15. neděle v mezidobí

Jakým tónem přečíst první čteni? „Budeš poslouchat hlas Hospodina …“
Herec potřebuje porozumět postavě, kterou představuje. Recitátor i lektor potřebují porozumět textu.
Proto nelze předčítat Písmo bez přípravy.

Místo Zákon si dosaďte Smlouva (rozuměj svatební). Příkaz vyměňte za pokyn.

Izrael je milovaným lidem božím, je nevěstou z královského rodu – princeznou. Ví o pozvání do zvláštního, úchvatného a nesamozřejmého postavení.
Manželství stojí na svobodě, neboť lásku nelze přikázat. Bůh nám nabídl svou ruku a program. Stát se manželkou významného manžela není jen výhrou, ale přijetím úlohy. Ta nespočívá v poctě, v reprezentaci, ale ve službě. Bůh nepotřebuje služku, ale partnery, kteří s ním souzní. Bůh stále pracuje, podniká, udržuje, vytváří, vyučuje, slouží životu. Žije pro druhé a zasvěcuje nás do soužití se sebou a s lidmi.

Hospodin před nabídkou přátelství, před uzavřením manželské smlouvy s Izraelem, řekl:

Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.
Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal.
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Srv. Ex 19,4-9)  

Izraelité s nadšením a vděčností přijali své postavení nevěsty, svůj úkol a spolupráci se svým Manželem.

Co znamená království kněží? Něco jsme si o tom už říkali.
Kněz ve všech náboženstvích rozumí božstvu. Kněz je vzdělaný, ví, že božství je mocné, ví, co od něj můžeme získat. Kněz ví, jak si udržet přízeň božstva, ví, jak božstvo umířit, když se na nás hněvá.

Izraelský kněz ví, že Hospodin není svévolným panovníkem, kterému je nutno přinášet oběti a dary, ví, že Bůh slouží svým dětem jako Táta, Máma, Přítel a milující Manžel.
Z našeho manželství dobře víme, že komunikace a spolupráce mezi manželi je velikým uměním. Porozumění mezi partnery v manželství vyžaduje naslouchání jednoho druhému. Písmo mluví o vzájemném poznání, o bytostném poznávání. Známe význam biblických slov: „Manžel poznal svou manželku.  
Hospodin nás zná jako nikdo jiný. Dává se nám poznat, vypráví nám o sobě (nejen slovy, ale celou svou péčí o nás a o své stvoření). 
Hospodin vysvobodil Izrael z otroctví, stále nám přichází na pomoc, když se propadáme do zla a nesvobody. „Nesl jsem vás na orlích křídlech“, říká Izraeli.

Hospodin není jako lidský vládce, který si podmaňuje lidi a svou mocí je udržuje v poslušnosti a poddanství. Hospodin s námi přátelsky jedná, mluví s námi.
Na hoře Sinaj mluvil ke všem Izraelitům. Nabídl jim Manželskou Smlouvu a lidé ji svobodně a s vděčností přijali. Smlouva byla napsána a Izraelité byli vzděláváni, v synagoze a později ve škole (ješivě) se učili se číst a psát, aby Smlouvu znali. Každý muž a táta ji ve své rodině učil znát a dodržovat.  
Každý sedmý rok byla v synagogách Smlouva znovu veřejně čtena a obnovována ze strany Izraelitů.
Po tisíciletí každý týden Izraelité čtou a studují patřičnou část Písma.
V modlitbách neříkají Bohu, co je napadne, neříkají Hospodinu hlouposti, ale mluví s ním jako zasvěcení, vzdělaní. Tomu rozumíme. I my jsme se ve škole vzdělávali a v každém předmětu jsme se učili porozumět vyučovací látce. Jsme vzdělaní a ledasčemu rozumíme. Celý život se vzděláváme, abychom rozuměli sobě, druhým, Bohu (a oboru, ve kterém pracujeme). Dobré vztahy a vzájemné porozumění je naším největším bohatstvím.
Řekl jsem, že kněz byl a je vzdělaný.
„Budete mi královstvím kněží“ znamená: „Všichni budete vzdělaní, abychom si rozuměli. Já sám vás budu vzdělávat“, říká Bůh.  
Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. (Jer 31,34)  
Proto Izraelité studium Písma nadřazují nad modlitbu.
Proto první pokyn k lidu božímu zní: „Slyš, Izraeli“. (To platí pro každé vzdělávání.)

Pro nás, pro boží lid – Izrael – je Manželská Smlouva Hospodina Úmluvou, Ústavou božího království.

Vzdělání od Hospodina je největším pokladem.
Válka - nejstrašnější zlo - nás usvědčila, že jsme zanedbali vzdělávání od Hospodina. Neuhlídali jsme válečné nebezpečí. Život mnoha Ukrajinců, kteří si budovali pěkné rodiny, bydlení, a stát, chodili do církve, se ocitl v troskách. Podcenili jsme nebezpečí zla.

Hospodin vyzval Mojžíše:
„Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ (Lv 19,2)  
Bůh se nám zasvětil (zasvěcuje nás do života své nevěsty) a my se necháme zasvětit do jeho díla.

Hleď Izraeli, učil jsem vás pokynům a právním ustanovením, jak mi přikázal Hospodin. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“
Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?
A má jiný veliký národ pokyny a právní ustanovení tak spravedlivá jako celá tato Úmluva, kterou vám dnes předkládám?
Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.
Nezapomeň na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu, kdy mi řekl Hospodin: „Shromáždi mi lid a dám jim slyšet svá slova, aby se mě naučili bát po všechny dny svého života na zemi a učili tomu i své syny.“ (Dt 4,5-10)  

Boží pokyny jsou laskavé, srozumitelné a životadárné. Od pěti let se izraelští kluci učí Tóře a ve třinácti letech jsou při iniciaci (při zkoušce dospělosti) z božích pokynů zkoušeni („boží slova máš ve svém srdci a ve svých ústech“).  Ve třinácti letech vstupují mezi muže, jako ti, kteří byli zasvěceni do boží spravedlnosti.

I my jsme královským kněžstvem, jsme pozváni vzdělaným v boží spravedlnosti.
Bůh nás posílá – to je prorocká služba – svědčit proti všem tyranům a svévolníkům. Bůh usvědčuje tyrany svou Tórou. 
Apoštol Petr potvrzuje, že my, Ježíšovi učedníci, jsme královským kněžstvem. Nejen od Mojžíše, ale i od Ježíše se vzděláváme, abychom mu byli pohotově k ruce. Máme být Ježíšovými učitelskými pomocníky ve svých rodinách a v svém okolí.

„Vy jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1 Pt 2,9)

Královské kněžství je větší než služebné kněžství duchovních. Rozumět Bohu, sobě, druhým a životu je největším lidským poznáním. Služebné kněžství pomine, ale porozumění Bohu a nebešťanům bude naším krásným trvalým programem. 
Kněz má volný přístup k Bohu. My jsme u Boha doma. Nepotřebujeme žádné prostředníky, tajemníky, sekretáře a vrátné, kteří by nás milostivě pouštěli k Bohu.
Chceme rozumět Bohu jako nevěsta Ženichovi.

Až s vědomím hodnoty vzdělávání Hospodinem a jeho úcty k nám můžeme porozumět prvnímu čtení.
Izrael není negramotný, má přístup k božímu vyučování. S úctou a vděčnosti naslouchá moudrosti Písma – Smlouvě. 

Bůh nás učí, víme, co obnáší být jeho:
-       nevěstou (partnery, ne poddanými),
-       královským kněžstvem (vzdělaným),
-       svatým (svobodně zasvěceným) lidem,
-       kterému svěřil službu svědků (prorockou službu) o jeho péči a spravedlnosti.    

Bůh k nám má velikou úctu, nejsme před ním žebráky. [1]

S Ježíšem budujeme království boží, které Ježíš založil už tady na zemi.
(Království boží je uspořádáním sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel.) 

K evangeliu. „Jeden znalec Zákona“.
Saduceové uznávali jen Tóru (Pět knih Mojžíšových). Farizeové přijali celý Tanach (celou Bibli). Obě skupiny měly své učence.
V dnešním úryvku evangelia vystupuje saducejský znalec Tóry. Chtěl Ježíše nachytat na neznalost Písma.
„Co je psáno v Tóře?“, ptá se Ježíš.
A pak připomíná skutečnou událost o přepadeném Judejci. Dva saduceové si asi zdůvodnili, proč potřebného minuli …
Ježíš je jedinečným Učitelem. Příběh o milosrdném Samaritánovi jsme přijali do základního vzdělání naší civilizace.
(Jen se divíme, kolik našich současníků jsou cizinci ve vlastní kultuře. – Také naší vinou.
Pokud jsme přijali místo v královském kněžstvu, pak máme Boží a Ježíšovo vzdělání inteligentně šířit nejen mezi svými dětmi a vnuky. Zdalipak máme pověst vzdělaných v Písmu?)

Slovo v našem překladu: „Znalec Tóry se chtěl ospravedlnit“, není šťastně zvolené. Ospravedlňuje se někdo očerněný.
Znalec chtěl Ježíše veřejně znemožnit. A když se mu to nepodařilo, začal kličkovat.

Až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí a budeš milovat bližního jako sebe.
Tak jako rodiče svou péčí a láskou vedou děti k ušlechtilosti, tak nás Bůh okouzlil svou láskou. Chceme se mu podobat.
Lásku nelze přikázat. Bůh si nás zamiloval první a získal si naše srdce ke šlechetnému životu.

---

[1] Stydím se, že v našich kostelích stále zní primitivní úkolující modlitby: „Dej Bože, dej to a ono“, jakoby Bůh lenošil a nevěděl, co má dělat, jakoby Bůh nekonal, dokud ho nevybídneme a nevyprosíme si jeho lásku a péči. Děkujme Bohu za jeho nesmírnou péči a prosme ho o pomoc v tom, pro co jsme se rozhodli.
Např.: „Bože, děkujeme ti za tvé vyučování, chceme ti čím dál víc rozumět, prosíme tě k tomu o pomoc.