Slavnost Zjevení Pána
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 60,5b.6b - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6
Datum: 2. 1. 2022
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 60,5b.6b - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6
; Ef 3,2-6
; Mt 2,1-12
Datum: 2. 1. 2022
Lid boží - Izrael - plní své poslání být božím kvasem
pro ostatní národy. I my - původně z pohanů - jsme pozváni do boží
blízkosti.
Apoštol Pavel se stal apoštolem pro pohany.
Vyprávění o mudrcích, kteří se přišli poklonit malému Mesiáši, zní pohádkově, ale má hlubokou výpověď. [1]
Bůh se nechává poznat hledajícím a přemýšlivým, včetně pohanů.
Herodes, šikovný politik, budovatel jeruzalémské svatyně, byl chytrý a lstivý diplomat. Byl také podezřívavý, bezohledný a krutý.
Evangelium pak popisuje jeho pogrom na betlémské chlapce a útěk rodiny do Egypta.
Z mordovaných je občas někdo zachráněn.
Ježíšova rodina patří mezi šťastné utečence.
Jsme vděční Egypťanům, že rodině poskytli azyl.
Izraelité už za Mojžíše přijali Hospodinův pokyn: „Nebudeš si hnusit Edómce, neboť to je tvůj bratr. Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi.“ (Dt 23,8
My bychom měli být navíc poznamenáni Ježíšovými slovy: „Byl jsem na cestě a ujali jste se mě“.
Škoda, že se nám pokřtěným nepodařilo zabránit pogromům na Židy, Romy, a další lidi. Mnohokrát jsme některé lidi odmítali pokládat za milované děti boží.
Některé strašné zločiny jsme přímo způsobili. Ani Ježíš nás svým příběhem nepřesvědčil, že všechny lidské bytosti jsou milovanými dětmi Boha.
Lhostejnost k životně ohroženým je strašná. A sobectví je nakažlivé.
V minutém týdnu jsme byli na obědě u Afgánců, kterým se podařilo odletět posledním letadlem z Afganistánu při odchodu amerických vojáků. Manžel známé novinářky paní Petry Procházkové je Afgánec, který pracoval pro české vojáky v Afganistánu, léta už žije u nás. Jeho příbuzní byli v ohrožení života. Mají holé ruce. Jeden je právník, druhý má vystudovanou střední školu. Potřebují se naučit česky a získat český řidičský průkaz, jako řidiči uživí rodinu. Ale potřebují pomoc.
Stát se o utečence mnoho nestará, úředníci jsou pod vlivem všeobecného odporu k utečencům.
Římský biskup František už před několika roky nás vyzval: „Přijměte do každé farnosti jednu rodinu válečných uprchlíků“. To je rozumné řešení …
Politici účelově rozjeli hysterickou kampaň proti uprchlíkům. Vím, jak těžké je strach z uprchlíků rozpouštět.
Nepopírám, že přijímání je určitým rizikem. Ale rizikem je i mít vlastní děti.
Doufám, že nová vláda bude k uprchlíkům vstřícnější. A kojím se nadějí, že třeba nový arcibiskup pražský bude více naslouchat Františkovi. Řada lidí zatím uprchlíkům v Řecku pomáhá alespoň přežít. Ale tábory pro uprchlíky nejsou řešením.
Na Silvestra jsem byl smutný z ohromného množství petard. [2]
Necháme se pohnout k ušlechtilejším činům? Bez nich jsou naše modlitby za uprchlíky opovážlivé.
Pomodlit se za někoho nás nic nestojí. Modlitba, která úkoluje Boha, bez našeho přičinění, je opovážlivá.
Svým blízkým jsme přáli vše nejlepší do nového roku. Přejeme totéž i vzdáleným? I utečencům?
„Kdo je můj bližní?“, ptal se teolog Ježíše. A Ježíš vyprávěl tehdy známou událost: „Kněz a pak levita, se u zraněného a okradeného člověka na cestě ptali sami sebe: „Co se mnou bude, když tomu člověku pomohu? Je to nebezpečné… Nemám čas, spěchám do Jeruzaléma na bohoslužby.“
Milovat lidstvo je snadnější, než být bližním potřebnému.
„Blahoslavení tvůrci pokoje“.
Žehnat světu a nehnout prstem pro ohrožené je trestuhodné. „Byl jsem na cestě a neujali jste se mě“.
Ale ti, kteří pomohli, uslyší:
„Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Byl jsem v nouzi a vy jste mi dali jíst, pít, ujali jste se mě na útěku - na cestách,
oblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a přišli jste za mnou.
Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
[1] Vyprávění legend se později utrhlo od evangelia.
Zbožné legendy mnoho dovolují, ale málo vyžadují. Svatá rodina nezbohatla a Josef dál pracoval na stavbách. Řada katolíků se spokojí s vírou v pravost ostatků třech králů a chodí se k nim modlit, místo aby se vzdělávali v porozumění božímu slovu.
[2] Ve starém zpovědním zrcadle stálo: „Trápil jsem zvířata“?
Mnoho lidí léta krmí v zimě ptáky. Přesto jich stále velice ubývá …
My, křesťané, jsme přestali mít vliv na společnost. Lidé místo modlitby vděčnosti za minulý rok v bláznivém transu vyhodí do vzduchu desítky milióny korun za rachejtle bez ohledu na druhé tvory.
Apoštol Pavel se stal apoštolem pro pohany.
Vyprávění o mudrcích, kteří se přišli poklonit malému Mesiáši, zní pohádkově, ale má hlubokou výpověď. [1]
Bůh se nechává poznat hledajícím a přemýšlivým, včetně pohanů.
Herodes, šikovný politik, budovatel jeruzalémské svatyně, byl chytrý a lstivý diplomat. Byl také podezřívavý, bezohledný a krutý.
Evangelium pak popisuje jeho pogrom na betlémské chlapce a útěk rodiny do Egypta.
Z mordovaných je občas někdo zachráněn.
Ježíšova rodina patří mezi šťastné utečence.
Jsme vděční Egypťanům, že rodině poskytli azyl.
Izraelité už za Mojžíše přijali Hospodinův pokyn: „Nebudeš si hnusit Edómce, neboť to je tvůj bratr. Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi.“ (Dt 23,8
)
My bychom měli být navíc poznamenáni Ježíšovými slovy: „Byl jsem na cestě a ujali jste se mě“.
Škoda, že se nám pokřtěným nepodařilo zabránit pogromům na Židy, Romy, a další lidi. Mnohokrát jsme některé lidi odmítali pokládat za milované děti boží.
Některé strašné zločiny jsme přímo způsobili. Ani Ježíš nás svým příběhem nepřesvědčil, že všechny lidské bytosti jsou milovanými dětmi Boha.
Lhostejnost k životně ohroženým je strašná. A sobectví je nakažlivé.
V minutém týdnu jsme byli na obědě u Afgánců, kterým se podařilo odletět posledním letadlem z Afganistánu při odchodu amerických vojáků. Manžel známé novinářky paní Petry Procházkové je Afgánec, který pracoval pro české vojáky v Afganistánu, léta už žije u nás. Jeho příbuzní byli v ohrožení života. Mají holé ruce. Jeden je právník, druhý má vystudovanou střední školu. Potřebují se naučit česky a získat český řidičský průkaz, jako řidiči uživí rodinu. Ale potřebují pomoc.
Stát se o utečence mnoho nestará, úředníci jsou pod vlivem všeobecného odporu k utečencům.
Římský biskup František už před několika roky nás vyzval: „Přijměte do každé farnosti jednu rodinu válečných uprchlíků“. To je rozumné řešení …
Politici účelově rozjeli hysterickou kampaň proti uprchlíkům. Vím, jak těžké je strach z uprchlíků rozpouštět.
Nepopírám, že přijímání je určitým rizikem. Ale rizikem je i mít vlastní děti.
Doufám, že nová vláda bude k uprchlíkům vstřícnější. A kojím se nadějí, že třeba nový arcibiskup pražský bude více naslouchat Františkovi. Řada lidí zatím uprchlíkům v Řecku pomáhá alespoň přežít. Ale tábory pro uprchlíky nejsou řešením.
Na Silvestra jsem byl smutný z ohromného množství petard. [2]
Necháme se pohnout k ušlechtilejším činům? Bez nich jsou naše modlitby za uprchlíky opovážlivé.
Pomodlit se za někoho nás nic nestojí. Modlitba, která úkoluje Boha, bez našeho přičinění, je opovážlivá.
Svým blízkým jsme přáli vše nejlepší do nového roku. Přejeme totéž i vzdáleným? I utečencům?
„Kdo je můj bližní?“, ptal se teolog Ježíše. A Ježíš vyprávěl tehdy známou událost: „Kněz a pak levita, se u zraněného a okradeného člověka na cestě ptali sami sebe: „Co se mnou bude, když tomu člověku pomohu? Je to nebezpečné… Nemám čas, spěchám do Jeruzaléma na bohoslužby.“
Milovat lidstvo je snadnější, než být bližním potřebnému.
„Blahoslavení tvůrci pokoje“.
Žehnat světu a nehnout prstem pro ohrožené je trestuhodné. „Byl jsem na cestě a neujali jste se mě“.
Ale ti, kteří pomohli, uslyší:
„Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Byl jsem v nouzi a vy jste mi dali jíst, pít, ujali jste se mě na útěku - na cestách,
oblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a přišli jste za mnou.
Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
[1] Vyprávění legend se později utrhlo od evangelia.
Zbožné legendy mnoho dovolují, ale málo vyžadují. Svatá rodina nezbohatla a Josef dál pracoval na stavbách. Řada katolíků se spokojí s vírou v pravost ostatků třech králů a chodí se k nim modlit, místo aby se vzdělávali v porozumění božímu slovu.
[2] Ve starém zpovědním zrcadle stálo: „Trápil jsem zvířata“?
Mnoho lidí léta krmí v zimě ptáky. Přesto jich stále velice ubývá …
My, křesťané, jsme přestali mít vliv na společnost. Lidé místo modlitby vděčnosti za minulý rok v bláznivém transu vyhodí do vzduchu desítky milióny korun za rachejtle bez ohledu na druhé tvory.