Velikonoční vigilie a Slavnost Zmrtvýchvstání
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 55,10-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 17. 4. 2022
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 55,10-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Datum: 17. 4. 2022
Slavíme největší
svátky.
Naše obřady Veliké noci a nedělního rána jsou nejbohatší liturgií.
Mimo biblických textů a komentářů používáme k několika rituálům světlo, vodu, vůni oleje a bílé roucho, pokud někoho křtíme.
Světlo, oheň a plamen, jsou jedním z prastarých biblických obrazů Ducha božího.
Světlo plaší tmu, strach a samotu. Setkání s Bohem a s přáteli je pro nás světlem. Oheň přátelství nás hřeje.
Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
Přicházíme se nechat rozsvítit Duchem božím (proto přicházíme se svící), necháme se povznést, utěšit se a ohřát v boží Náruči.
Přijímáme přátelství a chceme je poskytovat druhým.
Škoda, že do velikonočního chvalozpěvu nejsou zapojeni všichni.
Už před léty jsem si upravil jeho slova (liturgie není studená konzerva). Uvádím v příloze.
Řada biblických textů nám připomíná přejícnost Boha, jeho lásku, odpovědnost a péči.
Po každém úryvků z Písma následuje zpěv – jásot (ne žalozpěv).
K prvnímu čtení. (Gn 1,1-2,2
Pro pohany byl svět plný nebezpečí, nemocí, hladu, katastrof, válek a zlomyslných nálad krutých božstev. Proto lidé vymýšleli magická jednání k ovládnutí všeho ohrožujícího nebo se utíkali do nirvány.
Bible je převratná, Bůh se nám představuje v nejvyšší přejícnosti: „Člověče, pro tebe jsem umě a s radostí vytvořil svět.
Zvu tě k životnímu růstu do mé podoby, měj úctu ke všemu, co vyšlo z mé ruky (sedmkrát si Bůh pochvaluje své dílo).
Vládni nad stvořením (pohané některá stvoření pokládali za posvátná nebo za božstva).
Těším se, že se ti život bude líbit.“
K druhému čtení. (Gn 22,1-18
Abrahám měl s Hospodinem tak velké a dobré zkušenosti, že na něho dal i v krajně riskantní výzvě: „Obětuj svého milovaného syna“.
Letos nám možná – v obětavosti Ukrajinců a jejich synů – ta slova nebudou znít tak nepřijatelně jako jindy.
Abrahám nebyl fanatik, ale byl použitelný pro veliké, společné dílo Boha a lidí.
K třetímu čtení. (Ex 14,15-15,1
„Mojžíš nás vede do záhuby, farao je mocným vládcem a božstvem“, říkali ti, kteří z Egypta nevyšli. Zůstali otroky, svoboda pro ně nebyla důležitá.
K čtvrtému čtení. (Iz 54,5-14
V žádných jiných náboženstvích není Bůh milujícím ženichem lidí.
Milostná slova se dobře poslouchají …
Proč jsme závratnou roli boží nevěsty dosud nepřijali? Proč se raději popelíme na zemi jako slepice?
K pátému čtení. (Iz 55,1-11
Hospodin nám nabízí jedinečnou svatební smlouvu. (Proč jsme ji zaměnili za Zákon?)
K šestému čtení. (Bar 3,9-15.32-4,4
Nedaří-li se nám dobře, hledáme příčinu a nápravu. Ve vědeckotechnickém světě tak činíme (např. lékaři umějí léčit tisíce chorob), jen ve vtahu s Bohem a v politice stále opakujeme tragické chyby (trčíme v pohanské představě Boha a hloupě volíme necharakterní představené).
K sedmému čtení. (Ez 36,16-17a.18-28
Nabídka: „Dám vám nové srdce, vložím do vás svého Ducha“, trvá.
Nemusíme Boha přemlouvat, sami se máme k té „operaci“ rozhodnout.
Bůh si umí získat srdce těch, kteří o jeho přátelství stojí.
Ostatní zůstávají v poddanství, pod bičem a plněním příkazů (jako třeba v Rusku).
K osmému čtení. (Řím 6,3-11
(Začátek textu je poněkud zmatečně přeložen.)
Při křtu jsme byli ponořeni do Krista (do jeho lásky k Bohu a lidem). Smrt těla pro nás není koncem. Jsme zachraňování před ochromujícím strachem. Objevili jsme větší hodnoty než zachování si tělesného života za každou cenu. Poslední slovo má Bůh; přislíbil nám, že nás probudí ze spánku smrti a dopomůže nám k soužití mezi nebešťany – k porozumění a spolupráci se všemi. To je pro nás závratným programem.
K devátému čtení. (L 24,1-12
Jen ženy přišly k hrobu. Apoštolové zůstali bezmocně sedět se svým zklamáním a výčitkami.
Ježíš vyhledal své přátelé, kteří se po jeho zatčení jako přátelé nezachovali. Tak jedná Přítel.
Apoštol Pavel prohlásil: „Ženy ať v církvi mlčí“. (Srv. 1 Kor 14,34
Ježíš je jiného názoru, vícekrát poslal ženy jako své velvyslankyně (apoštolky).
Skoro dva tisíce let jsme se drželi pokynu apoštola Pavla (přesto, že se prohlašujeme za církev Kristovu.
Apoštol Petr po svém selhání (když zapřel Ježíše) zkrotl. Tvrzení žen nevěřil, ale šel si k hrobu ověřit, jak to je.
Velikonoční vigilie vrcholí - z naší strany - křestní obnovou.
Židé si při sederové večeři vyprávějí „O pěti synech“ a ptají se, kdo je „praktikujícím“ izraelitou.
Občas se ptám nekostelových lidí, zda znají nějaké křesťany, kteří jsou hodni toho jména. Často řeknou, že nikoho takového neznají.
(V naší venkovské farnosti se natolik známe, že i nekosteloví občané vědí o řadě příkladných křesťanů.)
Rabín je povinen se nejméně třikráte pokusit zájemce o vstup do lidu božího odradit. Židům jde o kvalitu, ne o kvantitu, o množství. My jsme po dlouhá staletí masově křtili kdekoho. Ovoce známe, je za námi příliš dlouhá řada válek mezi pokřtěnými, z toho dvě světové.
Oprávněně se ptáme, zda bychom měli křtít jen dospělé. Křest dětí se nám - jak je vidět - mnoho neosvědčil.
Kolik našich kostelových lidí umí říci nekostelovému člověku, co z našeho křtu pro nás vyplývá?
Ježíš po svém zmrtvýchvstání několikráte slavil se svými učedníky svou Svatební hostinu, aby učedníci věděli, že úroveň jeho přátelství nijak neklesla.
PŘÍLOHA:
VELIKONOČNÍ CHVALOZPĚV – EXSULTET
Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj záchranu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi, zkrášlená leskem tak jasného světla!
Raduj se i ty, lide boží, zkrášlený leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží (var. toto shromáždění)
zní ozvěnou té radosti!
Vzhůru srdce. Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom neviditelného Boha,
všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna,
milujícího Otce i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
Neboť Kristus nás svou láskou přivádí do boží Náruče
a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu.
a svou obětavostí až na smrt nás přivádí k novému životu.
Dnes je slavnost veliké noci, kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
Dnes je slavnost veliké noci, ve které dostáváme novou svobodu
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
a milosrdný Bůh odpouští naši nevěrnost.
To je ta noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.
To je tedy ta noc, kdy jas oslnivého sloupu zahnal temnotu hříchu.
To je ta noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista
od nepravostí světa a od tmy hříchu, vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
od lidské svévole a od tmy hříchu, vrací nás k důvěře, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.
(Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
kdybychom nebyli zachráněni.)
Ó, jak obdivuhodně se k nám sklání tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Syna jsi vydal, abys zachránil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí.
Vpravdě hrozná je lidská nenávist, kterou Kristus zvrátil svou věrností.
Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
Ó šťastní lidé, pro které přišel Zachránce tak vznešený a veliký!
(Ó vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!
To je ta noc, o které bylo psáno: "Noc jako den se rozjasní"
a "Noc je mým světlem ve všech mých radostech".)
A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny,
Tato noc nám darovaná zahání hříchy,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
provinilcům vrací důstojnost a zarmouceným radost;
(zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a nad zlem vítězí.)
V této milostiplné noci, přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní modlitbu, kterou ti přináší přesvatá církev,
tento chvalozpěv jako ranní modlitbu, kterou ti tvůj lid přináší,
když rukama svých služebníků slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.
když rukama svých služebníků rozsvěcuje tuto svíci ze včelího vosku.
(Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci, kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo, přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela.)
Ó vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména posvěcená,
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména hořící,
stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci.
stále svítí neslábnoucím jasem, aby temnotu každé noci prosvítila.
Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn, Ježíš Kristus, který s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Naše obřady Veliké noci a nedělního rána jsou nejbohatší liturgií.
Mimo biblických textů a komentářů používáme k několika rituálům světlo, vodu, vůni oleje a bílé roucho, pokud někoho křtíme.
Světlo, oheň a plamen, jsou jedním z prastarých biblických obrazů Ducha božího.
Světlo plaší tmu, strach a samotu. Setkání s Bohem a s přáteli je pro nás světlem. Oheň přátelství nás hřeje.
Bůh chce přebývat v nás a uprostřed nás.
Přicházíme se nechat rozsvítit Duchem božím (proto přicházíme se svící), necháme se povznést, utěšit se a ohřát v boží Náruči.
Přijímáme přátelství a chceme je poskytovat druhým.
Škoda, že do velikonočního chvalozpěvu nejsou zapojeni všichni.
Už před léty jsem si upravil jeho slova (liturgie není studená konzerva). Uvádím v příloze.
Řada biblických textů nám připomíná přejícnost Boha, jeho lásku, odpovědnost a péči.
Po každém úryvků z Písma následuje zpěv – jásot (ne žalozpěv).
K prvnímu čtení. (Gn 1,1-2,2
Ž 104
)
Pro pohany byl svět plný nebezpečí, nemocí, hladu, katastrof, válek a zlomyslných nálad krutých božstev. Proto lidé vymýšleli magická jednání k ovládnutí všeho ohrožujícího nebo se utíkali do nirvány.
Bible je převratná, Bůh se nám představuje v nejvyšší přejícnosti: „Člověče, pro tebe jsem umě a s radostí vytvořil svět.
Zvu tě k životnímu růstu do mé podoby, měj úctu ke všemu, co vyšlo z mé ruky (sedmkrát si Bůh pochvaluje své dílo).
Vládni nad stvořením (pohané některá stvoření pokládali za posvátná nebo za božstva).
Těším se, že se ti život bude líbit.“
K druhému čtení. (Gn 22,1-18
Ž 16
)
Abrahám měl s Hospodinem tak velké a dobré zkušenosti, že na něho dal i v krajně riskantní výzvě: „Obětuj svého milovaného syna“.
Letos nám možná – v obětavosti Ukrajinců a jejich synů – ta slova nebudou znít tak nepřijatelně jako jindy.
Abrahám nebyl fanatik, ale byl použitelný pro veliké, společné dílo Boha a lidí.
K třetímu čtení. (Ex 14,15-15,1
Ex 15,1-18
)
„Mojžíš nás vede do záhuby, farao je mocným vládcem a božstvem“, říkali ti, kteří z Egypta nevyšli. Zůstali otroky, svoboda pro ně nebyla důležitá.
K čtvrtému čtení. (Iz 54,5-14
Ž 30
)
V žádných jiných náboženstvích není Bůh milujícím ženichem lidí.
Milostná slova se dobře poslouchají …
Proč jsme závratnou roli boží nevěsty dosud nepřijali? Proč se raději popelíme na zemi jako slepice?
K pátému čtení. (Iz 55,1-11
Iz 12,2-6
)
Hospodin nám nabízí jedinečnou svatební smlouvu. (Proč jsme ji zaměnili za Zákon?)
K šestému čtení. (Bar 3,9-15.32-4,4
Ž 19
)
Nedaří-li se nám dobře, hledáme příčinu a nápravu. Ve vědeckotechnickém světě tak činíme (např. lékaři umějí léčit tisíce chorob), jen ve vtahu s Bohem a v politice stále opakujeme tragické chyby (trčíme v pohanské představě Boha a hloupě volíme necharakterní představené).
K sedmému čtení. (Ez 36,16-17a.18-28
Ž 42
)
Nabídka: „Dám vám nové srdce, vložím do vás svého Ducha“, trvá.
Nemusíme Boha přemlouvat, sami se máme k té „operaci“ rozhodnout.
Bůh si umí získat srdce těch, kteří o jeho přátelství stojí.
Ostatní zůstávají v poddanství, pod bičem a plněním příkazů (jako třeba v Rusku).
K osmému čtení. (Řím 6,3-11
Ž 118
)
(Začátek textu je poněkud zmatečně přeložen.)
Při křtu jsme byli ponořeni do Krista (do jeho lásky k Bohu a lidem). Smrt těla pro nás není koncem. Jsme zachraňování před ochromujícím strachem. Objevili jsme větší hodnoty než zachování si tělesného života za každou cenu. Poslední slovo má Bůh; přislíbil nám, že nás probudí ze spánku smrti a dopomůže nám k soužití mezi nebešťany – k porozumění a spolupráci se všemi. To je pro nás závratným programem.
K devátému čtení. (L 24,1-12
)
Jen ženy přišly k hrobu. Apoštolové zůstali bezmocně sedět se svým zklamáním a výčitkami.
Ježíš vyhledal své přátelé, kteří se po jeho zatčení jako přátelé nezachovali. Tak jedná Přítel.
Apoštol Pavel prohlásil: „Ženy ať v církvi mlčí“. (Srv. 1 Kor 14,34
)
Ježíš je jiného názoru, vícekrát poslal ženy jako své velvyslankyně (apoštolky).
Skoro dva tisíce let jsme se drželi pokynu apoštola Pavla (přesto, že se prohlašujeme za církev Kristovu.
Apoštol Petr po svém selhání (když zapřel Ježíše) zkrotl. Tvrzení žen nevěřil, ale šel si k hrobu ověřit, jak to je.
Velikonoční vigilie vrcholí - z naší strany - křestní obnovou.
Židé si při sederové večeři vyprávějí „O pěti synech“ a ptají se, kdo je „praktikujícím“ izraelitou.
Občas se ptám nekostelových lidí, zda znají nějaké křesťany, kteří jsou hodni toho jména. Často řeknou, že nikoho takového neznají.
(V naší venkovské farnosti se natolik známe, že i nekosteloví občané vědí o řadě příkladných křesťanů.)
Rabín je povinen se nejméně třikráte pokusit zájemce o vstup do lidu božího odradit. Židům jde o kvalitu, ne o kvantitu, o množství. My jsme po dlouhá staletí masově křtili kdekoho. Ovoce známe, je za námi příliš dlouhá řada válek mezi pokřtěnými, z toho dvě světové.
Oprávněně se ptáme, zda bychom měli křtít jen dospělé. Křest dětí se nám - jak je vidět - mnoho neosvědčil.
Kolik našich kostelových lidí umí říci nekostelovému člověku, co z našeho křtu pro nás vyplývá?
Ježíš po svém zmrtvýchvstání několikráte slavil se svými učedníky svou Svatební hostinu, aby učedníci věděli, že úroveň jeho přátelství nijak neklesla.
PŘÍLOHA:
VELIKONOČNÍ CHVALOZPĚV – EXSULTET
Zajásejte již, zástupy andělů v nebi!
Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!
K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj záchranu!
Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále,
pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!
Raduj se i ty, matko Církvi, zkrášlená leskem tak jasného světla!
Raduj se i ty, lide boží, zkrášlený leskem tak jasného světla!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží zní ozvěnou té radosti!
A v mohutném zpěvu lidu ať tento svatý dům Boží (var. toto shromáždění)
zní ozvěnou té radosti!
Vzhůru srdce. Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom neviditelného Boha,
všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna,
milujícího Otce i jeho jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista oslavovali radostným zpěvem
a celou vroucností srdce i ducha.
Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
Neboť Kristus nás svou láskou přivádí do boží Náruče
a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu.
a svou obětavostí až na smrt nás přivádí k novému životu.
Dnes je slavnost veliké noci, kdy se zabíjí onen pravý Beránek,
Dnes je slavnost veliké noci, ve které dostáváme novou svobodu
jehož krev posvěcuje veřeje věřících.
a milosrdný Bůh odpouští naši nevěrnost.
To je ta noc, ve které jsi, Bože, naše praotce, Izraelovy děti, kdysi vyvedl z Egypta;
Rudým mořem jsi je pak převedl suchou nohou.
To je tedy ta noc, kdy jas oslnivého sloupu zahnal temnotu hříchu.
To je ta noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista
od nepravostí světa a od tmy hříchu, vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství.
od lidské svévole a od tmy hříchu, vrací nás k důvěře, sdružuje ve svaté společenství.
To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.
(Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili,
kdybychom nebyli vykoupeni.
kdybychom nebyli zachráněni.)
Ó, jak obdivuhodně se k nám sklání tvá otcovská dobrota!
Jak nedocenitelný to projev tvé lásky:
Syna jsi vydal, abys vykoupil služebníka!
Syna jsi vydal, abys zachránil služebníka!
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí.
Vpravdě hrozná je lidská nenávist, kterou Kristus zvrátil svou věrností.
Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!
Ó šťastní lidé, pro které přišel Zachránce tak vznešený a veliký!
(Ó vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!
To je ta noc, o které bylo psáno: "Noc jako den se rozjasní"
a "Noc je mým světlem ve všech mých radostech".)
A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny,
Tato noc nám darovaná zahání hříchy,
hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost;
provinilcům vrací důstojnost a zarmouceným radost;
(zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci.
zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a nad zlem vítězí.)
V této milostiplné noci, přijmi tedy, Otče svatý,
tento chvalozpěv jako večerní modlitbu, kterou ti přináší přesvatá církev,
tento chvalozpěv jako ranní modlitbu, kterou ti tvůj lid přináší,
když rukama svých služebníků slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.
když rukama svých služebníků rozsvěcuje tuto svíci ze včelího vosku.
(Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci, kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo, přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela.)
Ó vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména posvěcená,
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce, ke cti tvého jména hořící,
stále svítí neslábnoucím jasem, aby rozehnala temnotu této noci.
stále svítí neslábnoucím jasem, aby temnotu každé noci prosvítila.
Přijmi ji jako líbeznou vůni a dej, aby zářila jako světla na nebi.
Plamen její ať spatří jitřní Vládce světla.
Onen totiž Vládce světla, který nezná západu.
Ten, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu:
tvůj Syn, Ježíš Kristus, který s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.