27. neděle v mezidobí

Prorok naříká při velkém ohrožení Izraele nepřátelským vojskem. (My dnes s Ukrajinci naříkáme nad Putinovou válkou.)
My, lidé, si způsobujeme různá trápení, ale to neznamená, že se Bůh od nás odvrátil. Můžeme s ním počítat, on má - naštěstí - poslední slovo.

K evangeliu.
Je dobré začít číst 17. kapitolu od začátku. Jinak neporozumíme dnešnímu úryvku. Úryvek L 17,1-4 se nikdy v neděli nečte. Nedivme se, že procesu odpuštění pořádně nerozumíme. 

Ježíš jde do Jeruzaléma – ví, že ho tam jeho nepřátelé zavraždí ...
(Ježíšovi přátelé budou také naříkat - jako Habakuk - že se Hospodin nezastal svého spravedlivého.)

Svoboda, kterou nám Bůh dal, je výsostným a také rizikovým darem. Bůh se toho odvážil, protože jeho péče je větší než naše selhávání.
Za svá selhávání neseme odpovědnost. Izraelita je vyučován v rozeznávání dobra a zla.
„Běda tomu, kdo nedbá na spravedlnost. Střežte své jednání, “ říká Ježíš (L 17,1-3a) [1]
„Své svědomí si porovnávejte s božími názory a pokyny.“
Díky Bohu, díky jeho milosrdenství, existuje možnost zvrácení zla. To, co je pro člověka nezvratné, je pro Boha možné. Ale je třeba s Bohem pečlivě spolupracovat.
Jak se stavět proti zlu? Jak zlu předcházet a jak je napravovat?

Ježíšova slova: „Když tvůj brat zhřeší …“ (v. 3b-4), patří do vyučování o odpouštění.
Selhávání, odpouštění a náprava jsou náročnými procesy, podobně jako závažná nemoc a její léčba. Je třeba tyto kroky a postoje řádně promyslet.
Kupodivu apoštolové od tohoto důležitého tématu utekli náboženskou frázi: „Pane, dej nám více víry“. 

My se k Ježíšovým slovům o „víře“ za chvíli vrátíme, ale nejprve se věnujme jeho pokynům o předcházení zlu a jeho nápravě.

Jsme vděční Hospodinu za jeho vyučování. Chceme s ním sloužit životu.
Odpovědnost za své jednání patří k dospělosti. (Při křtu jsme ochotně a s vděčností přijali Boží vyučování.) [2]
Bez přiznání viny pachatele a prosby o odpuštění nelze odpouštět („s jídlem by rostla chuť“ pachatele).
(Kontrolní otázka: Ježíš se modlil za své vrahy. Bylo jim odpuštěno?) [3]

Mezi hřešící bratry patříme i my. Ocitáme se ve více rolích. V roli pachatele (srv. 1 J 1,8), v roli toho, kdo má pachatele upozornit na jeho selhání, i v roli toho, kdo má odpouštět.  
„Vzájemně se upozorňujte, když nejednáte podle božích pokynů“, říká Ježíš.
Máme při tom být pokorní a jemní.
Pokora je láskou k pravdě i o sobě samém.
Chceme si osvojit důstojnost Božích dcer a synů. K dospělosti patří také uznání svých chyb a provinění. A náprava chyby. 
Přiznání chyby není slabostí, ale projevem síly.
Od učitelů, trenérů, rodičů, představených očekáváme, že nás povedou výš a výš. Nejvíce nás naučí tím, že sami přiznají svou chybu. 
Přiznané selhání nás naučí něco, co nám neposkytne výhra.
Při upozorňování druhého na jeho chybu máme být jemní, jako když vyjímáme smítko z oka.

Soužití s pokorným člověkem je požehnáním.

Teď můžeme mluvit o hořčičném semínku.
Když apoštolové řekli frázi: „Dej nám více víry“, Ježíš je pokáral: „Jak více víry?“ Kdybyste mně úplně důvěřovali a nehráli si na někoho, kým nejste, kdybyste měli živou víru dva a půl milimetry velkou, dokázali byste obrovské věci.
Z malého semínka vyroste časem veliká rostlina. Z některých obrovský strom.
Ale víte, že poraněné, napadené nebo konzervované semeno nevyklíčí. Bez práce na sobě nevyroste velká osobnost.
Nehrajte si na dokonalé, na Mistry, na pány. Zaměstnanec (služebník) má zaplaceno za svou práci. Udělá-li vše podle smlouvy, bude pochválen, ale to neznamená, že z něj hned bude manažer. Viděli jsme, že mnoho podnikatelů zkrachovalo. 
Je tragikomické, kolik lidí se hlásí na významné posty. Kdo vše si troufá na manželství, rodičovství, být poslancem, senátorem, presidentem, biskupem ...
Naši předkové si vážili vzdělaných lidí.
Dnes mnoho lidí bez patřičných dovedností a schopností mluví do všeho. Samo se nic neudělá, kdo na sobě nepracuje, nikam to nedotáhne.
Jsem překvapen, když nový biskup nepřichází s programem své služby. Mnoho lidí čeká, že nebude nic měnit a pojede jen po kolejích dávno položených. Od vedoucích, ředitelů, primářů a přednostů očekáváme nové pokroky. Patřičné vzdělání a praxe v oboru jsou samozřejmou podmínkou.

Duch boží ale nespolupracuje s lenochy a s těmi, kteří se povyšují nad jiné.

Koho Ježíš pochválil za „víru“ – za důvěru, odvahu a přesné myšlení? Zatím uvedu jen jeden příklad – Mt 15,28. Za týden si spolu porovnáme další příklady.

Podle Ježíše je to, čemu my říkáme „víra“ přitakání Bohu a jeho slovu svým životem.
To znamená, že jednáme podle jeho pokynů, např.: „Vezměte a pijte, nepřísahejte, nikoho nenazývejte Otcem, vyříkávejte si své spory …“

---

[1] Putin je zvrhlý člověk, umí číst, za své příkazy k vraždění se bude odpovídat. Svými rozkazy svedl mnohé.
Ježíš říká: „Velkým zločincům patří na krk mlýnský kámen a hození do moře“.  

[2] Bůh nás zasvěcuje do života božích synů a dcer. „Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ (Lv 19,2)
Hospodin všem Izraelitům sdělil pravidla Smlouvy a oni nadšeně souhlasili: „Všechen lid odpověděl jednomyslně: ,Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.´“ (Ex 19,8)
Uveďme si příklad smlouvy. Ze získání řidičského průkazu jsme se těšili. Souhlasili jsme s dodržováním dopravních předpisů a přijali odpovědnost za svou jízdu autem.
Modlitbou před jízdou neúkolujeme Boha, připomínáme si svou odpovědnost za řízení auta.

[3] Pokud vrazi přiznali svou vinu, bylo jim odpuštěno.