Třetí neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 35,1-6a.10
Datum: 11. 12. 2022
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 35,1-6a.10
; Jak 5,7-10
; Mt 11,2-11
Datum: 11. 12. 2022
Během adventních nedělí
čteme z knihy Izaiáše.
Velkorysé přísliby Hospodina stále platí. Každá generace má s Bohem spolupracovat.
Prohlédnutí ze slepoty, pečlivé naslouchání Bohu a uzdravení z ochromení je už jen na nás.
K druhému čtení.
Lovci a rybáři nechovali zvěř a ryby, jen lovili. Zemědělci na polích pilně pracovali.
Máme vědět, co nám Bůh ochotně poskytuje a jaká práce je na nás. [1]
K evangeliu.
Každý rok věnujeme textu další pozornost.
Opakování:
Nemyslím si, že Jan Baptista procházel krizí víry. [2]
Jan i ve vězení hlásal, že Mesiáš už chodí po Izraeli a osvobodí spoutané nemocemi, nespravedlností … Vězňové se kojí nadějí na milost, amnestii. Doráželi na Jana, když už Mesiáš přijde a osvobodí je.
Janovi došlo, že vnější svoboda nám není nic platná, pokud nejme svobodní uvnitř. [3]
Jan poslal své učedníky za Ježíšem, aby si sami prozkoumali a ověřili si Ježíšovu činnost.
Ježíš oceňuje Jana a jeho poslání: „To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´“ (Mt 3,3
Říkali jsme si, že Jan by byl velice rád učedníkem Ježíše. Ale Ježíš ho (zřejmě po svém ponoření do Jordánu) požádal, aby dál připravoval izraelity na setkání s Mesiášem. („Tvoje práce je nezbytná. Já ti to později vynahradím.“) Jan tedy zůstal „na druhém břehu Jordánu“, Ježíšovým vyučováním neprošel.
Snažíme se porozumět příběhu Ježíše, příběhu svému a nabídce boží pomoci.
Na otázku, proč se Ježíšovi a Janu Baptistovi nepodařilo zabránit povstání proti Římanům a pak řadě dalších masakrů v dějinách, umíme odpovědět.
Ježíš hlásal příchod božího království. Znameními (zázraky) prokazoval, že přichází od Boha. Navázal na Janovu práci a dál lidem vysvětloval, jak se mají na přijetí Mesiáše připravit. „Připravte Mesiáši cestu!“
Myslel jsem si, že překážkou pro boží království jsou naše hříchy (tak nás učili i v semináři).
Ale vidíme, že řada hříšníků Ježíše přijala. Překvapením je, že se proti Ježíšovi tvrdě postavili zbožní (kosteloví) lidé.
Vzpomínáte na Ježíšova překvapivá slova, že je ještě horší selhání, větší nebezpečí a těžší provinění než odporné hříchy sodomských? [4]
Ježíš pomáhal nemocným a potřebným, a přesto se synagoga (církev) postavila proti němu.
Selhání zbožných izraelitů nám má být poučením. Vytvořili si svou představu o Mesiáši.
Neřídili se božím slovem, ale tradicí otců, kterou nadřadili nad Písmo.
Pokyn: „Neuděláš si obraz Boha,“ se týká především naší představy o Bohu. Pokud si ji stále nezpřesňujeme podle Písma, bloudíme. Výzva: „Stále se obracejte k Bohu“ a porovnávejte si svůj život s Ježíšovým životem, je pro nás nezbytná.
(Na moři vlny, vítr a mořské proudy unášejí lodě, vychylují je z cesty. Aby námořníci dopluli do cíle, každý den zjišťují polohu své lodi na moři a opravují směr plavby.)
Všimněme si, že se v církvi o tomto nebezpečí - o nebezpečí ztráty směru k Bohu - vůbec nemluví.
Jsme si trestuhodně jistí, že jsme Ježíšovými dobrými kamarády.
(Bez mrknutí oka, bez nejmenší pochybnosti, sebejistě v modlitbách tvrdíme: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji“.) Ideologicky jsme se prohlásili za neomylné.
„Ano, židé se tenkráte minuli s Ježíšem – Mesiášem“, ale sami sebe se pokládáme (stejně jako izraelští zbožní před dvěma tisíci léty) za ty, kteří s Bohem souzní.
Izraelité poctivě přiznávají, že Šechina (boží přítomnost a moudrost) je v exilu. Jejich tvrdý osud - uprostřed často nepřátelských křesťanů - jim nedovolil si myslet, že s nimi je Hospodin spokojen.
My, křesťané, si nepřiznáváme, že Ježíš je v exilu. Duchovenstvo má za to, že Boha „svolává na oltář“, tvrdí, že Duch svatý řídí jejich závažná rozhodnutí a prohlašují je za neomylná.
Nepřiznáváme si svá těžká selhání (z nichž nejtěžší je současná válka v Evropě).
Ježíš by rád přebýval uprostřed svého lidu, ale my se s ním neradíme a nepřijímáme jeho moudrost. My jsme ho vyštvali do exilu.
Bez mrknutí oka čteme Ježíšova slova: „Posílám vás jako ovce mezi vlky … Mějte se na pozoru …“ (Mt 10,16n
Vlky hledáme mezi druhými (tenkráte Judejci odsuzovali Samařany a pohany), ale i dnes je Ježíš nejvíce pronásledován námi, nejbližšími. Dodneška platí jeho postesk: „Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12
Naše manželství neohrožují homosexuálové, ale my sami, manžel a manželka. (Nejvíce vražd se odehrává mezi nejbližšími v rodině).
Pokud si nepřiznám, že mohu být nebezpečný druhým, božímu království, farnosti a svým blízkým, já mohu lidi zavést do slepé ulice, nebo jim dlužit poctivé vyučování …
V nás se vyskytují překážky, pro které k nám nemůže Bůh proniknout.
Uvedu jednoduchý příklad. Učedníci prosili Ježíše, aby jim pomohl setkávat se Hospodinem:
„Učiteli, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan (Baptista.“ (L 11,1
Ježíš jim neodpověděl: „Stokrát opakujte tu a tu známou modlitbu na MŮJ ÚMYSL“. Uvedl je do setkávání s Bohem a provedl je smyslem všech slov: „Otče, náš …“
Zkuste se nás - duchovních - ptát, jak funguje modlitba na úmysl svatého otce?
Naše děti v gymnaziálním věku se už na nic neptají ani rodičů, ani duchovních.
V naší společnosti zůstal z Vánoc jen Mikuláš s čerty a dopisy Ježíškovi.
Stalo se vám, že by se vás někdo, třeba o Noci kostelů, ptal, kdo byl Ježíš a co nám vzkazuje?
Kdo z biskupů a kněží volá po lepší a srozumitelné formulaci modlitby „Věřím v Boha“?
Za mého života se místo: „sedí na pravici“ změnilo: „sedí po pravici“ - asi aby Otci netrnula ruka, kdyby mu na ní celou věčnost Ježíš seděl.
Kdybych to řekl v kostele, řada lidí i vrchnost se nade mnou pohorší.
Nad Ježíšem se pohoršilo duchovenstvo Jeruzalémské „katedrály“, řada rabínů a mnoho kostelových lidí.
Tito lidé šli Ježíšovi po krku. Své názory nikdy nezpochybnili.
Čím my, Ježíšovi učedníci, můžeme prospět naší společnosti?
Ježíš neřekl, že se máme za lidi (jen) modlit?
Jan nám dodneška říká, že své myšlení máme opravit nejprve podle Mojžíše. Bez této opravy neporozumíme Ježíšovi a budeme „páchat násilí proti božímu království“ – berme ta Ježíšova slova vážně.
Advent je dobou dalšího začátku, nového Ježíšova školního roku.
Ježíšova věta: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on,“ je klíčem k porozumění „očistci.“
Jan toužil po Ježíšově vyučování. Přišel o hlavu, ale nebyl „bezhlavý“. Byl tak natěšený a otevřený novému poznání, že jej Ježíš rychle v „procesu dorůstání“ dovedl na úroveň nebešťanů. I o tom jsme už mluvili.
Smutně naříkám, že nevzdělaní katolíci místo Ježíšova vyučování vyrábějí odpustky pro „duše v očistci“ v představě, že později dotyční nebešťané budou přemlouvat Boha, aby je pustil do nebe.
Židé římské okupanty bez Hospodina nepřemohli. (Z egyptského a babylonského otroctví je zachránil Hospodin.) Bez Boha se neubráníme zločincům typu Putina. Naše situace je na pováženou. Neměli bychom se i v těchto krajně závažných věcech radit v kostele s Hospodinem?
Boží království je nám nabízeno na dosah naší ruky, jsme zváni, můžeme vstoupit.
[1] Viděl jsem v televizi kousek fotbalového zápasu Brazilie a Maroka. Hra byla napínavá. Obě strany se modlily, prosily Boha o pomoc. Nevědí, že ovlivňování zápasu je trestné?
Modlíme se za Ukrajinu. Co čekáme od Boha? Co nabízíme my?
I mnoho nekostelových lidí Ukrajincům pomáhá.
[2] Nepromítejme si své pochybnosti do Jana, který se dopracoval k velké důvěře Hospodinu. Jan vystudoval s „červeným diplomem“, říká Ježíš.
Jan se vydal cestou ověřování božích slov. Od svých rodičů slyšel o jejich dobré zkušenosti s božími přísliby. Sám pak poctivě studoval Písmo, aby si ověřil jeho spolehlivost a dokázal rozpoznat Mesiáše. Jeho osobní setkání s Hospodinem a s Ježíšem pak velkou důvěru v Ježíše i Hospodina dovršilo.
Jan v Ježíši objevil větší osobnost, než byl on sám. „Jan se Ježíšovi bránil a říkal: ,Já bych měl být ponořen od tebe, a ty jdeš ke mně?´“ (Mt 3,14
„Ten, který mě poslal ponořovat do Jordánu, mi řekl: ,Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého“ (J 1,33
„Z nebe promluvil hlas: ,Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.´“ (Mt 3,17
[3] Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (Mt 10,28
[4] Ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. (Mt 11,23
Velkorysé přísliby Hospodina stále platí. Každá generace má s Bohem spolupracovat.
Prohlédnutí ze slepoty, pečlivé naslouchání Bohu a uzdravení z ochromení je už jen na nás.
K druhému čtení.
Lovci a rybáři nechovali zvěř a ryby, jen lovili. Zemědělci na polích pilně pracovali.
Máme vědět, co nám Bůh ochotně poskytuje a jaká práce je na nás. [1]
K evangeliu.
Každý rok věnujeme textu další pozornost.
Opakování:
Nemyslím si, že Jan Baptista procházel krizí víry. [2]
Jan i ve vězení hlásal, že Mesiáš už chodí po Izraeli a osvobodí spoutané nemocemi, nespravedlností … Vězňové se kojí nadějí na milost, amnestii. Doráželi na Jana, když už Mesiáš přijde a osvobodí je.
Janovi došlo, že vnější svoboda nám není nic platná, pokud nejme svobodní uvnitř. [3]
Jan poslal své učedníky za Ježíšem, aby si sami prozkoumali a ověřili si Ježíšovu činnost.
Ježíš oceňuje Jana a jeho poslání: „To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´“ (Mt 3,3
)
Říkali jsme si, že Jan by byl velice rád učedníkem Ježíše. Ale Ježíš ho (zřejmě po svém ponoření do Jordánu) požádal, aby dál připravoval izraelity na setkání s Mesiášem. („Tvoje práce je nezbytná. Já ti to později vynahradím.“) Jan tedy zůstal „na druhém břehu Jordánu“, Ježíšovým vyučováním neprošel.
Snažíme se porozumět příběhu Ježíše, příběhu svému a nabídce boží pomoci.
Na otázku, proč se Ježíšovi a Janu Baptistovi nepodařilo zabránit povstání proti Římanům a pak řadě dalších masakrů v dějinách, umíme odpovědět.
Ježíš hlásal příchod božího království. Znameními (zázraky) prokazoval, že přichází od Boha. Navázal na Janovu práci a dál lidem vysvětloval, jak se mají na přijetí Mesiáše připravit. „Připravte Mesiáši cestu!“
Myslel jsem si, že překážkou pro boží království jsou naše hříchy (tak nás učili i v semináři).
Ale vidíme, že řada hříšníků Ježíše přijala. Překvapením je, že se proti Ježíšovi tvrdě postavili zbožní (kosteloví) lidé.
Vzpomínáte na Ježíšova překvapivá slova, že je ještě horší selhání, větší nebezpečí a těžší provinění než odporné hříchy sodomských? [4]
Ježíš pomáhal nemocným a potřebným, a přesto se synagoga (církev) postavila proti němu.
Selhání zbožných izraelitů nám má být poučením. Vytvořili si svou představu o Mesiáši.
Neřídili se božím slovem, ale tradicí otců, kterou nadřadili nad Písmo.
Pokyn: „Neuděláš si obraz Boha,“ se týká především naší představy o Bohu. Pokud si ji stále nezpřesňujeme podle Písma, bloudíme. Výzva: „Stále se obracejte k Bohu“ a porovnávejte si svůj život s Ježíšovým životem, je pro nás nezbytná.
(Na moři vlny, vítr a mořské proudy unášejí lodě, vychylují je z cesty. Aby námořníci dopluli do cíle, každý den zjišťují polohu své lodi na moři a opravují směr plavby.)
Všimněme si, že se v církvi o tomto nebezpečí - o nebezpečí ztráty směru k Bohu - vůbec nemluví.
Jsme si trestuhodně jistí, že jsme Ježíšovými dobrými kamarády.
(Bez mrknutí oka, bez nejmenší pochybnosti, sebejistě v modlitbách tvrdíme: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji“.) Ideologicky jsme se prohlásili za neomylné.
„Ano, židé se tenkráte minuli s Ježíšem – Mesiášem“, ale sami sebe se pokládáme (stejně jako izraelští zbožní před dvěma tisíci léty) za ty, kteří s Bohem souzní.
Izraelité poctivě přiznávají, že Šechina (boží přítomnost a moudrost) je v exilu. Jejich tvrdý osud - uprostřed často nepřátelských křesťanů - jim nedovolil si myslet, že s nimi je Hospodin spokojen.
My, křesťané, si nepřiznáváme, že Ježíš je v exilu. Duchovenstvo má za to, že Boha „svolává na oltář“, tvrdí, že Duch svatý řídí jejich závažná rozhodnutí a prohlašují je za neomylná.
Nepřiznáváme si svá těžká selhání (z nichž nejtěžší je současná válka v Evropě).
Ježíš by rád přebýval uprostřed svého lidu, ale my se s ním neradíme a nepřijímáme jeho moudrost. My jsme ho vyštvali do exilu.
Bez mrknutí oka čteme Ježíšova slova: „Posílám vás jako ovce mezi vlky … Mějte se na pozoru …“ (Mt 10,16n
)
Vlky hledáme mezi druhými (tenkráte Judejci odsuzovali Samařany a pohany), ale i dnes je Ježíš nejvíce pronásledován námi, nejbližšími. Dodneška platí jeho postesk: „Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12
) Sebe pokládáme za
nevinná jehňátka.
Naše manželství neohrožují homosexuálové, ale my sami, manžel a manželka. (Nejvíce vražd se odehrává mezi nejbližšími v rodině).
Pokud si nepřiznám, že mohu být nebezpečný druhým, božímu království, farnosti a svým blízkým, já mohu lidi zavést do slepé ulice, nebo jim dlužit poctivé vyučování …
V nás se vyskytují překážky, pro které k nám nemůže Bůh proniknout.
Uvedu jednoduchý příklad. Učedníci prosili Ježíše, aby jim pomohl setkávat se Hospodinem:
„Učiteli, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan (Baptista.“ (L 11,1
)
Ježíš jim neodpověděl: „Stokrát opakujte tu a tu známou modlitbu na MŮJ ÚMYSL“. Uvedl je do setkávání s Bohem a provedl je smyslem všech slov: „Otče, náš …“
Zkuste se nás - duchovních - ptát, jak funguje modlitba na úmysl svatého otce?
Naše děti v gymnaziálním věku se už na nic neptají ani rodičů, ani duchovních.
V naší společnosti zůstal z Vánoc jen Mikuláš s čerty a dopisy Ježíškovi.
Stalo se vám, že by se vás někdo, třeba o Noci kostelů, ptal, kdo byl Ježíš a co nám vzkazuje?
Kdo z biskupů a kněží volá po lepší a srozumitelné formulaci modlitby „Věřím v Boha“?
Za mého života se místo: „sedí na pravici“ změnilo: „sedí po pravici“ - asi aby Otci netrnula ruka, kdyby mu na ní celou věčnost Ježíš seděl.
Kdybych to řekl v kostele, řada lidí i vrchnost se nade mnou pohorší.
Nad Ježíšem se pohoršilo duchovenstvo Jeruzalémské „katedrály“, řada rabínů a mnoho kostelových lidí.
Tito lidé šli Ježíšovi po krku. Své názory nikdy nezpochybnili.
Čím my, Ježíšovi učedníci, můžeme prospět naší společnosti?
Ježíš neřekl, že se máme za lidi (jen) modlit?
Jan nám dodneška říká, že své myšlení máme opravit nejprve podle Mojžíše. Bez této opravy neporozumíme Ježíšovi a budeme „páchat násilí proti božímu království“ – berme ta Ježíšova slova vážně.
Advent je dobou dalšího začátku, nového Ježíšova školního roku.
Ježíšova věta: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on,“ je klíčem k porozumění „očistci.“
Jan toužil po Ježíšově vyučování. Přišel o hlavu, ale nebyl „bezhlavý“. Byl tak natěšený a otevřený novému poznání, že jej Ježíš rychle v „procesu dorůstání“ dovedl na úroveň nebešťanů. I o tom jsme už mluvili.
Smutně naříkám, že nevzdělaní katolíci místo Ježíšova vyučování vyrábějí odpustky pro „duše v očistci“ v představě, že později dotyční nebešťané budou přemlouvat Boha, aby je pustil do nebe.
Židé římské okupanty bez Hospodina nepřemohli. (Z egyptského a babylonského otroctví je zachránil Hospodin.) Bez Boha se neubráníme zločincům typu Putina. Naše situace je na pováženou. Neměli bychom se i v těchto krajně závažných věcech radit v kostele s Hospodinem?
Boží království je nám nabízeno na dosah naší ruky, jsme zváni, můžeme vstoupit.
[1] Viděl jsem v televizi kousek fotbalového zápasu Brazilie a Maroka. Hra byla napínavá. Obě strany se modlily, prosily Boha o pomoc. Nevědí, že ovlivňování zápasu je trestné?
Modlíme se za Ukrajinu. Co čekáme od Boha? Co nabízíme my?
I mnoho nekostelových lidí Ukrajincům pomáhá.
[2] Nepromítejme si své pochybnosti do Jana, který se dopracoval k velké důvěře Hospodinu. Jan vystudoval s „červeným diplomem“, říká Ježíš.
Jan se vydal cestou ověřování božích slov. Od svých rodičů slyšel o jejich dobré zkušenosti s božími přísliby. Sám pak poctivě studoval Písmo, aby si ověřil jeho spolehlivost a dokázal rozpoznat Mesiáše. Jeho osobní setkání s Hospodinem a s Ježíšem pak velkou důvěru v Ježíše i Hospodina dovršilo.
Jan v Ježíši objevil větší osobnost, než byl on sám. „Jan se Ježíšovi bránil a říkal: ,Já bych měl být ponořen od tebe, a ty jdeš ke mně?´“ (Mt 3,14
)
„Ten, který mě poslal ponořovat do Jordánu, mi řekl: ,Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který ponořuje do Ducha svatého“ (J 1,33
)
„Z nebe promluvil hlas: ,Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.´“ (Mt 3,17
)
[3] Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (Mt 10,28
)
[4] Ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. (Mt 11,23
)