6. neděle velikonoční

Nepoučili jsme se dostatečně z předešlých válek. Stavíme společnost bez Boha, myslíme si, že ho nepotřebujeme. Jenže bez Boha se zlu neubráníme.
Ukrajinci hájí svou svobodu.
Zbaví se po válce oligarchů, kteří jim pijí krev? Přikloní se více k Ježíši? [1]
Pomůžeme jim? Jak?
 
Ukrajinci obdivují naše bohatství, ovoce demokracie a svobody. Říkáme jim, za tím vším je veliká práce, a že demokracie je křehká.
Jsme ochotní Ukrajincům objevovat Ježíšovo učení?
Nemůžeme dát někomu něco, co sami nemáme.
 
Válka i nás usvědčila, že jsme společnost nebudovali s Ježíšem.
Zapomněli jsme na jeho vyučování a na učednictví u Ježíše. [2]
 
Úředník (i církevní) zjišťuje: „Jakého jste náboženství? Jste pokřtěn?
Někdo se ptá: „Jsi ve straně? Jsi Slávista nebo Sparťan? Žid, homosexuál …?
 
Je Putin Ježíšovým učedníkem?
Učedník a apoštol Jidáš se s Ježíšem rozešel.
Patriarcha Kirill je zřejmě dvořanem Putina.
Jsme my učedníky Ježíše? 
 
Jaký je rozdíl mezi studentem a učedníkem Ježíšovým?
Učedník miluje svého učitele, následuje ho.
Rabíni byli nejen studenty, ale i učiteli (znali nauku, pravidla, předpisy Tóry a tradice), ale nebyli učedníky Mojžíše. Vyznávali své(!) názory, proto Ježíše zavrhli.    
 
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“
Láska není zamilovanost. Láska pracuje pro druhého, má k němu úctu, bere ho vážně, naslouchá mu, vychází mu vstříc …
 
Apoštolové byli odvážní a celým srdcem se přiklonili k Ježíšovi. [3]
Nutně se ptám sebe, zda prosazuji (jako pokřtěný, kněz, člen farní rady, biskup…) názory své nebo Ježíšovi? Hraji si na Mistra nebo jsem učedníkem Ježíše? [4]
Ježíš přišel zachránit svět. [5]
Vyučuje nás svému lidství. Díky jemu (a Mojžíšovi) se svět mění k lepšímu (přesto, že jsme „služebníci neužiteční“, přesto, že jsme mnoho od Ježíše ještě nepřijali).
 
Ježíš je především Učitel.
Vyučuje nás – učedníky, ale také dodneška mluví „k zástupům“. 
Ježíšova osvěta přináší i skrze nás, další a další pokroky lidskosti ve světě. Je velkým přínosem i pro lidi, kteří nejsou jeho učedníky. Ježíš nás vyučuje solidaritě s potřebnými (v dějinách se prosazuje boží humanismus, větší úcta k životu, je proléváno méně lidské krve a slz). Jeho slova, že každý, kdo pomůže potřebnému, je Bohem oceněn, a že naše lidskost je přípravou na nebeské království, přispívají k civilizaci světa a kultuře.
Nepatříme mezi lidi, kteří říkají: „Proti Rusku nic nezmůžeme, Ukrajinci mají složit zbraně.“
 
Mnoho nekostelových lidí nezištně pomáhá Ukrajincům. Společně s nimi sloužíme životu a tak se proti zlu stavíme. Tím v naší společnosti narůstá dobro a prosvětluje tak beznaděj, kterou šiří válka.  
 
Bůh je naším tvůrcem a vůdcem, nabízí nám krásný životní program.
Ježíš je božím Obrazem a Učitelem. Především se věnoval učedníkům, neboť ti nejvíce přispívají k vylepšování světa.
 
Neznáme-li ovšem boží slovo, jak bychom mohli s Bohem spolupracovat?
 
Ježíš nás osvěcuje boží Pravdou a uvádí nás do ní.
„Slova, která jsi mi, Otče, svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ (J 17,8)  
„Sám sebe za své učedníky posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.“ (J 17,19)  
(Pilátovi Ježíš říká: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ /J 18,37)
„Jste moji přátelé, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,15)
 
Je rozkošné si sednout někde u vody a u lesa, poslouchat zpěv ptáků a pak si číst třeba z Janova evangelia 14. – 17. kap. Účinek je závratný.
 
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat;
přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
Těm slovům snad trochu rozumíme. Máme zkušenost, že mít rád druhého a jednat podle jeho slov k sobě patří. Máme-li dobrého a moudrého rodiče, dáme na něj.
Žasneme nad zájmem Boha o nás, jak mnoho si nás připouští k tělu …
Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
 
Bůh není jen v kostele. Je všude tam, kde jsme my. [6]
 
Ježíš je dokonalým Učitelem. Stále nás učí.
A navíc nám zajistil laskavý dohled a nápovědu svého Ducha. [7]
Někdy si říkáme, co by mě v určité situaci poradil táta nebo co by nám asi řekla maminka. Ducha božího máme po ruce stále. Kdo má zájem, může se naučit naslouchat jeho napovídání.  
Ježíšův příslib:
„Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“, je projevem a darem Ježíšovy úžasné péče.
Čím víc rozumíme Ježíšovu vyučování, tím více nápovědy Ducha zachytíme.
 
Ti, kteří přijali nabídku k biskupské službě, slýcháváme: „Svatému otci se neodmítá“.
Každý bychom měli říci: „Bohu se neodmítá ani písmenko z jeho slov“.
 
Vážíme si Boží péče o nás.
Hitler si myslel, že povznese Německo. Nekonzultoval si své nápady s Bohem (a dovedl Německo ke staršímu krachu a bezbřehé vině).
Své nápady a plány se máme porovnávat Bohem. [8]
 
Bůh s námi mluví a my si toho velice považujeme. (Domluva s Ukrajinci není samozřejmostí. Každá domluva vyžaduje zájem obou stran.)
Bůh velice touží po našem porozumění.
Zájem Milujícího o milovaného nás rozechvívá …
 
„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13,35)  
 
Zakoušet šalom, pokoj boží – porozumění do čím dál větší hloubky a šířky – je závratné.    

---

[1] Zasvěcení Ruska a Ukrajiny nerozumím. Hlásí se někdo jako misionář?
Tomáš Špidlík řekl Janu Pavlu II., že církev má dýchat dvěma polovinami plic, ale zamlčel, že východní plíce má rakovinu a západní pokročilou tuberkulózu.
Jaromír Štětina v přednášce říkal, že má rád Rusy. Pravil jsem mu: „Vyrostli jsme na Dostojevském, Tolstém, Čajkovském ... Jak z tohoto dědictví žijí Rusové?“ – „Ti nic z toho neznají, bídně přežívají, odvádějí výpalné mocným ...“
Pravoslaví nepozdvihlo člověka k důstojnosti synů a dcer božích. (Omluvám se za zjednodušení: Ježíšovu hostinu slaví duchovní „ve zlatu a honosných rouchách na jevišti za oponou“ a lidé se v hledišti jen křižuji, klaní se, rozsvěcují svíčky, líbají ikony a ruce vrchnosti. Na člověka - obraz boží - se nedostává.)

[2] Nestačí se účastnit náboženských obřadů, pokud nebydlíme s Bohem, nejsme u něj doma, nepřátelíme-li se s Ježíšem. Bez hledání hlubšího smyslu života může mnoho lidí skončit jako potrava pro děla.

[3] Někteří hodní lidé chtějí být se všemi zadobře. Bojí se rozhodnutí, konfliktů a nových kroků. Většinou končí na straně mocných (nejprve volají: „Hosana, Synu Davidův“ a pak: „Na kříž s ním“).

[4] Procházel jsem si požadavky lidí ze synodální cesty. Mnoho názorů Ježíšovo vyučování opomíjí. Jsme zváni ke společným modlitbám, náboženským slavnostem a akcím, ale nevoláme po evangelizaci pokřtěných.
     Synodální cesta nám dovoluje mluvit. Uznává naše postavení kristovců a spolupráci s Duchem božím. To, co bylo dosud nežádoucí a nepřípustné – hlas laiků, František doporučuje. (Dříve měl pokřtěný hlavně poslouchat církevní vrchnost - poslušnost byla vydávána za první ctnost).
Ve Vatikánu se lekli plenárního sněmu Němců, kteří před léty vyjádřili své názory na život církve a dvacet let dluží německým křesťanům odpověď. Naši biskupové se neodvážili poslat do Říma výsledky z Plenárního sněmu a naše připomínky přepracovali.)

[5] Ježíše jeho učení stál život. Otec mu dovolil položit život a projít velikým ponížením.

[6] Mám rád umění, ale výzdobu mnohých našich kostelů těžko snáším. Židům stačí naslouchání božím slovům a nepotřebují k tomu nějaké video, obrazy. Při setkání s Bohem povětšinou zavírám oči.
Pravoslavní jdou před obraz nebo sochu a u nich se modlí.
Tomáš Špidlík řekl: „Východ to, co neumí pojmenovat, namaluje. Západ to, co neumí vyjádřit výtvarně, vysloví.“
Líbí se mně ikony a liturgický zpěv Východu, ale slovo boží je nezastupitelným vrcholem setkání s Bohem.

[7] Osvobodili jsme se od primitivní představy, že by se Duch boží nebo svatí za nás přimlouvali u Hospodina. My potřebujeme být přemlouváni, ne Bůh. Hospodin stále pracuje pro nás, on je Tvůrcem, on má velkolepé plány s lidmi. Nikdy mu nechybí dobrá vůle a chuť k dotváření světa a lidí. Bůh nás zve, ne my jeho, k dalšímu dobru, k dalšímu podnikání v božím království.    

[8] Apoštol Petr se neradil s Bohem, jak jednat s Ananiášem a Safirou, kteří přinesli peníze za prodaný pozemek a dělali se lepšími, než byli. Za lež je Petr nepřiměřeně potrestal. (Srv. Sk 5,1n) Naopak apoštolové zvrhlé velekněze nechali vládnout.