16. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Gn 18,1-10a; Kol 1,24-28; L 10,38-42
Datum: 17. 7. 2022
K prvnímu čtení.

V předešlé kapitole (Gn 17) čteme: Stoletému Abramovi se ukázal Hospodin a řekl mu:

„Uzavírám s tebou a tvými potomky smlouvu: Budu o vás pečovat.

Staneš se praotcem mnoha pronárodů.

Znamením mé smlouvy mezi mnou a tebou a tvým potomstvem, bude vaše obřízka.

Požehnám tvé ženě Sáře (Kněžně) a dám ti z ní syna.“

Abraham obřezal všechny své lidi a i on byl obřezán.

V 18. kap.:

I ukázal se Hospodin Abrahamovi.

Okolo Abrahamova stanu šli tři cizinci.

Abraham jim vyběhl vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Pane, prokaž mně svou přízeň a přijmi mé pohostinství.“

Židé říkají, že Bůh navštívil Abraháma po operaci (obřízky) a tím nám dal nám příklad k návštěvě nemocných. [1]

Abrahám - přítel boží a náš praotec - nám dal příklad pohostinnosti i k lidem na cestě a cizincům.

(Přijetí cizince je riskantní, nevíme, jak se zachová, ale máme být otevření lidem v nouzi.) [2]

(Nebezpečné lidi lze s boží pomocí rozpoznat.)

Chceme růst do obrazu božího a boží obraz máme hledat v druhých lidech, dokonce i v cizincově tváři (ne v sochách a obrazech).

Ježíš měl své působení mezi lidmi velice promyšlené.

Také obsah evangelií je geniálně vystavěný, každá událost a každé slovo má pro nás velký význam.

Naši předkové rozuměli slovům: „Host do domu, Bůh do domu“. Jejich otevřenost ale nebyla naivní.

Pohostinnost je velikým uměním.

(Pozvali jsme váženého hosta k obědu. U stolu nás zaskočil slovy: „Já jsem vegetarián“.

Vymýšlíme co hostům nabídnout, jakým jídlem je uctít, o čem s nimi budeme mluvit, čím se můžeme navzájem obohatit.)

Marta je obdivuhodná osobnost. Pracovitá, odpovědná, rozdala by se pro druhé, měla srovnaný program: „nejprve povinnosti a pak zábava“.

Marie nebyla pohodlná, ale Ježíš ji zaujal vyprávěním o Bohu, visela mu na rtech. Měla řadu otázek.

Ježíš ocenil pohostinství Marty, ale chtěl se s ní setkat nejen skrze její dobré jídlo. Nezahanbil ji, ale pozval ji výš:

„Marto, děkuji ti za výtečné jídlo. U vás se vždy dobře najím. Děkuji, už nemám hlad. Sedni si mezi nás ke stolu, mluvíme o závažných záležitostech … Zajímá mě tvůj názor … Jsi pro mě důležitá. Mám ti co říci.  Rád bych, abychom si spolu rozuměli. Stojíš o to?“ [3]

(Bůh je tak velký, že mu nikdo z nás nejsme malý.)

Martě Ježíšova slova pomohla. Dala mu zapravdu. Přestavěla si svůj životní program, svůj žebříček hodnot podle Ježíšovy moudrosti. Je obdivuhodná.

(Před týdnem jsme si říkali, že pro Izraelity - kteří jsou královstvím kněží - je studium božího slova zásadní, přijali tu možnost jako vzácný dar, přijali pozvání k porozumění Bohu. Dostat se na prestižní školu je výhrou.) [4]

Mnozí z nás jsme pracovití jako Marta. Plníme své úkoly. V práci, doma i v kostele.

„Marty“ mají na mši vyčleněnou hodinku - jak mají splněno, vrhají do další akce. Nabrali jsme si mnoho užitečné práce (naše bohatství něco stojí), ale zapomněli jsme na nejdůležitější – na blízkost s Bohem.

Ale nenecháváme si dost času na sebe a k naslouchání Bohu. Neobjevili jsme bohatství blízkosti s Bohem, jeho náruč.

Teď v čase prázdnin a dovolených bychom se měli zastavit a přemýšlet nad Ježíšovými slovy k Martě.

Mnoho kostelových lidí si myslí, že Ježíš přišel vynulovat naše dluhy před Bohem. Mají za to, že nám stačí dodržovat „přikázání“ a případně se včas vyzpovídat ze svých hříchů.

Ale Ježíš nám především přišel říci velice důležitá sdělení k životu v šalomu, k našemu soužití v pokoji (šalomu), k našemu růstu dětí božích a k naší budoucnosti. 

Válka na Ukrajině nás zaskočila a usvědčila ze zanedbání.

Mysleli jsme si, že vypálení Lidic a Ležáků se už nebude opakovat ...

Co myslíte, dalo se válce zabránit?

Ptáme se, co jsme zanedbali?

Proč jsme se s Ježíšem včas neradili?

Co máme napravit? [5]

(Nemusíme hledat sami, máme řadu bystrých lidí. Umíme číst a Bibli máme doma.) [6]

Dobrý učitel vede studenty k novému poznávání. Někteří studenti po skočení školy hodí školní tašku do kouta a myslí si, že už mají dostatečné vědomosti. Jiní se rádi vzdělávají celý život. Takové si Ježíš vybíral mezi své učedníky. Můžeme mezi ně patřit.

Je neděle, my si odpoledne doma znovu nahlas přečteme půvabné a mistrovské vyprávění o Martě a Marii z Apokryfů Karla Čapka. A zkusíme znovu odpovědět Ježíšovi na jeho otázku: „Za koho mě pokládáš?

Za toho, komu se máme klanět, nebo za Učitele lidstva?

Z války jsme bezradní.

Bůh řešení zná.

Prosíme Boha o pomoc, o mír, ale nenasloucháme mu.

Úkolujeme Hospodina, ale nehledáme svůj úkol.

Biskupové teď v době války nesvolali světovou konferenci k poradě s Bohem.

Ale my se můžeme Boha ptát (máme k němu volný přístup - patříme do královského kněžstva, máme přístup ke vzdělání, k porozumění Bohu).    

Nemusíme se k setkání s Bohem pracně dopracovávat. Bůh nám vychází vstříc  jako Martě a Marii. Je u nás doma. Není tam méně přítomen než v kostele. Nemusíme mu vymýšlet pohoštění. To on má pro nás připravené pohoštění. Stačí si na něj vyhradit určitý čas.

Nemusíme absolvovat výuku meditace v buddhistickém klášteře. Ježíš učil a učí i obyčejné lidi práce.  

Nečekejme, že dnes odpoledne dostaneme od Boha jednovětou odpověď na řešení války. Ale každá vyučovací lekce, kterou nám Bůh zdarma nabízí, nás přibližuje k cíli.

Nevíme, jak byly Marta a Marie staré.

Čím jsme starší, tím hlubší koleje máme vyjeté, vyjet z nich není jednoduché. Martě se to podařilo, přijala Ježíšovu nabídku.

Za opětovné přečtení stojí příběh o setkání Ježíše s Martou a Marii u Lazarova hrobu. Je vidět, že za pár měsíců byly sestry pod Ježíšovým vedením schopny vést s Ježíšem dobrou a inteligentní rozpravu.

My máme hluboko vyježděné koleje naší zbožnosti a ani nás nenapadne, že z našich projevů v kostele nemusí být Ježíš nadšený. Ale poznat jeho myšlení, jeho vkus, to co pokládá za důležité, není tajemstvím - jeho život známe. O tom všem můžeme mluvit s druhými, více hlav, více rozumu.

Nepočítali jsme s válkou, s ohrožením od psychopatů.

Tak, jako jsme nechtěli vidět v církvi zneužívání moci a bohatství, praní špinavých peněz a sexuálního násilí, tak jsme nechtěli vidět narůstající nebezpečí války.

Jako jsme nechtěli vidět pokroucenou instituci církve zakrývající selhání lidí a umlčující oběti, tak jsme bláhově důvěřovali politikům, kterým šlo jen o vlastní zájmy. Nabídli nám „chléb a hry“, a my jsme nezvedli hlavy výš.

Varování bystrých spisovatelů jsme neslyšeli, vyučování Písma jsme zanedbávali. [7]

Máme si trénovat umění naslouchat i Bohu v každém věku, pružnost myšlení a ochotu přijímat pokrok v církvi.

Blahoslavení rodiče, kteří se nechávají poučit od svých vzdělaných dětí.

Blahoslavení důchodci studující univerzitu třetího věku.

Ještě více jsou blahoslavení ti, kteří promýšlejí slovo boží a chtějí si s Bohem rozumět.
[1] Obřízka je bolestivá a oslabuje obřezaného. (Šimeon a Levi pobili podvedené šekemské muže, když je nejprve lstí přiměli k obřízce. Srv. Gn 34)

[2] Není to dlouho co jak nás někteří politici a preláti strašili syrskými uprchlíky. Nepřijali jsme ani 50 syrských sirotků.

[3] Židovské ženy nebyly vzdělávány. U katolíků také ženy nemají stejné postavení jako muži – protože nečteme pečlivě evangelia.

[4] Vyhledáváme vzdělané a přemýšlivé lidi, navštěvujeme jejich přednášky. Považovali jsme si, když se např. Josef Zvěřina zastavil u nás doma. Nikdy jsme s ním netlachali. 

[5] Četl jsem poslední rozhovor s panem kardinálem. O válce nepadlo ani slovo. O naší nápravě ani slovo. Jakoby se nechumelilo.

[6] Když náš vzácný přítel pan Vlastimil Bartoš velkoryse vydal knižně naše „Poznámky k nedělním biblickým textům“, viděli jsme, kolik studia máme za sebou (tři díly položené na sobě měří 21 cm). Krok za krokem vystupujeme na horu poznání. 

[7] Jestlipak budou učitelé debatovat se studenty Čapkovu „Válku s mloky“, „Bílou nemoc“, Orvelovu „Farmu zvířat“ a knihy Eie Wiesela, Arnošta Lustiga ...

V kterém kostele se povede rozprava o rozdílu války Hospodina s faraonem a války Izraelitů s Amálekem (to není jen historie)?