Slavnost Ježíšovy Matky

(K národním sportům přibylo odpalování rachejtlí ...) 

Slavnost Nového roku má pro lid Izraele veliký význam. Umožňuje nám další možnost pokračování na cestě v přibližování se k Bohu, lidem a vlastnímu uskutečnění – k dospělosti božích dcer a synů.
Izrael je lidem na cestě - od Abraháma a jeho rodiny, Mojžíše a jeho lidu, přes Marii a Josefa až po nás - kteří jsme také pozváni.
Být pozván, ještě neznamená nutně patřit do lidu Izraele. Ten, kdo by se nevydal cestou vystupování (jako po spirále), nedorostl by k vědomému přijetí životního stylu podle Mojžíše a Ježíše.

Biblické lekce vybrané k našemu Novému roku jsou sympatické a prozíravé. Jen neopomeňme manžela Ježíšovy matky, dodneška mnoho znamená i pro Ježíše.

Je pro nás velikým povzbuzením, že před dvěma tisíci lety v sobě našli zalíbení dva mladí lidé, kteří navíc významně porozuměli Bohu a byli ochotní ze všech svých sil žít podle pokynů Hospodinovy Smlouvy s Izraelem.
Žili v jednoduchých podmínkách, bez našeho závratného komfortu.
Koho by nezajímalo, jak žili, co jedli, jaké měli nádobí, jak Marie bez kamen vařila? Měli nějaké oblíbené jídlo? Jaké měli sociální zařízení? Spali na zemi nebo v posteli? Jak trávili volné chvíle? Měli děti tenkráte hračky? Sladkosti? Jaké hry hráli? Jaké svátky slavili? Jaké písně zpívali, jakých melodii? Jak vychovávali děti? Jak vypadalo tehdejší vyučování ve škole? Co věděli o světě?  
Víme, o čem přemýšleli. Jaké příběhy si vyprávěli a jaké měli životní vzory? Jak žili své manželství a rodičovství? Kdo u nich měl hlavní slovo?
Jaké představy máme o jejich životě a z čeho čerpáme k jejich porozumění? Co bychom uměli říci třeba studentům střední školy? Nebo vysokoškolákům?    

Marie je pro naši patriarchální církev stále nezpracovanou postavou. [1]
Josef i Marie jsou poctivými a bystrými učedníky Mojžíše a brzy i Ježíše.
Více známe - a to je pro svět mužské nadvlády převratné - úroveň Mariina jednání při „zvěstování“ a úroveň její modlitby: „Dobrořečí má duše Hospodinu“.
Marie je nejbystřejší učednicí Ježíše - viz její jednání při svatbě v Káni Galilejské. 
Je nám příkladem v naší snaze porozumět Bohu? Co jsme od ní odkoukali a přejali? (Lichocením o její výjimečnosti to nenahradíme.) Před týdnem jsme slyšeli něco dramatického z jejich života. Jak se jim ztratil syn. Můžeme odhadovat, jak asi jednali. Myslím, že se nehádali, kdo nedohlédl na návrat kluka z pouti. Jak řešíme naše spory my? Jak si řešení našich sporů představuje Bůh? Co se nám osvědčilo? Krásných otázek je mnoho. 

Ale začněme od prvního čtení. Co je požehnání?
Co tím boží slovo myslí?
Jak smysl požehnání vysvětlíme dětem?

Jak Josef a Marie žehnali Ježíšovi?
Zajímá nás, co o smyslu požehnání věděli?
Že štědrá a věrná boží péče je požehnáním?
Věděli, že si boří přízeň - požehnání - nemusíme u Boha teprve vyprošovat, ale že o ně máme prosit. [2]  
Hospodin je tak štědrý, že nechává svítit slunce a padat nebeskou vláhu na dobré i zlé. Pečuje o všechno své stvoření.

Proč o Bohu mluvíme nepřesně? Nezaslouží si snad Bůh - který je velice pečlivý i v řeči k nám - pečlivé vyjadřování?
Udělat druhému křížek na čelo může být modlitbou, ale biblické požehnání - říkali jsme si - má mnohem, mnohem větší obsah. Je životním svědectvím žehnajících žehnaným o věrném a spolehlivém božím přátelství (to je víc než ručením celým svým majetkem). Mnohokrát jsme o tom mluvili.
Proč o tento typ požehnání nestojíme? Nechceme se za Boha zaručit?
Kdy budeme s božím slovem více pracovat?

Chybí nám bázeň před Bohem. [3]
Proč o Marii říkáme „Matka Boží“? [4]

Překlad druhého čtení je pro mě nesrozumitelný. Ale nikomu to zřejmě nevadí (po přečtení řekneme: „Slyšeli jsme slovo boží“ a máme to za sebou, už s ním nepracujeme).
Ježíš se narodil (tak jako ostatní Izraelité) do úžasné Smlouvy Hospodinovy, nenarodil se pod nějakou knutu nelidských nebo nerozumných zákonů.
I my jsme se narodili jako svobodné dcery a synové z královského, božího rodu. Jenže, nejen izraelité, ale i my, kristovci, se zpronevěřujeme božímu přátelství (Smlouvě) a opětovně upadáme do otroctví pohanským božstvům (svévole a pozemské zajištěnosti).
Proto přišel Ježíš - aby nás z tohoto otroctví opět vysvobodil ke svobodě božích dětí. 

Ježíšovi rodiče (a manželé, nikoliv snoubenci) byli lidmi otevřenými. Dokázali rozpoznat informace od Boha skrze anděla, Alžběty, Zachariáše, Simeona, Anny, mudrců i pastýřů.  [5]
(Pokorný člověk ví, že neví o Bohu všechno a také, že kdekteré tvrzení o Bohu je pravdivé.)
Josef a Marie došli k moudrosti, kterou nám nabízí Bůh ve svém vyučování - přijali pravidla k ověřování hodnověrnosti božích poslů (mluvili jsme o tom).  

Od Ježíšových rodičů se můžeme a máme učit jak porozumět Bohu.

Čteme: „Marie zprávy od Boha uchovávala v paměti a přemýšlela, co znamenají“.

Před týdnem jsme - při nalezení dvanáctiletého v Jeruzalémě - slyšeli Ježíšovu odpověď rodičům: „Proč jste mě hledali, přeci jsem vám říkal, že mám od Boha svůj životní program“.

Ten, kdo hledá moudrost Písma, nahlédne hloubku a význam slov: „Přece jste ode mne slyšeli …“
Neslyšet vážná slova a varování od Boha přináší veliká trápení.
Nevaroval nás Bůh dostatečně, jak se vyhnout válkám? Neučí nás dostatečně jak hledat porozumění s druhými, jak udržovat dobré vztahy, jak dojít k odpuštění a smíření, jak se dopracovat k pěknému manželství, jak dobře vychovávat děti …?
Naše nepozornost a podcenění Ježíšových a božích slov je velikým proviněním. Copak nás Bůh nedostatečně učí, jak si máme v životě počínat?

Budeme Bohu v příštím roce pečlivěji naslouchat? 

Na svatbě v Káni Galilejské Marie řekla služebníkům „Udělejte vše, co vám Ježíš řekne“.
My těm slovům rozumíme už více než ti, co tenkráte Marii poslechli a nanosili vodu do mikve (rituální lázně), i když to vypadalo nesmyslně. My tomu máme rozumět více, známe celý Ježíšův život a jeho program pro dobré soužití světa.
Obdivujeme, jak Marie porozuměla smyslu Ježíšových slov: „Ještě nepřišla má hodina“ – nejsou připraveny podmínky pro pomoc boží.
Marie věděla o spolupráci člověka s Bohem – v tom vynikala.
Věděla, že Bůh za nás nedělá to, co je v našich silách. A že my nemůžeme činit to, co umí jen Stvořitel.
Věděla, že nás Bůh pozval k dotváření světa a čeká na náš podíl přispění. Není jako rodič, který nepustí děti k práci, protože dokonale pracuje jen on. Bůh se těší z každé naší dobré dovednosti, přeje si, aby z nás vyrostlí šikovní a odpovědní lidé.  

Slova Ježíšovy matky jsou zásadní.
Budeme v novém roce podle nich více jednat než dosud?

Na Boží hod jsme se znovu ptali, kým pro nás Ježíš je.

Přeji sobě i Vám všem do nového roku pečlivé naslouchání božím slovům a následovní Ježíše. Vstupujeme do roku 2022 obohaceni vánočním slavením, příkladem biblických osobností a neutuchající přízní Boha. 

---

[1] Církev z Marie učinila nebeskou „bohyni“ a Josefa vyloučila na okraj z jejího a Ježíšova života.

[2] Co je to za matoucí řeč: „Vyprosme si boží požehnání“?
Mayové s Aztékové měli za to, že si boží přízeň - aby další den vysvitlo slunce - musejí zajišťovat lidskými oběťmi.
Naše prosba o Boží přízeň je vyjádřením vděčnosti za Boží přejícnost, nepokládáme ji za samozřejmost. Naše prosba o požehnání je vyjádřením pevného úmyslu přijmout za požehnání odpovědnost, je rozhodnutím k činu. 
Už bych to neměl stále znovu připomínat. Kdo se neučí, propadá a nepostupuje dál.

[3] Pod slovem bázeň před Bohem si představuji úctu k Bohu, vědomí jeho velikosti a odpovědnosti za jeho přátelství.) 

[4] Proč říkáme Panna Maria? Mateme sebe, děti i lidi okolo. Tomu, kdo má Ježíše za Mesiáše a má rád svou maminku, mnoho znamená pojmenování „matka Ježíšova“.

[5] Pastýři v Ježíšově době byli na nejnižším společenském řebříčku. Pásli ovce své i svěřené. Žili v pohybu se svými stády, proto nemohli chodit do školy a synagogy, byli tudíž nevzdělaní. Občas něco šlohli. Nemohli být svědky v soudních procesech.