Slavnost Seslání Ducha svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 12,12-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; 1 K 12,3b-13; J 20,19-23
Datum: 5. 6. 2022
Slavnost seslání Ducha svatého patří k veliké události Vzkříšení. Dovršuje událost Ježíšových Velikonoc a jeho daru. (Zúžení Velikonoc na Ježíšovu oběť prozrazuje neznalost Písma.)
Šestnáctý rok se spolu pokoušíme porozumět nabídce a práci Ducha božího. [1]
Řadu let si všímáme biblických textů, které nám ukazují práci Ducha božího pro nás.

Padesátý den po Velikonocích slaví židé svátek Šavuot – darování Tóry. Není to vzpomínání na minulost, vždyť Tóra je darem každé generaci i jednotlivci.
Izrael není vytvářen poutem jedné krve nebo územím, ale božím Slovem.
Skrze slovo boží a vlastní zkušenost přijal Izrael dar božího přátelství a naději lepší budoucnosti. Tato lepší budoucnost přichází s nárůstem spolupráce lidí s Bohem.

Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu.
Své pokyny jim dám do nitra, vepíši jim je do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát … (srv. Jer 31,31-34)
Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha … (Ez 36,26-27)

Ježíš si získal naše srdce svým nezištným přátelstvím a uzavřel s námi „Novou (obnovenou) smlouvu“ při velikonoční večeři („Toto je Nová manželská smlouva. Slavte ji na mou památku.“).

V manželství křesťanů usilujeme o vzájemné porozumění a sjednocení, o spolupráci na božím království a o růst k obrazu božímu.
Bůh nás přijal do své rodiny. I my v manželství přijímáme partnera a pak spolu s ním přijímáme děti a přátelé do své rodiny. K manželství, k rodině a přátelství patří otevřená a milující náruč.
Bůh svou náruč nabízí každému člověku.
Pravidla přátelství známe: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (J 14,23)

Víme, co znamená spočívat v náručí milujícího a jak bez milující náruče strádáme.

My, křesťané, teoreticky vyznáváme, že ke konečnému vylití Ducha božího došlo v Jeruzalémě padesátý den po Ježíšově vzkříšení - viz první čtení dnešní slavnosti. [2]
Od té doby je Duch ze strany boží ochotně vyléván. Už záleží jen na nás, jak s Duchem budeme spolupracovat.

Židé v obdivuhodné míře pracují s Písmem. Křesťané se nakazili touhou po moci, bohatství a pohodlí. Slovo Boží a velkou nabídku Ducha božího ke spolupráci mnoho nevyužíváme. [3]

Válka na Ukrajině nás usvědčila ze zanedbání spolupráce s Duchem božím na božím království.
Ve společnosti jsme my, křesťané, ztratili větší vliv. Putinovo násilí a lhaní se naopak vylilo jako
potopa zla na Ukrajince a ohrožuje i náš západní svět.  
Opakujeme hřích potopy i stavby babylonské věže (města bez Boha).  
Teď se děsíme kruté války.
Co říci Ukrajinkám zasaženým ruským násilím ve vlastní rodině na jejich nářek: „Proč Bůh nechává Rusy zabíjet, ničit a krást?“ [4]

Sami se ptáme jak se bránit válečnému zlu a ruskému lhaní (které u nás šíří nemálo lidí)?
Zanedbali jsme spolupráci s Duchem božím. Nevzdělávali jsme se dostatečně v Ježíšově škole a neučili své děti jak s Duchem božím pracovat.

Znovu potřebujeme promyslet Ježíšova slova:

Duch vás uvede do veškeré pravdy a oznámí vám, co má přijít. (Srv. J 16,13)
Ducha pravdy znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude - na rozdíl od světa, který Ducha nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. (Srv. J 14,17).
Bůh udílí svého Ducha v plnosti. (J 3,34)  
Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. (J 6,63)  
Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. (J 15,7)  
Budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. (J 16,23)  
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,35)

Tyto odkazy ukazují na Ježíšovo vyučování, jak spolupracovat s Duchem Božím. Škoda, že nemáme svatodušní oktáv na rozdíl od vánočního a velikonočního. Ale jsme rozumnými lidmi, bylo by škoda, kdybychom nabídku Ducha nevyužili a nechali Ježíšova slova ležet ladem. 

V našem životě máme dobrou zkušenost jak předcházet neštěstím. [5]

Není těžké objevit příčiny neštěstí současné kruté války a vydat se cestou nápravy.
Souzníme se slovy z druhého čtení: „Celé tvorstvo sténá a trpí násilím …“
 
Spolupráce s Duchem božím nás osvobozuje od strachu a pocitu bezmocnosti. Navíc je příjemná a přínosná. Je možné si nechat od Ducha božího napovídat slova Ježíšova učení a nechat se uvádět do Pravdy boží.
 
Z 1. listu Janova si můžeme zkontrolovat, nakolik s božím Duchem spolupracujeme nebo o co jsme se ošidili, když jsme se rozhodovali jen podle svého.
 
(1 J 4,1-21)
1  Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
2  Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha;
3  každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.
4  Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
5  Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší.
6  My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.
7  Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
8  Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
10  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako záchranu před našimi hříchy.
11  Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
12  Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
13  Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
14  A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Zachráncem světa.
15  Kdo životem vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16  Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
17  V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
18  Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
19  My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.
20  Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
21  A tak máme od něho tento pokyn: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
 
Je z těchto slov něco nesrozumitelného? Ve čtvrtek na biblické hodině se k nim vrátíme.

Ve čtení evangelia nás Vzkříšený vyzývá ke smiřování.
Smiřování je ovocem spolupráce s Duchem božím.
Budování Ježíšova šalomu je velikým programem božího království.
Dobré vztahy jsou základem dobrého soužití, které se nedá ošidit.
(Nesnižujme dnešní text evangelia na tzv. „ustanovení svátosti smíření“. Všichni do jednoho jsme vyzýváni k hledání pravdy o sobě a k ochotě vzájemného smiřování. Pravidla a podmínky smíření známe.) [6]
 
Ducha svatého nemusíme uprošovat, aby k nám přišel a věnoval se nám. Už přinejmenším dva tisíce let
je nám plně k dispozici. 
 
Duch vane, kde chce, u každého, kdo mu je otevřen (i u lidí jiných náboženství a jiných kultur). Kdekoli se něco dobrého vytváří, tam a v tom má Duch svůj podíl.
My, křesťané, máme výhodu Ježíšova učení, které nás cíleně uvádí do způsobu působení Ducha.
 
Pomáháme Ukrajincům, kteří utekli před válečným vražděním. Vedle poskytnuté střechy nad hlavou a trochou peněz od státu jim můžeme nabídnout svůj zájem, můžeme je vtáhnout do života obce a farnosti.
Líbí se jim naše země, demokracie a bohatství, které jsme si vybudovali poctivou prací. Většina Ukrajinců je pracovitá, pořádná a skromná. Získáme-li si časem jejich důvěru, můžeme jim ukázat i něco z Ježíšova vyučování, aniž bychom je lanařili do naší církve. I touto službou jim může pomoci. Ti, kteří tady zůstanou, si brzy osvojí češtinu.

Jako nás slunce obdarovává světlem a teplem, tak nás Bůh obdarovává svým obrovským bohatstvím.
Boží láska k nám je vynalézavá. 
Kdo si jí všímá, objevil pramen radosti. Náš obdiv a vděčnost k Dárci pak ústí k dobrořečení.
[1] Slovo boží je dílem Ducha božího (a dílem svatopisců). V Písmu je Duch boží přirovnávám k dechu, větru, duchu. Také k občerstvující vodě, k očišťujícímu, osvěcujícímu a hřejícímu ohni, ke krásné vůni a k mírné holubici. O těchto podivuhodných obrazech jsme si povídali. 
Tvořivá moc při stvoření světa je připisována Duchu božímu. Dokonce síla Samsonova, nakolik pozvedala a sjednocovala boží lid, se nazývá sílou ducha Božího. Prorocký dar, moudrost starších při hledání spravedlnosti je darem Ducha. Králové byli pomazáni Duchem božím (aby ve službě lidem voněli po Bohu). Velké osobnosti Písma byly otevřené duchu božímu, jeho péči o Izrael.
Bůh také vedl Izrael k očekávání naplnění božích příslibů o vylití Ducha na všechen lid. (Srv. Nm 11,26-29; Jl 3,1-2)
Pavlovy listy popisují přes čtyřicet darů Ducha svatého.

[2] Tato svatodušní událost stojí proti zmatku při stavění „babylonské věže“ a města bez Boha (Gn 11,1-9). Ve společnosti, kde lidé myslí jen své zájmy, každý prosazuje jen sebe, každý říká: „Já, Já, Já“, se lidé nemohou domluvit. Duch boží nás naopak vylaďuje na boží přátelství a boží Pravdu. Lidé v Jeruzalémě porozuměli slovům apoštolů o Mesiáši: „Mluví nám z duše“.

[3] Z Ježíšova učení jsme si osvojili jen trochu. Své osobnosti formujeme jen podle Desatera a ne podle „horského učení“. S Duchem božím jsme se nenaučili spolupracovat ve větší míře. (Před týdnem jsem psal o jmenování biskupů a o malých právech „laiků“ a o naší malé odpovědnosti za boží království.)
Proroky a jejich žáky nesnášíme, tvrdě je pronásledujeme. Netoužíme po naplnění slov u proroka Jóela: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. Očekáváme snad toto obdarování? Slyšeli jste o tom někdy v kostele? (Ale Františkovo vyhlášení synodální cesty tuto možnost už trochu otevírá.)

[4] Myslím si, že pravoslaví nevzdělává své lidi v Ježíšově učení. 90% Ukrajinců navštěvuje na Ukrajině bohoslužby, ale pravoslavná liturgie je ještě pompéznější (a delší) než naše. Neupírám krásu ikonám a liturgickému zpěvu, ale pravoslavná církev nevede náboženské reformy ani ekumenismus (má se za dokonalou a nemá potřebu se něco učit od druhých křesťanů).
„Tajemství“ východní liturgie se koná za ikonostasem (představme si divadlo, které by se odehrávalo za spuštěnou oponou), pop občas vyjde, žehná lidem a ti jen líbají ikony, zapalují svíčky a klaní se k zemi. Ani vzdáleně se liturgie nepodobá Ježíšově rodinné slavnosti, svatbě Beránka s jeho nevěstou. Místo srdečné atmosféry a snahy porozumět Bohu a lidem, se provozuje strnulý obřad, který není propojen s Ježíšovým a naším životem. Tuto liturgii přitom vydávají za nebeskou.
Církev lidi nevzdělává v Písmu, vede je k pohanské „úlitbě“ Bohu, vybízí je k snášení utrpení a ohýbání hřbetů, dokonce je udržuje v poddanství světské vrchnosti. Lidé nevědí, že Bůh nepotřebuje zlato chrámů a že velikost a vznešenost Boha se projevuje jeho službou lidem a tvorstvu. Místo líbání ikon máme pěstovat úctu k životu a obraz boží máme hledat v druhém člověku a v jeho důstojnosti dětí božích.
Nemám potřebu kritizovat pravoslaví, ale chyby druhých nás mají vést ke kritickému pohledu na sebe. 
Ukrajinci, zasaženi krutostí války, naříkají, že modlitby nepomáhají a nezastavují válku. Co jim říkat, když mají zanedbanou představu Boha a jsou nevzdělaní v Ježíšově vyučování. (Můžeme jim ovšem nabídnout jen to, známe a máme.)

[5] Vymysleli jsme a přijali opatření šetřící život (zákony, bezpečnostní předpisy, pravidla silničního provozu …).
Lékaři hledají léky proti nemocím a nabízejí prevenci.
Lidožravého tygra nebo krokodýla se lovci snaží zneškodnit.
Neobjevíme-li včas psychopata, postřílí spoustu spolužáků nebo znásilní řadu žen.
Putin patří mezí největší zločince. Své záměry netajil, ale my jsme je nechtěli vidět.
Odhalit válečné zločince je práce politiků. Ale i naše. Nevaroval nás před nimi včas Duch boží?
Naši pastýři (kteří se často Duchem svatým ohánějí) nás neučí spolupráci s Duchem božím. Strašili nás kde čím („Homosexu-álové ohrožují naše rodiny, naženou nás do koncentračních táborů.“ „Volte za prezidenta M. Zemana.“ „Kdo bude volit Z. Čaputovou, dopustí se smrtelného hříchu“. „Arcibiskup Bezák je nebezpečný slovenské církvi“), ale do Vladislavského sálu chodili a potřásali si rukou s nebezpečnými lidmi.

[6] Tomu, kdo poctivě hledá své viny, přiznává je, hledá jejich příčiny, aby je neopakoval, požádá druhého o odpuštění a usiluje o nápravu, tomu se může dostat daru smíření.