5. neděle čtyřicetidenní

Nejsme přímo zasaženi válkou a můžeme pomáhat Ukrajincům. To nás posiluje proti pocitu bezmoci, strachu a beznaději. Děkujeme každému pomáhajícímu.
Třicet let děkujeme za svobodu. (Kdo ji nepřeje druhému, sám jí není hoden.)
Bible nás varuje před opakováním potopy. [1]
Všimněme si, že jí nebereme příliš vážně.
Není to hřích?

Z Ruska se vylévá válečné násilí, zmanipulované myšlení do nenávisti a lži.
Je nám zle už jen z reportáží, z fotografií a setkáním s vyděšenými Ukrajinkami.
Příběh potopy se opakuje a my jsme tomu nezabránili. Bláhově jsme si mysleli, že se zlo války nemůže opakovat.

První čtení mluví o pomoci boží těm, kteří padli do otroctví v Egyptě. Byli velice vděční za záchranu.
Nasloucháme-li takovýmto textům v době, kdy se nám dobře daří, zní nám boží slovo akademicky nebo jako odbytá stará historie.
Ale teď, když nám sedí válka za krkem a my se myšlení na ni nemůžeme zbavit, máme možnost biblické poselství objevit jako živé a zachraňující.
Osvobodit se z otroctví bylo ve starověku nemožné, otroci byli spoutáni i nábožensky (božstvo otrokářů „bylo“ silnější než božstva otroků).

Izaijáš říká: Hospodin vysvobodil Hebrejce z Egypta a ukazuje nám cestu.
To co není v lidských silách, může Bůh zvrátit (spolupracujeme-li s ním). 
Bůh provedl Izraelity Rákosovým mořem (zla) a zneškodnil nepřátelské vojsko. Z pouště nedobrých vztahů a neporozumění, kde lidé bloudí ve spalujícím žáru a kde strádají i zvířata, nás Hospodin vyvádí a nabízí nám živou vodu.  
Bůh nám stále nabízí svou pomoc. (Máme s ním dobré zkušenosti: Judejce vysvobodil z babylonského zajetí, …,  nás z komunistické nesvobody.)  
Osvobozují-li se lidé sami, mnoho lidí padne (vzpomeňme na světové války)  

Teď, když se bezradně rozhlížíme pod tlakem válečných hrůz, můžeme hlas boží pomoci zaslechnout. [2] 
S válkou jsme vůbec nepočítali. [3]

Naše války mají čím dál strašnější následky.
Ukrajinci místo práce na polích hájí holé životy. Jejich potraviny budou chybět i ve světě.
Rusové na Ukrajině zničili množství domů, nemocnic, továren, škol …

Za naším bohatstvím je pečlivá práce generací.
K našemu demokratickému a právnímu uspořádání (které ctí lidská práva, mezinárodní i místní smlouvy) jsme se také dopracovali po krvavých zkušenostech se zlem. A díky božímu požehnání - dodáváme někteří.)
Ale nutně potřebujeme znovu objevit vztah k Bohu Hospodáři, vtah k jeho darům (včetně země) a přijmout odpovědnost za život a za boží vyučování.
„Kde je tvůj bratr Ukrajinec?“, ptá se nás dnes Hospodin. (Srv. Gn 4,9) [4]
Vidíme, že i u nás dost lidí myslí jen na sebe, na své děti, na vlastní bohatství a bezpečnost a dochází nám, jak je důležité si pěstovat pečlivost myšlení a hledání pravdy.

Kdo je pro tebe autoritou? Ty a ti, kteří potvrzují tvé názory?
Nepatříme k těm, kteří tvrdí: „Každý má svou pravdu.“ Máme skvělého učitele, jehož autoritu a pravdivost jsme si dostatečně ověřili. Své názory a postoje si porovnáme s Ježíšem.
„Kdo důvěřuje Ježíšovi, není souzen. Kdo si neověřil jeho pravdivost, je již odsouzen, neboť nepřijal jméno jednorozeného Syna Božího.“ (Srv. J 3,18) 
Rádi nasloucháme těm, kteří nám osvětlují důležité věci, ale jejich názory si porovnáváme s  Božím slovem. Tak se chráníme před manipulací a zhloupnutím.

Je pravda, že jsme to opět zanedbali a teď se nám to mstí.

Vidíme, jak se v Rusku hrůzně uhnízdila lež a násilí.
Nejde jen o Putina, celé Rusko je nemocné, říkají i místní osobnosti.
Mnoho Rusů neumí kriticky přemýšlet. Pravoslaví je k tomu nevedlo.
Rusko se vydává za garanta křesťanských a civilizačních hodnot, o nás lže, a samo zvrhle jedná.
Za posledních sto let odešly nebo byly zlikvidovány miliony slušných Rusů. Země kulturně upadá.
I u nás potkáváme lidi, kteří propadli ruské propagandě. (Za války a za komunistů nám byl typ těchto lidí nebezpečný.)
Jsme odpovědní za hospodaření se slovy, které slyšíme nebo odmítáme, za jejich hodnověrnost, za hledání pravdy. [5] 
Denacifikace Němců byla dlouhým procesem. Podobně to bude s ruským fašismem.
Odkud přijdou misionáři ?

Každým dobrem budujeme boží království.
Každé zlo ale tuto stavbu ničí (i to, o kterém nikdo, kromě pachatele neví).
Každý náš dluh po sobě zanechává prázdné a nechráněné místo, které může obsadit zlo. [6]
Proto nás Ježíš učí prosit: „Otče, odpusť nám naše dluhy“. (Mt 6,12

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Modlitba Otče náš (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 23. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 5. neděle čtyřicetidenní (C) (Václav Vacek) 23. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 7. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)
V prázdném místě se snadno uchytne kdejaký plevel, dokonce jedovatý „jílek mámivý“, který je rozséván tím Zlým. (Srv. Mt 13,24-30.36-42)

Čtyřicetidenní příprava na Velikonoce nás zve k obrácení a nápravě. Spojíme se tentokráte s Bohem?

K druhému čtení.
Uvědomme si, v jakých okolnostech žil apoštol Pavel. Jako svobody milovném Izraelitovi mu vadilo, jak byl jeho národ pohanskými okupanty trápen a vysáván.
On sám ve fanatické náboženské nesnášenlivosti krvavě pronásledoval sektu nazaretského bludaře. Jeho prozření, že představení církve (synagogy) zavraždili Mesiáše a on sám stojí na špatné straně, s ním bytostně otřáslo. Byl zděšen. Když se mu dostalo milosti od Ježíše, naprosto se mu oddal.

K evangeliu.
Kdo objevil moudrost Písma, naslouchá mu s obdivem a vděčností.

Život, důstojnost člověka a svoboda jsou dary od Boha. Máme o ně pečovat a bránit sebe i druhé.
Víme, co znamená ponížení, znásilnění, zrada, otroctví, vražda, válka, genocida ...
Cesta obrany vůči zlu došla v Izraeli od krutých trestů až k Ježíšovu: „Miluj nepřítele“ (pokus se toho, který tě pokládá za nepřítele, získat na stranu dobra).  

Díváme se na cestu Izraele v boží škole. Když se Izrael nechal Duchem božím vést, došel k novým výšinám.
Připomenu nám známé případy.
-       Moábec ani v desátém pokolení nesmí konvertovat do božího lidu Izraele. [7]
Ale moábská Rút byla přijata Boázem, Noemi, staršími lidu a ženami - protože celým svým srdcem přijala Hospodina.
(Stala se pak babičkou Davida a prabábou Ježíše.)
-         Trest: „Oko za oko, rána za ránu …“, byl velikým pokrokem proti bezbřehé krevní mstě, [8]
ale Izraelité - vedeni Duchem božím - brzy došli k možnosti náhrady poškozené straně výkupným. [9]
Tak jsme dovedeni k možnosti ustoupit od trestu smrti.
(Vzpomeňme na boží milosrdenství prokázané Kainovi – času k nápravě (bratrovražda v knize Genesis je typem stále se opakujících vražd a válek.)

-         Ježíšův zásah proti ukamenování ženy je dalším pokrokem proti násilí a tvrdým trestům. Je projevem milosrdenství k provinilci.

Podrobně jsme si všímali Ježíšova geniálního usvědčení těch nenávistných chlapů s kameny v rukou.
(Římané zakázali Židům vynášet trest smrti a popravovat, ale ledaskde docházelo ke kamenování „načerno“.)
Chlapi si často pokrytecky zchlazovali žáhu nenávisti na ženách.
Dodneška i v církvi pohrdání ženami trvá … [10]
Každý si můžeme zkontrolovat, nakolik jsme se nechali nebo nenechali vzdělat Ježíšovými názory a jeho postoji.

Nepřehlédněme ale, že zatvrzelé teroristy nepředělá ani Bůh (respektuje jejich svobodu). Takové je třeba zbavit jejich moci.
Chlapi, kteří chtěli kamenovat ženu, kterou přistihli při cizoložství, Ježíš odzbrojil tím, že je chytře usvědčil z jejich podlosti a zločinnosti.

Znovu a znovu připomínám, že ani Ježíš nezabránil válce židů s Římany v 1. století, ani dalším válkám mezi pokřtěnými v dalších stoletích (včetně války na Ukrajině). Nezabránil ani rozpadu milionů manželství. Nezabránil rozchodům s našimi nejbližšími. Proč? Protože se řídíme svým „rozumem“ a na Boha nedbáme.

Svobodu zneužili i padlí andělé, ale máme snižovat zlo na co nejmenší množství.

Bůh, stejně jako Ježíš, nás především vedou k budování dobrých vztahů, k životu v pokoji (šalom), k stavbě božího království.
Bůh k nám k tomu nabízí svou pomoc.

Bůh nás učí, pracovat, spravedlivě, odpovědně žít a slavit. Zve nás ke slavení Velikonočních svátků.
Umění slavit je krásné, nelitujeme pracnost přípravy na slavení. Máme co slavit.
Pátá kniha Mojžíšova nás povzbuzuje:
Hospodin nám říká: „Máte zkušenosti s mou láskou, věrností a péčí. Také se svou nevěrou vůči mně. Víte, že se ke mně můžete navrátit. Znáte mé přísliby.
Když si má slova vezmeš k srdci a navrátíš se k Hospodinu a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes kladu na srdce, změní Hospodin, tvůj úděl, slituje se nad tebou … Obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. Budeš opět poslouchat Hospodina a dodržovat všechny jeho pokyny. A Hospodin, ti dá nadbytek všeho.
Tato moje slova nejsou pro tebe ani nepochopitelná, ani vzdálená. Jsou ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci. Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu.                                                                                                              (Srv. Dt 30,1-20)  

---

[1] Příběhy o selhání v ráji, bratrovraždě, potopě a stavění města bez Boha jsou typy stále se opakujících strašných hříchů.

[2] Náš západní svět zabředl do dychtění po bohatství a požitky. Ty se pro nás staly důležitější víc než morálka a svědomí.
Drancujeme životní prostředí a málo budujeme vztahy k blízkým i vzdáleným. Teď opět vidíme, že podceňujeme zlo, a jak je nebezpečné žít ve vlastním světě a nebudovat si odpovědnost za celek.
Po desetiletí nám komunisté vtloukali do hlavy, že náboženství je opiem lidu a končí.
My sami jsme své křesťanství v mnohém zúžili na uspokojování náboženských potřeb.
Když politický tlak na nás přestal, začali jsme šilhat po blahobytu církve (znovu jsme investovali do „kamení“ místo do lidí). Ve společnosti náš hlas nebyl téměř slyšet, konzervativně jsme hájili jen historická privilegia a nepěstovali prorocké poslání (hájit boží čest, důstojnost člověka a jeho svobodu).
Izraelité (i naši předkové) věděli, že Hospodin je Tvůrcem světa. Věděli, že je Bůh nevysadil na nehostinném ostrově, ale dal jim krásou zemi. I dobré počasí bylo pro Izraelity projevem boží péče.
My jsme s vědou oddělili „stroj světa“ od boží vlády. (Zapomněli jsme, že celá úžasná inteligentní existence kosmu a přírodní zákony pocházejí od Stvořitele?)

[3] Jednou se opět učedníci těšili z krásy jeruzalémské svatyně (chrámu), ale Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, nezůstane tu kámen na kameni …
Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.
Povstane národ proti národu …
Bude to opět, jako před potopou, hodovali a pili, ženili se a vdávaly …, až přišla potopa (zla) a zachvátila všecky.
Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
Bděte tedy!    (Srv. Mt 24,1n)   

[4] Lidé, kteří se nevzdělávají u Hospodina (i někteří kosteloví lidé), tuto otázku odmítají. 

[5] Do smrti mám být ponořen, a jak je mi úzko, dokud se to nenaplní!
Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.
Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: `Přijde déšť´ - bývá tak;  a vane-li jižní vítr, říkáte: `Bude vedro´ - a bývá.
Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?  Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?“ (L 12,50-57)

[6] Kdo je trochu vzdělán v Písmu, může si k tomu porovnat Ježíšova slova: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením." (Mt 12,43-45)
[7] Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění, za to že vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou na cestě, když jste táhli z Egypta, a že Moáb najal proti tobě Bileáma, syna Beórova, aby ti zlořečil. Ale Hospodin, tvůj Bůh, nechtěl Bileáma slyšet. Proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval. Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich. (Dt 23,4-7)

[8] Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu.
Když býk potrká muže nebo ženu, takže zemřou, musí být býk ukamenován a jeho maso se nesmí jíst; majitel býka však bude bez viny. Jestliže však jde o býka trkavého již od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho, a býk usmrtí muže nebo ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel zemře. (Ex 21,24-25.28-29)

[9] Izraelité si brzy všimli, že pachatel nemusí mít stoprocentní vinu. I nám je to zřejmé, víme, že pachatel může být ovlivněn špatnou výchovou a dalšími špatnými okolnostmi. To mohou být polehčující okolnosti.

[10] To bylo strašných a povrchních řečí ohledně Istambulské smlouvy.
Všímám si, že ti, co proti ní vystupovali, se nezastávají žen v domácím násilí a v útocích proti nim. (Znásilněných bylo v ČR podle kvalifikovaných průzkumů zhruba 11 % žen. Přibližně polovině z nich se to přihodilo dokonce opakovaně.)