20. neděle v mezidobí

V Hradci Králové se sešlo několik tisíc mladých z celé země, ale nenechme se tím množstvím ošálit, v jednotlivých farnostech a kostelích to žádná sláva není. Máme se ptát, proč naše děti Ježíš nepřitahuje, a máme prosit Ježíše, aby nám poradil, co máme dělat jinak.
Navíc do našeho života vtrhla válka na Ukrajině. Mladí nás pozorují, jak si poradíme a zda nám Bůh ve válce nějak pomůže.
Biblická čtení nám mohou nasvítit směr našeho hledání.

Už za Mojžíše Izraelité prosili Hospodina, aby jim posílal proroky (srv. Dt 18,15-18), kteří je budou upozorňovat, až budou scházet z Hospodinovy cesty. Ale Izraelité proroky soustavně pronásledovali.

Dnešní úryvky z Písma vypadají hrozivě. Ale něco jiného je hrozit a něco jiného je varovat před nebezpečím.

První čtení usvědčuje Izraelity, že po slabošském králi Sidkijáhovi žádali likvidaci Jeremiáše. Proroka se zastal, a pak ho zachránil jen pohan(!) Ebedmelech.

Bible nás učí kritickému myšlení a hledání pravdy. Písmo a lid Izraele nás povzbuzují k hledání pravdy o sobě. Židé jsou v textech Písma (i ve vtipech) k sobě kritičtí. Na sebekritice a hledání chyb stojí pokrok.

(Mocní, ideologové, násilníci a sektáři nikomu nedovolují říkat pravdu a nesnášejí ani vtipy na svůj účet.)
Kdo mlčí ke zlu, stává se spolupachatelem.
Zametání chyb pod koberec, je zbabělostí. Útočící kritika je hříchem.
Kéž bychom i my, křesťané, byli kritičtí k sobě. Od sebe máme začínat.
Jen ten, kdo má lásku k pravdě a svému lidu, smí kritizovat. (Lásce k pravdě o sobě říkáme pokora. I nepřítel nám může říci pravdu.)
Ježíš nám říká: „Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ [1]

Jan Baptista ohlašoval:„Mesiáš vás bude tříbit, zrno oddělí od plev, bude vás ponořovat do ohně (Ducha božího)“.
Tím ohněm je Pravda. Ta nás zachraňuje. [2]
Ježíše jeho nepřátelé všelijak pomlouvali, ale nebyli s to jej usvědčit ze lži.

Bůh nám otevírá svou náruč, ale na nikoho se nevrhá. Uchází se i o hříšníka, Kainovi po nepřijaté oběti říká: „Což nepřijmu i tebe (jako jsem přijel Ábela), budeš-li konat dobro?“
Tomu, kdo nepřizná svou vinu, nemůže být odpuštěno. („Není“ co mu odpouštět.) Takový ovšem nesmí do nebe.

Ježíš nás přišel zachránit a obejmout, ale nepřináší laciný mír. Nelze se usmívat na Hitlera a zároveň na Žida. O tom, kdo se zbaběle snaží za každou cenu s každým vyjít, Ježíš říká: „Z tebe se pobliju.“ [3]

Ježíš pochopitelně není nadšený rozdělením lidí, ale každý je svého štěstí strůjcem.   
Překlad: „V křest mám být ponořen“, je zašmodrchaný (křest znamená ponoření). 
Ježíš přiznává: „Jsem do toho namočen a je mně z toho úzko. Ale není vyhnutí, každý se svobodně rozhoduje, ke komu se přikloní.“ [4]
Nečekali byste na Ježíšova slova o jeho úzkosti otázky? Třeba: „Ježíši, z čeho by jsi ty mohl mít nějaké obavy, tobě nic nehrozí.“ 

Vzpomínáte, jak jsme mluvili o smyslu slov“ „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci“ (Iz 45,7)?
Říkali jsme si, že svoboda nám umožňuje rozhodnutí pro dobro. „Zvol si život“, radí nám Bůh. [5]

Říkáme si, že Ježíš v sobě asi nosí určitý smutek nad těmi, které se mu nepodařilo osvobodit od pýchy, násilí a zneužívání moci.
Samozřejmě slova: „Myslíte, že jsem přinesl mír“, neznamenají, že si Ježíš pro nás přeje utrpení. (Přišel, aby nás od utrpení zachránil. Nabádá nás: „Mějte se rádi“ a ne: „Trapte se.“)

Ježíšova slova volají po otázkách, třeba: „Ježíši, co to říkáš, známe tě přece jako největšího nositele Pokoje. Jaké rozdělení přinášíš? Vidíme, že smiřuješ rozvaděné, nesvorné a znepřátelené.“
Kdo se ptá, ten se dozví. Ten, kdo se dostal do stavu rozdělení s druhými, má možnost prosit Ježíše o moudrost, radu a pomoc.
Největším nepřítelem člověka není hřích - jak my, duchovní, často říkáme - ale to, že nestojíme o správné poznání.
I nám Ježíš říká: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: ,Vidíme´a tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,41)  

Ježíš nás přišel zachraňovat a přivádět jednoho k druhému, ne rozdmýchávat nenávist.
Ale setkání s Ježíšem vyústí do rozhodnutí: Buď se k němu přimkneme, nebo se odvrátíme.
Mesiáš voní po Bohu. Bůh voní milosrdenstvím. Dítěti láska voní maminkou.
Ale někteří zbožní tvrdili, že jim Ježíš nevoní. Nechtěli mu dovolit milosrdenství pro druhé.

Ježíš nás varuje před náboženskou povýšeností: „Už vaši předkové pronásledovali a zabíjeli proroky“.
Bůh nám dal Mesiáše za úhelný kámen božího království, ale ti, co se vydávali za stavitele Izraele Mesiáše, odvrhli Ježíše jako nepoužitelný kámen.
Ježíš řekl zástupu: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ,Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´“? (Mt 21,42) [6] 

Nevzdělaný slepec od narození o Ježíšovi prohlásil: „Je to prorok“, ale zbožní a vzdělaní v Písmu pyšně a sebejistě Ježíše odsoudili: „My víme, že ten člověk je hříšník.“ (Srv. J 9. kap.)

Proč zbožní Ježíše nesnesli? Kázal nesrozumitelně? Měl snad na lidi přehnané požadavky?
Ani jedno, ani druhé. Ukřižovali ho, protože ho nesnesli. Sami sebe považovali za zbožnější a za nepostradatelné vůdce božího lidu.
Tak jako se Izraelité sebejistě prohlašovali za syny Abrahámovi a učedníky Mojžíše, tak se my sebejistě prohlašujeme za syny Církve a učedníky Ježíše.

Nemusíme čekat na Ježíšovo hodnocení naší osoby, sami můžeme rozpoznat, zda a nakolik se řídíme jeho pokyny.

Už  Simeon řekl Ježíšově matce: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (L 2,34-35

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Slavnost Ježíšovy Matky (B) (Václav Vacek) Svátek Svaté rodiny (B) (Bible na neděli) Svátek Svaté Rodiny (B) (Václav Vacek) Svátek Svaté rodiny (B) (Bible na neděli) Svátek Uvedení Páně do chrámu (A) (Bible na neděli)

Všechny odkazy

)

Ježíš nás vyživuje svou láskou, svým slovem a svou hostinu.
Říká nám: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (J 6,56)

Apoštol Pavel potvrzuje, co si vyzkoušel: „Kalich požehnání, za nějž děkujeme, je účastí na krvi Kristově. Chléb, který lámeme, je účastí na těle Kristově. Jíme z jednoho chleba a pijeme z jednoho kalicha - tak nás z nás Ježíš vytváří své - jedno tělo. [7]

I my se necháváme vyživovat Ježíšovým přátelstvím, necháváme se Ježíšem přivádět k druhým a k Bohu.  Svědčíme o tom i našim dětem, mohou vidět, že nás Ježíšovo vyučování a jeho péče ovlivňuje a povznáší.

Pro Ježíše jsme milovanou a opečovávanou nevěstou. Chceme se jako jeho nevěsta chovat.

---

[1] Někteří lidé mně vytýkají, že kritizují církev. Záleží mně na církvi, zasvětil jsem jí život a je za mnou nějaká práce pro církev.
Vždy jsem prosil druhé, aby mně upozorňovali na to, co dělám špatně.
Naše maminka nám říkala: „Děti, budeme se upozorňovat na to, co děláme špatně. Cizí lidé nám to neřeknou, možná by se nám jen smáli. Děti, neberte si příklad z toho, co s tatínkem děláme špatně.“ Maminka nesnášela drby.
Neuráželi jsme se, když nás někdo upozornil na špatné jednání.

[2] Smlouva byla dána skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,17)  
Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.  (J 8,31-32)
Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)
Otče, posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)

[3] „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, vyplivnu tě ze svých úst“ - To je uhlazený překlad. (Zj 3,15-16)

[4] Bůh je milosrdný, ten, kdo se zařadil špatně, má možnost opravy. Tomu, kdo uzná své selhání, Bůh nabízí odpuštění. Nikdo ovšem nemůže spoléhat na to, že svůj hřích uzná. To vidíme na pachatelích válečných zločinů, na nacistických a komunistických zločincích i na církevnických pachatelích. Kdo si včas neosvojí hledání pravdy a dovednost omluvy, bývá ztracen. „Kam se strom nachýlí, tam padne“.

[5] Hleď, předložil jsem ti život a dobro i smrt a zlo; když tě nabádám, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách …, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, ti bude žehnat … (Srv. Dt 30,15-20)

[6] Opakování:
Kámen úhelný je základním kamenem na rohu stavby, váže dvě zdi, od něj se zdivo měří. (Ježíš nás svým přátelstvím přivádí jednoho k druhému a svým učením nás přivádí k Bohu. Od Ježíše máme „na milimetr přesně“ poměřovat svůj život a stavbu církve.)
Kámen úrazu je překážkou na cestě. - „Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.“ (Lv 19,14)  
„Hospodin vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu a skálou, o kterou budou klopýtat, bude osidlem a léčkou obyvatelům Jeruzaléma.“ (Iz 8,14)  
„Ježíš jim byl kamenem úrazu. Řekl jim: ,Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.´“ (Mt 13,57)  
„Ježíš se obrátil a řekl Petrovi: ,Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!´“ (Mt 16,23)
„Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu. (Mk 6,3)

[7] „Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?
Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. …
Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.“ (1 Kor 10,16-17.31-33)