Čtvrtá neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 7,1-8,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 7,10-14; Řím 1,1-7; Mt 1,18-24
Datum: 18. 12. 2022
Nečekali jsme, že se dožijeme válečných Vánoc. Ale Bůh nám nabízí svou pomoc.
Obracíme se k němu:
„Pane náš, myslíme na Ukrajince.
Ti, kteří rozpoutali války, nehledí na nic, na posvátnost života, na důstojnost lidí, ani na vánoční svátky. Nic jim není svaté. Lžou, bezohledně vraždí, ničí a kradou.
Myslíme na oběti zvrhlé války, které trnou, zda jejich drazí žijí. Na vdovy, na ty, jejichž nejbližší byli roztrháni, zmrzačeni, umučeni, znásilněni nebo jsou nezvěstní. Na ukradené děti … Na nevinné lidi, kteří přišli o svůj domov, jsou často bez světla, mají nouzi i o vodu a teplo. Trnou o vlastní život. Strachem ani nemohou spát. Jejich země je soustavně ničena těmi, kteří nemají žádného slitování.
Naši předkové ve válkách zažívali podobnou nenávist nepřítele.
Ve chvíli ticha teď chceme myslet na všechny oběti války na Ukrajině. …

Nechceme úkolovat tebe, Bože, abys učinil to, co máme dělat my. Zajímáme se o praktickou pomoc potřebným.    
Vánoce nám připomínají, Bože, že tvůj Syn sestoupil do naší bídy. Zakusil nepřátelství od svých souvěrců, od vlastního národa. Byl pronásledován. Se svou rodinou byl na útěku. Jeho drazí zakoušeli všechnu nejistotu v cizí zemi a strach pronásledovaných. Byli odkázáni na pomoc soucitných pohanů … Víme, že byl pak v mladém věku zbaven veškeré cti a umučen potupnou smrtí.

Děkujeme ti, Bože, za všechny, kteří pomáhají lidem ve veliké válečné nouzi a ohrožení života (nejen na Ukrajině).
Děkujeme ti, Bože, za ty, kteří přemohli svůj strach, brání svou znásilněnou vlast a životy svých druhých. Děkujeme za novináře a všechny dobrovolníky riskující život.
Děkujeme ti, Bože, za politiky, kteří jsou solidární s napadenou Ukrajinou a hledají pro ni účinnou pomoc.
Děkujeme ti, Bože, že máme víc bohatství, než kolik nutně potřebuje k životu a máme tak možnost přispívat potřebným.
Chceme hledat, jak přispět k nápravě válečného běsnění a jak zabránit dalším válkám.
Chceme více bdít nad spravedlností a pravdou. Chceme se zastávat ublížených a ponižovaných.
Chceme - jako Ježíšovi učedníci - více budovat dobré vztahy ve svých rodinách, v sousedství, ve farnostech, v našich církvích, v naší společnosti, chceme přispívat k solidárnosti v Evropě a spolupráci ve světě.
Bože, v našich sporech, v nedorozuměních a proviněních chceme lépe jednat podle Ježíšových pokynů.
Bože, chceme pečlivěji naslouchat tvým biblickým slovům o Vánocích, porozumět jim a neutíkat od nich do prázdné sentimentality. Vždyť tvé slovo, Bože, je nabízenou pomocí do naší válečné nouze i lékem proti naší vlastní povrchnosti.      
K tomu všemu tě, Bože, prosíme o pomoc.

K prvnímu čtení.
Text z Izaiáše je nám známý. Na příběhu Achaba znovu ukazuje, jak o nás Hospodin pečuje a vede nás k přemýšlení. I se svévolným králem jednal solidně a nabídl mu záruku pravdivosti svého jednání, aby mu Achab (i my) mohli důvěřovat.[1]
Achab si vedl svou politiku a spojenectví se sousedními králi. Nabízenou pomoc od Boha i znamení, že prorok přichází od Boha, odmítl zbožnou frází: „Kdo jsem já, abych pokoušel Hospodina“.
– „Aby ses nemohl vymlouvat, abys nemohl tvrdit, že jsi nevěděl …,“ říká Bůh králi, „dostaneš znamení, tvé mladé paní se narodí syn.“ (V textu z knihy proroka Izaiáše není řeč o panně, ale o mladé ženě, která ještě neměla dítě.)

K evangeliu.
Boží vyučování je pro nás velikým darem. Jsme Bohu vděční za jeho slova a sami se hlásíme k odpovědnosti za to, co od Boha slyšíme. [2]

Dodneška se leckde mylně káže o Janu „Křtiteli“(!), že byl divous, který se netrefil ve svých předpovědích o Mesiáši; prý hlásal jen trestajícího Mesiáše. [3]
O Ježíšově matce a jejím manželovi Josefovi také vykládáme pokroucená tvrzení.
O Marii církev po staletí tvrdí, že chtěla být „jeptiškou“. Dodneška nepochopitelně zůstal nehistorický svátek „Zasvěcení P. Marie v jeruzalémském chrámě“. Nic takového u Izraelitů neexistovalo. Manželství je základním posláním lidí (rodičovstvím nejvíce spolupracujeme se Stvořitelem). Jako nemá smysl srovnávat, a zbytečně např. tvrdit, že voda je pro život větším darem než vzduch, tak je nesmyslné vyvyšovat celibát nad manželství nebo opačně.

I Marie, tak jako mnoho zbožných židovských děvčat dodneška, toužila být matkou Mesiáše. [4]

Marie a Josef byli nadprůměrnými osobnostmi před Hospodinem.
Oba se těšili na společné manželství.
Mnozí křesťané brzy nadřadili svobodný stav nad manželství …

Opakování.
Zásnuby v Izraeli byly skoro manželstvím. Mladí snoubenci často ještě nějaký čas čekali, až dozrají ke společnému životu. Pak slavili veřejnou svatební slavnost. Pokud by o sebe přestali snoubenci stát, snoubenec musel snoubence vystavit doklad o rozchodu.
Čteme: „Ježíšova matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Josef měl k Marii velkou úctu a důvěřoval jí, že mu nelže (nebyl naivní). Protože s ním ale nikdo nejednal (v Izraeli v rodině rozhodoval muž, i se žádostí o ruku nevěsty přicházel muž, ženich), měl za to, že se s ním nepočítá. Neodvažoval se dovršit manželství svatbou (uvést Marii do svého domu). Aby kryl Mariinu čest, chtěl se s ní Josef rozejít a otcovství vzít na sebe. (Kdyby ji podezříval z nevěry, byl by povinen její těhotenství oznámit veřejnosti.)
Posel (anděl) Josefovi oznámil, že se počítá s jeho úkolem být tatínkem Mesiáše.
Josef se radoval a těšil se z veliké cti, že bude kloučka - mesiáše - uvádět do života a vést ho krok za krokem k dospělosti muže.

Jak to, že z falešného vyzdvihování panictví a panenství zamlčujeme krásu biblického podání a vykládáme smyšlené báchorky o Ježíšových rodičích? [5]

Jan Baptista a jeho rodiče, Marie a Josef, Simeon a Anna a další lidé pružného a otevřeného myšlení díky Bohu přerostli sami sebe. Povzbuzují nás na cestě porozumění Bohu. 
Lidu božímu (izraelitům a Ježíšovým učedníkům) Bůh svěřil jedinečné poslání – máme ostatním lidem a národům ukazovat slovem a způsobem života úchvatnou boží péči o své děti.
Díky božímu vyučování a péči máme být vpředu, aby ostatní lidé toužili po „poznání“ a blízkosti Hospodina. [6] 

Po staletí nejsme ve společnosti předvojem.
O naše názory nikdo nestojí. To nemusí být jen naše vina, ale my se potřebujeme ptát, nakolik jsme si osvojili moudrost boží a zda nenabízíme podřadné zboží.
Neumíme druhým zprostředkovat boží nabídku, protože ji ani neznáme. [7]
Jsme my, křesťané, v naší společnosti hlavou nebo chvostem?

Víme, v čem jsme, my křesťané, přispěli k bohatství naší kultury a západní civilizaci, ale také si přiznáváme, že v některých podstatných záležitostech jsme uboze pozadu (v rovnoprávnosti žen, v úctě ke svědomí druhých, v pohledu na sexualitu, v náboženské svobodě, povinném celibátu pro kněze a biskupy, atd.) Málo se řídíme evangeliem. 

Na svědectví nejbližších lidí okolo Ježíše vidíme, jak uměli přemýšlet, porovnávat si své názory a jednání s Písmem a čeho se odvážili a jak přispěli k Ježíšovu dílu ve světě. Nebyli fanoušky Mesiáše, ale jeho odvážnými spolupracovníky.

Je pro nás velikou ctí, že svou prací pro Ježíšovo království smíme patřit mezi tyto krásné a užitečné osobnosti … [8]

[1] Aby adresát mohl poctivě přijmout vzkaz od Hospodina, je povinností posla, aby se znamením legitimoval, že přichází od Boha. I adresát má vyžadovat znamení, aby mohl důvěřovat božímu vzkazu. Ten, kdo zná ujednání o božím znamení mezi Hospodinem a Izraelem, má v ruce klíč k porozumění zázrakům. Tu úmluvu „od Mojžíše“ máme znát zpaměti!  
Šestiletou holčičku lákal cizí chlap do auta, tvrdil ji, že ho posílají její bratři. „Řekni heslo,“ zeptalo se děvče duchapřítomně. Má chytré rodiče, rodina si pro takový případ stanovila heslo.

[2] Někteří se podobáme pohodlným dětem, které nerady chodí do školy a nestojí o vyučování. (Řada mladých lidi nestojí o vzdělání, peníze si chce vydělat snadnějším způsobem, o životní moudrosti neuvažuje.)
Mnoho kostelových lidí nestojí o boží vyučování a nehlásí se k Ježíšovu pověření učedníkům: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,16). Mnozí nemají svůj vztah k Bohu promyšlený a ani svým dětem neumějí ukázat  proč a jak lze Bohu důvěřovat.
Je pravdou, že církev po staletí nedala pokřtěným řádného božího vyučování (na rozdíl od židů jsme místo škol stavěly honosné kostely s bohatou výzdobou – „Bohu jen to nejlepší, pravé zlato, mramor a perly“.)
V katedrálách si biskupové místo povinného vysvětlování smyslu Písma - místo katedry - nechali postavit honosné trůny a oděli se do bohatých rouch a insignií. 
Špatně hospodařící totalitní vlády nabízely občanům za nedostatkové zboží náhražky, které vychvalovaly. O poctivých produktech tvrdily, že nejsou zdravé (káva, vejce, máslo, sádlo …). Podobně naše líné a nevzdělané duchovenstvo podporovalo lidovou zbožnost (trčící v mnohých pohanských představách o Bohu), která mnoho dovoluje a málo vyžaduje. Místo porozumění biblickým příběhům duchovenstvo nabídlo lidem legendy.
Místo umění jak komunikovat s Bohem (naslouchat mu a přemýšlet, co Bůh svými slovy myslí), jsme vedli lidi k „záslužnosti zbožných skutků“. Např. místo 150 žalmů jsme nabídli lidem opakování 150 zdrávasů - kvalita byla nahrazena množstvím. Oficiální modlitby byly ohodnoceny určitým počtem záslužných bodů.

[3] Izraelité byli strašlivě zmasakrováni Římany, když neposlechli Ježíše, neobrátili se k Hospodinu a sami (bez Boha) se vzbouřili proti velkému nepříteli. 

[4] Židé jsou konzervativní skoro jako my, katolíci. V tradičních synagogách jsou ženy odděleny od mužů. Jen v pražských synagogách mohla být těhotná žena mezi muži – „co kdyby byla matkou Mesiáše a my, izraelité, toužebně Mesiáše vyhlížíme a čekáme na jeho vládu“.

[5] Až Benedikt XVI. v eucharistické modlitbě dovolil jmenovat „Josefa, snoubence panny Marie“. Není této „pokrok“ po dvou tisíciletí absurdní? 
Celou svou letitou liturgickou službu jsem při Ježíšově hostině děkoval za „manžela Ježíšovy matky Josefa“.  

[6] Mojžíš kladl Izraelitům na srdce: „Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců.
K tomu, co nás učí Hospodin, nic nepřidáte a nic z toho neuberete …
To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechny tyto pokyny k životu, řeknou: ,Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!´ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?
A má jiný veliký národ pokyny a řád života tak spravedlivé jako je Smlouva (manželská) která nám byla Bohem darována? 
Jenom si dej pozor a velice se střež zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.
Nezapomeň na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu …“ (Dt 4,1-10)  

[7] Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho pokyny, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země.
A spočinou na tobě všechna tato požehnání:
Požehnaný budeš ve městě a budeš na poli.
Požehnaný bude plod tvého života

Hospodin dá, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat.
Hospodin si tě ustaví za svatý lid …
Všechny národy země budou vidět, že se nazýváš Hospodinovým jménem …
Hospodin ti dá nadbytek dobrého …

Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem mezi ostatními národy, … budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li dodržovat pokyny Hospodina …
Neuchýlíš se napravo ani nalevo od žádného z mých slov, jinak dopustím, že budeš před svými nepřáteli poražen ...   
Pak nebudeš hlavou mezi pohany, ale chvostem. (Srv Dt 28,1-44)

[8]  Někdo řekl Ježíšovi: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
On však odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“
Ukázal na své učedníky a řekl: „ To je moje matka a moji bratři. Ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (srv. Mt 12,46-50)