Druhá neděle adventní

V prvním čtení opět slyšíme o boží vizi, o plánu Tvůrce s lidskou společností. 
Přijmeme-li nabídku ducha božího ke spolupráci a získáme-li pro boží program určité množství lidí, které se bude řídit boží moudrostí, a přijmeme-li program šalomu (nejprve pro sebe), bude na světě dobře.
Izrael je dodneška vyvoleným božím lidem. Někteří jeho lidé se významným způsobem nechali Hospodinem zasvětit do jeho plánů (jiní jednali po svém a dokonce hubili proroky).

Slyším-li: „Z pahýlu vypučí výhonek“, vybaví se mně oliva, kterou majitelé ořezávají - plody rostou na větvích druhého roku. Oliva je jedním z trefných obrazů Izraele. Péčí hospodáře je omlazována a plodí i tisíce let. Lisováním plodů se získává olej – potravina i lék. Kristus je nám Stromem života.

Rozumíme obrazu pokojného soužití dřívějších šelem a jejich kořisti. V božím království - které začíná už tady na zemi, tam, kde lidé osvojili Ježíšův šalom - si už nejdou lidé po krku.  
Mezi Ježíšovými učedníky byli lidé, kteří by bez Ježíše stáli proti sobě jako nepřátelé: Šimon, Juda Tadeáš a Jidáš byli zřejmě zéloté – nesmlouvaví k Římanům a kolaborantům (jako byl výběrčí Matouš). I Šavel byl tvrdý, léta pronásledoval křesťany.
Usilujeme-li o jednotu s druhými, víme, že je možná jen skrze co největší přijetí Ježíšových postojů.
V nebeském království budou obráceni dřívější nepřátelé (nebešťané přijali boží názory za své).
I soužití v manželství máme za trenažér do nebe.

K evangeliu.
Adventní čtení nás znovu přivádí k Janu Baptistovi - pro poctivého učedníka evangelia je Jan nepřehlédnutelným předchůdcem Páně.

Fanoušci fotbalu znají hráče svého oblíbeného mužstva a jejich zápasy. Fanoušci zpěváků znají jejich písně a osudy. Vlastenci mají znát osobnosti své země (zemské světce, Cyrila a Metoděje, sv. Václava, Karla IV., Jana Husa, Jana A. Komenského … My, křesťané, máme znát biblické osobnosti. Na jejich příbězích se máme učit rozpoznávat dobro od zla, i svou úlohu, kterou nám Bůh svěřil. 

Ježíš označuje Jana Baptistu, Mojžíše a Eliáše za největší světce.
„Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista“, říká Ježíš. (Mt 11,11)  

Známe boží nabídku k našemu životu a programu, který nám Bůh svěřil.
Ježíš nabízel svým současníkům náboženskou reformu (přijala ji jen nevelká skupina jeho učedníků až po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání). Ostatní Izraelité nepřijali výzvu Jana a Ježíše: „Obraťte se, vzdalujete se od Hospodina, otočte se, a změňte svůj přístup k Bohu a jeho slovu.“ (Řada hříšníků se obrátila, ale většina „zbožných“ byla přesvědčená, že má před Bohem své zásluhy.)

Málo s Ježíšem spolupracujeme, opakovaně se dostáváme do největší pohromy - války. Izraelité Ježíšovy doby nesmyslně povstali proti Římu (v letech 66-70 a 132-135), … Ve 20. století se Evropané nezabránili dvěma světovým válkám. My jsme neudrželi mír v Evropě, nezabránili jsme současné ruské válce na Ukrajině.
Jakých chyb se opakovaně dopouštíme, že nás ničí strašlivé války?

Potřebujeme se ptát, co jsme my – Ježíšovi učedníci – zanedbali.
Potřebujeme najít příčiny našich selháni i před našimi většími dětmi a pozvat je ke společnému hledání chyb. Jak se máme napříště bránit proti zlu.  

Naivně jsme si mysleli - podobně jako generace před námi - že se už nebude válčit. Válka je nesmysl, kdo by ji chtěl?
Potřebujeme se pokorně vrátit k výzvě Jana Baptisty a Ježíše o nutnosti „obracet se k Bohu“, stále si poměřovat své myšlení a jednání s Ježíšem a tak si udržovat správný kurz, směr k zdržení života. Kdo spoléhá jen na sebe, na naši politiku, dostane se do válečné palby. Jsme toho teď smutnými svědky na Ukrajině. (Kdo ubližuje komukoliv, ubližuje i nám.)

Na příběhu Jana Baptisty se můžeme mnoho naučit.
Nejprve si potřebujeme opravit i dnešní úryvek evangelia. Známe chyby našeho překladu. Jsou zavádějící. [1]

Stručně si připomeneme, co jsme se už učili. Od Zachariášovy rodiny můžeme mnoho odkoukat. 
Hospodin vybral největšímu prorokovi skvělé rodiče. Spolupracovali s Bohem.  
(Dobří rodiče jsou pro děti velice důležití, jsou jim prvními učiteli. – To je výzou i pro nás.)
Posel Hospodinův říká Zachariášovi:  
„Tvůj syn bude veliký před Pánem, mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu;
půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ (L 1,15-17)

Zachariáš a Alžběta byli výjimeční, ale něco jim ještě chybělo. Zachariáš nevěřil, že by něco takového – mít syna – bylo v jejich případě možné. Ironicky nebeskému poslovi odpovídá: „Přicházíš pozdě, s Alžbětou jsme již odumřelí.“
- „Potřebuješ si doplnit svou důvěru Bohu, abys byl svému synovi dobrým učitelem. Dostaneš čas („pracovní neschopenku“) na promýšlení, budeš hluchoněmý až do času synova narození.“ (Srv. L 1,18-20)   

Zachariáš a Alžběta pečlivě vedli syna k porozumění Písmu. Ale neprozradili mu, kdo je Mesiášem: „Na to si máš přijít sám.“ (srv. J 1,31)  
Kněžství v Izraeli bylo dědičné. Jan se měl stát knězem, ale když vstoupil do kněžského semináře a viděl, jak vyučující nadřazují tradici nad Písm, odešel na poušť, aby znovu promyslel poselství Písma. To je náročný úkol (aby neztrácel čas, žil jednoduchým životem: jeho šaty a jídlo nevyžadovaly mnoho péče). Jestli někdo říká, že Jan ve svém kázání přeháněl a jen hrozil, nečte Písmo pečlivě. Stejně jako Ježíš varoval i Jan před zkázou Jeruzaléma a masakrem židů ve válce. Židé si svou zkázu nesmyslně přivodili.

Vyhledejme si několik biblických textů:
L 1,5-25.57-80;  Mt 11,1-19; J 1,19-34;  J 3,22-36; Mt 14,1-12
Jan si na nic nehrál. Nešel kariérní cestou kněze (kněží byli tenkráte dost bohatí a ctění). Pečlivě promýšlel Písmo, aby rozpoznal Mesiáše. Vytknul králi jeho špatnosti.

Na králi a na těch, kteří vedou státy, velice záleží. Budou se zodpovídat Bohu (jako i my).
Král lidu božího má velkou odpovědnost. Dát druhým špatný příklad je trestné.
„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. (Mt 18,6-7)

Od Jana se učme odpovědnosti za směřování společnosti.
Známe Ježíšova slova o poslání jeho učedníků: 
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5,13)  

Potřebujeme najít své chyby, kterými jsme umožnili Putinovi jeho vraždění na Ukrajině. Nechtěli jsme vidět, jak nás někteří naši politici táhnou do náruče Ruska a Číny. Málo jsme upozorňovali na chyby některých našich církevních předáků, kteří poklonkovali mocným.
Dali jsme přednost svému blahobytu před posláním, které nám Ježíš svěřil.
Přiznejme to i před svými dětmi a ve svém společenství křesťanů.
To patří i do synodální cesty, o které se v církvi mluví. Potřebujeme mnohem pečlivěji pracovat s Písmem. Neznalost postojů Jana Baptisty nás neomlouvá.
(Nedělejme z našich světců přímluvce u Boha. Vyslechněme, co oni svým životem říkají nám. Být spolupracovníky Ježíše je v našich silách.)
Bůh je milosrdný a dává nám určitou možnost nápravy. Životy zavražděným na Ukrajině ale nevrátíme. Ukrajina je velice poškozena. Ohromné peníze promrhané válkou jsme měli použít na bohulibé účely.
Jak Ukrajinu znovu vybudovat?
Buďme poctiví k sobě, pouhé modlitby válku nezastaví. Přestaňme si něco nalhávat. Neúkolujme v modlitbách Boha, ale sami si vyhrňme rukávy k práci. K tomu prosme Boha o pomoc.   

Nenadřazujme svou tradici nad Písmo. 
Na některých lidech vidíme, že s nimi není řeč. Zkoumejme sami sebe, jestli my nebráníme Bohu, aby se s námi mohl domluvit. Naslouchejme mu a nebombardujme ho nesmyslným množstvím našich „modliteb.“

---

[1] Opakuji: Jan nekřtil, nemohl lidi přijímat mezi Ježíšovy učedníky, to činí jen Ježíš.
Křtem se stáváme Ježíšovým učedníkem, kristovcem - pomazaným, ovoněným, vonícím po Bohu. Učednictví je naším životním programem (každý den se ovoňujeme boží vůní).
Jan není Křitelem, je Ponořovatelem, Baptistou. „Já vás ponořuji jen do vody, Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího a do ohně“.
Ježíš nebyl pokřtěn, není učedníkem, je Mistrem, Učitelem a odvždy Synem božím. 
Metanoia znamená obrácení.  Výraz „pokání“(sebe trestání) je zavádějící.