Svátek Svaté rodiny

Tento svátek má pochopitelně přednost před svátkem sv. Štěpána.
Pokaždé se v našich kostelích káže, kdo má větší autoritu a kdo má koho v rodině poslouchat, neboť poslušnost autoritě jsme prohlásili za první ctnost – aby se pohodlně vládlo). A muži samozřejmě obsadili nejvyšší místa.

Před týdnem jsme trochu mluvili z čeho a až kam Ježíšovi předkové a přátelé díky božímu slovu dorostli a kam se jím nechali vést.

Už umíme říci, co znamená slovo svatý, je-li použito o člověku. I o Svaté Rodině platí, že se její členové nechali Bohem zasvětit, uvést do jeho plánů. Svým životem tomu přitakávali. [1]

Izraelité dodneška řeknou, že jejich existence stojí na věrnosti Tóře, na budování rodiny a slavení soboty.
I členové Svaté Rodiny studovali Tóru, aby jí mohli porozumět a svobodně a s obdivem ji mohli přijmout do svého života. Kdybychom se Josefa nebo Marie zeptali, čím pro ně sobota je, slyšeli bychom od nich:
„Sobota je pro nás darem Hospodina k budování vztahů s ním i s lidmi. Bůh s námi slaví a my s ním. Nikdo nepracujeme (ani otroci a zvířata), slavíme vzájemné přátelství. Všichni si jsme rovni (i do synagogy všichni přicházíme pěšky, bohatí i chudí). Ke slavení v rodině přicházíme v nejlepších šatech – jsme boží nevěstou. Proto zpíváme milostnou „Píseň písní“. Na stůl přinášíme to nejlepší, bílý chléb, víno a maso. Studujeme Tóru, nasloucháme svým učitelům a klademe jim své otázky k božímu slovu. Učíme své děti a vyprávíme si o našich předcích, co všechno zažili na cestě lidu božího, co se jim povedlo a jak se máme poučit z jejich chyb. Vážíme si jich, nechceme zklamat je ani Hospodina. Navazujeme na naše učitele a chceme  porozumět božím plánům, abychom věděli, jak dál přispívat ke spravedlivějšímu uspořádání světa. Sobota je pro nás ochutnávkou a nácvikem budoucnosti podle Hospodina.
V modlitbách dobrořečíme Hospodinu za postavení, které u Boha máme.“
(My to můžeme převyprávět svým dětem a vnukům.)

I toto bohatství formovalo Josefa a Marii, jejich přátele a Ježíšovy učedníky. Každý z nich přijal poselství božího slova, přijal jeho naději lepší budoucnosti a přemýšlel, co může pro boží království vykonat, jak být Hospodinu pohotově k ruce. Jejich postoje a jejich práci známe z evangelií.

Svým dětem dáváme jména po Josefovi, Marii, a v některých národech i po Ježíšovi. [2]
Ale i pro nás, kteří máme jiná jména, jsou tito velcí zasvěcenci boží programem, vzorem a odkazem.

Pokud známe jmenovce Josefa a Marie (jedinečné příběhy Josefa syna Jákobova, Miriam - sestru Mojžíšovu a další biblické vzory, máme obrovský poklad, který můžeme otevírat i o Vánocích. Pak už nebudeme odkázáni na televizní pohádky každoročně se opakující. Svým dětem a vnukům nabídneme to nejlepší z dějin lidstva.
Včera jsme si čtením z listu Židům připomínali cestu předků Svaté Rodiny od Abraháma až k jejich rodičům.
„Proto obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích a vytrvejme v běhu, 
s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši důvěru v Boha od počátku až do cíle.“ (Žid 12,1-2)

My, kteří jsme také byli přijati mezi Ježíšovy učedníky a spolupracovníky chceme také být svědky živého a žitého božího slova. Patříme do Svaté Rodiny. Její členové nás mají za své nejbližší přátele.
Kéž bychom to mohli my říkat o nich.
„Víra“ nespočívá v odkývání toho, že „je něco nad námi“, ale ve věrném přitakání božím radám a pokynům. [3]

Už z Mojžíšova vyučování poznáváme, jak a čím se můžeme do lidu božího zařadit.
Ježíšovo vyučování nás vede ještě výš. Učedníkům řekl:
„Nemám vás za zaměstnance, protože zaměstnanec nežije nejvyšším záměrem zaměstnavatele. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Srv. J 15,15)

Každý z nás, kdo chce slyšet tato veliká slova o sobě, se může vydat na Ježíšovu cestu.    

---

[1] I Ježíš řekl: „Mým pokrmem je Otcův plán a jeho dílo“. (Srv. J 4,34)

[2] Moje obě babičky, maminka, tři tety, čtyři sestřenice a sestra jsou Marie. Děda, dva strýcové a dva bratranci jsou Josefové. A další příbuzní a přátelé nosí tato jména nejlepší, žité biblické tradice.

[3] Ani u dětí nestačí, aby řekli: „Jsme Novákovi“; pokud by se neřídili tím dobrým, které jim ukazujeme, mařili by naši výchovu a zříkali by se nás. Každé přátelství spočívá ve věrnosti milujícího a milovaného. Pro Hospodina jsme partnery, kteří s ním (na rozdíl od ostatního tvorstva) mohou vědomě komunikovat. Milovaný není sám a podle toho se chová. Říkáme, že spravedlivý jedná dobře, i když ho nikdo nevidí. Bůh po nás neslídí a my si vážíme toho, že všude kde jsme, je s námi Bůh se svou ohromnou přejícností.