4. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 4,28-30 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 1,4-5.17-19; 1 Kor 12,31-13,13; L 4,21-30
Datum: 30. 1. 2022
Třicet let žijeme v nejlepší době (současné zdražení přežijeme). Ocenit to dobré ze života před Hospodinem je víc než jen spravedlivé, je to projevem vděčnosti Ale život nám klade i jiné a závažné otázky.
Jsou dva druhy kazatelů: Ti první nic od lidí nevyžadují, jen je chválí. Druzí říkají i to, co lidé slyší neradi a sami se trápí tím, co hlásají. 

Proroci nám zprostředkovali, předali milostnou řeč Hospodina, ale také nás varují před nebezpečím. Jeremiáše nazývali prorokem zkázy, protože před zkázou (včas) varoval, aby jí zabránil. (Nepřehlédněme, že Izraelité nebyli nevinní, před babylonskou deportací se velice nemilosrdně choval ke slabším.) Ale Jeremiáš byl také prorokem útěchy, když pak Izraelity v zajetí těšil.
Ovšem upozorňovat nás na naše selhávání, je nebezpečné, ten, kdo se toho odváží, toho tvrdě pronásledujeme. Téměř nikdo mu nenasloucháme, máme jiné zájmy. [1]
V čase úzkosti se ale ptáme, kdo za naši nouzi může?  
V  nouzi kdekdo obviňujeme Boha, že na nás dopouští zvěrstva. Někteří rychle soudí …
Ale i bohabojní se pokorou ptají: „Co dělají naši svatí v nebi? Nejsou našimi ochránci a přímluvci? Proč nezatřesou božím trůnem a nezalejí ho svými slzami?“
Židé se po tisíciletí zoufale ptají: „Proč Mesiáš otálí se svým příchodem? Dostali jsme příslib, že ve světě prosadí mír.“ [2]
Takové události a otázky nám pomáhají k hledání lepšího, přesnějšího poznání o Bohu. Je pro nás mučivé nerozumět si s milujícím a milovaným.

V evangeliu čteme, jak Mesiáš dopadl mezi svými. - Přijměme tu událost jako nastavené zrcadlo nám. Jestli židé ve svých dějinách zamordovali tisíce lidí, muslimové statisíce, my křesťané desítky miliónů.
Je to pravda?  

Ježíšovi současníci se těšili na „Milostivé léto Hospodinovo“.
„Bůh nám přichází na pomoc.: Nadšenci volali: „Už je to tady!!“
Ježíš je Učitel: „Slovo boží nás učí hledat příčiny selhání našich otců, abychom je neopakovali. A každá generace má hledat a přiznat si příčiny svých selhání.
Proč byla Eliášem zachráněna jen pohanská žena a její syn? Proč byl Elizeem uzdraven z malomocenství jen nejvyšší generál vojska našich odvěkých nepřátel?“ Takové otázky nemáme rádi. Takové kazatele likvidujeme!
Ježíš se ptal dál: „Proč nás dnes ovládají Římané? Co je toho příčíčinou? Hospodin nám přece slíbil ochranu před nepřáteli – budeme-li dodržovat jeho manželskou smlouvu. Tu jsme nadšeně přivítali a slíbili, že podle ní budeme žít a jednat.
Naši otcové pronásledovali Hospodinovy proroky. Přijmete vy proroka? Myslíte si, že přijmete Mesiáše?
Všimli jste si Eliášovy modlitby: ,Hospodine, vezmi si můj život, nejsem lepší než moji otcové´. (Srv.1 Kr 19,4) Co na tu modlitbu říkáte?“

Jak jsme v těchto otázkách pokročili my, Ježíšovi učedníci v 21. století?
Kdo jsme za takové otázky vděčni, a kdo před nimi utíkáme? [3]
Jakou nápravu světa připravujeme my? 
Víme, že Bůh z našeho světa nenávist neodstraňuje. (Nepodařilo se mu to ani v církvi.)
Nenávist nám Bůh nedal. Bojovat proti ní je naším úkolem (zříkat se nenávisti máme především sami v sobě). Bůh nám k tomu nabízí svou velikou pomoc. [4]

Vzpomínáte, jak jsme za minulého režimu v samizdatu četli Solženicinův text „Nežít se lží“?
Nelhat, být pravdivý, je ctností. Ale hájit pravdu je ještě vyšším postojem.
„Nauč se zacházet s pravdou“, říká Písmo.
Co to pro nás znamená?
Vyžadujeme-li pravdivost od druhých vůči sobě, pak přijímáme, odpovědnost pravdu bránit i pro druhé.

Zavedli jsme „Červenou středu“, upozorňujeme na pronásledování křesťanů. To není špatné, ale nechceme mlčet k zabíjení jiných lidí, jsou také božími dětmi.
Jsme vděční naším politikům, že se staví za Ukrajince.
Jsme rádi, že naši politici (ani žádný český prelát) nepojedou na olympiádu do Číny.
U nás už nikoho nekřižujeme, ale i v církvi jsou stále nepohodlní utiskováni a umlčováni. Máme je vyslechnout a poctivě posoudit, zda jim není křivděno. 
Každý z nás máme přispívat k Ježíšovu Pokoji. 

K druhému čtení. Pavlův chvalozpěv na lásku máme za náboženskou a literární perlu. Přijali jsme ji jako svůj životní program. Kéž by ji lidé z našich postojů viděli.

Dvě poznámky na okraj:
-          V únorovém Okénku uvádíme vzpomínku na dva významné nedávno zesnulé svědky Ježíšovi, na arcibiskupa Desdemoda Tutu (nositele Nobelovy ceny za mír) a našeho krajana Antona Otte.
Okénko bude v pátek k mání písemně i elektronicky na našem vebu: https://letohrad.farnost.cz/
-          Nakladatelství Albatros (Vyšehrad) vydalo mou další knihu: „Vystup na horu a buď tam.“
„Vystup na horu“, řekl Bůh Mojžíšovi. Mudrci Talmudu přidali: „a buď tam“. Každý kazatel, učitel (i Bůh) vidí, že někteří, co před ním sedí, jsou duchem jinde. I tři nejlepší apoštolové, které Ježíš vzal na horu, tam z nudy usnuli. 
Setkání s Hospodinem je objevné, zajímavé a vzrušující. Zájemce zvu na cestu, k vystupování „na horu“.
[1] Za minulého režimu spojovalo lidi vysílání televize. Sledovali např. seriál: „Nemocnice na kraji města“ a pak se o tom v práci bavili. Chceme patřit k židům a křesťanům, kteří každý týden promýšlejí určitý text Písma. Slovo boží je pro nás největší autoritou, promýšlíme jeho smysl. 

[2] Odhaduji, že Izraelité zavraždili ve svých náboženských válkách tisíce lidí. Muslimové statisíce. Křesťané desítky miliónů nevinných. Jak je to možné?

[3] Před čtrnácti dny si do televize Daniel Stach pozval krásnou paní Evelinu Merovou. - Ve třinácti letech ji nacisté transportovali do Terezína, ve třinácti do Osvětimi. Celá její rodina byla vyvražděna. (Možná znáte její knihu: „Opožděné vzpomínky“.) Paní nežije s nenávistí, ale na otázku, zda odpustila, říká: „Není možné zapomenout ani odpustit. Proč také. Za prvé to nejde a zadruhé by to bylo nespravedlivé vůči těm, co zahynuli. Oni by neodpustili.“
I já se ptám: „Jak my po Osvětimi mluvíme o Bohu?“

[4] V r. 89 jsme zažili úžasnou vzrušující atmosféru největší demonstrace na Letné. Později jsem se, už v klidu, ptal: Kde to množství lidí bylo v předcházejících letech?  Atmosféra na pohřbu Jana Palacha byla výmluvná a lidé odhodlaní …, ale dost brzy jsme svěsili hlavy. 
Politici mají nebezpečí předvídat, řeknou-li: „Věřím(!), že válka nebude“, jsou nám nebezpeční. Válka Ruska s Ukrajinou začala už před léty; jako každá byla dlouho připravována. Putin lže, manipuluje, provokace má už vymyšlené. Bez něj by nebyl okupován Krym ani by nevybuchl sklad ve Vrběticích.
Svoboda a demokracie jsou pro nás nevyhnutelnou podmínkou pro slušný život. Je třeba je stále obětavě udržovat a bdít nad nimi. Samo se nic neudělá.