2. neděle čtyřicetidenní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 12,1-4a
Datum: 5. 3. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Gn 12,1-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 12,1-4a
; 2 Tm 8
b-10; Mt 17,1-9
Datum: 5. 3. 2023
Četl jsem si znovu svůj
dávný text o postech, uvedený v příloze Poznámek minulé neděle. Byl
jsem překvapen, že mně tam chybí protestní půst. [1]
K prvnímu čtení.
Od začátku přátelství Boha k nám jedná Bůh vždy štědře a věrně.
Abrám Hospodinovu nabídku osobního přátelství přijal.
Těšil se, že i jeho potomci budou zakoušet velkorysé přátelství Hospodina. Jeho potomci s Mojžíšem pak skutečně přijali Hospodinovu „manželskou“ smlouvu.
„Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi.
Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho pravidla, pokyny a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat. A Hospodin ti prohlašuje, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechny jeho pokyny a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil. (Dt 26,11.17-19
Také se hlásíme k Abrahámovi, jsme jemu i Bohu vděční za naši kulturu úcty a péče o život, solidarity s potřebnými a spravedlnosti pro všechny.
Těšíme se z krásy světa, z bohatství vztahů a vymožeností naší civilizace.
Koukáme-li pozorně okolo sebe, snadno žasneme. Díky božímu požehnání (péči), práci našich předků a našeho zapojení se svět mění k lepšímu.
Přijdeme k vlaku, a vidíme, co vše je připraveno, od jízdního řádu až po odjezd.
Přijmou nás v nemocnici a nám se dostane zázračné, úžasně a detailně vymyšlené pomoci.
Děti navštěvují školu a co všechno je pro ně zařízeno.
Každý, kdo si všímá a něco poznává ve vědě, umění, ve vztazích, sociálních záležitostech, v péči o druhé, charitě všeho druhu - ten oceňuje, kolik pozornosti věnujeme snadnějšímu a bezpečnějšímu soužití a kolik dostáváme a k čemu přispíváme.
Náš obdiv a vděčnost k bohatství našeho života nás pozvedá. (Někteří lidé jen nadávají na poměry.)
Opakuji, že naše kultura je ovlivněná biblickou výchovou. Nikdy dříve jsme nezakoušeli její ovoce v takové míře jako teď. Mnoho našich občanů její zásady a postoje přijalo za své, i když nechodí do kostela. Současná Evropa je více obohacená křesťanstvím než kdy jindy.
Pěstujme doma i mezi kamarády řeč o tomto bohatství. Zkusme si třeba povídat o státní péči o pitnou vodu nebo o našem hygienickém systému.
Naše vděčnost a děkování lidem a Bohu se stává samozřejmou a nenásilnou modlitbou (třeba i beze slov).
Nic není samozřejmé, nic dobrého se neudělá samo. Těšme se i z vymožeností, které v budoucnosti vytvoří a zakusí naše děti.
Bůh nám blahopřeje k naší narůstající péči o život. Dostává se nám boží péče (požehnání) a sami se stáváme požehnáním (přispíváme k pokroku) pro druhé.
Nepřehlížíme veliké narušení životního prostředí a svévoli nevychovaných lidí - i v tom usilujeme o nápravu. Už vůbec nechápeme, jak může někdo vraždit, mučit nevinné a unášet děti a ničit dobré věci a zařízení.
O násilí bylo napsáno nesčíslné množství knih a textů a natočeno mnoho filmů. Potřebujeme jich ještě víc. Ne. Ale potřebujeme nahlédnout, že bez Boha nedosáhneme šalom doma ani ve společnosti a ve společenství národů. Ježíš říká, že pokojnému soužití stačí trochu soli a výrazné světlo.
Získáme-li svým životem ve společnosti autoritu, máme šanci ovlivnit svět žádoucím směrem.
Před dvěma týdny jsem připomněl text Ex 34,6-7
K evangeliu.
Evangelia nečteme poprvé, víme, že apoštolové v Ježíšově vyučování nebyli vždy pozorní a tvrdohlavě se drželi své představy o Mesiáši z dřívějšího rabínského vyučování. (My chybujeme ještě víc.)
Každý rok si připomínáme, že události na hoře Tábor neporozumíme bez souvislostí.
Je důležité si událost přečíst od všech evangelistů.
Proč toto setkání církev nazývá „Proměnění Páně“? [2]
My ji pokládáme za „doučovací hodinu“.
Evangelia popisují, co jí předcházelo a následovalo.
Zopakuji, k jakému poznání jsme v božím vyučování došli:
- Bůh je naším štědrým dárcem a největším přítelem,
- daroval nám i svobodu a učí nás ji používat.
- I v božím lidu, ve starém Izraeli, se objevuje zneužití svobody, až k likvidaci proroků.
- I v novém Izraeli, v církvi, bývají pronásledováni nevinní.
- Opakovaně selháváme stejně jako lidé v Ráji.
- Ježíš nás učí dobře hospodařit se svobodou a jak předcházet zlu.
Ježíš věděl, že nadšení apoštolů (i nás) z jeho přátelství nezabrání našemu velkému selhávání. Věděl, že i učedníci budou opakovaně odmítat jeho varování o likvidaci Mesiáše od vlastních lidí, věděl, že jej učedníci opustí. Proto si Ježíš už na poušti vytvořil vyučovací plán:
1. krok: Ježíš od začátku vyprávěl o milosrdenství Otce a „všude dobře činil“. Tím si u učedníků a mnohých lidí získal velikou důvěru.
2. krok: Do řady obcí poslal Ježíš učedníky vyučovat.
Pak se ptal: Za koho mě lidé pokládají? Učedníci líčili Ježíšovi, jak jsou lidé hloupí, když Ježíše vydávají za Jana Baptistu, Eliáše nebo očekávaného proroka a že se nedali přesvědčit argumenty.
3. krok: „Za koho mě pokládáte vy, ptal se Ježíš apoštolů?“ „Jsi Mesiáš!“ odpovídají učedníci.
Ježíšova slova: „Ale počítejte s tím, že Mesiáš bude zlikvidován.“
Na to Petr káral Ježíše jako malého kluka: „Ty tomu nerozumíš, v náboženství jsme se učili, že Mesiáš vyžene okupanty a navěky bude vládnost na Davidově trůnu. Podceňuješ církevní autority i nás.“
Ukázalo se, že i učedníci - podobně jako kritizovaní lidé - nebyli ochotní změnit své ustrnulé náboženské představy. Vzdorovali svému Učiteli. [3]
4. krok: Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací hodinu s největšími autoritami, s Mojžíšem a Eliášem. Ti Ježíšův plán schválili.
Apoštolové rozpravu Ježíše s Mojžíšem a Eliášem natolik odmítali, že usnuli.
Pak v rozpacích začali nabízet postavení stanů – nevěděli, co mluví.
Ježíšovu doučovací lekci odmítli. [4]
5. krok: Ježíš se přestal skrývat a bránit. Předáci Ježíše odstranili. Ukázala se pravdivost Ježíšova tvrzení, že představení církve jsou zločinní, a že učedníci od svého Učitele utečou.
6. krok: Po vzkříšení Ježíš své lidi velkoryse vyhledal. Ti po svém selhání a popravě Mesiáše zkroušeně „neznámému poutníkovi“ řekli (konečně): „My už ničemu nerozumíme“ a - bez skákání do řeči a odporování - naslouchali výkladu o významu smrti Mesiáše. [5]
7. krok: Ty, kteří se obrátili, Ježíš obdaroval odpuštěním a svým Duchem.
Objevíme-li tyto Ježíšovy kroky, porozumíme Ježíšově pracovní schůzce na hoře Tábor. Ježíš na konzultaci pro apoštoly pozval nejpřednější lidské znalce božího království, Mojžíše a Eliáše.
Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací lekci. Vzal je na setkání s Mojžíšem a Eliášem – největších osobností. Ti Ježíšovi přitakali: „Dobře víme, jak jsou lidé neprůstřelní, dokud neuvidí téci krev, neuvěří ti. Máš pravdu, že ti nezbývá nic jiného, než se přestat bránit. Pak se zjeví náboženská nenávist církevních předáků.“
Apoštolové měli jiné názory o Mesiáši, nehledali poučení, rozprava je nebavila a při rozhovoru usnuli.
Když se probudili, blekotali o stavění tří stanů podle příslibu, že se Bůh v příhodný čas utáboří uprostřed svého lidu.
Výzva z nebe: „Poslouchejte Ježíše,“ se vztahuje k odporu apoštolů vůči Ježíšovu varování o vraždě Mesiáše. A samozřejmě i k naší svévoli. I naší církvi se vyskytuje nečestné jednání: od pomluv, lží až k likvidaci lidí, kteří mluví o Bohu jinak než oficiální církevní hlas.
Vše ze slov evangelií do sebe smysluplně zapadá.
Ježíš nás obdarovává svým přátelstvím jako nikdo jiný a ukazuje nám boží lásku.
A také o nás má velikou starost, varuje nás před náboženskou pýchou, která ubližuje nevinným (likviduje i proroky a brání službě Mesiáše).
Boží lid před Ježíšem i po něm je stále ohrožován morem povýšenosti a náboženské nesnášenlivosti.
Ježíš nám nabízí náboženskou hygienu. Jako pečujeme o tělesnou hygienu (denně se na sebe díváme do zrcadla a své nejbližší prosíme, aby nás překoukli), tak nás Ježíš (který má největší moc v celém kosmu a v celé historii lidstva), učí zacházet s pravdou a varuje nás před nalhávání si sobě samým.
Je zapotřebí vědět, že Ježíš nás zachránil svou odvahou a obětavostí. Upozorňování na smrtelné nebezpečí náboženské nesnášenlivosti a nenávisti ho stálo život.
Neříkejme, že nás zachraňuje svým utrpením. To by vypadalo, že utrpení potřebuje Bůh k našemu odpuštění.
Ti, co se postavili např. Hitlerovi, přispěli svou obětavostí k získání ztracené svobody. Ne tím, že někteří padli, ne utrpením těch, kteří se dostali do koncentračních táborů. Jejich utrpení bylo trestem, ponížením a hříchem nepřítele, zaplatili za svou odhodlanost. Utrpení samo o sobě nezachraňuje, v koncentráku byli i zločinci.
Ani Ježíš nás nevysvobodil utrpením, ale tím, co pro nás z lásky obětavě vykonal.
Ježíš nechce skončit ve způsobách chleba a vína, chce nás proměňovat do boží podoby. Vědomě na to myslíme při jeho hostině.
V našem březnovém Okénku je můj vylepšený text „Neuhlídali jsme mír“ (první verzi jsem připojil jako přílohu v Poznámkách minulé neděle>).
[1] M. Gándhí se hrozil války, která vypukla mezi hinduisty a muslimy (od Indie se později oddělil muslimský Pákistán) a protestoval: „Pokud se nepřestanete vraždit, raději zemřu hlady“. Lidé z obou stran složili zbraně, neboť si Gándhího velice vážili. Hladovka může být silným nátlakovým prostředkem na slušné lidi. Nepomáhá v diktátorských režimech.
[2] Máme snahu se ze svých krizí vykroutit. Pěstujeme církevní parády a novobarokní slavnosti „Božího Těla,“ pražských svatojánských Navalis, a dalších pestrých vystoupeních (i z kříže jsme udělali šperk), které jsou pastvou pro oči těch, kteří vyhledávají především citové zážitky, a máme za to, že i Bůh je tím potěšen.
[3] Text k 2. a 3. kroku:
Ježíš poslal učedníky uzdravovat nemocné a osvobozovat je od démonů. (Srv. Mt 10,1.5n
Po návratu učedníků se Ježíš ptal: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ - Mt 16,13
14 Oni řekli: „Jedni za Jana Baptistu, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“
15 Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“
16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (ze své kolové hradby) a následuj mne.“
[4] Lukáš 9,30
v. 32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.
34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
35 A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“
[5] V neděli odešli dva učedníci od apoštolů do Emauz. Cestou se k nim připojil neznámý pocestný. V rozhovoru přišla řeč na Ježíše: „To byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem (už Ježíše nemají za Mesiáše), jenže naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael …“ (Srv. L 23,13-35
K prvnímu čtení.
Od začátku přátelství Boha k nám jedná Bůh vždy štědře a věrně.
Abrám Hospodinovu nabídku osobního přátelství přijal.
Těšil se, že i jeho potomci budou zakoušet velkorysé přátelství Hospodina. Jeho potomci s Mojžíšem pak skutečně přijali Hospodinovu „manželskou“ smlouvu.
„Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi.
Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho pravidla, pokyny a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat. A Hospodin ti prohlašuje, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechny jeho pokyny a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil. (Dt 26,11.17-19
)
Také se hlásíme k Abrahámovi, jsme jemu i Bohu vděční za naši kulturu úcty a péče o život, solidarity s potřebnými a spravedlnosti pro všechny.
Těšíme se z krásy světa, z bohatství vztahů a vymožeností naší civilizace.
Koukáme-li pozorně okolo sebe, snadno žasneme. Díky božímu požehnání (péči), práci našich předků a našeho zapojení se svět mění k lepšímu.
Přijdeme k vlaku, a vidíme, co vše je připraveno, od jízdního řádu až po odjezd.
Přijmou nás v nemocnici a nám se dostane zázračné, úžasně a detailně vymyšlené pomoci.
Děti navštěvují školu a co všechno je pro ně zařízeno.
Každý, kdo si všímá a něco poznává ve vědě, umění, ve vztazích, sociálních záležitostech, v péči o druhé, charitě všeho druhu - ten oceňuje, kolik pozornosti věnujeme snadnějšímu a bezpečnějšímu soužití a kolik dostáváme a k čemu přispíváme.
Náš obdiv a vděčnost k bohatství našeho života nás pozvedá. (Někteří lidé jen nadávají na poměry.)
Opakuji, že naše kultura je ovlivněná biblickou výchovou. Nikdy dříve jsme nezakoušeli její ovoce v takové míře jako teď. Mnoho našich občanů její zásady a postoje přijalo za své, i když nechodí do kostela. Současná Evropa je více obohacená křesťanstvím než kdy jindy.
Pěstujme doma i mezi kamarády řeč o tomto bohatství. Zkusme si třeba povídat o státní péči o pitnou vodu nebo o našem hygienickém systému.
Naše vděčnost a děkování lidem a Bohu se stává samozřejmou a nenásilnou modlitbou (třeba i beze slov).
Nic není samozřejmé, nic dobrého se neudělá samo. Těšme se i z vymožeností, které v budoucnosti vytvoří a zakusí naše děti.
Bůh nám blahopřeje k naší narůstající péči o život. Dostává se nám boží péče (požehnání) a sami se stáváme požehnáním (přispíváme k pokroku) pro druhé.
Nepřehlížíme veliké narušení životního prostředí a svévoli nevychovaných lidí - i v tom usilujeme o nápravu. Už vůbec nechápeme, jak může někdo vraždit, mučit nevinné a unášet děti a ničit dobré věci a zařízení.
O násilí bylo napsáno nesčíslné množství knih a textů a natočeno mnoho filmů. Potřebujeme jich ještě víc. Ne. Ale potřebujeme nahlédnout, že bez Boha nedosáhneme šalom doma ani ve společnosti a ve společenství národů. Ježíš říká, že pokojnému soužití stačí trochu soli a výrazné světlo.
Získáme-li svým životem ve společnosti autoritu, máme šanci ovlivnit svět žádoucím směrem.
Před dvěma týdny jsem připomněl text Ex 34,6-7
…
K evangeliu.
Evangelia nečteme poprvé, víme, že apoštolové v Ježíšově vyučování nebyli vždy pozorní a tvrdohlavě se drželi své představy o Mesiáši z dřívějšího rabínského vyučování. (My chybujeme ještě víc.)
Každý rok si připomínáme, že události na hoře Tábor neporozumíme bez souvislostí.
Je důležité si událost přečíst od všech evangelistů.
Proč toto setkání církev nazývá „Proměnění Páně“? [2]
My ji pokládáme za „doučovací hodinu“.
Evangelia popisují, co jí předcházelo a následovalo.
Zopakuji, k jakému poznání jsme v božím vyučování došli:
- Bůh je naším štědrým dárcem a největším přítelem,
- daroval nám i svobodu a učí nás ji používat.
- I v božím lidu, ve starém Izraeli, se objevuje zneužití svobody, až k likvidaci proroků.
- I v novém Izraeli, v církvi, bývají pronásledováni nevinní.
- Opakovaně selháváme stejně jako lidé v Ráji.
- Ježíš nás učí dobře hospodařit se svobodou a jak předcházet zlu.
Ježíš věděl, že nadšení apoštolů (i nás) z jeho přátelství nezabrání našemu velkému selhávání. Věděl, že i učedníci budou opakovaně odmítat jeho varování o likvidaci Mesiáše od vlastních lidí, věděl, že jej učedníci opustí. Proto si Ježíš už na poušti vytvořil vyučovací plán:
1. krok: Ježíš od začátku vyprávěl o milosrdenství Otce a „všude dobře činil“. Tím si u učedníků a mnohých lidí získal velikou důvěru.
2. krok: Do řady obcí poslal Ježíš učedníky vyučovat.
Pak se ptal: Za koho mě lidé pokládají? Učedníci líčili Ježíšovi, jak jsou lidé hloupí, když Ježíše vydávají za Jana Baptistu, Eliáše nebo očekávaného proroka a že se nedali přesvědčit argumenty.
3. krok: „Za koho mě pokládáte vy, ptal se Ježíš apoštolů?“ „Jsi Mesiáš!“ odpovídají učedníci.
Ježíšova slova: „Ale počítejte s tím, že Mesiáš bude zlikvidován.“
Na to Petr káral Ježíše jako malého kluka: „Ty tomu nerozumíš, v náboženství jsme se učili, že Mesiáš vyžene okupanty a navěky bude vládnost na Davidově trůnu. Podceňuješ církevní autority i nás.“
Ukázalo se, že i učedníci - podobně jako kritizovaní lidé - nebyli ochotní změnit své ustrnulé náboženské představy. Vzdorovali svému Učiteli. [3]
4. krok: Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací hodinu s největšími autoritami, s Mojžíšem a Eliášem. Ti Ježíšův plán schválili.
Apoštolové rozpravu Ježíše s Mojžíšem a Eliášem natolik odmítali, že usnuli.
Pak v rozpacích začali nabízet postavení stanů – nevěděli, co mluví.
Ježíšovu doučovací lekci odmítli. [4]
5. krok: Ježíš se přestal skrývat a bránit. Předáci Ježíše odstranili. Ukázala se pravdivost Ježíšova tvrzení, že představení církve jsou zločinní, a že učedníci od svého Učitele utečou.
6. krok: Po vzkříšení Ježíš své lidi velkoryse vyhledal. Ti po svém selhání a popravě Mesiáše zkroušeně „neznámému poutníkovi“ řekli (konečně): „My už ničemu nerozumíme“ a - bez skákání do řeči a odporování - naslouchali výkladu o významu smrti Mesiáše. [5]
7. krok: Ty, kteří se obrátili, Ježíš obdaroval odpuštěním a svým Duchem.
Objevíme-li tyto Ježíšovy kroky, porozumíme Ježíšově pracovní schůzce na hoře Tábor. Ježíš na konzultaci pro apoštoly pozval nejpřednější lidské znalce božího království, Mojžíše a Eliáše.
Ježíš třem nejlepším apoštolům dopřál doučovací lekci. Vzal je na setkání s Mojžíšem a Eliášem – největších osobností. Ti Ježíšovi přitakali: „Dobře víme, jak jsou lidé neprůstřelní, dokud neuvidí téci krev, neuvěří ti. Máš pravdu, že ti nezbývá nic jiného, než se přestat bránit. Pak se zjeví náboženská nenávist církevních předáků.“
Apoštolové měli jiné názory o Mesiáši, nehledali poučení, rozprava je nebavila a při rozhovoru usnuli.
Když se probudili, blekotali o stavění tří stanů podle příslibu, že se Bůh v příhodný čas utáboří uprostřed svého lidu.
Výzva z nebe: „Poslouchejte Ježíše,“ se vztahuje k odporu apoštolů vůči Ježíšovu varování o vraždě Mesiáše. A samozřejmě i k naší svévoli. I naší církvi se vyskytuje nečestné jednání: od pomluv, lží až k likvidaci lidí, kteří mluví o Bohu jinak než oficiální církevní hlas.
Vše ze slov evangelií do sebe smysluplně zapadá.
Ježíš nás obdarovává svým přátelstvím jako nikdo jiný a ukazuje nám boží lásku.
A také o nás má velikou starost, varuje nás před náboženskou pýchou, která ubližuje nevinným (likviduje i proroky a brání službě Mesiáše).
Boží lid před Ježíšem i po něm je stále ohrožován morem povýšenosti a náboženské nesnášenlivosti.
Ježíš nám nabízí náboženskou hygienu. Jako pečujeme o tělesnou hygienu (denně se na sebe díváme do zrcadla a své nejbližší prosíme, aby nás překoukli), tak nás Ježíš (který má největší moc v celém kosmu a v celé historii lidstva), učí zacházet s pravdou a varuje nás před nalhávání si sobě samým.
Je zapotřebí vědět, že Ježíš nás zachránil svou odvahou a obětavostí. Upozorňování na smrtelné nebezpečí náboženské nesnášenlivosti a nenávisti ho stálo život.
Neříkejme, že nás zachraňuje svým utrpením. To by vypadalo, že utrpení potřebuje Bůh k našemu odpuštění.
Ti, co se postavili např. Hitlerovi, přispěli svou obětavostí k získání ztracené svobody. Ne tím, že někteří padli, ne utrpením těch, kteří se dostali do koncentračních táborů. Jejich utrpení bylo trestem, ponížením a hříchem nepřítele, zaplatili za svou odhodlanost. Utrpení samo o sobě nezachraňuje, v koncentráku byli i zločinci.
Ani Ježíš nás nevysvobodil utrpením, ale tím, co pro nás z lásky obětavě vykonal.
Ježíš nechce skončit ve způsobách chleba a vína, chce nás proměňovat do boží podoby. Vědomě na to myslíme při jeho hostině.
V našem březnovém Okénku je můj vylepšený text „Neuhlídali jsme mír“ (první verzi jsem připojil jako přílohu v Poznámkách minulé neděle>).
[1] M. Gándhí se hrozil války, která vypukla mezi hinduisty a muslimy (od Indie se později oddělil muslimský Pákistán) a protestoval: „Pokud se nepřestanete vraždit, raději zemřu hlady“. Lidé z obou stran složili zbraně, neboť si Gándhího velice vážili. Hladovka může být silným nátlakovým prostředkem na slušné lidi. Nepomáhá v diktátorských režimech.
[2] Máme snahu se ze svých krizí vykroutit. Pěstujeme církevní parády a novobarokní slavnosti „Božího Těla,“ pražských svatojánských Navalis, a dalších pestrých vystoupeních (i z kříže jsme udělali šperk), které jsou pastvou pro oči těch, kteří vyhledávají především citové zážitky, a máme za to, že i Bůh je tím potěšen.
[3] Text k 2. a 3. kroku:
Ježíš poslal učedníky uzdravovat nemocné a osvobozovat je od démonů. (Srv. Mt 10,1.5n
)
Po návratu učedníků se Ježíš ptal: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ - Mt 16,13
14 Oni řekli: „Jedni za Jana Baptistu, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“
15 Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“
16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
20 Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl (ze své kolové hradby) a následuj mne.“
[4] Lukáš 9,30
- S Ježíšem rozmlouvali
Mojžíš a Eliáš; 31 zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou
měl dokonat v Jeruzalémě.
v. 32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.
34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
35 A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“
[5] V neděli odešli dva učedníci od apoštolů do Emauz. Cestou se k nim připojil neznámý pocestný. V rozhovoru přišla řeč na Ježíše: „To byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem (už Ježíše nemají za Mesiáše), jenže naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael …“ (Srv. L 23,13-35
)