit.
Lidová zbožnost vytvořila pobožnost křížové cesty. 2
Ač léta propaguji cestu Vzkříšeného, lidé raději přebývají v nábožném smutku.
Radovat se s Ježíšem, s apoštolkami a apoštoly se bráníme. Z toho nekouká žádná záslužnost. 3
Příprava na Velikonoce trvá 40 dní. Velikonoční doba obnáší padesát dní, přípravce nás na slavnost darování Tóry a konečné vylití Ducha.
(Škoda, že si my - na rozdíl od židů - Tóry neceníme (ale bez ní nemůžeme porozumět Ježíšovi).
Co znamená „konečné vylití Ducha“?
Ježíš nám svým vyučováním a svým životem dopomohl k otevření se Duchu Božímu. Proč povrchně říkáme, že nám svým utrpením zasloužil a otevřel nebe?
Ano, ukázal nám, že je pro nás nebe otevřené, že o nás Bůh velice stojí, ale Ježíšovskou cestou je třeba se osobně vydat „pěšky“. Nikdo, ani Bůh, nás nebude poponášet.
Na té cestě máme možnost se přibližovat a vyzrávat do Ježíšovské podoby.
Bůh mohl vzkříšením rehabilitovat Ježíše soukromě. Ale Bůh z lásky k nám sestupuje mezi nás, provinilce.
Bůh se zastal Ježíše kvůli spravedlnosti a také kvůli nám, abychom nebyli sami jen se svým selháním, abychom měli důvod k velikonoční radosti – abychom poznali, že naše životní putování má smysl a krásný cíl.
Milí přátelé, každému z Vás blahopřeji k daru Ježíšova přátelství. Jeho láska k nám je silnější než smrt, jde až za hrob.
-
Ke slovům: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, Bůh tvůj, tobě a tvému domu“ 1), řekl Mudrc Rav (3. stol.): „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli v tomto životě.“ ↩
-
Naši předkové neměli knihy a filmy, které nám ukazují jednání pachatelů, čumilů, obětí a zachránců. Ale procházeli si Ježíšův příběh a ptali se sami sebe, jak by se zachovali v podobném případě. A jak by se chtěli ve vypjatých situacích zachovat. To je velice užitečné.
Jiná věc jsou pokroucené formulace některých modliteb a písní doprovázející tuto pobožnost. Ty křiví naši představu o Bohu a svádí nás od Ježíšovy cesty. Navíc církev svého času vypracovala „ceník“ jednotlivých modliteb a zbožných úkonů a ohodnotila určitým počtem zbožných jednotek. Dokonce bylo řečeno, že tyto zbožné zásluhy lze poukázat na účet někoho jiného. To u některých lidí podporuje pobožné sbírání náboženských zásluh a falešný pocit lepší zbožnosti. Místo hledání smyslu mít v Písmu a většího porozumění Ježíšovi, jsme zvyšovali počet zbožných úkonů, kvalitu nahrazujeme kvantitou.
V dětství jsme v době postní chodili na křížovou cestu třikráte v týdnu. Průběh pobožnosti byl pokaždé stejný a náš náboženský obzor se nerozšiřoval. ↩ -
Václav Vaněk, milý spolužák, jáhen, významný katecheta a duchovní správce v Liberci – Vratislavicích, vybudoval kapli Vzkříšeného s vitrážemi na toto téma. Už od semináře žil tímto tématem. ↩