6. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Jer 17,5-8; 1 Kor 15,12.16-20; L 6,17.20-26
Datum: 13. 2. 2022
Je rozdíl mezi spoléháním na lidské možnosti a na přízeň milujícího Boha, říká Jeremiáš.

Izrael s obdivem a vděčností přijal od Hospodina jeho nabídku jedinečné Smlouvy o přátelství mezi Bohem a lidmi.

V evangeliu čteme esenci Ježíšova učení. [1]

Porozumění tomuto Ježíšovu slovu je v naší církvi zanedbané. Máme je za přehnané a nepoužitelné pro život.

Ale možná teď – v hrozbě otevřené války na Ukrajině – budeme otevření Ježíšovým pokynům.

Vzpomínáte, kdy Izraelité ocenili moudrá pravidla k dobrému soužití, od Hospodina? Poprvé po vysvobození z Egypta, podruhé po návratu z babylonského otroctví.

V obou případech měli v čerstvé paměti všechnu trpkost otrockého života a přiznávali si svůj podíl viny na tom neštěstí. „Nouze naučila Dalibora housti.“   

My jsme si dlouhá léta nedovedli představit, že bychom ještě mohli zažít válku (tu poslední si pamatují už jen nejstarší občané), ale s řadou neštěstí máme hořké zkušenosti. Potkávají nás nemoci, spory s druhými, rozpady manželství, rodiny, přátelství a další nouze. Poctivě přiznáme, že máme svůj podíl na zlu okolo nás. Nouze nás odedávna nutí k hledání jak zlu předcházet.

Vedeme doma debaty i o míře Putinovy agrese.

Jsou-li děti svědky našich debat v rodině, mohou se ledacos cenného naučit. Doma a v kostele mohou získat to, co se ve škole neučí. Vyprávěné příběhy našich milovaných předků je můžou více oslovit než školní výuka dějepisu nebo občanské nauky. [2]

Nikdy jsem se nedíval na televizní seriály, až teď na izraelský seriál „Fauda“.

Izrael žije od r. 1948 ve válečném stavu. Mezi válkami čelí teroristickým útokům především na civilní obyvatele. Zmíněný snímek ukazuje nekonečný kolotoč násilí. Na obou stranách zabitý příbuzný nebo bratr v boji vyvolává další mstu.

Fandím „naší straně“, tečou mně slzy nad nevinnými oběťmi, a děsím se toho, co se stává z bojovníků. Vyhlížíme další díl. Existuje nějaké řešení?

Zajímá nás, jaké řešení nabízí Ježíš?

Nebyl snílek. Připomenu, v jakých politických poměrech žil? [3]

Co umíme o Ježíši říci?

Ježíš je nejvěrnějším Izraelitou a Synem božím.

Je věrným synem Tóry a vykladačem jejího učení.

(Tóra je darem, je učením lásky, není „přikázáním“, není „Zákonem“.)

Z lásky nám byla Tóra Bohem dána. Svobodně a s láskou ji dodržujeme.  

Přijali jsme modlitbu:

„Nekonečnou láskou nás, Bože, miluješ a učíš nás své moudrosti. Když uléháme i když vstáváme, promýšlíme tvé pokyny a mluvíme o nich. Radujeme se z tvých slov a tvé moudrosti.“ 

„Jho Tóry“ je sladké a nadlehčuje nám životní břemena. (Jho je pomůcka, ulehčující práci.)

Otrocké „jho“ je nepřiměřené, dře a ničí člověka. (Srv. Oz 11,4; Mt 11,2)

S čím Ježíš přichází?

Souhlasíme s tím, že jeho evangelium je dalším radostným poselstvím o Boží lásce a Bohem darované svobodě člověku?

(Už staří rabíni pracovali s poselstvím Tóry.

Písmo je víc než vytištěná, napsaná slova. Není konzervou, ale živou Boží moudrostí. S božím Duchem má každá generace s Písmem pracovat.)

Ježíš vykládá nově smysl slova božího a učí v jeho Duchu.

Proč nám Ježíšovo „horské učení“ zůstává vzdálené a proč se neptáme po jeho smyslu? [4]

Úctyhodní rabíni tvrdí, že v „horské řeči“ není nic nového, co je už uvedeno v Tóře.

Proč my v našich překladech „horského kázání“ stále opisujeme staré chyby?

Ježíš nikdy nemohl říci: „bylo řečeno: ,budeš nenávidět nepřítele svého´“ (Mt 5,43) To nikde v Bibli nenajdeme. Proč pomlouváme židy, nehájíme Bibli a Ježíše?

Proč se Ježíšovými slovy neřídíme? (Vedeme dlouhé modlitby, neusmiřujeme se ve sporech podle Ježíšových pokynů o smíření před bohoslužbou, nařizujeme přísahy …) Nezajímáme se o smysl Ježíšových slov. Nejsme jeho učedníky, zpovídáme se jen podle Desatera.

Ten, kdo má zájem porozumět, se může znovu zaposlouchat do Ježíšova „horského učení“ - řekl jsem nouze v nebezpečí války, nám k tomu může napomoci.  

Přinejmenším v soužití s nejbližšími. Často ani nejbližší lidé stejné víry nepřistoupí na Ježíšovo řešení. [5]

I my jsme církev, patříme do božího lidu. Je na každém, zda Ježíši porozumíme, abychom mohli posoudit použitelnost jeho učení.

Zkuste si poznamenat své otázky.  

V neděli 13.2. nebudu sloužit v Mistrovicích, ale každý čtvrtek v 19 hod. se můžete zúčastnit naší biblické hodina on-line (mohu vám poslat odkaz). Zkusíme více „horské řeči“ porozumět.

Příští neděli si něco povíme k dalšímu textu Ježíšova učení. 

Mějme na paměti, že Bůh nás velice obdarovává. Nemusíme brát jen ze svého (srv. Mt 25,23-26)

Je-li Bůh milosrdný, můžeme z jeho milosrdenství mnoho přijmout do svého způsobu jednání. Žebráky se nastaneme.

Ať se vám daří pokládat dobré otázky.

[1] U Matouše je Ježíšovo vyučování umístěno „na hoře“, Ježíš přichází se svým učením jako nový Mojžíš. U Lukáše Ježíš káže „na rovině“ - učedníci poslechli výzvu Jana Baptisty a připravují Mesiáši cestu - aby se k nim dostal (srv. L 3,4-6), učedníci tedy učinili, co měli. (Říkali jsme si, že pahorky i propastmi nejsou naše hříchy, ale povýšenost: „Já vím, jak to je správně“, lenost k hledání pokroku a neochota se měnit. Nesnášíme toho, kdo mluví o Bohu jinak než my, nehledáme Pravdu boží a povrchně se řídíme svými sympatiemi a nesympatiemi.)

Matoušova slova jsou bohatší, má význam vycházet z nich a pak si k nim přidat Lukášovskou verzi.

[2] I my jsme se ptali:

Čím se naši předkové živili za Rakouska? Kolik peněz si vydělali za den a co si za to mohli koupit? Kolik měli oblečení a bot, čím se bavili? Měli nějaké hračky, na co si hráli?

Jak jim změnila život 1. světová válka?

Jak se jim žilo v první republice? Čím byli? (Kdo trpěl nouzí?)

Báli se před válkou Hitlera?

Jak se žilo v Sudetech? (Letohrad je u Sudet.)

(Někteří naši současníci neumí srovnat zabrání Sudet a Krymu.)

Jak vaši drazí prožívali 2. válku?

(Češi všechny zbraně odevzdali Hitlerovi. Naši lidé v Protektorátě pracovali ve zbrojovkách pro Němce. Osvobození jsme čekali od druhých. Kolik procent Čechů odešlo za hranice bojovat?)

Máme mezi předky nějaké hrdiny?

Jak naši žili v 50. letech?

(Jaké poměry byli v komunistických lágrech? Jaké na povinné vojně?) 

Co si naši předkové mysleli o Pražském jaru? Jak prošli normalizací? 

Co nám nedovolovala politická nesvoboda komunistického režimu?

Drželo nás něco nad vodou?

Všímáme si pokroku, ke kterému přispěla naše židokřesťanská kultura. Kdy byla zavedena osmihodinová práce, zdravotní pojištění, starobní důchod, placená „mateřská dovolená“, volební právo žen? … (Kteří politici u nás více mysleli na potřebné, křesťanští nebo socialističtí?)

Jak zkušenosti své a svých předků předáváme dětem a vnukům?

Jak bych se chtěl zachovat za války? Jako bojovník, zachránce?

[3] Řím měl chytrou okupační strategii k drancování svých kolonií. Císař z povolné „šlechty“ ustanovil místní vládce a kněžstvo. Proslulý „pax romana“ byl tyranii pro přemožené. Vysával u nich krev, ale tak, aby úplně nevykrváceli. Jedenáct různých daní, cel a poplatků vymáhali Římané od Izraelitů. Svévole, teror, strach, korupce, ponižování. Vydírání i skrze místní kolaboranty. (Našel-li se u Izraelity meč, byl pokládán za vzbouřeného otroka a byl ukřižován.)

Judeici – jako boží lid a horský národ měli svou hrdost a bojovnost. Nad svým ponížením skřípali zuby a vyhlíželi krále osvoboditele, přislíbeného Hospodinem.

Ježíše nepřijali … Na konec se přidali k falešnému mesiáši v povstání proti Římanům a byli strašně zmasakrováni …

[4] M. Luther prohlásil: „Horské kázání netahejte na radnici, podle něho nelze spravovat město“.

K. Marx se nás ptá: „Neusvědčuje vaše jednání ze lži vaši teorii? Nastavujete svou pravou tvář, když vás někdo uhodí do levé tváře, nebo ženete útočníka k soudu? Ale to vám přece evangelium zapovídá?

Ale M. Gándhí svědčí: „Ježíšovo poselství, jak mu rozumím, je obsaženo v kázání na hoře. Pro toto kázání jsem si Ježíše oblíbil.“ (Ježíšovou metodou nenásilní osvobodit Indii z kolonialismu.) 

[5] Říkáme si, že křesťanské manželství nastává tam, kde oba partneři přijali Ježíše za svého Učitele a Mistra Přítele a řídí se jeho pokyny. Pak mezi nimi nastává boží království. (Pouhý křest a svatba v kostele nás nezachrání.)