24. neděle v mezidobí

Máme v sobě zbytky pohanství.
V čem? Např. v představách o Bohu, např. když říkáme, že mu máme sloužit. [1]
Na dnešních textech si opět můžeme všimnout, jak Hospodin slouží nám (svou péčí, včetně svého milosrdenství).  

Abrahámovi potomci zapomněli na Hospodina a nechali se v Egyptě zotročit. [2]
Hospodin je zachránil … Vzpomínáte na jejich jásot, když prošli Rudým mořem?
Když jim Hospodin nabídl jedinečnou smlouvu přátelství, byli u vytržení a souhlasili s božími pokyny.
Ale, brzy je porušili. Když se Mojžíš nevracel z hory Sinaj, Izraelité usoudili, že zahynul. Přímého setkání s Hospodinem se už předtím báli. Tak si - přes přímý zákaz zobrazování - ulili ze zlata sochu býka - jako obraz síly Hospodinovi (býk je v mnoha kulturách symbolem síly), aby se před sochou mohli Hospodinu klanět. (Podobně činí i řada křesťanů.)

Než se dostaneme ke smyslu slov „Nezobrazíš si Boha“, řekněme si, jak to je s nároky Boha na nás. Jsou oprávněné? 
Jaké nároky klademe na sebe my? A jaké klademe na nekřesťany? (Jsou oprávněné?)

Co na vytvoření sochy býka bylo tak špatného, že Hospodin říká Mojžíšovi: „Vyhubím Izraelity! Neposlechli můj pokyn.“
Před tím slyšeli a zažili, kým je Hospodin pro Izrael a také slyšeli podmínky „manželství“ s Hospodinem:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.“ (Ex 20,2-5)
Svůj závazek k Hospodinu Izraelité přijali (Hospodinova smlouva je pro ně nadmíru výhodná).

Po záchraně z egyptského koncentráku Hospodin Izraelitům řekl:
„Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (Ex 19,4)  
Za ta slova si dosaďme celé drama záchrany od narůstajícího faraonova útisku Hebreů, přes „deset ran“ až po přechod Rudým mořem. (Ex 1,1n)

Izraelité prožili s Hospodinem jedinečnou zkušenost, věrnost jeho přátelství je jinde neslýchaná. Když jim pak Hospodin nabídl jedinečnou Úmluvu (manželskou smlouvu) - Hospodin mluvil ke všem Izraelitům - velice jásali. Líbily se jim pokyny Smlouvy k dobrému soužití s druhými. Dobrovolně a s nadšením Smlouvu přijali.
Součástí Smlouvy je „Desatero slov“ (ne „Desatero přikázání“). [3]

Smlouva s Hospodinem je pro Izraelity velice výhodná, Hospodin se zavázal o Izraelity pečovat. Pro sebe nechce nic, od Izraelitů žádá pouze šlechetné a spravedlivé jednání s druhými lidmi. To nejsou přehnané požadavky.
Hospodin si nás první zamiloval, pečuje o nás s láskou. Stvořil nás z lásky, s láskou o nás pečuje a k lásce nás zve“.
My sami jsme svobodně jeho pokyny Smlouvy přijali. 

Na pohany má Bůh jiná měřítka. Ti ještě neznají Hospodinovu péči, sami bloudí životem. Desaterem nejsou vázáni. „Desatero“ a další pokyny Smlouvy jsou určené těm, kteří mají zkušenost s pečujícím a zachraňujícím Bohem. Nám Hospodin říká: „Já jsem tvůj Bůh“ (já jsem tvůj TátaMáma, já jsem tvůj manžel. 
Pro pohany jsou závazná „Noachická pravidla“. [4]

Protože jsou Izraelité a my opečovávaní Hospodinem, proto se od nás očekává ušlechtilejší život než od pohanů.
Souhlasíte s tím, že boží nároky na nás jsou oprávněné?

S boží péčí máme dobrou zkušenost jako se svými s dobrými rodiči. Naši rodiče nás měli rádi první. Dlouhá léta o nás s láskou pečovali. A my jsme od nich převzali jejich osvědčené zásady, jejich životní styl.
Takové zásady ovšem nemůžeme požadovat od lidí, kteří s rodiči neměli nejlepší zkušenosti. Jsou „chudší“ než my. Nemají z čeho brát.

Bůh nám svěřil jedinečné poslání. Máme svým ušlechtilým životem ukazovat boží péči o své děti.   
Vyšli jsme z milující náruče svých rodičů a z náruče boží. Z tohoto nevyčerpatelného pokladu chceme a máme rozdávat svým dětem a lidem okolo, aby i oni poznali dobrotu boží.
Tento úkol, toto poslání jsme ve křtu svobodně přijali za své. [5]

Představme si manželství urozeného a krásného ženicha, který se oženil s chudým, zanedbaným a zotročených děvčetem. V takové pozici se nacházíme.
Izraelité si považují záchrany z „egyptského otroctví“. Těší se z manželské (nesmírně výhodné) smlouvy Hospodina, váží si pozvání, že smějí patřit mezi království kněží, lid boží a nevěstu Hospodina.

Kdo zakouší takovouto lásku, ten souhlasí s pokynem Hospodina: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne“. „Nechoď za podvodníky, kteří se k tobě lísají, ale chtějí tě zotročit (nabízejí ti podvodně všelijaká lákadla a špatnosti).“
Tento nárok je pro nás přijatelný. Boží smlouva s námi je nerovnoměrná, pro nás je nesmírně výhodná. Nikdo jiný o nás nepečuje tak velkoryse, jako Hospodin. Proto smí Bůh říci: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ Ta slova jsou naléhavým vyznáním Ženicha své nevěstě. Bůh zná svou cenu a jedinečnost nabízeného přátelství.

Slova: „Já jsem Bůh žárlivě milující“ nám znějí podivně (máte výstižnější výraz?). Je dobře, že nás zarážejí (pro nás může být nadměrná žárlivost vážným hříchem). Jedinečnost boží lásky, jeho „žárlivost“si máme promyslet, aby nám byla přijatelná a měli jsme ji za oprávněnou.
Božímu přátelství se nic nemůže vyrovnat, proto nám Hospodin důrazně klade na srdce, abychom nehledali „štěstí“ jinde a nebyli jako hlupák v pohádce, který měnil, až vyměnil (hroudu zlata vyměnil nakonec za jehlu, kterou nakonec ztratil v kupce sena).

Izraeli, bedlivě poslouchej všechna slova, která ti kladu na srdce, aby se vždycky dobře vedlo tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat, co je v očích Hospodina, tvého Boha, dobré a správné.
Dej si pozor, abys neuvízl v léčce pohanů, abys nevyhledával jejich bohy a neřekl: „Jak sloužily tyto pronárody svým bohům, tak to budu dělat i já!“
Něco takového nesmíš udělat pro Hospodina, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Hospodin nenávidí jako ohavnost; vždyť ony pro své bohy spalují dokonce své syny a dcery. (Dt 12,28-31) [6]

Souhlasíte s tím, že dobrý rodič a milující partner si zaslouží lásku milovaných?
Je takový požadavek spravedlivý?
S radostí a vděčností jsme my, Izraelité (židé i křesťané), přijali postavení nevěsty. Přijali jsme ruku svého Ženicha, jeho vyznání a svatební slib.
Ježíš nám později pověděl: „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“ (Mt 13,44)

Radujeme se z trvající lásky Hospodina k nám.
Jeho vyznání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví,“ a jeho nelhavé varování před nebezpečnými svody: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne“, jsou projevem jeho odpovědnosti a věrnosti.

Boží láska je jako sžírající oheň (čistící ryzost zlata) a boží slova k nám jsou milostným vyznáním Ženicha své nevěstě. Jejich naléhavost je oprávněná.
„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.“ (Pís 8,6)  

Stvořitel rozumí svým tvorům, je nejlepší psycholog a sociolog. Zasvěcuje nás do dobrého života a dobrých vztahů. Jeho varování má pro nás nezpochybnitelnou cenu. [7]

Bohabojný člověk, který zakouší boží péči a štědrost, má „bázeň“, respekt a úctu před Milujícím.
„To bych mu nemohl udělat, abych dal přednost někomu nebo něčemu jinému. 

Slovy: „Já jsem Bůh žárlivě milující,“ nám Hospodin vyznává svou výlučnou láskou a varuje nás před jakýmkoliv „flirtem“ se zlem, před „svatebními podvodníky“ a jakoukoliv chimérou a lidským výmyslem.
Tato slova ale Bůh neříká pohanovi, ale tomu, kdo ho zná.

Izraelité si ze selhání s vytvořením modly zlatého býka (pojmenování „zlaté tele“ je ironické) vzali poučení. Dodneška si vystačili bez náboženských obrazů a soch. Nezapomněli na první pokyn: „Slyš, Izraeli“. [8]

„Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“
Jaký je smysl těchto slov? A platí ten zákaz i pro nás?  
Nemůžeme teď mluvit o umění.
Slovo Hospodina: „Nezobrazíš“, má širší význam: „Nevytvářej si o mě svou svévolnou představu, pečlivě naslouchej mým slovům, vyprávím ti o sobě, dávám se ti poznat svou péčí. Tebe jsem učinil jako svůj obraz, ve společenství s druhými (manžela a manželky, komunity). Buď ty mým obrazem, vytvářej můj obraz v sobě a s druhými. Hledej můj obraz v druhém člověku.
Nekorunuj obrazy a sochy, ale měj úctu ke každému člověku a k mému dílu stvoření. Jednej podle mých slov. Pečlivě jim naslouchej. Vyučuj děti mým slovům. Jsi odpovědný za svou představu o mně. Zpřesňuj si ji, doplňuj si ji, nezakonzervuj ji. Neustrň ve své představě o mně.“  

Přiznáváme, že jsme těmto pokynům nevěnovali dostatečnou pozornost.
Naše vyznání by bylo dlouhým výčtem selhání. Počínaje líčením Boha jen jako trestajícího soudce až po rouhání: „Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje“. Boha jsme si svévolně pohansky překreslili.

Vícekrát jsme si říkali, že Mojžíš nepřemluvil Hospodina v jeho rozhodnutí zahubit Izraele. Hospodin se raduje z Mojžíšovy odpovědnosti a jeho vztahu k lidu božímu.

K evangeliu.
Proti Ježíšovu milosrdenství vůči hříšníkům se stavěli tehdejší klerikálové. Ježíš třemi podobenstvími vypráví o božím milosrdenství. Pro Boha má každý člověk nesmírnou cenu … [9]
„Nemohu jednat jinak než Otec nebeský“, říká Ježíš.

Podrobné informace k podobenstvím najdete v Poznámkách minulých let.
Stručně připomenu pár věcí. Podobenství o pastýři je z mužského světa, podobenství o roztrženém náhrdelníku je pro ženy.
(Škoda, že jsme po staletí přehlíželi Ježíšovu pozornost k ženám. Zůstali jsme dlužni ženám a ošidili jsme sami sebe.)
Kvůli hledání jedné „hloupé“ zatoulané ovci pastýř obvykle riskuje ztrátu více ovcí z nehlídaného stáda …
Marnotratný syn opovrhl vším (otcovským domem, odešel k pohanům, promrhal bohatství, které mu táta našetřil, pak se nechal zaměstnat u pohana bez možnosti slavit sobotu). Dopadl hůř než prase.
Přiznal si svou bídu i vinu a vrátil se do otcovského domu. Přijal otcovo nevyčerpatelné milosrdenství - na rozdíl od staršího bratra. (Pro toho nebyla práce a život v otcovském domě radostí, ale povinností, která ho netěšila. Hloupě říká, že léta slouží otci.)
Podobenství je otevřené, neříká, zda starší bratr přestane trucovat, přijme svého bratra a nabízené místo na hostině. Přestane myslet jen na sebe? Přestane závidět?  Objeví krásu božího přátelství? [10]
Objevíme my z těchto podobenství něco pro sebe?

---

[1] Podobáme se staršímu synovi z Ježíšova podobenství, který říká, že léta slouží otci. Práci má za povinnost, život doma ho netěší.  

[2] Izraelité se dávno po hladomoru se měli vrátit do země, kterou jim dal Hospodin. Mysleli si, že faraónova nabídka země Gošen k životu, je lepší.

[3] V Písmu stojí: „Až mě Izraeli poznáš (mou péči), zamiluješ si mě celou svou bytostí. Nic ti nebude k životu chybět. Budeš se mít tak dobře, že si nebudeš přikrádat z cizí peněženky, z cizího talíře, z cizí cti, ani z cizí postele“.  
(Šidíme sami sebe, když nečteme pečlivě Písmo a překládáme si ho po svém, pohansky.)

[4] Zákaz vraždy, krádeže, krvesmilstva, rouhání, krutosti ke zvířatům a příkaz ustanovit řádné soudce.
[5] Těšíme se z toho, co naše kultura, naše civilizace z judaismu a křesťanství přejala (nejen Deklaraci lidských práv). 

[6] Známe pohanskou liturgii německých nacistů, jejich rituálů, jejich obětování dětí bohům války, moci, národu a rasy. Čteme nenávistné projevy Putina, jeho krvavou propagandu a sledujeme obětování vlastních vojáků. O vraždění a mučení Ukrajinců nemluvě.

[7] Izraelita i křesťan, který má boží přátelství za největší poklad, se sklání před závažnosti božího varování.
Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak,
i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: „Pojďme za jinými bohy“, které jsi neznal, „a služme jim“, neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.
Hospodina, svého Boha, budete následovat a jeho se budete bát, budete dbát na jeho pokyny a poslouchat ho, jemu budete sloužit a k němu se přimknete.
Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu.
Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: „Pojďme sloužit jiným bohům“, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, některým z bohů těch národů, které jsou kolem vás, ať blízko tebe nebo daleko od tebe, od jednoho konce země až k druhému konci země, nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, nebudeš ho litovat ani s ním mít soucit ani ho krýt.
Musíš ho zabít. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat, dokud nezemře, protože tě usiloval odvést od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Celý Izrael ať o tom uslyší a ať se bojí. Nikdy ať se mezi vámi nestane něco tak zlého.
Kdybys uslyšel o některém svém městě, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh, aby ses v něm usadil, že z tvého středu vyšli muži ničemní a svádějí obyvatele města slovy: „Pojďme sloužit jiným bohům“, které jste neznali, budeš pátrat a zkoumat a dobře se vyptávat; bude-li to jistá pravda, že se taková ohavnost ve tvém středu stala, úplně vybiješ obyvatele toho města ostřím meče, zničíš je ostřím meče jako klaté, i všechno, co je v něm, i jeho dobytek.
Všechnu kořist z něho shromáždíš na jeho prostranství a město i všechnu kořist z něho spálíš jako celopal pro Hospodina, svého Boha. Zůstane navěky pahorkem sutin, nikdy nebude vystavěno. Ať ti neulpí na ruce nic z toho, co propadlo klatbě, aby se Hospodin od svého planoucího hněvu odvrátil a udělil ti slitování. Slituje se nad tebou a rozmnoží tě, jak přísahal tvým otcům, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dbát na všechny jeho pokyny, které ti dnes udílím, a dodržovat, co je správné v očích Hospodina, tvého Boha. (Dt 13,2-19)

[8] Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. (Dt 4,1)
Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. (Dt 5,1)
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. (Dt 6,4):

[9] Malý princ ví, že jeho růže je poněkud hloupá a namyšlená, ale liška mu říká: „Správně vidíme srdcem. Jsi zodpovědný za svou růži. Pro ten čas, který jsi ji věnoval, je tvá růže velmi důležitá.“ 

[10] Bůh nás má víc rád než my jeho, a není z toho zatrpklý.