2. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 49,5-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 49,5-6; 1 Kor 1,1-3; J 1,29-34
Datum: 15. 1. 2023
Izaiášův boží služebník (přesněji otrok, neboť pracuje zdarma) je světlem pro celé lidstvo. [1]
Do jaké míry přijímáme jeho osvětu?

Kterým učedníkům Jan Baptista ukázal na Ježíše? [2]
Co pro Janovy učedníky přirovnání „beránek boží“ znamenalo?
Izraelité dlouho žili v Egyptě a tamější kultura se do nich značně otiskla, i když se proti egyptskému náboženství značně vymezovali. I obraz berana znamenal v obou kulturách něco jiného. [3]

Každý rok připomínám, že Izraelité Ježíšovy doby viděli za obrazem „beránka“ zabité zvíře visící na háku, stažené z kůže a vykuchané. Ne k obětování Hospodinu, ale k pohoštění těch, kteří děkují Hospodinu za dar života, svobody a slitování. To je zásadní rozdíl mezi pohanskou obětí božstvu a poděkováním Hospodinu. Beránek je korbanem - přineseným darem k uspořádání Hospodinovy slavnosti, ne obětí k získání přízně božstva nebo k jeho usmíření. [4]
Nesloužíme Hospodinu, nedodáváme mu „něco“, co by potřeboval k odpuštění hříšníkům, Bůh slouží nám.
Znovu to připomínám, neboť při každé mši několikrát slyšíme o oběti a obětování.
Ježíš v evangeliích nikdy neoznačil svou obětavost až na smrt za oběť. To křesťané, kteří přišli od pohanů a neuměli číst Bibli „židovsky“, začali mluvit o Ježíšově smrti jako o oběti za hřích a o zadostiučinění za porušenou spravedlnost.
Bůh je přece zásadně proti lidským obětem!
(Tak mluví i J. Ratzinger ve své výtečné knize „Úvod do křesťanství“, škoda, že jako papež neměl odvahu k reformě eucharistických modliteb.)

Ježíš nepřišel usmířit uraženého Boha (dobrý rodič se neuráží), přišel, aby nám, vzdorovitým marnotratným synům, pomohl k návratu do boží Náruče.
Přišel v roli Ženicha ke své nevěstě, aby jí vzdělal a pomohl ji dorůst na úroveň manželky - chce být s námi jedno tělo a jedna duše.

Vracím se zpět k Janově výzvě: „Hle, beránek boží.“ [5]
Jan neřekl svým nejlepším učedníkům: „Toto je Mesiáš“, k tomu měli sami dojít.
Neříkáme děvčeti: „Toto je ženich pro tebe.“ Můžeme ty dva seznámit, ale na nich je, aby se poznali a případně v sobě našli zalíbení.
Jan učedníky správně nasměroval.

Ale co znamená být beránkem? Není chybou, že učedníky nenapadlo, že Ježíš bude zabit. Ježíš na ně nespěchal, nejprve jim nabídl krásné přátelství, z kterého byli uneseni. Krok za krokem je vyučoval, z jeho názorů byli nadšení, ale pak odmítli jeho informaci, že Mesiáše zavraždí vlastní církev. „Ježíši, ty jsi Mesiáš, Syna Boha živého, ale teď přeháníš, to je vyloučeno!“ V tom se pokládali za chytřejší. Nevzpomněli si na slova Jana Baptisty: „Hle, beránek boží“. Z toho se máme poučit a být opatrnější.  
I my se někdy pokládáme za ty, kteří rozumí Bohu více druzí.
(Vzpomínáme si na takové chyby u sebe nebo u jiných?) 

Jan Baptista je důležitý prorok. Bez jeho programu neporozumíme Ježíšovi.
Ježíš vystavil Janovi to nejlepší doporučení, ale my nedbáme ani na Ježíše, ani na Jana. 

Jsme na začátku církevního roku, na začátku dalšího vyučování, potřebujeme znovu pečlivě naslouchat božímu slovu a hledat jeho smysl. Nejsme lepší než apoštolové, kteří nejzávažnějším Ježíšovým slovům nevěřili. I my si vybíráme z Písma jen to, co se nám líbí.
Ptejme se, co na bohoslužbách hledáme.

Jak to, že neumíme správně přemýšlet a necháváme se zmást různými podvodníky?
Opět se ukázalo, že dost lidí nerozumí volbám, pletou si je s anketou o nejlepšího Čecha. [6]

Ježíš nás učí včas rozpoznávat charaktery a varuje nás před predátory. Učí nás prohlédnout falešné proroky a žongléře slov. Nabízí nám přátelství až za hrob, to nás může posilovat proti strachu, který člověka ochromuje a ponižuje.

I současná válka je těžkým důkazem toho, jak málo se řídíme podle Ježíše. [7]

Velikonoční beránek v Egyptě sehrál pro Izraelity velikou roli. Jeho krev na veřejích domů byla přihlášením se k Hospodinu, bylo vyznáním odvahy odejít z otroctví do svobody božího lidu. Beránkovo maso bylo posilou na cestě a především tmelem společenství těch, kteří se hodu účastnili. [8]
Jan Baptista nám přinesl klíč k porozumění Ježíšovi: „Ověřte si, že Ježíš je beránek boží.“
A pak se k němu stále obracejte, porovnávejte si své názory a jednání s Ježíšem.
Kdo neobjevil význam a autoritu Jana, nebo na ni zapomněl, nemá klíč k životu s Mesiášem.
[1] Opět připomínám první výroky: Na počátku řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. (Gn 1,3)
„Hospodin Bůh oděl Adama a jeho ženu do šatů ze světla.“ (Gn 3,2)

[2] Nejlepší učedníci Janovi přecházeli k Ježíšovi.

[3] Egyptský bůh úrody a záplavy Chnum byl znázorňován jako muž s hlavou berana nebo v podobě berana.
Byl zobrazován s hrnčířským kruhem, na němž vytváří člověka.
Áron (přes zákaz) za obraz silného, vysvobozujícího Hospodina zvolil zlatého býka. „Velikonoční beránek“ mluví jinou řečí (je ještě mládětem a není agresivní).
Zatímco pohané živili svá božstva, aby měla dostatek síly a energie (slunce v noci zápasilo s temnotou, aby mohlo v následujícím vyjít a svítit světu), role beránka je jiná. Dává život pro druhé, zachraňuje je, ale jeho krev neusmiřuje Hospodinův hněv (Hospodin má dobrou vůli i s hříšníky), jeho maso slouží k hostině božích přátel.
Ježíš při velikonoční hostině doslova říká: „Kousejte (jezte) moje maso“ („živte se mnou, abyste měli život ze mne“ – čím, kým se živíme, tím se stáváme).
Kdo nerozumí stolování, nerozumí liturgii.
(Mám rád domácí zabíjačku. Především tu atmosféru souhry společné práce, dobré nálady a pohostinnosti, která přináší horu dobrot k výživě našich těl a přispívá ke společenství přátel.) 

[4] Z tohoto pohledu bychom mohli velikonočního beránka trochu přirovnat k našemu vánočnímu kaprovi, nad kterým u štědrovečerní hostiny děkujeme Bohu za jeho přátelství a za bohatě prostřený vánoční stůl. Bůh je naším životním hostitelem, vše dostáváme od něj.

[5] Hostina beránkova byla vždy rodinnou slavností. Neodehrávala se v synagoze ani ve svatyni. Izraelité došli k veliké kultuře života - každá lidská činnost má být oslavou božího přátelství, štědrosti a požehnání (péče). Rodinný stůl je středem domu, u něj se odehrávají důležité věci, většina života s Bohem.

[6] I v minulých prezidentských volbách jsme měli výtečné prezidentské kandidáty (dokonce i křesťany) Jana Sokola a Karla Schwarzenberga. Proč nevyhráli, proč nebyli zvoleni?
Proč jsme se nepoučili pro příště? Karty hrát umíme, ale s volebními kartami prohráváme.
Podobně neumíme hrát s Ježíšovými kartami.

[7] Modlíme se, aby Bůh nějak zasáhl, „je přece Všemohoucí“, ale tak nás Ježíš neučí.
Měli bychom se posypat popelem a chodit v roztržených šatech. (Za pár týdnů na Popeleční středu povedeme hlubokomyslné řeči o popelci.) Máme hledat, v čem jsme selhali. Místo toho jednáme jako jeruzalémské ženy, které jalově litovaly Ježíše vedeného na popraviště.
Církev připomíná pronásledování křesťanů pořádáním „Červené středy“ (akci je snadné vykázat), ale neučí lidi přemýšlet. Proč se už v církvi nekonají konference o našem selhání s Ruskem?
Nejsme zvyklí hledat chyby u sebe. Vatikánské archívy se otvírají až po dlouhé době. Nehrozíme se dalšího selhání a další války. Opakujeme naivitu apoštolů, nepočítáme se zločinem a s vlastním selháním. Nepřiznáváme selhání v církvi a často kryjeme pachatele.  
Někteří „dobráci“ vyzývají k míru s Ruskem. (Kdo by si nepřál mír?) Je dobré se těch hlasatelů míru laskavě ptát, jak si to představují. Napsali už dopis Putinovi? (Za minulého režimu řada lidí napsala veřejný dopis Husákovi.)
Bylo by možné přivést Hitlera k jednání o míru? Když někdo doporučuje, aby se Ukrajina pro mír vzdala kusu svého území, je sám ochotný se vzdát části majetku pro Putina? 
Život nás prověří. Šavel krvavě pronásledoval Ježíšovy učedníky. Pak se obrátil a jako Pavel pracoval pro Ježíše. Jidáš patřil mezi Ježíšovy učedníky. Pak se obrátil. Generál Pavel byl do r. 89 na druhé straně než my. Dalších 30 let pracuje pro demokracii.
Ptám se sám sebe, jak jsem věrný nebo nevěrný Ježíšovi.

[8]     O rituálu „Velikonoční beránek“ píšu podrobně v knize „Vystup na horu a buď tam“. Text je také na Fb stránce letohradské farnosti.