Květná neděle

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 5,1 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: L 19,28-40; Iz 50,4-7; Flp 2,6-11; L 22,14-23,56
Datum: 10. 4. 2022
K vjezdu do Jeruzaléma.
Nestylizujme se ukvapeně do pozice těch, kteří ochotně s davem nadšeně volají: „Hosana Synu Davidův, sláva Ježíši Kristu králi“, když nás to nic nestojí. (Za komunistů chodila k volbám drtivá většina občanů.) 

Obstarat dopravní prostředek bez dovolení byla pro apoštoly jednou z odvážných trénování k důvěřování Ježíši.
Význam oslů a koní pro izraelské vladaře umíme popsat … [1]
Apoštolové byli nadšení z Ježíšovy intronizační jízdy Jeruzalémem. Ale když Mesiáš nedojel k Pilátovi a nepřevzal moc nad okupanty, měli zlost (v Jeruzalémě byl milion poutníků dychtivě očekávajících povstání proti nenáviděnému Římu) – „taková příležitost se nebude jen tak opakovat!“

K prvnímu čtení. Boží služebník natolik rozumí svému Pánu, že mu důvěřuje, nebouří se a neodmlouvá mu (na rozdíl od apoštolů, kteří protestovali proti Ježíšovi, když předpovídal zavraždění Mesiáše církevními představenými a kostelovými lidmi).
Postavit se proti zlu vyžaduje odvahu. (Staré ukrajinské přísloví říká: „Otroci nevstoupí do nebe.“)
Postavit se proti zlu ježíšovským způsobem – bez použití násilí, ale vyžaduje ještě větší odvahu a vyšší moudrost.  

K druhému čtení.
Bůh k nám sestupuje. Na Ježíšově životě to je zřetelně vidět.
Proč jsme hlasateli poníženosti a poslušnosti? Ježíš se přece nezřekl své důstojnosti, ani nepřijal smrt z poslušnosti - byla to jeho svobodná a velkorysá volba z obětavosti jemu vlastní. Zachránil nás svou obětavou láskou, ne utrpením.
Ježíš není vítězem, který donutí přemožené nepřátele, aby před ním poklekli a mu provolávali slávu, Ježíš to nemá to zapotřebí.

Pašije.  –  Válka nám otvírá oči, nejen k naším selháním. Oceňme, že nám do naší bídy slovo boží ukazuje řešení, cestu ven.
Mojžíš svolal celý Izrael a řekl:
„Slyš Izraeli, pokyny boží k dobrému životu. Učte se jim a bedlivě je dodržujte.
Hospodin, náš Bůh, s námi a našimi potomky uzavřel Smlouvu.“ (Srv. Dt 5,1-3)
Ale Izrael, lid boží, si vytvořil vlastní zbožnost a vzdálil se od Hospodina.

Ježíš přišel, aby Izraelitům ukázal boží Tvář.
„Přemýšlejte, proč žijete v nesvobodě, když vám Hospodin slíbil pomoc proti nepřátelům. [2]
Obraťte se k Otci Nebeskému. Jednejte podle jeho moudrosti, podle jeho slov.
Nepronásledujte a nezabíjejte proroky.
Budujme království boží …“

Jenže Izraelité nepřijali ani Ježíše, ani jeho náboženskou reformu.

Potřebujeme Ježíšovi rozumět, abychom neopakovali staré chyby.
Potřebujeme porozumět Ježíšovu myšlení, jeho slovům, postojům, činům i jeho smrti.

Ježíš věděl, že se mu nepodaří zabránit nesmyslnému povstání proti Římu a dalším válkám (včetně té současné na Ukrajině).
Nikdo Ježíšovi nevěřil, že velekněží a zbožní lidé zavraždí Mesiáše. Nepřesvědčil je ani laskavými slovy, důkazy z Písma, ani svými milosrdnými skutky. Nic nezmohly ani jeho modlitby. [3]

Ježíšovi zbyla poslední možnost. Přestal se skrývat a bránit. Nechal mocným volnou ruku a tak se stala „Kaifášova vůle“, ne „vůle boží“.
Velekněz ochotně přijal ďáblovu nápovědu (tipuji, že to nebylo z Kaifášovy hlavy) předhodit Ježíše Pilátovi jako politického vzbouřence (takoví byli exemplárně - na výstrahu křižováni).

Až když teče krev, teprve pak se probouzíme ze spánku – i ze spánku politického a náboženského (potvrzuje se to i teď v Putinově válce na Ukrajině).
Učedníci a Nikodémové se po ukřižování Ježíše zděšeně „chytili za hlavu“ a řekli: „Ježíš měl ve všem pravdu“. Po vzkříšení řadě lidí došlo všechno ostatní a přijali Ježíšovu náboženskou reformu.

Někteří (nejen Šavel) ovšem dál zůstávali na oficiálním církevním postoji: „Ježíš byl buřič a svůdce“.
(To se podobně opakuje - i u některých „našich“ lidí - v současné válce: „Ukrajinci jsou vinni, provokovali Putina“.)

„Pouhé chození do kostela z nás Ježíšovy učedníky neudělá. Podobně z chození do garáže z nikoho neudělá auto“, řekl kdosi.

Po přečtení Pašijí není pro Ježíšovy učedníky těžké pojmenovat, kdo se zachoval jako vlk, kdo jako zmije, svině nebo vlk v rouchu beránčím. (Ježíš nás učí včas rozpoznávat smrtelně nebezpečné lidské šelmy a jak se jim bránit.)

Místo křížové cesty si můžeme pustit zprávy z Ukrajiny. Je nutné rozpoznat a přiznat si, co jsme zanedbali (ne každý je k tomu ochotný), jinak bude zlo dál a dál bobtnat, škodit a ničit.

Ježíš nás zve do kurzu sebeobrany proti zlu. Znovu o tomu budeme mluvit.

Do tíhy války a krutým příběhům zabíjených a znásilňovaných nechme mluvit biblické texty Velikonoc, především v příštích dvou týdnech. Mají nám co říci.

Bůh nám dal svobodu svých dcer a synů.
Vychovává a vede nás ke svobodě.
Ten, kdo by nepřál svobodu druhému, není svobody hoden. Slyšíme-li některé politiky: „Ukrajinci mají držet hubu a krok a neprovokovat Putina k válčení“, pokládáme taková slova za hyenismus.
Slovo boží nás vede k solidaritě.
Ježíš nám slouží, milosrdný Samaritán a řada biblických postav pomáhá lidem v nouzi. I pobožnost křížové cesty v postavě Veroniky a Šimona z Kyrény nás vede k účinné pomoci potřebným.

Připomínám, že Židé dodneška slaví Velikonoce jako svátek svobody a milosrdenství od Hospodina.  To je klíč k našemu slavení.

Jaký bude další týden na Ukrajině?
Válka vždy vypouští všechny nepředstavitelné běsy.
Putin nezná slitování a na nic se neohlíží, svátky nesvátky.
Hrozím se toho, aby Velký pátek nebyl pro Ukrajince ukřižováním.
Je zbabělé, že my, Evropané, necháváme Ukrajince vykrvácet?
Obstojí naše důvody před našimi potomky, před Bohem?  
Apoštol Tomáš řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ (pak nešel ani on, nechal se strachem ochromit).
Nám se ta ustrašenost může vymstít. Necháváme Putinovi prostor v revíru, který si osobuje pro sebe.
Ale nepodceňujme jeho prohlášení, že dojde až k nám. To bychom i my pak mohli zoufale prosit západní země, aby nám přišli na pomoc (nebylo by to poprvé).

Čekáme jen na zázrak.    

Snad alespoň Ukrajincům dojdou zbraně včas.

Bože, zhřešili jsme proti tobě a naším bratřím …

Děkujeme všem, kteří u nás pomáhají Ukrajinkám a jejich dětem. Pro ukrajinské chlapy je důležité, že jejich rodiny jsou u nás v bezpečí. 
To bude vdov …
[1] Na koních, velbloudech a slonech lze bojovat. Osel je chytrý, vytuší nebezpečí a nedá se zneužít.
Izraelsky král má být králem Pokoje, nesmí vést útočné války.

[2] Izraeli, povstanou-li proti tobě tvoji nepřátelé, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat. (Srv. Dt 28,7).

[3] Modlitba je setkáním ochotných k vzájemnému naslouchání.
Bůh k nám mluví s největší možnou přejícností. Ale tomu, který nechce naslouchat, změnit názor a své postoje, tomu, který se vzpírá Bohu, jeho dobré vůli a pomoci – takovému není pomoci.
Bůh k němu vyčerpal své možnosti. O takových Ježíš říká: „Za ně neprosím. Nic a nikdo s nimi nehne - rozuměj, ani Bůh.“
(„Zjevil jsem tvé jméno lidem… Učedníci tvoje slovo zachovali, poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Za svět neprosím - s neochotnými a zatvrzelými nikdo nehne.“ Srv. J 17,6-10)
S ďáblem a jeho partou nemůže hnout ani Bůh (nebude nám brát svobodu, kterou nám dal). Modlitba není manipulací.