30. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,2-4 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,7-9; Žid 5,1-6; Mk 10,46-52
Datum: 24. 10. 2021

K prvnímu čtení.
Hospodin se často ujímá všelijak pochroumaných …

Liturgický rok se chýlí ke konci. Několik z vás mě požádalo, zda bychom si mohli povědět a zopakovat něco k umění modlitby. Tak se o to i v následujících nedělích pokusím. (Při liturgii máme mluvit o slovu Božím nebo o liturgii.)

O slepci z dnešního úryvku evangelia jsme mluvili vícekrát. Pro toho, kdo má zájem, zopakuji alespoň pár řádků. [1]

Teď povím něco k setkávání s Hospodinem. S Ježíšem se potkalo mnoho lidí, ale jen někteří v něm rozpoznali toho, kdo přichází od Boha, ostatní se s ním minuli.
Prosba: „Ježíši, Učiteli, ať vidím“, je žádoucí i pro nás. Často máme obraz Hospodina zamlžený. Ježíš přišel náš oční zákal odoperovat.

„Už jsem pomodlený“, slyšeli jsme nebo sami ta slova pronášeli.
Ale je rozdíl mezi pomodlením se a setkáním s Bohem.
Je také rozdíl mezi člověkem jen pokřtěným a Ježíšovým učedníkem. Většina pokřtěných se v křesťanských dějinách Ježíšovými učedníky nestala, spokojila se jen s křtem (řekli jim: „Kdo bude pokřtěn, bude spasen“).

Jak se setkávat s Bohem?
Známe vzácná slova:
„Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“. (Ex 33,11)
Ta slova nás lákají k setkávání s Bohem.
Podobně působí i následující zpráva:
„Když Mojžíš sestupoval ze setkání s Hospodinem … všichni Izraelci viděli, jak Mojžíšovi září tvář.“ (Srv. Ex 34,29-35)
Setkat se s Bohem je úchvatné, strhující, povznášející, proměňující …
Ale jak se s Bohem setkat, jak se to dělá?

Nejprve uvedu pár míst z Písma, pak se vrátím k prvnímu druhu setkávání s Bohem.

Už v semináři jsme denně pět let rozjímali. Podle Élího návodu: „Mluv, Pane, tvůj služebník slyší.“
(1 Sam 3,9) Můj výsledek byl hubený. Asi jsem nešikovný.
V meditaci je navíc obtížné rozpoznat, co je od Boha, co z „dezinformačního kanálu“ a co jsou jen mé nápady. (Např. i u vidění Kateřiny Emmerichové.)

Zbožní pohané se obdivuhodně snaží vzhlížet k nebi, aby v okamžiku, kdy se protrhnou mraky, zachytili paprsek osvícení. (Obdivuji umění asijských mnichů soustředit se a jejich úctyhodné techniky.)

My jsme vděční Bohu za jeho nesmírnou přízeň. Šetří nám námahu, kterou někteří zbožní pohané vynakládají k porozumění Nejvyššímu. Osobně se nám zjevuje, sestupuje k nám a bohatě k nám mluví. Svá slova nám nechal zapsat. I člověk živící se prací svých rukou může Bohu porozumět; i bez odříkavého a přísného života v klášteře. I pastýři, rybáři, otcové rodin, i ženy - i my - můžeme Bohu porozumět. Bůh nám to velkoryse umožňuje, vychází nám velice naproti.
Co pro setkání s Bohem můžeme udělat my?
Osvědčenou metodou pro nás je studium. Víme, jak to ve škole chodí. Učitelé nás v určitý čas zkoušeli, zda jsme porozuměli jejich vyučování a zda budeme dalšímu vyučování schopní porozumět.

Došlo mně, že i Bůh mně nebude říkat něco dalšího dřív, než si nastuduji jeho učebnice.
„Studujete-li, má slova a snažíte-li se podle nich žít, jako byste mě korunovali Králem“, říká o Hospodinu Talmud.
Tato cesta se nám ukázala jako nejplodnější.

I Ježíš nás vyučuje jak se s Bohem setkávat a jak s ním mluvit inteligentně a poctivě:
„Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšení pro množství svých slov. … váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Srv. Mt 6,1-9)

Poctivě přiznáváme, že jsme v mnohém zůstali zbožnými pohany a že v mnohém ignorujeme vzácné pokyny (micvot) Hospodina. Izraelité vědí, že prvním pokynem (ukazatelem cesty k životu) je: „Slyš“.
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný (jedinečný)“. (Dt 6,4n) [2]
„Až si Hospodina zamiluješ celou svou bytostí, budeš jej mít v srdci.“
Budeš mít přátelství Hospodina za největší bohatství, budeš z něj tak nadšen, že se budeš těšit na vyprávění svým dětem o Bohu a o jeho věrném přátelství.

Škoda, přeškoda, že jsme modlitbu „Slyš, Izraeli“ nepřijali a neosvojili si ji (byla i nejčastější modlitbou Ježíše). O jejím obsahu jsme vícekrát mluvili.

Naslouchání učitelům, natož Učiteli, nám závratně umožňuje poznání Toho, který je naším smyslům nezachytitelný, ale na kterém visíme svým životem. Boží slovo je moudré a život šetřící a zachovávající.
V Dt 6,20-25 čteme:
„Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co to jsou ty pokyny Hospodina? - odvětíš svému synu: „Byli jsme otroky v Egyptě a Hospodin nás zázračně zachránil (bez násilného povstání, bez prolévání krve a stínání hlav) a zachraňuje …“ [3]

Vzpomínáte si, co jsme si říkali, jak židé slaví Velikonoce? Dodneška se každý Izraelita pokládá za toho, kdo byl vysvobozen z egyptského otroctví, kdo ví, že je stále osobně vysvobozován Hospodinem.
Tato osobní zkušenost je zapsána v srdci židovských rodičů a v každé generaci se tato osobní zkušenost předává dalším potomkům. Proto: „Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: ,Co to jsou ta svědectví, pokyny a práva, která vám svěřil k životu Hospodin, náš Bůh´, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás zachránil (budu ti to vyprávět …)“
Něco jiného je vyprávět nějakou událost předků a něco jiného je vyprávět o osobní záchraně.
Židovští otcové vypráví svým dětem o vlastní zkušenosti záchrany. Proto jim tento způsob „vyučování náboženství“ funguje do dnešní doby (i v posledních dvou tisíciletích, kdy byli židé tolik ponižováni a pronásledováni).
Je velice důležité si porovnat náš způsob vyučování náboženství s židovskou praxí - s živou osobní zkušeností s Bohem zachraňujícím a milujícím svůj lid. Máme se co učit. Díky Bohu za jeho slova:
„Byli jsme (ne jen naši otcové byli) faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás (ne naše otce) vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky (ne před zraky našich otců) činil Hospodin znamení a zázraky veliké … Z Egypta nás (!) vyvedl …“
Díky Bohu za tyto jeho dary, vysvobozování, za jeho péči a za tento jeho způsob vyučování …

K tomu se snad ještě někdy – bude-li nám ta možnost dána – více vrátíme.

Teď něco povím o prvním zdroji a způsobu setkávání s Bohem.
Od chvíle, kdy jsme ve světle spatřili tento svět, jsme začali postupně víc a víc poznávat své blízké a jejich láskyplnou péči.
Skrze toto bohatství v nás narůstala láska k mamince, tátovi a členům rodiny. Skrze náruč milujících, skrze dobrá jídla, skrze příjemné pocity rostoucího dítěte, skrze dárky a pozornosti, slavnosti a všechny krásné zážitky, jež ani nedovedeme spočítat..
Taková je životní zkušenost nás – těch, kterým se nezaslouženě dostalo milující náruče našich rodičů.

Podobně je to s naším prvním zdrojem a pramenem setkávání s Bohem. Bůh pro nás vymyslel všechno bohatství a krásu světa, abychom viděli a zakoušeli, jak nás má rád. „Pro tebe byl stvořen svět“, říká v Talmudu Hospodin člověku.

Léta si říkáme, jak a čím si židé udrželi vysoké vědomí, že jsou z božího, královského rodu kněží. Vědí, že Hospodin je s nimi všude, kde se právě nacházejí. Vědí, že jsou u Hospodina doma. 120 x denně si všímají osobních darů od Hospodina. Každý den je pro ně dalším darem. Každé jídlo, každá vůně, každé setkání s krásou, každý příjemný zážitek je pro ně projevem nekonečné boží péče. Snaží se co nejvíce si těchto darů všímat a poděkovat za ně.
Je příjemné být středem pozornosti milujícího.
Bůh nás svými dary nezavazuje, nesvazuje. Nemusíme je si je nejprve odpracovat. Slušného člověka štědrost přivádí k žasnutí a k vděčnosti.
Bůh si umí získat naše srdce.
Abych nezapomněl – pohané nebyli materialisté. I oni pokládali mnohá dobrodiní života za přízeň bohů. Ale tuto přízeň vykupovali svými oběťmi. Obrazně řeknu – jedno prase snědli a druhé rozdali. Božstvu studánky na poli dali jitrničku, aby studánka nevyschla. Duchu střežícímu jejich obydlí dali tlačenku, duchu polí dali kus masa, pastvin, bohu stád, zrovna tak. Každému stromu …, atd. Vzpomeňme na naše stará vánoční vyprávění: „…kohoutovi česneku, hrachu jeho družce …“
Starověcí lidé prožívali svou závislost na božstvech mnohem osudověji než naši předkové. Vzpomeňme na lidské oběti božstvům.
V Biblické zprávě o stvoření nás Bůh osvobozuje od svazující závislosti na božstvech. Slunce, hvězdy, nespoutané moře, vichry, bouře, blesky a hromy, krupobití, příroda se svými dary, nemají moc nad člověkem. Jsou osobním božím darem člověku. My lidé s nimi máme hospodařit (podle Hospodinova příkladu a střežit je. Máme je užívat a dotvářet. Brambory máme vařit, maso péct. Obilí pěstovat a zvířata chovat. Ze švestek máme vařit knedlíky a pálit slivovici. Všemu máme svou péčí být obrazem božím.
Bůh pro sebe od nás nic nechce. Jen abychom se radovali ze života a spolu s ním nesli užitek, dotvářeli svět a sloužili druhým. Jen svou lidskostí (milosrdenstvím a věrností) oslavujeme, chválíme Stvořitele.

Ten, kdo chodí po světě s vědomím milované dcery nebo syna božího, si vykračuje jinak než ponižovaný a přehlížený člověk.
Jsou lidé, kteří nemají jediného přítele (znovu připomenu ponižované, olupované a ubíjené Židy v pogromech likvidované od pokřtěných lidí), ale ten, kdo ví o náruči boží, nemusí ztratit sebevědomí krásné důstojnosti synů božích.
Kdo si tohoto bohatství nevšímá, ten se v trápeních života ohýbá nad jejich tíží a chřadne.
Denně je třeba si všímat velikého bohatství boží štědrosti. Vzpomínáte, jak Izraelité sbírali manu - chléb z nebe - každý den znovu.
Lidé v Ráji zanedbali výživu za Stromu života, nejedli z něj (přestali budovat vztah s Tvůrcem) – a tak není divu, že pak hloupě naslouchali tomu, který je nejvíce podlý (hadu, jehož v Ráji neměli vůbec trpět). [4]

Máme se těšit z boží štědrosti: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi“. (Dt 26,11)

Pokračování příště.

Jen se vrátím k prosbě slepce z evangelia. I my prosíme o pomoc, abychom správně viděli, nekazili si zrak a udržovali si správné vidění světa, sebe i Boha.

Abychom poznávali osobní péči Hospodina o každého z nás a o této vlastní zkušenosti s Bohem svědčili svým dětem.

Příloha: Vyměňme právnický přístup za pastorační, Pavla Holíková, christnet.eu, 11. října 2021

Radost z Hospodina

Další generace naší mládeže opouští naše bohoslužby. Protestují proti naší představě Boha, zatuchlému způsobu liturgie a …
rozvést

Izraelité si všímají boží péče, včetně jeho ochrany a opětovného obdarovávání svobody po té, co ji potratili.
Z radosti z vítězství nad nepřáteli „vybudoval Mojžíš oltář a pojmenoval jej: »Hospodin je má korouhev.« (Ex 17,15)

Po návratu Izraelitů z babilonského vyhnanství a po procesu obrácení s Hospodinu a jeho Smoluvě (Písmu) Nehemjáš vyzval lid ke slavení, k hostiněa prohlásil: „(Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se!) Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ (Neh 8,10)

Korouhev (prapor, záštita) je prastarým, významným znamením.
Korouhev má vlajku (na rozdíl od praporu, který v bezvětří zplihle visí) připevněnou na žerdi a na ráhnu, aby její obraz byl viditelný. Obraz na praporu nebo heslo (např. „Pravda Páně vítězí“) hlásá ideu, za kým a za čím mužstvo stojí, o co usiluje. Prapor jako maják ukazuje, kde mužstvo stojí a kterým směrem se vydává.

[1] Ježíš umí ocenit všechno dobré z našeho života, ale pochvalou neplýtvá.
Je dobré se ptát, za co slepce z dnešního úryvku chválí. My totiž máme o „víře“ povrchní mínění. Co znamená podle Ježíše?
Je rozdíl mezi vírou, že Bůh existuje, a mezi důvěřováním Bohu víc než sobě, vlastním názorům. (Satan není ateista, o existenci Boha nepochybuje.) Jedna Polka pravila: „Já jsem praktikující (chodím do kostela), ale jsem nevěřící“.
Lékař se pacienta neptá, co si přeje, samozřejmě si nemocný přeje uzdravení. Proč se tedy Ježíš ptá, co si slepec přeje?
My Boha často ujišťujme: „Bože, v tebe věřím, v tebe doufám, tebe nadevše miluji“. S takto sebejistým člověkem Ježíš nemůže hnout (vzpomeňme na „bohatého mladíka“), protože si dotyčný myslí, že jeho vztah Bohu je dostačující.
Důvěřování Bohu je živým vztahem vyžadujícím neustálou práci a snahu čím dál víc Bohu porozumět, abych na něho dal víc než na vlastní dojmy a názory. Říkáme si, že modlitba je činem, který nás má dovést k dalšímu činu. Proto se Ježíš ptá. Co chceš, abych pro tebe učinil a co pro to uděláš ty?
Co znamenají slova: „Jdi, tvá víra tě zachránila“?
Mnohokráte jsme Boha prosili o pomoc a věřili, že Bůh je schopen zachránit lidí v ohrožení smrti - a nic se nestalo, miliony lidí nejen ve válce umírali dál a dál.
Syrský Náman se nechal přemluvit svými lidmi, aby vlezl do potoka, ale nevěřil, že by mu to pomohlo. Přesto byl uzdraven z malomocenství. Nahlédl, že jeho náboženské poznání je malé a vydal se k proroku Hospodina.
Kdo se ptá (kdo hledá a vytrvale usiluje), ten se může dozvědět něco dalšího. (Srv. L 11,9)
Ten, který se neptá – kdo si myslí, že druhý neví víc než on sám – ten se nedozví nic nového. (Možná se ale spokojí s klerikální výmluvou: „To je tajemství“. Jak by ale přijal odpověď lékaře: „Vaše nemoc je tajemstvím“?)
Ježíš mnoha lidem nemohl pomoci (srv. např. Mt 13,58).
Marek ve svém evangeliu popisuje: „Ježíš se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného“. (Mk 16,14)
Ježíšova matka na svatbě v Káni Galilejské porozuměla Ježíšovým slovům: „Ještě nepřišla má hodina - nejsou připraveny podmínky,“ (J 3,1n) a vyzvala služebníky k tomu, aby udělali to, co jim Ježíš řekne.

[2] „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný (jedinečný).
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes kladu na srdce, budeš mít v srdci.
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.
Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako čelenku („diamant“) na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se - pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, při jeho jménu přísahat.“ (Dt 6,4-13)

[3] Dt 6,20-25 Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co to jsou ta svědectví, pokyny a práva, která vám svěřil k životu Hospodin, náš Bůh?“, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu.
Ale odtamtud nás vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům.
Hospodin nám kladl na srdce, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes.
Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento pokyn před Hospodinem, svým Bohem, jak nám uložil. “

[4] Ježíš - který je pro nás novým Stromem života - nás každou neděli zve k hostině svého slova a ke svému stolu, kde nám - své nevěstě - pokaždé opakuje svůj svatební slib a zve ke svatební hostině, ve které nám osobně dává sám sebe. O tomu bude znovu mluvit za dva týdny. znovu mluvit