27. neděle v mezidobí

K poctivému přemýšlení o manželství v Bibli je třeba promyslet více textů.

Vrcholem je obraz manželství Hospodina se svým lidem (přesto, že je to vztah nerovnoměrný).
Kniha Píseň písní je sbírkou milostné poezie, povýšené ovšem na lásku mezi Bohem a Izraelem.
Proto ji řada izraelských biblistů pokládá za nejkrásnější knihu Bible. [1]

Manželství jednoho páru na celý život je pro nás ideálem, o který máme usilovat.
Tento model manželství nebyl v dějinách lidí zdaleka většinový a zřejmě není ani v dnešním světě. Mnohoženství bylo důležitým sociálním řešením. [2]
Samozřejmě, že bychom těžko nesli, kdybychom nebyli nejoblíbenější manželkou svého muže ...

Říkáme si, že krása nebeského království spočívá v porozumění všech se všemi a v dokonalé vzájemné spolupráci. Manželství je trenažérem pro soužití s nebešťany.
Soužití s člověkem z druhé poloviny lidstva je náročný, vyžaduje vzájemnou lásku, úctu a věrnost.
Tyto dovednosti si máme osvojovat v manželství.

Vícekráte jsme si připomínali, že Ježíšova slova o manželství v jednom páru z dnešního úryvku evangelia jsou reakcí na názory některých rabínů – ti vycházeli ochotně vstříc panovačným chlapům, kteří k propouštění manželky zneužívali malicherné důvody (rabíni jsou také náboženskými soudci v náboženské obci).  
Bůh nedělá z manželů galejníky přikované řetězem.

Církve, jejichž duchovní se mohou ženit, jsou milosrdnější k lidem, kterým manželství umřelo.
Škody, že církev především mluvila o nerozlučitelnosti manželství, moralizovala (co všechno už je hříchem, v otázce sexuality téměř vždy smrtelným) a manželům kladla neunesitelná břemena. [3]
Ten, kdo si všímá, že nás Bůh má víc rád než my jeho a kdo je za to vděčný, ten nepočítá, kolik on sám dává partnerovi. Sejdou-li se dva takto velkorysí manželé a pracují-li oba na budování manželství, vztah se povede.
Křesťanské manželství automaticky nenastane obřadem v kostele, ale roste mezi těmi, kteří přijali Ježíše za svého osobního Přítele a Učitele. (Křtem jsme se vydali na cestu následování Krista.)

V církvi jsme ze svátostí udělali jakýsi magický úkon (faráři především zkoumají platnost udělené svátosti). Leckterá babička je spokojená, bylo-li vnouče pokřtěno, mělo-li svatbu v kostele. Ale na spolupráci s Bohem se už tolik nekouká. To je právnický a magický přístup. Zapomínáme na záměr Boha, který nás zasvěcuje do podoby svých vztahů v Trojici:
„Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“. (Lv 19,2)
– Bůh nás uvádí do nového způsobu života a k novým dovednostem při budování vztahů:
„Cti důstojnost královských dcer a synů u sebe i u druhého, měj rád druhého jako sebe,
buď spravedlivý a milosrdný, atd.“ To nevznikne pouhým udělením svátosti. [4]

Dřívější společnost přispívala k soudržnosti manželství (za mého mládí byl rozvod něčím nepřijatelným a pohoršujícím). To ale neznamená, že dříve byla manželství šťastnější, nadvláda mužů a domácí násilí nebylo neobvyklé.

Dnes je sice rozvolněná morálka, ale manželé, kteří chtějí budovat své manželství, mají veliké možnosti, dříve neslýchané. Dobré knihy, péče o snoubence, Manželská setkání, poradny (i porozvodové), atd.

My, starší, víme, že zamilovanost k vybudování dobrého manželství nestačí.

Bůh nám vedle osobního přátelství dal do manželství a rodiny veliké dary:
Sedmý den jsme dostali k budování pěkného soužití v rodině, s potěšením svátečního jídla, se stálou péčí o společné bydlení - s vědomím, že s námi bydlí Bůh. [5]
Dostali jsme dar sexuality pro manželství. [6]
Bůh dává rodičům to nejcennější, co má, děti.
Bůh dává každému osobní dary, kterými se mohou a mají manželé vzájemně obdarovávat.

To vše jsou dary od Boha, sloužící k vzájemnému porozumění a radosti ze života. 
Jakmile někdo trpí nějakým nechutenstvím jídla, sexuality, k pořádku, k porozumění …, manželství trpí. [7]

S druhým a s druhými vykonáme víc práce než na kolik bychom se zmohli sami. Ve dvou všechno více chutná.
Škoda, přeškoda, že některá přátelství, vztahy a manželství se nevydaří, nevydrží a umřou.
Ježíš byl také „rozvedený“. [8]
Narušujeme a znásilňujeme svět a soužití mezi lidmi. K budování, k porozumění a nápravě chyb nám „Mojžíš“ a Ježíš dali známé geniální pokyny a osobní příklad obětavého života.  
K nápravě (nikoliv k „pokání“) patří přiznání chyby, hledání a odstranění její příčiny, lítost a náprava následků.

Rabi Hilel říkával: „Každá nevěsta je krásná“.
Rabi Šamaj namítal: „Ale, co když některá nevěsta není krásná?“ 
Hilel pravil: „Každá nevěsta je v očích svého ženicha krásná.“

Vztahuji to na Velikonočního beránka – v jeho očích jsme krásnou nevěstou.
To je neuvěřitelné …
Bůh si nás neidealizuje si nás - i my dobře víme o svých stálých nevěrách s „pohanskými božstvy“ (srv. Ez 16. a Ez 23. kap.) - a přesto se nám Hospodin vyznává: „Miloval jsem tě a miluji tě odvěkou láskou navždy“ (srv. Jr 31,3).

Myslívám na toto vyznání při Ježíšově Hostině …

Bůh nás zasvěcuje, uvádí, vyučuje nás přátelství, synovství, manželství, rodičovství …

Bůh je nejkrásnější Milenec. Svou nezištnou láskou - která nemá strop - si nás získává.  

---

[1] Naopak jiní - zasažení zbožnými pohanskými vlivy - ji mají za pochybnou, vulgární. Rabíni středu hlásají, že by ji měli čít lidé až po 30. roku svého věku. Katolíci si ji drželi od těla.

[2] Chlapečků se rodí více než děvčátek, ale muži přicházeli často předčasně o život (války, nebezpečná práce, rybáři na moři …) a tak bylo ženichů málo. Navíc život osamoceného člověka nebyl až do nedávna možný.

[3] Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. (Mt 23,4)
Klérus snižoval stav manželský na druhořadý. Duchovní se povyšovali nad „laiky“, svůj život v chudobě, „čistotě“ a poslušnosti vyzdvihovali nad jiné. Copak mnoho manželů, kteří mají více dětí, nežije ve skromnosti? Žijí snad nemravně? Neusilují o poslušnost vůči pravdě, k druhému a k Bohu?
Manželka měla být poslušná svého muže (tak zněl i manželský slib pro ženu). Muž měl právo na tělo ženy (rozuměj v sexualitě).
Dlouho nebyli lidé z manželství svatořečeni.  
Izraelita se má oženit, obřezat syny (obřízka je znamením manželské smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem), dovést je k poznání Tóry a náboženské dospělosti a k ekonomické soběstačnosti (aby se mohli oženit a vdát). – Tím se má Izraelita podobat Tvůrci.

[4] Rodiče, prarodiče, kmotři křestní a i biřmovací mají stát při pokřtěném a uvádět ho, krok za krokem, do křesťanského způsobu života. (Modlit se za dítě nebo kmotřence nestačí, modlitba nepůsobí magicky ani mechanicky.)

[5] Bůh u nás doma není o nic méně než v Jeruzalémské svatyni („chrámu“) nebo v kostele. 

[6] Izraelita má nejméně třikráte do týdne potěšit svou ženu.

[7] Ke slovům: „Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, Bůh tvůj, tobě a tvému domu“ (Dt 26,11), řekl Mudrc Rav (3. století):  „V budoucím světě budeme souzeni pro každé oprávněné potěšení, které jsme si odepřeli v tomto životě.“
Bylo absurdní, když se v církvi za velikou ctnost vydávala frigidita.

[8] Škoda, že Ježíšovo jedinečné přátelství s Jidášem skončilo. (Každým manželům přeji tak krásný vztah jako byl mezi Ježíšem a Jidášem, než se Jidáš rozhodl pro sebe). K apoštolské službě byl pak pozván Matěj.