3. neděle čtyřicetidenní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 12,47-48 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 3,1-8a.13-15; 1 Kor 10,1-12; L 13,1-9
Datum: 20. 3. 2022
K prvnímu čtení.
Mojžíš mohl na dvoře faraóna udělat závratnou kariéru. [1]
Až po čtyřiceti letech v cizině jej Hospodin jmenoval svým velvyslancem v Egyptě.

Před řadou let jsme spolu začali mluvit o zjevení božího „Jména“: „Vždy jsem pro tebe byl, jsem a budu TÁTOUMÁMOU, MILUJÍCÍ NÁRUČÍ, ŽENICHEM, MANŽELEM …“
Bůh slouží nám, ne my jemu. To je jedinečné a převratné!

K druhému čtení.
Text používá několik obrazů:   oblak, ve kterém se může člověk setkat s Hospodinem,
zázračné vysvobození z moře (zla),
slovo boží je duchovní výživou (pokrm a nápoj).
To vše nám je nabízeno zadarmo.

K evangeliu.
Před týdnem jsme promýšleli příčinu spánku apoštolů u závratného setkání apoštolů s Mojžíšem a Eliášem.
Apoštolové podcenili Ježíšova prorocká slova, když mluvil o vraždě Mesiáše. Podcenili jeho slova varující před zkázou Jeruzaléma.
Podobně jsme na něj nedali, když mluvil o válkách a jejich příčinách, které pak v dějinách přišly.
Proroci a proroctví jsou pro nás velikým darem, pokud na ně dáme. Proroctví není věštbou, které se nedá zabránit. Proroctví je varováním Boha před neštěstím, kterému se dá zabránit.
Jenže my nechceme tato varování před neštěstím slyšet, přestože je slovem od Boha.

Až když nás neštěstí postihne, krutě se obnaží, co jsme podcenili.
Často se ukáže, že strom, který padl na dům nebo na člověka, byl nemocný, vyhnilý. O nebezpečí jeho pádu jsme nevěděli. Znalec stromů by nás asi včas varoval, ale nikdo takového člověka ke stromu nepřizval.
Před zemětřesením nás už odborníci umějí včas varovat. Ale např. o tajfunu, který loni poničil obce na jižní Moravě, nikdo dopředu nemohl vědět.

Ježíšovi učedníci nechtěli slyšet, že Mesiáše ukřižují jejich náboženští vůdci.
Nechtěli slyšet, že jejich krásné město – nevěsta Hospodina – padne.
Nechtěli slyšet, že osmý div světa – Jeruzalémská svatyně – bude rozmetána.
Apoštolové pospávali na „hoře proměnění“, dokonce i v Getsemanech pár minut před zatčením Ježíše. Nechtěli slyšet, co jim jejich milovaný Učitel říkal a co je učil.
Hitler ve svém spise Mein Kampf popsal své plány (v Německu spis před válkou vyšel v nákladu 10 miliónu kusů), ale nikdo to nechtěl slyšet.
Putin otevřeně mluvil o svých plánech, ale my jsme to nechtěli slyšet. [2]
Pěkně se nám spalo na polštáři blahobytu.

Apoštoly probudila až prolitá krev Ježíše. Až pak si vyčítali: „Proč jsme na Ježíše nedali? Proč jsme neposlouchali, co říká? Proč jsme se neptali, zda se dá proti těm neštěstím něco dělat?
Ježíš měl ve všem pravdu (i s kokrháním kohouta)“.
Ježíšovi se podařilo zachránit své učedníky při válce Židů s Římany, poslechli Ježíše a včas z Jeruzaléma utekli. (Naopak mnoho Židů uteklo do Jeruzaléma, dali na církevní představitele, kteří tvrdili, že je hradby svatého města uchrání a mesiáš je zachrání).

Ale vraťme se k dnešním slovům evangelia.
Krutý Pilát poslal do jeruzalémské svatyně své vojáky v civilu a s dýkami pod šatem. Ti se na nádvoří pohanů vmísili mezi poutníky (právě tam byli Galilejci) a řadu z nich povraždili.
Judejci se povyšovali nad Galilejce. Ježíše měli také za podřadného Galilejce a ironicky mu předhodili Pilátův masakr jako „boží trest“ za „bezbožnost“ Galileců.
Ježíš toto primitivní obvinění Galilejců hned odmítl připomenutím neštěstí v samotném Jeruzalémě …

„Zřícení věže v Siloe má svou příčinu a viníka“, říká Ježíš „někdo zanedbal péči o její technický stav.
Jaká je příčina římské okupace Svaté země (a teroristického útoku v Jeruzalémě)?  
Kdo je viníkem?“

„Platí, nebo neplatí Smlouva Hospodina se svým milovaným lidem o boží pomoci a ochraně proti nepřátelům?“ ptá se Ježíš. [3]  
„Vzdáli jste se od Hospodina! Nedodržujete jeho Smlouvu, život s Hospodinem (svou zbožnost) jste svévolně pokřivili podle svého mínění.
Opakuji: obraťte se, navraťte se k Bohu a změňte svůj život podle Smlouvy, kterou jste nadšeně přijali a několikráte ji znovu obnovili. Přilnout k Hospodinu není těžké a je to velice výhodné.
 
V porušeném světě nemůžete být bez Hospodina požehnáním pro své děti.
Bez Boha nemůžete obstát proti zlu.
Bez Boha zahynete podobně jako pobití galilejští poutníci nebo jeruzalémci pod zdivem zřícené věže.“ –Ježíš vše vysvětloval. Varoval Izraelity. Tak varuje i nás.
 
I my máme (nejen z válečné hrůzy) z úcty k Bohu a vděčnosti za jeho přízeň hledat příčinu současné války a obrátit se k Bohu.  
 
Co znamenají Ježíšova slova: „Jestli se neobrátíte, podobně zahynete“?

Naše veliká pomoc Ukrajincům nás ctí. [4]
Ale neobjevíme-li příčiny našeho selhání na udržení míru na Ukrajině, hrozí nám další války!

Víte, že jsem vícekrát mluvil o chybějícím biblickém pohledu na řadu selhání nás, křesťanů, ve 20. století. [5]
Na začátku 1. i 2. světové války nikdo netušil, jak daleko zlo dojde. Podobně nevíme, kam dojde Putin. Přesto je důležité o tom nebezpečí společně mluvit, hledat příčiny, podíl své viny a nápravu.

Ustrnuli jsme ve své podivné a zkostnatělé zbožnosti, spali jsme na polštáři blahobytu a ignorovali jsme svěřené prorocké poslání – bdít nad spravedlností a nespravedlností světa. [6]

Němci, kteří se nestavěli proti Hitlerovi, měli podíl viny na světové válce. Dnes mají svůj podíl na válce s Ukrajinou Rusové, nestavějící se proti Putinovi.
Všichni jsme povinni hledat pravdivé informace a tříbit si rozlišování pravdy od lži.
Naši rodiče měli před válkou jen rozhlasové vysílání a noviny a v Hitlerovi rozpoznali zločince.

Ruští vojáci nahnaní proti Ukrajincům jsou v podobné pozici, jako naši předkové v 1. světové válce. Katolické, apoštolské Veličenstvo poslalo naše drahé jako zabijáky proti nevinným otcům rodin.
V r. 1969 jsem se ocitl v podobné situaci) byl jsem s ostatními tankisty poslán do Prahy zakročit proti „kontrarevoluci řízenou Američany“ (tak nám komunistická propaganda vymývala mozky).  
Putin patří mezi lidské zrůdy, nemilosrdně zabíjející děti, ženy a nemocné.   

I naši přední náboženští vůdci nás strašili muslimy a homosexuály a neviděli (nebo nechtěli vidět vrahy v Rusku a dalších diktaturách). Před válkou katoličtí hlasatelé zuřivě brojili proti zednářům a nacisté jim proklouzli ne mezi prsty, ale mezi nohama.

Nevíme, jak to na Ukrajině dopadne, ale jestli ten, kdo nebrání slabšího, vede řeči, že by slabší měl v tom a v tom ustoupit, je to přizdisráč. Když západní politici obětovali světovému míru Československo, Polsko a Alsasko, bylo to pro nás nepřijatelné. Neponižujme Ukrajince podlou radou, aby ustoupili.
Svoboda má velkou hodnotu a je třeba o ní pečovat, bojovat za ni a udržovat si ji.

Zbožní šíří výzvu k modlitbám za Rusy a Ukrajince. Co od modlitby čekáme? [7]

Rozeznat naše politické chyby (Západu) a pojmenovat je není těžké.
Na druhých snadno vidíme jejich selhání.

Říci dnes v Čechách o Putinovi, že je válečný zločinec, pro nás není nebezpečné. Prohlásit, že moskevský patriarcha Kirill je Putinův velký kolaborant, je u nás snadné. Ale každý máme zkoumat sebe, a rozpoznat své selhání Ježíšova učedníka.

Vyznávání svých vin na začátku bohoslužby, žehnat Ukrajincům a modlit se za mír nás nic nestojí (máme rozpoznat, zda je to účinné.) [8]
Ale rozpoznávat, že se vzdalujeme od Hospodina a nedáme na Ježíšova varování a jeho vyučování, jsme se dosud nenaučili.

Emauzští učedníci po ukřižování Ježíše odešli z Jeruzaléma. Před „pocestným“ poctivě přiznali: „My už ničemu nerozumíme“ (před tím Ježíše překřikovali: „Ježíši Kriste, ty ničemu nerozumíš …“).
Zdalipak my nad záběry rozbité Ukrajiny, nad mrtvými a zmrzačenými Ukrajinci – my, kteří jsme se sebejistě vydávali na odborníky „na Boha“ a připisovali si zásluhy o nebe za naše modlitby a oběti – zdalipak konečně zmlkneme, přestaneme druhým dávat „hraběcí rady“ a začneme znovu zkoumat, co si o nás myslí Bůh.
Jakou cestu k nápravě sebe, a pak světa okolo pro nás, Bůh má?

Zdalipak se Ježíšovi podaří nás zachránit? Zdalipak na něj dáme?

S kterými křesťany o tom můžeme mluvit? 
[1] Mojžíš, adoptovaný egyptskou princeznou, vystudoval egyptskou Sorbonu pro faraonovy prince. Otevřela se mu cesta k vysokému postavení. Ale Mojžíš si zachoval charakter a soucit s ponižovanými a ubíjenými. Skončil jako emigrant v cizí zemi coby pasák koz a ovcí. (Zakusil i trpkost z nevděčnosti od vlastních lidí.)
[2] Pan prezident, chytrý člověk, prognostik, šikovný politik a vrchní velitel ozbrojených sil těsně před Putinovým napadením Ukrajiny tvrdil, že se nic takového nemůže stát a že zpravodajské služby jsou čučkaři. Pak kardinál – který se pokládá za historika, vydává se za politologa, má nejvyšší kněžské svěcení a přijal prorockou službu Ježíšova učedníka, člověk, který by měl umět spolupracovat s Duchem Božím a určitě není hloupý, by mohl umět v Putinovi rozpoznat nebezpečnou šelmu – ale pan kardinál nás před Putinem nevaroval …
(My, obyčejní lidé, jsme se Putina báli.)

[3] Několik málo ukázek:
Budeš-li opravdově poslouchat Hospodina, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země.
A spočinou na tobě všechna tato požehnání …
Povstanou-li proti tobě nepřátelé, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou a sedmi cestami budou před tebou utíkat. Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat pokyny Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval. Jestliže nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení … (Srv. Dt 28,1-15)  
Když se navrátíš se k Hospodinu,  slituje se nad tebou. Předložil jsem ti život a dobro i smrt a zlo. Vyvol si život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, poslouchal ho a přimkl se k němu. (Srv. Dt 30,1-20)

[4] Pomáháme-li potřebným, patříme mezi hodné lidi (kterým Ježíš řekne: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Byl jsem v nouzi a vy jste se mě ujali.“ /Mt 25,31n)
Ale na to nemusíme být Ježíšovými učedníky. Jestliže užíváme výhod Ježíšových spolupracovníků, poctivě přijímáme Ježíšovo poslání zachraňovat potřebné.   
„Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Mt 25,29)  
„Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ (L 12,48)  

[5] Písmo nám odkrývá příčiny zotročení Izraele.
(Josef Kordík napočítal, že Jeruzalém - město šalomu - bylo v historii nejméně osmnáctkrát dobito nepřáteli.)
Bible nám poskytuje návod, jak máme konat nápravu po selhání božího lidu.
Nehemiáš a Ezdráš provedli navrátilce z babylonského vyhnanství nápravou - čtením Písma, jeho překladem do lidové řeči, aby lidé mohli reagovat (plakali a naříkali: „Na tyto pokyny Hospodinovy jsme zapomněli, to a to jsme neposlechli, našeho dědečka zabili, mé těhotné tetě rozpárali břicho …“).
Naříkám, že my, křesťané, jsme tuto „Nehemiášskou“ nápravu nepřijali za svou. (Náprava je správné slovo – místo zavádějícího pojmu „pokání“.)
Církev sice hlásá, že je z podstaty „stále se reformující“, ale v řadě velice závažných tragedií posledních sto let nikdy takovouto reflexi z náboženské pýchy nepodnikla. (Někteří z posledních papežů uznali sice historické chyby spíše jednotlivců, ale stále držíme svou „neomylnost“ naší instituce.
Nepoznáme-li příčiny své náboženské chyby, které vedly k této evropské válce a nenapravíme-li se v učednictví Ježíše, můžeme v budoucnu čekat další války.

[6] Střezte se lživých proroků (přicházejí k vám v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´ (Mt 7,15-23)

[7] Dostala se k vám báchorka, jak modlitby za války ukončily bombardování Anglie (historiky prosím, aby mě poučili)?
Modlil se snad Ježíš málo za Jeruzalém, za Kaifáše, Heroda, Piláta, za Jidáše, za apoštoly? Modlila se Ježíšova matka málo?
Kdo se za války modlil úpěnlivěji než židé v plynových komorách? Nedočkali se naplnění poslední naděje v „sílu modlitby“. Nebyly ani bombardovány koleje do koncentráků ...
Máme odvahu si to přiznat?
Řada židů se rozvedla s Hospodinem ...
Jiní upřímně i v posledních chvílích navzdory všemu s věrností recitovali modlitbu: „Slyš, Izraeli …“, ale té modlitbě neporozuměli, neuvědomili si, že před tím léta Hospodinu nenaslouchali pečlivě. Byli zavraždění v nepředstavitelném ponížení a s bezedným zármutkem, neboť nerozumět si s Bohem je drtivě těžké. 
Stále mnoho lidí pokládá modlitbu za magickou praktiku, která má pohnout s Bohem a skrze něj s člověkem.

[8] Před časem jsme zkoumali smysl Ježíšových slov: „Otče, prosím tě za své učedníky, ale za svět tě neprosím. (Srv. J 17,9)