5. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 6,36 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
Datum: 5. 2. 2023
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 6,36 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
; 1 Kor 2,1-5
; Mt 5,13-16
Datum: 5. 2. 2023
Prosím vás, opravte si
v minulých Poznámkách chybu. Správně má být:
Hebrejské slovo „ašer“, řecky nepřesně „makarios,“ není …
Buď jsem udělal chybu já, nebo to zkreslil počítač.
Bůh nám je přítelem a my se snažíme jednat s druhými přátelsky. Tak zrcadlíme boží štědrost a šíříme ji dál.
Židé říkají: „Život je svátostí.“ To se mi líbí, rozumíme-li svátostí zvláštní blízkost a péči Boha nebo Krista o člověka v našich náročných situacích.
Bůh nám zasvětil svůj život. „Jsi pro mě drahý a vzácný, neboť jsem si tě zamiloval“, říká nám Bůh (Iz 43,4
První čtení.
Boží přátelství je nakažlivé. Ježíš nikdy neřekl: „Klanějte se mi“, ale „následujte mě“ v lidskosti, která je obrazem boží služby, přátelství a pomoci potřebným.
Druhé čtení. Pavel svědčí o nezměrné boží lásce. O Ježíšově obětavosti, která nemá strop. My, katolíci, si potřebujeme hlídat, abychom „Ježíšovu obětavost až na smrt“ nevydávali za „zásluhy v utrpení“. To bychom křivili Ježíšův život a jeho učení.
(Potřebujeme se ptát, proč Ježíš přistoupil na popravu, když máme každý pečovat o svůj život.)
Minule jsem navrhl zapsat si, co jednotlivá „blahoslavenství“ znamenají, koho Ježíš chválí a co oceňuje?
Ježíš a Bůh si cení často jiných hodnot a postojů než svět. – Tak to stručně připomenu:
Chudí v duchu – touží po porozumění Bohu i lidem. Nespokojí se s dosavadním poznáním. Nezaklá-
dají si na svém poznání, vědomostech, postavení.
Petr s vděčností přijal Ježíšovo pozvání k učednictví, rád se u Ježíše učil, ale když Ježíše napomínal a poučoval, že je nesmysl tvrdit: „Mesiáš bude popraven,“ – v té chvíli nejednal jako „chudý v duchu“. Nikodem si také myslel, že rozumí Bohu víc než Ježíš. (Prohlédl až při ukřižování Ježíše.)
„Chudí“ nepokládají svou pomoc druhým za zásluhy. Bohatý mladík si zakládal na své zbožnosti a od Ježíše odešel. Měl za to, že je už dost bohatý před Bohem.
Marie, sestra Lazarova (a později i Marta), tak toužila po učení Ježíše, že překročila tehdejší společenský náboženský úzus: „žena patří k plotně“.
Plačící. Pláč může být různého druhu (Saulův pláč, slzy jeruzalémských žen, jiný je Ježíšův pláč nad Jeruzalémem a jiný u Lazarova hrobu …)
Ježíš si cení těch, kteří neutíkají před trápením druhých, nevytěsňují jej. Jejichž soucit s druhými jii pohne k pomoci potřebným. (Z pouti do Osvětimi odjíždíme s více otázkami, než jsme přijeli.)
Tiší (laskaví, skromní, pozorní k druhým, ohleduplní) se neprosazují na úkor druhých, nemají ostré lokty. Mají se k práci pro druhé. (Srv. Iz 42,1-4
Pro ně byl stvořen svět, osvědčili se, „dostanou novou zemi a nové nebe“.
Spravedlnost boží je jiná než lidská, je velkorysá, štědrá. Ti, kteří pomáhají ukřivděným, opomíjeným, znevýhodněným, poníženým – ti se zasazují o laskavější svět.
Milosrdenství je božím projevem. Milosrdní mají milé srdce, podobají se Bohu. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (L 6,36
Lidé čistého srdce jsou upřímní, bez falše a podezřívavosti. Nemají předsudky o Bohu (např. „Mesiáš nemůže být popraven“), které Bohu zabraňují setkat se s člověkem.
Opakem jsou ti, kteří si myslí, že znají Boha: „Říkáte: ,Vidíme.´A tak zůstáváte v hříchu. Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli.“ (Srv. J 6,40-41
Tvůrci pokoje (šalom). Nejde o pasivitu a přátelství za každou cenu s každým, ale o odvážný postoj (vzpomeňme na Gándhího) bez nepřátelství a násilí, vycházející z přátelství Boha. Ježíš smiřuje lidi stojící dříve proti sobě.
Pronásledovaní pro spravedlnost, pro lepší život druhých, pro boží království. (Oslavovat utrpení by bylo zvrhlé.)
Ježíš byl tupen mnohou lží, pomlouván, zbaven cti ... Hlásí se ke svým učedníkům, kteří se k němu přidávají a slouží s ním na uspořádání lidských vztahů podle božích pokynů.
K dnešnímu úryvku evangelia.
Obrazu soli a světla rozumíme.
(Odmala máme zkušenost se solí. V patřičně malém množství dává pokrmu chuť. Zabraňuje zkáze, hnilobě. Izraelité solili „oběti“ a sůl měli za ochranu proti démonům.
Z pohádky „Sůl nad zlato“ víme, že sůl je nenahraditelná.
Tma, nedostatek světla ve velké časové době, ničí člověka.
I fyzikální světlo je životadárné, natož světlo boží moudrosti ...)
Naše západní společnost selhala, neuhlídali jsme válečné choutky Ruska. My, křesťané, jsme nesolili a nesvítili. Naše společnost je rozmazlená a pohodlná. Dali jsme přednost materiálnímu bohatství, rozmařilosti a zábavě. Chudí světa hladoví (i po spravedlnosti a důstojném životě), země je drancována a náš odpad ničí život i v mořích.
Varoval jsem před Putinem. Obviňovali mě, že straším.
Povím další varování.
Jsme ochotní a schopní zabránit případné nukleární válce, když jsme neuhlídali tu současnou?
Menší krádeže a menší násilí postihujeme a snažíme se jim předcházet, ale pachatelé obrovských loupeží a válečného násilí postihnout neumíme. A na předcházení největších zločinů nemáme odvahu a dost úsilí.
Chybí nám odvaha na tato nebezpečí myslet a spolu o nich mluvit. Už rok trvá válka na Ukrajině. Ukrajinci se statečně brání a nenadávají. U nás se mnozí nechávají strašit Babišovou partou a ruskou skrytou propagandou. (Válku začal Putin a ne ti, kteří pomáhají Ukrajincům.)
Proč tolik našich lidí nadává na poměry? Dosáhli jsme nebývalých vymožeností. (Od zdravotního pojištění, péče o veřejný prostor až po uspořádání voleb.) Jenže čas od času vypukne války a zničí obrovské hodnoty.
Potřebujeme se zaměřit na předcházení válkám.
Podobně je to se vztahy s nejbližšími. Bohatou svatbou začínají naše manželství, úsilím o pěkné bydlení a péčí o dětí to pokračuje a pak se mnohá manželství ocitnou v troskách.
Kolik dětí ve školní třídě má rozvedené rodiče? Příčinou jsou zanedbané vztahy.
Podobně je to s dalšími vztahy v rodině. Jak někdo nemá dobrou vůli řešit spory a řídit se vyšší moudrostí, je zle. Kdo nedá víc na Hospodina než na své názory, je podoben plesnivé potravině, od které se zkáza šíří dál.
Zemře-li někdo v mladém věku, právem jsme nešťastní. Ale odcizí-li se blízcí lidé nebo postaví-li se lidé proti sobě ve válce, je to mnohem horší.
Pětiletá ukrajinská holčička se probrala z narkózy a volala: „Tatínku, já nemám nohy. Tatínku, já nemám nohy. Tatínku …“ (Táta ležel po operaci na vedlejší posteli.)
Bůh nám nabízí svou moudrost, podle které si můžeme uspořádat vztahy s druhými.
Dosud jsme udrželi mír jen na nějaké kratší období. Bez Boha jsme nemoudří a slabí.
Podobně bez Boha neudržíme ani všechna manželství.
Slanost i světlo, odvahu i vytrvalost, pravdivost a spravedlnost, milosrdenství a odpuštění můžeme čerpat od Boha.
Přečtěme si znovu příslib Boha v prvním čtení.
[1] Kdyby nás někdo nutil k vraždě, k cizoložství nebo modloslužbě, pak máme odmítnout, i kdyby nás to stálo život. Jsme z božího, královského rodu a nezříkáme se své cti před Bohem a lidmi.Máme ještě větší hodnoty než zachování svého biologického života za každou cenu.
Hebrejské slovo „ašer“, řecky nepřesně „makarios,“ není …
Buď jsem udělal chybu já, nebo to zkreslil počítač.
Bůh nám je přítelem a my se snažíme jednat s druhými přátelsky. Tak zrcadlíme boží štědrost a šíříme ji dál.
Židé říkají: „Život je svátostí.“ To se mi líbí, rozumíme-li svátostí zvláštní blízkost a péči Boha nebo Krista o člověka v našich náročných situacích.
Bůh nám zasvětil svůj život. „Jsi pro mě drahý a vzácný, neboť jsem si tě zamiloval“, říká nám Bůh (Iz 43,4
). Život je tak
velikým darem od Boha, že pro jeho záchranu smíme a máme porušit všechny
boží pokyny („přikázání“) až na tři, říká Talmud.
[1]
První čtení.
Boží přátelství je nakažlivé. Ježíš nikdy neřekl: „Klanějte se mi“, ale „následujte mě“ v lidskosti, která je obrazem boží služby, přátelství a pomoci potřebným.
Druhé čtení. Pavel svědčí o nezměrné boží lásce. O Ježíšově obětavosti, která nemá strop. My, katolíci, si potřebujeme hlídat, abychom „Ježíšovu obětavost až na smrt“ nevydávali za „zásluhy v utrpení“. To bychom křivili Ježíšův život a jeho učení.
(Potřebujeme se ptát, proč Ježíš přistoupil na popravu, když máme každý pečovat o svůj život.)
Minule jsem navrhl zapsat si, co jednotlivá „blahoslavenství“ znamenají, koho Ježíš chválí a co oceňuje?
Ježíš a Bůh si cení často jiných hodnot a postojů než svět. – Tak to stručně připomenu:
Chudí v duchu – touží po porozumění Bohu i lidem. Nespokojí se s dosavadním poznáním. Nezaklá-
dají si na svém poznání, vědomostech, postavení.
Petr s vděčností přijal Ježíšovo pozvání k učednictví, rád se u Ježíše učil, ale když Ježíše napomínal a poučoval, že je nesmysl tvrdit: „Mesiáš bude popraven,“ – v té chvíli nejednal jako „chudý v duchu“. Nikodem si také myslel, že rozumí Bohu víc než Ježíš. (Prohlédl až při ukřižování Ježíše.)
„Chudí“ nepokládají svou pomoc druhým za zásluhy. Bohatý mladík si zakládal na své zbožnosti a od Ježíše odešel. Měl za to, že je už dost bohatý před Bohem.
Marie, sestra Lazarova (a později i Marta), tak toužila po učení Ježíše, že překročila tehdejší společenský náboženský úzus: „žena patří k plotně“.
Plačící. Pláč může být různého druhu (Saulův pláč, slzy jeruzalémských žen, jiný je Ježíšův pláč nad Jeruzalémem a jiný u Lazarova hrobu …)
Ježíš si cení těch, kteří neutíkají před trápením druhých, nevytěsňují jej. Jejichž soucit s druhými jii pohne k pomoci potřebným. (Z pouti do Osvětimi odjíždíme s více otázkami, než jsme přijeli.)
Tiší (laskaví, skromní, pozorní k druhým, ohleduplní) se neprosazují na úkor druhých, nemají ostré lokty. Mají se k práci pro druhé. (Srv. Iz 42,1-4
; Mt 11,29
; 1 Petr 2,23
)
Pro ně byl stvořen svět, osvědčili se, „dostanou novou zemi a nové nebe“.
Spravedlnost boží je jiná než lidská, je velkorysá, štědrá. Ti, kteří pomáhají ukřivděným, opomíjeným, znevýhodněným, poníženým – ti se zasazují o laskavější svět.
Milosrdenství je božím projevem. Milosrdní mají milé srdce, podobají se Bohu. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (L 6,36
) „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Mt 12,7
) Ježíš připomněl příběh milosrdného Samaritána.
Milosrdenství je láskou v akci. (Sr. Mt 25,35-36
)
Lidé čistého srdce jsou upřímní, bez falše a podezřívavosti. Nemají předsudky o Bohu (např. „Mesiáš nemůže být popraven“), které Bohu zabraňují setkat se s člověkem.
Opakem jsou ti, kteří si myslí, že znají Boha: „Říkáte: ,Vidíme.´A tak zůstáváte v hříchu. Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli.“ (Srv. J 6,40-41
)
Tvůrci pokoje (šalom). Nejde o pasivitu a přátelství za každou cenu s každým, ale o odvážný postoj (vzpomeňme na Gándhího) bez nepřátelství a násilí, vycházející z přátelství Boha. Ježíš smiřuje lidi stojící dříve proti sobě.
Pronásledovaní pro spravedlnost, pro lepší život druhých, pro boží království. (Oslavovat utrpení by bylo zvrhlé.)
Ježíš byl tupen mnohou lží, pomlouván, zbaven cti ... Hlásí se ke svým učedníkům, kteří se k němu přidávají a slouží s ním na uspořádání lidských vztahů podle božích pokynů.
K dnešnímu úryvku evangelia.
Obrazu soli a světla rozumíme.
(Odmala máme zkušenost se solí. V patřičně malém množství dává pokrmu chuť. Zabraňuje zkáze, hnilobě. Izraelité solili „oběti“ a sůl měli za ochranu proti démonům.
Z pohádky „Sůl nad zlato“ víme, že sůl je nenahraditelná.
Tma, nedostatek světla ve velké časové době, ničí člověka.
I fyzikální světlo je životadárné, natož světlo boží moudrosti ...)
Naše západní společnost selhala, neuhlídali jsme válečné choutky Ruska. My, křesťané, jsme nesolili a nesvítili. Naše společnost je rozmazlená a pohodlná. Dali jsme přednost materiálnímu bohatství, rozmařilosti a zábavě. Chudí světa hladoví (i po spravedlnosti a důstojném životě), země je drancována a náš odpad ničí život i v mořích.
Varoval jsem před Putinem. Obviňovali mě, že straším.
Povím další varování.
Jsme ochotní a schopní zabránit případné nukleární válce, když jsme neuhlídali tu současnou?
Menší krádeže a menší násilí postihujeme a snažíme se jim předcházet, ale pachatelé obrovských loupeží a válečného násilí postihnout neumíme. A na předcházení největších zločinů nemáme odvahu a dost úsilí.
Chybí nám odvaha na tato nebezpečí myslet a spolu o nich mluvit. Už rok trvá válka na Ukrajině. Ukrajinci se statečně brání a nenadávají. U nás se mnozí nechávají strašit Babišovou partou a ruskou skrytou propagandou. (Válku začal Putin a ne ti, kteří pomáhají Ukrajincům.)
Proč tolik našich lidí nadává na poměry? Dosáhli jsme nebývalých vymožeností. (Od zdravotního pojištění, péče o veřejný prostor až po uspořádání voleb.) Jenže čas od času vypukne války a zničí obrovské hodnoty.
Potřebujeme se zaměřit na předcházení válkám.
Podobně je to se vztahy s nejbližšími. Bohatou svatbou začínají naše manželství, úsilím o pěkné bydlení a péčí o dětí to pokračuje a pak se mnohá manželství ocitnou v troskách.
Kolik dětí ve školní třídě má rozvedené rodiče? Příčinou jsou zanedbané vztahy.
Podobně je to s dalšími vztahy v rodině. Jak někdo nemá dobrou vůli řešit spory a řídit se vyšší moudrostí, je zle. Kdo nedá víc na Hospodina než na své názory, je podoben plesnivé potravině, od které se zkáza šíří dál.
Zemře-li někdo v mladém věku, právem jsme nešťastní. Ale odcizí-li se blízcí lidé nebo postaví-li se lidé proti sobě ve válce, je to mnohem horší.
Pětiletá ukrajinská holčička se probrala z narkózy a volala: „Tatínku, já nemám nohy. Tatínku, já nemám nohy. Tatínku …“ (Táta ležel po operaci na vedlejší posteli.)
Bůh nám nabízí svou moudrost, podle které si můžeme uspořádat vztahy s druhými.
Dosud jsme udrželi mír jen na nějaké kratší období. Bez Boha jsme nemoudří a slabí.
Podobně bez Boha neudržíme ani všechna manželství.
Slanost i světlo, odvahu i vytrvalost, pravdivost a spravedlnost, milosrdenství a odpuštění můžeme čerpat od Boha.
Přečtěme si znovu příslib Boha v prvním čtení.
[1] Kdyby nás někdo nutil k vraždě, k cizoložství nebo modloslužbě, pak máme odmítnout, i kdyby nás to stálo život. Jsme z božího, královského rodu a nezříkáme se své cti před Bohem a lidmi.Máme ještě větší hodnoty než zachování svého biologického života za každou cenu.