18. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,31n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2
Datum: 31. 7. 2022
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,31n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2
; Kaz 2,21-23
; Kol 3,1-5.9-11
; L 12,13-21
Datum: 31. 7. 2022
Před týdnem jsem položil otázku“
„Proč mluvit s Bohem?“
Protože Bůh o rozhovor s námi stojí. [1]
V druhém čtení už poněkolikáté čteme z dopisu Koloským.
Ten, kdo se učí z evangelií, dokáže některým Pavlovým kazatelským figurám porozumět (např. „Ježíš přibil náš dlužní úpis na kříž.“). Nelze je brát doslova.
Bohu a lidem jsme dlužni lásku. Nikdo ji za nás nenahradí, potřebujeme si ji osvojit, i pro život věčný.
(Známe to z manželství. Manželé v hluboké krizi se nemohou vrátit nazpět – jejich jednání bylo nedostatečné. Potřebují se naučit správnému a velkorysému jednání, aby jim spolu bylo dobře. Vzájemné odpuštění je důležité, ale je jen prvním krokem k nápravě.)
Některé Pavlovy výroky jsou podivné: „Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap.“ Copak je třeba utrpení? Je ho stále málo (i po hrůzách 20. století)? Nepřišel Ježíš proto, abychom se netrápili?
První čtení a evangelium dnešní neděle mluví o bohatství.
Připomínám, že v prvním čtení je třeba slovo marnost nahradit slovem pomíjivost. To, co vyšlo z ruky boží, a to dobré, co vyšlo z ruky lidí, není marností.
Navrhuji vám jiný, básnický text z knihy Kazatel. [2]
Na Ježíše se kdosi obrátil jako na rabína (rabíni vyučovali porozumění Písmu a rozhodovali ve sporech a nejasnostech lidí.)
Text evangelia je srozumitelný, ale zařídit se podle Ježíšovy rady samozřejmostí není.
Jsme rádi bohatí – je to příjemné, a právem za naše bohatství dobrořečíme Bohu i lidem. Ale Ježíš nás varuje, abychom si bohatstvím nenechali oslepit oči, „bohatý vejde těžko do božího království“. [3]
Přiznáváme, že celá naše západní společnost se nechala bohatstvím, pohodlím a požitky očarovat, nechtěli jsme vidět zločinnost diktátorů a jejich potlačování lidských práv. A teď se bojíme myslet na hrůznost a dopady války. (Ukrajinci mají srovnané hodnoty.)
I my křesťané jsme příliš pracovali na získávání dalšího majetku a dávali jsme přednost všemu množnému před Ježíšovým vzděláváním. [4]
Text Kazatele i slova Ježíšova nás varují před naším dychtěním po bohatství (vidíme na celebritách, jak moc, bohatství a záře reflektorů člověka zotročují a zesměšňují).
Není samozřejmostí si v našem světě konzumu a reklam udržet uměřenost (ta je jednou ze čtyř základních ctností). Malé děti chtějí to, co vidí u druhých. Některé z toho vyrostou, objeví-li větší hodnoty než pouze ty hmotné, udrží si kázeň a nepropadnou dychtění po dalším bohatství. [5]
Škoda, že jsme se spokojili s naším vykastrovaným Desaterem. [6]
Naše dychtění po dalším majetku, po dalších požitcích a zábavě nám zaslepilo oči před ohrožujícím zlem a výchova k míru nevede cestou slabosti a ustupování zlu. [7]
Získání a udržení si svobody před dychtěním po bohatství přijímáme jako svůj zajímavý úkol.
Vyšli jsme z velice skromných podmínek a komunistického útisku a teď nám – díky Bohu – nic nechybí. Ukrajinci se také velice snažili a my se děsíme toho, jak jim Rusové rozstříleli domy, auta a mnoho jich umučili a zabili. I nás by mohlo něco podobného postihnout, Ježíš o tom mluví (srv. L 13,1-5
Naše hmotná pomoc Ukrajincům nás ctí, ale máme misijní příležitost, můžeme Ukrajince vtáhnout do života naší společnosti a vysvětlit jim, jak funguje demokracie a na jakých základech stojí křesťanská kultura. Nebudeme je přetahovat do naší církve, ale můžeme jim ukázat bohatství Ježíšova vyučování, aby ho pak šířili v pravoslaví. (Pravoslavní jsou ještě více zanedbaní v porozumění Písmu, než my.) [8]
Každá krize je příležitostí k obrácení a nápravě. Bůh nám přeje a neskrblí svou pomocí těm, kteří přijímají jeho řád života. Je třeba o tom společně mluvit, a ujasnit si, zda platí Ježíšův příslib: „Hledejte boží království a to ostatní vám bude přidáno.“ (L 12,31
[1] Mluvíme i na psa, vedeme s ním „rozhovor“ (mluvíme i za něj).
Kdyby dítě neslyšelo a nemluvilo, byli bychom nešťastní.
Milující i milovaný stojí o vzájemné porozumění. Nesnášíme hloupé tlachání. S tím, koho si vážíme a komu se chceme zalíbit, chceme mluvit inteligentně. K tomu nám dal Stvořitel rozum. Umět něco dobře formulovat, výstižně se vyjádřit, je pro nás cenným zážitkem. Je radost poslouchat moudrého. I Boha můžeme uctít kulturou své řeči.
[2] Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny
a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví
a mlečky nechají práce a bude jich málo,
a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku
a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě;
a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost.
Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz
a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kaz 12,1-7
(Ve stáří se nám začnou třást ruce a nohy se křiví, vypadávají zuby, vidíme čím dál hůř,
slyšíme čím dál méně. Budeme nemotorní a nepohybliví a opustí nás chuť k jídlu.
Stříbrným provazem je mícha, zlatou mísou je srdce …)
[3] Lidé, kteří volili Babiše, říkali: „Je bohatý, ten už nebude hrabat.“
Kdepak, ti co mají hodně (moci, majetku, slávy), nikdy nebudou mít dost.
[4] Jeden přemýšlivý člověk se mě ptal: „Jak stručně popsat Ježíšovo poslání?“
Izraelité se svým zbožným dodržováním litery vzdalovali od Hospodina, proto jim Ježíš nabídl své přátelství a náboženskou reformu. Chtěl zabránit nenávisti a nesmyslným válkám (od povstání proti Římanům v r. 70, až po válku na Ukrajině). Jenže náboženští předáci Ježíše zavrhli. Ježíšovi zbyla jediná možnost jak otřást sebevědomým Izraelitů. Přestal se bránit a skrývat a nechal zbožné muže jednat po jejich. Ukázalo se, kam jejich povýšenost, nesnášenlivost a nenávist spěje. Nedáme si říci, dokud neteče krev, dokud nevinný nepřijde o život.
Po ukřižování Ježíše se jen někteří zhrozili své náboženské nenávisti a dali Ježíšovi za pravdu. I Ježíšovi učedníci přijali Ježíšovu náboženskou reformu až po Ježíšově smrti a vzkříšení.
Kdyby Izraelité Ježíše včas přijali, kdyby řekli: „Ježíši, jsi největší prorok a Učitel, poslechneme tě, chceme se vrátit do boží náruče,“ nemusel by Ježíš skončit na kříži.
Zachráněn je ten, kdo důvěřuje Bohu a dá na jeho rady.
Co říkáte vy svým vnukům o Ježíšově práci na záchraně světa?
Kdo máte výstižnější výpověď? Podělte se o ni. Máme o Ježíši svědčit, obhájit svou naději v Hospodina.
[5] Máme mnohem víc bohatství, než kolik nutně potřebujeme k životu. (Naši předkové zamykali před dětmi chléb, protože ho nebylo dost.)
I dobré hospodaření s jídlem vyžaduje určitou inteligenci a kázeň (nekupovat víc než kolik spotřebujeme, nebrat si na talíř více jídla, než kolik sníme). Pětinu jídla lidé vyhodí.
[6] Hospodin říká: „Izraeli, až mě poznáš – až zakusíš mou velikou štědrost a péči – nebudeš dychtit po ničem z bohatství sousedů. Zachováš si svobodu božích dcer a synů. Budeš se radovat z bohatství mé milované nevěsty.
[7] Řada politiků strašila světovou veřejnost před střetem civilizací. Islamismus je zvrhlý a nebezpečný, ale tragicky jsme podcenili Rusko. Zařadili jsme je do naší civilizace, přesto, že jsme viděli, jak cizí mu je humanismus, jak nedodržuje lidská práva a nedrží slovo. Nechtěli jsme vidět jeho krutost.
Politici se často přátelí s diktátory.
Je smutné, že řada lidí myslí jen na svůj prospěch. Odsuzuje Ukrajince, kterým jde o život a o svobodu, pomlouvá je a volí politiky, kteří rozsévají nenávist.
Válka je velice nákladná a má nedozírné následky. Po všech stránkách. Proto je nutné jí předcházet.
Výchova k míru, k šalomu také něco stojí, ale neubližuje druhým.
[8] V padesátých letech byl náš táta uvězněn a maminka načerno šila; také u evangelických sousedů. My jsme si hráli s jejich dětmi, ale vím, jak na mě zapůsobilo, že oni znali Písmo mnohem více než my.
Protože Bůh o rozhovor s námi stojí. [1]
V druhém čtení už poněkolikáté čteme z dopisu Koloským.
Ten, kdo se učí z evangelií, dokáže některým Pavlovým kazatelským figurám porozumět (např. „Ježíš přibil náš dlužní úpis na kříž.“). Nelze je brát doslova.
Bohu a lidem jsme dlužni lásku. Nikdo ji za nás nenahradí, potřebujeme si ji osvojit, i pro život věčný.
(Známe to z manželství. Manželé v hluboké krizi se nemohou vrátit nazpět – jejich jednání bylo nedostatečné. Potřebují se naučit správnému a velkorysému jednání, aby jim spolu bylo dobře. Vzájemné odpuštění je důležité, ale je jen prvním krokem k nápravě.)
Některé Pavlovy výroky jsou podivné: „Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap.“ Copak je třeba utrpení? Je ho stále málo (i po hrůzách 20. století)? Nepřišel Ježíš proto, abychom se netrápili?
První čtení a evangelium dnešní neděle mluví o bohatství.
Připomínám, že v prvním čtení je třeba slovo marnost nahradit slovem pomíjivost. To, co vyšlo z ruky boží, a to dobré, co vyšlo z ruky lidí, není marností.
Navrhuji vám jiný, básnický text z knihy Kazatel. [2]
Na Ježíše se kdosi obrátil jako na rabína (rabíni vyučovali porozumění Písmu a rozhodovali ve sporech a nejasnostech lidí.)
Text evangelia je srozumitelný, ale zařídit se podle Ježíšovy rady samozřejmostí není.
Jsme rádi bohatí – je to příjemné, a právem za naše bohatství dobrořečíme Bohu i lidem. Ale Ježíš nás varuje, abychom si bohatstvím nenechali oslepit oči, „bohatý vejde těžko do božího království“. [3]
Přiznáváme, že celá naše západní společnost se nechala bohatstvím, pohodlím a požitky očarovat, nechtěli jsme vidět zločinnost diktátorů a jejich potlačování lidských práv. A teď se bojíme myslet na hrůznost a dopady války. (Ukrajinci mají srovnané hodnoty.)
I my křesťané jsme příliš pracovali na získávání dalšího majetku a dávali jsme přednost všemu množnému před Ježíšovým vzděláváním. [4]
Text Kazatele i slova Ježíšova nás varují před naším dychtěním po bohatství (vidíme na celebritách, jak moc, bohatství a záře reflektorů člověka zotročují a zesměšňují).
Není samozřejmostí si v našem světě konzumu a reklam udržet uměřenost (ta je jednou ze čtyř základních ctností). Malé děti chtějí to, co vidí u druhých. Některé z toho vyrostou, objeví-li větší hodnoty než pouze ty hmotné, udrží si kázeň a nepropadnou dychtění po dalším bohatství. [5]
Škoda, že jsme se spokojili s naším vykastrovaným Desaterem. [6]
Naše dychtění po dalším majetku, po dalších požitcích a zábavě nám zaslepilo oči před ohrožujícím zlem a výchova k míru nevede cestou slabosti a ustupování zlu. [7]
Získání a udržení si svobody před dychtěním po bohatství přijímáme jako svůj zajímavý úkol.
Vyšli jsme z velice skromných podmínek a komunistického útisku a teď nám – díky Bohu – nic nechybí. Ukrajinci se také velice snažili a my se děsíme toho, jak jim Rusové rozstříleli domy, auta a mnoho jich umučili a zabili. I nás by mohlo něco podobného postihnout, Ježíš o tom mluví (srv. L 13,1-5
).
Naše hmotná pomoc Ukrajincům nás ctí, ale máme misijní příležitost, můžeme Ukrajince vtáhnout do života naší společnosti a vysvětlit jim, jak funguje demokracie a na jakých základech stojí křesťanská kultura. Nebudeme je přetahovat do naší církve, ale můžeme jim ukázat bohatství Ježíšova vyučování, aby ho pak šířili v pravoslaví. (Pravoslavní jsou ještě více zanedbaní v porozumění Písmu, než my.) [8]
Každá krize je příležitostí k obrácení a nápravě. Bůh nám přeje a neskrblí svou pomocí těm, kteří přijímají jeho řád života. Je třeba o tom společně mluvit, a ujasnit si, zda platí Ježíšův příslib: „Hledejte boží království a to ostatní vám bude přidáno.“ (L 12,31
)
[1] Mluvíme i na psa, vedeme s ním „rozhovor“ (mluvíme i za něj).
Kdyby dítě neslyšelo a nemluvilo, byli bychom nešťastní.
Milující i milovaný stojí o vzájemné porozumění. Nesnášíme hloupé tlachání. S tím, koho si vážíme a komu se chceme zalíbit, chceme mluvit inteligentně. K tomu nám dal Stvořitel rozum. Umět něco dobře formulovat, výstižně se vyjádřit, je pro nás cenným zážitkem. Je radost poslouchat moudrého. I Boha můžeme uctít kulturou své řeči.
[2] Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny
a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví
a mlečky nechají práce a bude jich málo,
a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku
a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě;
a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost.
Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz
a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kaz 12,1-7
)
(Ve stáří se nám začnou třást ruce a nohy se křiví, vypadávají zuby, vidíme čím dál hůř,
slyšíme čím dál méně. Budeme nemotorní a nepohybliví a opustí nás chuť k jídlu.
Stříbrným provazem je mícha, zlatou mísou je srdce …)
[3] Lidé, kteří volili Babiše, říkali: „Je bohatý, ten už nebude hrabat.“
Kdepak, ti co mají hodně (moci, majetku, slávy), nikdy nebudou mít dost.
[4] Jeden přemýšlivý člověk se mě ptal: „Jak stručně popsat Ježíšovo poslání?“
Izraelité se svým zbožným dodržováním litery vzdalovali od Hospodina, proto jim Ježíš nabídl své přátelství a náboženskou reformu. Chtěl zabránit nenávisti a nesmyslným válkám (od povstání proti Římanům v r. 70, až po válku na Ukrajině). Jenže náboženští předáci Ježíše zavrhli. Ježíšovi zbyla jediná možnost jak otřást sebevědomým Izraelitů. Přestal se bránit a skrývat a nechal zbožné muže jednat po jejich. Ukázalo se, kam jejich povýšenost, nesnášenlivost a nenávist spěje. Nedáme si říci, dokud neteče krev, dokud nevinný nepřijde o život.
Po ukřižování Ježíše se jen někteří zhrozili své náboženské nenávisti a dali Ježíšovi za pravdu. I Ježíšovi učedníci přijali Ježíšovu náboženskou reformu až po Ježíšově smrti a vzkříšení.
Kdyby Izraelité Ježíše včas přijali, kdyby řekli: „Ježíši, jsi největší prorok a Učitel, poslechneme tě, chceme se vrátit do boží náruče,“ nemusel by Ježíš skončit na kříži.
Zachráněn je ten, kdo důvěřuje Bohu a dá na jeho rady.
Co říkáte vy svým vnukům o Ježíšově práci na záchraně světa?
Kdo máte výstižnější výpověď? Podělte se o ni. Máme o Ježíši svědčit, obhájit svou naději v Hospodina.
[5] Máme mnohem víc bohatství, než kolik nutně potřebujeme k životu. (Naši předkové zamykali před dětmi chléb, protože ho nebylo dost.)
I dobré hospodaření s jídlem vyžaduje určitou inteligenci a kázeň (nekupovat víc než kolik spotřebujeme, nebrat si na talíř více jídla, než kolik sníme). Pětinu jídla lidé vyhodí.
[6] Hospodin říká: „Izraeli, až mě poznáš – až zakusíš mou velikou štědrost a péči – nebudeš dychtit po ničem z bohatství sousedů. Zachováš si svobodu božích dcer a synů. Budeš se radovat z bohatství mé milované nevěsty.
[7] Řada politiků strašila světovou veřejnost před střetem civilizací. Islamismus je zvrhlý a nebezpečný, ale tragicky jsme podcenili Rusko. Zařadili jsme je do naší civilizace, přesto, že jsme viděli, jak cizí mu je humanismus, jak nedodržuje lidská práva a nedrží slovo. Nechtěli jsme vidět jeho krutost.
Politici se často přátelí s diktátory.
Je smutné, že řada lidí myslí jen na svůj prospěch. Odsuzuje Ukrajince, kterým jde o život a o svobodu, pomlouvá je a volí politiky, kteří rozsévají nenávist.
Válka je velice nákladná a má nedozírné následky. Po všech stránkách. Proto je nutné jí předcházet.
Výchova k míru, k šalomu také něco stojí, ale neubližuje druhým.
[8] V padesátých letech byl náš táta uvězněn a maminka načerno šila; také u evangelických sousedů. My jsme si hráli s jejich dětmi, ale vím, jak na mě zapůsobilo, že oni znali Písmo mnohem více než my.