26. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 15,5-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 6,1a.4-7
Datum: 25. 9. 2022
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 15,5-6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 6,1a.4-7
; 1 Tim 6,11-16
; L 16,19-31
Datum: 25. 9. 2022
Ježíšova podobenství jsou geniální, ten, kdo stojí o
Ježíšovo vyučování, si je snadno zapamatuje.
Každé podobenství potřebuje výklad, učedník se po smyslu podobenství ptá.
Ježíšův výklad k základním podobenstvím máme uveden v evangeliích, ostatní výklady máme sestavit z Ježíšova učení. Správný výklad ladí s ostatními biblickými texty.
Bůh o nás velkoryse pečuje. Svěřil nám jedinečné poslání: „Buďte mým obrazem (jednejte lidsky)“.
Být bohatý je příjemné, ale bohatství je pro mnoho lidí pokušením, uvíznou v něm, zastaví se v růstu, nehledají hlubší smysl života.
(Podobenství o boháčovi a Lazarovi nevypráví, jak to chodí po smrti.)
Boháč z Ježíšova podobenství nikomu neubližuje, ale myslí jen na sebe. Hostí sice kamarády a později chce varovat bratry, ale nechce vidět potřebné. Neudělal, co mohl udělat. Biblická výchova vede nás, Izraelity, k praktickému soucitu a k pomoci potřebnému. Zadarmo jsme mnoho dostali, máme z čeho rozdávat. Jsme jen správci bohatství.
V podobenství o posledním soudu Ježíš říká: „Byl jsem hladový, neměl jsem co na sebe, byl jsem nemocný a nepomohli jste mně …“
Kdo neposlouchá Mojžíše a proroky, nedá si říci ani od Krista. Kdo neobjevil závažnost pokynu: „Slyš Izraeli,“ vytváří si své „náboženství“. [1]
„Mají Mojžíše a proroky …“ Kdo neobjevil jejich autoritu, hodnotu jejich slov, nebude ani Ježíšovým učedníkem. Vyrábí si své náboženství, svou modlu. Neobjevil velikou péči Hospodina o nás a naše vzdělávání a shání všelijaká „zjevení“.
„Proč přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?,“ říká i nám Ježíš. „Svou tradicí jste zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ,Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´“ (Srv. Mt 15,3-9
Chudák z podobenství se - ne náhodou - jmenuje Lazar. Vzkříšení Lazara z Betánie bylo velikou senzací, ale církevní hodnostáři měli velikou ideologickou moc nad mnoha lidmi. Porovnejme si pozice současných politických vůdců - ani jejich veliké skandály nezabrzdí a neodradí jejich fanoušky.
Nekázeň v myšlení a neposlušnost vůči božímu slovu blokuje naše porozumění Bohu i člověku.
Vidíme, jak dopadl velekněz Kaifáš. Byl to zbožný člověk, silně se modlil za příchod Mesiáše, ale nejednal podle Mojžíše, kterého ústy vyznával.
Mnoho zbožných lidí se velekněze i po ukřižování Ježíše zastávalo. [2]
Kaifášovi lidé se pokládali za příkladně zbožné, ale udělali své náboženství a podle něj ukřižovali nevinného.
Saduceové uznávali jen pět knih Mojžíšových. Neuznávali spisy Proroků. Svévolně ignorovali dohodu mezi Izraelity a Hospodinem o posílání proroků božímu lidu. [3]
„Smyslem svobody slova je říkat pravdu mocným“, píše Timothy Snyder.
Prorok má povinnost hájit boží pravdu a varovat před násilím mocných.
Jsme odpovědní za svá slova, proto je máme vážit a své názory máme porovnávat s názory Ježíše. Je na pováženou, že tuto základní zásadu církev nevyučuje.
Velice mě mrzí, že s božím slovem nezacházíme jako s nejcennějším vyučováním.
Recept na dobré jídlo, recept k užívání léků dodržujeme, stejně tak se pečlivě držíme návodu k používání cenné věci.
Dokud nepřijmeme boží moudrost do svého života, nebude nám dobře ani ve vztazích s blízkými lidmi ani mezi národy.
Náš ekumenismus je jen hrou. Smrskl se na pár modliteb ročně. Dokud nepřilneme k božímu slovu a nebudeme společně hledat jeho smysl, nikam se nepohneme a budeme dál pohoršením světu. Co chceme druhým vykládat, když se my, křesťané, nedokážeme dohodnout mezi sebou?
Dokud nezačneme poslouchat Mojžíše a Proroky, nedáme ani na Vzkříšeného.
Hrozí nám, že budeme pošlapáni jako sůl, která nesolí (teď ve válce vidíme, že pronásledování není nepředstavitelné).
Druhé čtení říká: „Boží muži, usiluj o spravedlnost (vůči Bohu)“.
[1] Ježíšovu šibenici jsme nazvali svatým křížem, o hřebu uchovávaném v milevském klášteře se píše v Katolickém týdeníku jako o svatém hřebu.
Josef Zvěřina vyprávěl, že viděl v Římě i tyto uctívané svaté relikvie: milostný dopis sv. Josefa P. Marii psaný ve staroitalštině, tesařskou zástěru sv. Josefa, mléko P. Marie a exkrement Ježíška. Jeden český kardinál, který byl na čas správcem kostela, kde se tyto relikvie uchovávaly, prý tyto věci moudře zašantročil.
Místo péče o mír pro všechny, místo práce na sobě, abychom byli tvůrci Ježíšova šalomu, uctíváme nesmysly.
[2] Římský biskup se - podle mého mínění - nešikovně vyjádřil a zabité dceři Dugina. Lokajové z kurie hned Františkova slova krkolomně obhajovali (připomínají mně Babišovy poskoky žonglující s hloupými slovy svého vůdce).
Máme Františka rádi a jsme mu věční za mnoho, ale unesme, že není neomylný. Nedělejme z něj božstvo.
[3] Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikážu. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.
Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“
V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,15-22
Každé podobenství potřebuje výklad, učedník se po smyslu podobenství ptá.
Ježíšův výklad k základním podobenstvím máme uveden v evangeliích, ostatní výklady máme sestavit z Ježíšova učení. Správný výklad ladí s ostatními biblickými texty.
Bůh o nás velkoryse pečuje. Svěřil nám jedinečné poslání: „Buďte mým obrazem (jednejte lidsky)“.
Být bohatý je příjemné, ale bohatství je pro mnoho lidí pokušením, uvíznou v něm, zastaví se v růstu, nehledají hlubší smysl života.
(Podobenství o boháčovi a Lazarovi nevypráví, jak to chodí po smrti.)
Boháč z Ježíšova podobenství nikomu neubližuje, ale myslí jen na sebe. Hostí sice kamarády a později chce varovat bratry, ale nechce vidět potřebné. Neudělal, co mohl udělat. Biblická výchova vede nás, Izraelity, k praktickému soucitu a k pomoci potřebnému. Zadarmo jsme mnoho dostali, máme z čeho rozdávat. Jsme jen správci bohatství.
V podobenství o posledním soudu Ježíš říká: „Byl jsem hladový, neměl jsem co na sebe, byl jsem nemocný a nepomohli jste mně …“
Kdo neposlouchá Mojžíše a proroky, nedá si říci ani od Krista. Kdo neobjevil závažnost pokynu: „Slyš Izraeli,“ vytváří si své „náboženství“. [1]
„Mají Mojžíše a proroky …“ Kdo neobjevil jejich autoritu, hodnotu jejich slov, nebude ani Ježíšovým učedníkem. Vyrábí si své náboženství, svou modlu. Neobjevil velikou péči Hospodina o nás a naše vzdělávání a shání všelijaká „zjevení“.
„Proč přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?,“ říká i nám Ježíš. „Svou tradicí jste zrušili slovo Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ,Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´“ (Srv. Mt 15,3-9
)
Chudák z podobenství se - ne náhodou - jmenuje Lazar. Vzkříšení Lazara z Betánie bylo velikou senzací, ale církevní hodnostáři měli velikou ideologickou moc nad mnoha lidmi. Porovnejme si pozice současných politických vůdců - ani jejich veliké skandály nezabrzdí a neodradí jejich fanoušky.
Nekázeň v myšlení a neposlušnost vůči božímu slovu blokuje naše porozumění Bohu i člověku.
Vidíme, jak dopadl velekněz Kaifáš. Byl to zbožný člověk, silně se modlil za příchod Mesiáše, ale nejednal podle Mojžíše, kterého ústy vyznával.
Mnoho zbožných lidí se velekněze i po ukřižování Ježíše zastávalo. [2]
Kaifášovi lidé se pokládali za příkladně zbožné, ale udělali své náboženství a podle něj ukřižovali nevinného.
Saduceové uznávali jen pět knih Mojžíšových. Neuznávali spisy Proroků. Svévolně ignorovali dohodu mezi Izraelity a Hospodinem o posílání proroků božímu lidu. [3]
„Smyslem svobody slova je říkat pravdu mocným“, píše Timothy Snyder.
Prorok má povinnost hájit boží pravdu a varovat před násilím mocných.
Jsme odpovědní za svá slova, proto je máme vážit a své názory máme porovnávat s názory Ježíše. Je na pováženou, že tuto základní zásadu církev nevyučuje.
Velice mě mrzí, že s božím slovem nezacházíme jako s nejcennějším vyučováním.
Recept na dobré jídlo, recept k užívání léků dodržujeme, stejně tak se pečlivě držíme návodu k používání cenné věci.
Dokud nepřijmeme boží moudrost do svého života, nebude nám dobře ani ve vztazích s blízkými lidmi ani mezi národy.
Náš ekumenismus je jen hrou. Smrskl se na pár modliteb ročně. Dokud nepřilneme k božímu slovu a nebudeme společně hledat jeho smysl, nikam se nepohneme a budeme dál pohoršením světu. Co chceme druhým vykládat, když se my, křesťané, nedokážeme dohodnout mezi sebou?
Dokud nezačneme poslouchat Mojžíše a Proroky, nedáme ani na Vzkříšeného.
Hrozí nám, že budeme pošlapáni jako sůl, která nesolí (teď ve válce vidíme, že pronásledování není nepředstavitelné).
Druhé čtení říká: „Boží muži, usiluj o spravedlnost (vůči Bohu)“.
[1] Ježíšovu šibenici jsme nazvali svatým křížem, o hřebu uchovávaném v milevském klášteře se píše v Katolickém týdeníku jako o svatém hřebu.
Josef Zvěřina vyprávěl, že viděl v Římě i tyto uctívané svaté relikvie: milostný dopis sv. Josefa P. Marii psaný ve staroitalštině, tesařskou zástěru sv. Josefa, mléko P. Marie a exkrement Ježíška. Jeden český kardinál, který byl na čas správcem kostela, kde se tyto relikvie uchovávaly, prý tyto věci moudře zašantročil.
Místo péče o mír pro všechny, místo práce na sobě, abychom byli tvůrci Ježíšova šalomu, uctíváme nesmysly.
[2] Římský biskup se - podle mého mínění - nešikovně vyjádřil a zabité dceři Dugina. Lokajové z kurie hned Františkova slova krkolomně obhajovali (připomínají mně Babišovy poskoky žonglující s hloupými slovy svého vůdce).
Máme Františka rádi a jsme mu věční za mnoho, ale unesme, že není neomylný. Nedělejme z něj božstvo.
[3] Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“
Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikážu. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti.
Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“
V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Dt 18,15-22
)