7. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,3-4 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 19,1-2.17-18
Datum: 19. 2. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 17,3-4 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 19,1-2.17-18
; 1 Kor 3,16-23
; Mt 5,38-48
Datum: 19. 2. 2023
K prvnímu čtení.
Bůh se nám zasvětil (žije pro nás) a uvádí nás (zasvěcuje)
do svého myšlení, mluvení a jednání, abychom mohli růst do jeho
podoby.
K druhému čtení. Vědomě v sobě připravujeme prostor Bohu, aby v nás mohl přebývat a aby se mu v nás líbilo.
Ježíšovo „horské učení“ nám připadá příliš náročné. Chceme raději klečet a postit se. Jenže tato naše zbožnost nezabránila žádné válce ani rozpadu vztahů s blízkými.
K přijetí Ježíšova životního stylu potřebujeme získat motiv. Ale nejdříve potřebujeme jeho slovům porozumět.
Hospodin se nám představil, abychom věděli, co od něj můžeme očekávat:
„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, dohlíží na uzdravení vin otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ (Ex 34,6-7
Z těchto slov jsme nadšeni. Ale zarážejí nás slova: „Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ (Srv. Gn 6,1-8
„Kde je tvůj bratr“? (Gn 4,9
Kudy z toho ven?
Vítězství v obranné válce stojí nesčíslné oběti.
Předcházení zlu také něco stojí, ale mnohem méně než získání ztracené svobody.
Co jsme ochotní učinit, aby naši synové nemuseli rukovat do příští války?
Bůh nám ukazuje jak budovat dobré vztahy, obnovovat je a udržovat. Bůh má s námi dobrou vůli
a z tohoto zdroje chceme čerpat. [1]
Proti vrahům a násilníkům je třeba se stavět.
Hospodin nás učí, jak dobrou vůli pěstovat a jak nespravedlnosti a nepřátelství co nejvíce předcházet.
I my jsme ochotní pro udržení přátelství něco obětovat.
„Oko za oko, život za život“ - říkáme, že toto pravidlo bylo velikým pokrokem proti barbarství krevní msty a lynče davu. [2]
Ježíšova výzva: „Neodporujte zlému,“ rozhodně neznamená ustupovat zlu a mlčet nespravedlnosti.
„Milovat nepřítele“ znamená ukázat mu, že nestojím proti němu, že nejsem jeho nepřítelem.
Bořit nedůvěru a stavět mosty mezi odcizenými je prací tvůrců pokoje. Získat nepřátele a protivníky na svou stranu nebo na stranu dobra, je velikým uměním. (Nepovede se to vždy a u každého, ani Ježíšovi.)
Ukazovali jsme si co je „oslí můstek.“ [3]
Ještě za Ježíše někteří lidé přetěžovali osly a mezky, ale Ježíš k „oslímu můstku“ přidává další návody jak bourat mezi lidmi odcizení a nepřátelství.
„Tomu, kdo tě pokládá za nepřítele, prokaž nezištně nějakou službu, aby viděl, že nestojíš proti němu. Tak, jako se já ucházím o tebe a velkoryse se nad tebou smilovávám, tak čiň i ty. Sám na sobě zakoušíš, jak tě moje velkorysost ovlivňuje.“
„Nastavení druhé tváře“ - s tím, kdo tě napadá, řeš svůj spor neútočně podle Ježíšových pravidel: „Když tvůj bratr zhřeší …“ [4]
„Dá-li si říci, získal jsi svého bratra a můžeš mu nastavit svou tvář k políbení.“
Pokud se ukáže, že se mýlím a bratr nezhřešil, omluvím se a také mu nastavím svou tvář k políbení; získal jsem svého bratra.
(Kéž bychom měli takovouto zkušenost v církvi. Duchovní by nám měli dávat takový příklad.)
„Milovat nepřítele“ neznamená objímat ho, mlčky snášet všechny křivdy a přijímat ponižování. „Milovat nepřítele“, znamená nejednat s ním tak, jako jedná on. (K tomu potřebujeme mít značné vědomí o svém postavení před Bohem: „Jsi moje navždy milovaná dcera, milovaný syn“.)
„Nech druhému i plášť …“
Když si chudí v Izraeli něco půjčovali u bohatších sousedů (třeba sekeru) měli majiteli jako záruku poskytnout zástavu. To je rozumné a prozíravé ustanovení.
„Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš,
neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? Stane se, že bude ke mně úpět a já ho vyslyším, poněvadž jsem milostivý.“ (Ex 22,25-2
Písmo na mnoha místech nabádá bohaté a mocné, aby pomáhali potřebným a nezneužívali své postavení.
Ježíš ale také vede chudé, aby nepropadali záští proti úspěšnějším.
(Máme historickou zkušenost s nenávistí davu a proléváním krve při revolucích. Teď jsme opět svědky nespokojenosti neúspěšných, závistivých i těch, kteří rozdmíchávají nenávist.) [5]
„I ty, chudáku,“ říká Ježíš, „buď vděčný tomu, kdo ti půjčuje. Snaž se mu ukázat svou dobrou vůli, aby ti mohl pomoci. Nezapomeň, že mezi těmi, kteří hledají pomoc, jsou také vykukové.
„Jdi s druhým druhou míli.“ [6]
Římané vydali potupný zákon: Okupovaný je pod trestem povinen nést římskému vojákovi jeho věci jednu míli. (Vzpomeňme, jak vojáci přinutili Šimona, aby nesl Ježíšův kříž.) Izraelité se tomuto nařízení snažili vyhnout, a kde mohli, vojákovi utíkali. Nenávist okupovaných k okupantům je běžná a okupanti čekají odpor podrobených... I v Izraeli napětí mezi oběma skupinami narůstalo.
Ježíš říkal: „Jdi s vojákem dvě míle. Voják bude překvapen, můžete spolu cestou mluvit a třeba voják nahlédne, že k němu nepěstuješ nenávist. [7]
Krize je příležitostí k naší změně a růstu. Vzpomínáte, jak Jeremiáš vyzýval Judeice k poklidnému přijetí babylonského zajetí. Byl pokládán za vlastizrádce. Prorok věděl, že vnější svoboda nestačí, nezaručuje naše spravedlivé jednání. Až když Judeici uznali své selhání a byli ochotní se obrátit a změnit své jednaní, až když přijali Hospodinovy pokyny – až tehdy mohli od Boha obdržet svobodu a mohli se bez prolévání krve vrátit do své otčiny.
„Dej prosícímu a půjčuj potřebnému.“ Ale ne každému, kdo nás žádá o pomoc, máme vyhovět. Nemáme být dobrohloupí. Naivní člověk dopadne špatně. Máme se naučit rozpoznávat skutečně potřebné od podvodníků. (Vypracoval jsem si k tomu systém. Děti bychom tomu mu měli vyučit.)
„Miluj svého bližního“. Ten, kdo zná Písmo, ví, že v Tóře stojí: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin“. (Lv 19,18
V Písmu žádný pokyn k nenávisti nepřítele nenajdeme, to mnoho lidí pokládá nenávist k nepříteli za oprávněnou. Zakoušíme-li boží velkorysost a milosrdenství, máme z čeho rozdávat a jednat velkoryse s tím, kdo se proti nám staví. To neznamená hrbit se před útočníkem, nechat si od neurvalce vše líbit a ustupovat před zlem.
„Milovat nepřítele“ znamená pokusit se mu ukázat, že nestojím proti němu a nejsem jeho nepřítelem.
Získat nepřátele a protivníky na svou stranu nebo na stranu dobra, je velikým uměním. (Nepovede se to vždy, ani Ježíšovi.)
„Modlete se za nepřátelé,“ znamená vystavit se slovu božímu slovu; to nám připomene, že je jen jeden Bůh. Všichni patříme do jeho rodiny, všichni jsme syny jednoho Boha.
Jsme také původci nemocných lidských vztahů. [8]
Bůh je ochoten je léčit, ale ne bez nás.
Ježíš blahopřeje těm, kteří se snaží svůj podíl na zlu ve světě co nejvíce zmenšit a přinášet do vztahů s druhými boží šalom.
[1] Každou neděli Bohu dobrořečíme: „Sláva na výsostech Bohu, má v nás zalíbení a obdarovává nás svým pokojem“.
[2] Říkáme si, že židé brzy pochopili smysl pokynu „oko za oko“ a poskytovali pachatelům možnost si vybrat mezi stejnou odplatou nebo majetkovou náhradou.
My zůstáváme spravedlnosti často dlužni. Malé trestné činy trestáme, ale k odsouzení největších zločinů se nemáme. Válečné zločince většinou nestavíme před soud. Oběti se nedočkají spravedlivého prohlášení, že na nich byl spáchán zločin. Jejich obrovská rána na duši nebyla ošetřena. Nejsme tvůrci pokoje.
[3] „Nebudeš netečně přihlížet, jak se zaběhl býk tvého bratra nebo jeho ovce. Vrátíš je svému bratru.
Jestliže tvůj bratr není blízko tebe a ty ho neznáš, zaženeš dobytče do svého domu a bude u tebe. Až tvůj bratr bude po něm pátrat, vrátíš mu je.
Stejně naložíš s jeho oslem, stejně naložíš s jeho pláštěm, stejně naložíš s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratila, a tys ji nalezl. Nesmíš být netečný.
Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním.“ (Dt 22,1-4
Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, vrátíš mu jej.
Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš. (Ex 23,4-5
Židé promýšlejí boží slovo. Jejich moudří učí: „Potkáš-li ve stejnou chvíli svého bratra a nepřítele, kterým klesl jejich přetížený osel, pomoz nejprve nepříteli …“
Dá se očekávat, že svou pomocí změníš srdce toho, kdo tě pokládal na nepřijatelného. Třeba tě pozve na pivo a dojde mu, že jsme všichni syny jednoho Otce Nebeského.
[4] Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.
Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.
Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.
Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,15-20
„Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!“ (L 17,3-4
[5] Komunističtí vůdci podporovali závist a nenávist davů. Vzpomeňme na text K. Čapka: „Proč nejsem komunistou“.
Říkávám, že ke kultuře patří, aby si zaměstnavatel vážil dobrého zaměstnance, a aby si také zaměstnanec vážil slušného zaměstnavatele.
[6] V Ježíšově době hrozilo povstání Izraelců proti obrovské převaze Římanů. Oproti kolaborantům s okupanty, stáli bojovní zélóté, partyzánsky útočící na Římany a kolaboranty.
[7] Ježíš říkal: „Nedrážděte zbytečně okupanty. Obraťte se k Hospodinu, navraťte se ke Smlouvě a Bůh vám dopřeje svobodu.“
Izrael Ježíše neposlechl, v roce 70. povstal k povstání. Římané Izraelity strašně zmasakrovali a vyhnali je z jejich otčiny.
[8] „Nebudeš-li konat dobro,“ říká Hospodin Kainovi i nám, „hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7
K druhému čtení. Vědomě v sobě připravujeme prostor Bohu, aby v nás mohl přebývat a aby se mu v nás líbilo.
Ježíšovo „horské učení“ nám připadá příliš náročné. Chceme raději klečet a postit se. Jenže tato naše zbožnost nezabránila žádné válce ani rozpadu vztahů s blízkými.
K přijetí Ježíšova životního stylu potřebujeme získat motiv. Ale nejdříve potřebujeme jeho slovům porozumět.
Hospodin se nám představil, abychom věděli, co od něj můžeme očekávat:
„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, dohlíží na uzdravení vin otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ (Ex 34,6-7
)
Z těchto slov jsme nadšeni. Ale zarážejí nás slova: „Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ (Srv. Gn 6,1-8
)
„Kde je tvůj bratr“? (Gn 4,9
) ptá se Bůh Kaina i nás. Se svěšenou
hlavou odpovídáme: „Kainův hřích my, lidé,
v nespočetném množství stále opakujeme. Teď na
Ukrajině.“
Kudy z toho ven?
Vítězství v obranné válce stojí nesčíslné oběti.
Předcházení zlu také něco stojí, ale mnohem méně než získání ztracené svobody.
Co jsme ochotní učinit, aby naši synové nemuseli rukovat do příští války?
Bůh nám ukazuje jak budovat dobré vztahy, obnovovat je a udržovat. Bůh má s námi dobrou vůli
a z tohoto zdroje chceme čerpat. [1]
Proti vrahům a násilníkům je třeba se stavět.
Hospodin nás učí, jak dobrou vůli pěstovat a jak nespravedlnosti a nepřátelství co nejvíce předcházet.
I my jsme ochotní pro udržení přátelství něco obětovat.
„Oko za oko, život za život“ - říkáme, že toto pravidlo bylo velikým pokrokem proti barbarství krevní msty a lynče davu. [2]
Ježíšova výzva: „Neodporujte zlému,“ rozhodně neznamená ustupovat zlu a mlčet nespravedlnosti.
„Milovat nepřítele“ znamená ukázat mu, že nestojím proti němu, že nejsem jeho nepřítelem.
Bořit nedůvěru a stavět mosty mezi odcizenými je prací tvůrců pokoje. Získat nepřátele a protivníky na svou stranu nebo na stranu dobra, je velikým uměním. (Nepovede se to vždy a u každého, ani Ježíšovi.)
Ukazovali jsme si co je „oslí můstek.“ [3]
Ještě za Ježíše někteří lidé přetěžovali osly a mezky, ale Ježíš k „oslímu můstku“ přidává další návody jak bourat mezi lidmi odcizení a nepřátelství.
„Tomu, kdo tě pokládá za nepřítele, prokaž nezištně nějakou službu, aby viděl, že nestojíš proti němu. Tak, jako se já ucházím o tebe a velkoryse se nad tebou smilovávám, tak čiň i ty. Sám na sobě zakoušíš, jak tě moje velkorysost ovlivňuje.“
„Nastavení druhé tváře“ - s tím, kdo tě napadá, řeš svůj spor neútočně podle Ježíšových pravidel: „Když tvůj bratr zhřeší …“ [4]
„Dá-li si říci, získal jsi svého bratra a můžeš mu nastavit svou tvář k políbení.“
Pokud se ukáže, že se mýlím a bratr nezhřešil, omluvím se a také mu nastavím svou tvář k políbení; získal jsem svého bratra.
(Kéž bychom měli takovouto zkušenost v církvi. Duchovní by nám měli dávat takový příklad.)
„Milovat nepřítele“ neznamená objímat ho, mlčky snášet všechny křivdy a přijímat ponižování. „Milovat nepřítele“, znamená nejednat s ním tak, jako jedná on. (K tomu potřebujeme mít značné vědomí o svém postavení před Bohem: „Jsi moje navždy milovaná dcera, milovaný syn“.)
„Nech druhému i plášť …“
Když si chudí v Izraeli něco půjčovali u bohatších sousedů (třeba sekeru) měli majiteli jako záruku poskytnout zástavu. To je rozumné a prozíravé ustanovení.
„Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš,
neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? Stane se, že bude ke mně úpět a já ho vyslyším, poněvadž jsem milostivý.“ (Ex 22,25-2
)
Písmo na mnoha místech nabádá bohaté a mocné, aby pomáhali potřebným a nezneužívali své postavení.
Ježíš ale také vede chudé, aby nepropadali záští proti úspěšnějším.
(Máme historickou zkušenost s nenávistí davu a proléváním krve při revolucích. Teď jsme opět svědky nespokojenosti neúspěšných, závistivých i těch, kteří rozdmíchávají nenávist.) [5]
„I ty, chudáku,“ říká Ježíš, „buď vděčný tomu, kdo ti půjčuje. Snaž se mu ukázat svou dobrou vůli, aby ti mohl pomoci. Nezapomeň, že mezi těmi, kteří hledají pomoc, jsou také vykukové.
„Jdi s druhým druhou míli.“ [6]
Římané vydali potupný zákon: Okupovaný je pod trestem povinen nést římskému vojákovi jeho věci jednu míli. (Vzpomeňme, jak vojáci přinutili Šimona, aby nesl Ježíšův kříž.) Izraelité se tomuto nařízení snažili vyhnout, a kde mohli, vojákovi utíkali. Nenávist okupovaných k okupantům je běžná a okupanti čekají odpor podrobených... I v Izraeli napětí mezi oběma skupinami narůstalo.
Ježíš říkal: „Jdi s vojákem dvě míle. Voják bude překvapen, můžete spolu cestou mluvit a třeba voják nahlédne, že k němu nepěstuješ nenávist. [7]
Krize je příležitostí k naší změně a růstu. Vzpomínáte, jak Jeremiáš vyzýval Judeice k poklidnému přijetí babylonského zajetí. Byl pokládán za vlastizrádce. Prorok věděl, že vnější svoboda nestačí, nezaručuje naše spravedlivé jednání. Až když Judeici uznali své selhání a byli ochotní se obrátit a změnit své jednaní, až když přijali Hospodinovy pokyny – až tehdy mohli od Boha obdržet svobodu a mohli se bez prolévání krve vrátit do své otčiny.
„Dej prosícímu a půjčuj potřebnému.“ Ale ne každému, kdo nás žádá o pomoc, máme vyhovět. Nemáme být dobrohloupí. Naivní člověk dopadne špatně. Máme se naučit rozpoznávat skutečně potřebné od podvodníků. (Vypracoval jsem si k tomu systém. Děti bychom tomu mu měli vyučit.)
„Miluj svého bližního“. Ten, kdo zná Písmo, ví, že v Tóře stojí: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin“. (Lv 19,18
) - To znamená, protože je k tobě Bůh nejvýš
milosrdný, budeš i ty jednat s druhými milosrdně. (Srv. L 6,36
)
V Písmu žádný pokyn k nenávisti nepřítele nenajdeme, to mnoho lidí pokládá nenávist k nepříteli za oprávněnou. Zakoušíme-li boží velkorysost a milosrdenství, máme z čeho rozdávat a jednat velkoryse s tím, kdo se proti nám staví. To neznamená hrbit se před útočníkem, nechat si od neurvalce vše líbit a ustupovat před zlem.
„Milovat nepřítele“ znamená pokusit se mu ukázat, že nestojím proti němu a nejsem jeho nepřítelem.
Získat nepřátele a protivníky na svou stranu nebo na stranu dobra, je velikým uměním. (Nepovede se to vždy, ani Ježíšovi.)
„Modlete se za nepřátelé,“ znamená vystavit se slovu božímu slovu; to nám připomene, že je jen jeden Bůh. Všichni patříme do jeho rodiny, všichni jsme syny jednoho Boha.
Jsme také původci nemocných lidských vztahů. [8]
Bůh je ochoten je léčit, ale ne bez nás.
Ježíš blahopřeje těm, kteří se snaží svůj podíl na zlu ve světě co nejvíce zmenšit a přinášet do vztahů s druhými boží šalom.
[1] Každou neděli Bohu dobrořečíme: „Sláva na výsostech Bohu, má v nás zalíbení a obdarovává nás svým pokojem“.
[2] Říkáme si, že židé brzy pochopili smysl pokynu „oko za oko“ a poskytovali pachatelům možnost si vybrat mezi stejnou odplatou nebo majetkovou náhradou.
My zůstáváme spravedlnosti často dlužni. Malé trestné činy trestáme, ale k odsouzení největších zločinů se nemáme. Válečné zločince většinou nestavíme před soud. Oběti se nedočkají spravedlivého prohlášení, že na nich byl spáchán zločin. Jejich obrovská rána na duši nebyla ošetřena. Nejsme tvůrci pokoje.
[3] „Nebudeš netečně přihlížet, jak se zaběhl býk tvého bratra nebo jeho ovce. Vrátíš je svému bratru.
Jestliže tvůj bratr není blízko tebe a ty ho neznáš, zaženeš dobytče do svého domu a bude u tebe. Až tvůj bratr bude po něm pátrat, vrátíš mu je.
Stejně naložíš s jeho oslem, stejně naložíš s jeho pláštěm, stejně naložíš s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratila, a tys ji nalezl. Nesmíš být netečný.
Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním.“ (Dt 22,1-4
)
Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, vrátíš mu jej.
Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš. (Ex 23,4-5
)
Židé promýšlejí boží slovo. Jejich moudří učí: „Potkáš-li ve stejnou chvíli svého bratra a nepřítele, kterým klesl jejich přetížený osel, pomoz nejprve nepříteli …“
Dá se očekávat, že svou pomocí změníš srdce toho, kdo tě pokládal na nepřijatelného. Třeba tě pozve na pivo a dojde mu, že jsme všichni syny jednoho Otce Nebeského.
[4] Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.
Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.
Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.
Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,15-20
„Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!“ (L 17,3-4
)
[5] Komunističtí vůdci podporovali závist a nenávist davů. Vzpomeňme na text K. Čapka: „Proč nejsem komunistou“.
Říkávám, že ke kultuře patří, aby si zaměstnavatel vážil dobrého zaměstnance, a aby si také zaměstnanec vážil slušného zaměstnavatele.
[6] V Ježíšově době hrozilo povstání Izraelců proti obrovské převaze Římanů. Oproti kolaborantům s okupanty, stáli bojovní zélóté, partyzánsky útočící na Římany a kolaboranty.
[7] Ježíš říkal: „Nedrážděte zbytečně okupanty. Obraťte se k Hospodinu, navraťte se ke Smlouvě a Bůh vám dopřeje svobodu.“
Izrael Ježíše neposlechl, v roce 70. povstal k povstání. Římané Izraelity strašně zmasakrovali a vyhnali je z jejich otčiny.
[8] „Nebudeš-li konat dobro,“ říká Hospodin Kainovi i nám, „hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7
)