23. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jak 2,1-5 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,4-7a
Datum: 5. 9. 2021
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jak 2,1-5 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,4-7a
; Jk 2,1-5
; Mk 7,31-37
Datum: 5. 9. 2021
V prvním čtení Hospodin slibuje otevření očí
slepých a odemknutí uší hluchých a uzdravení chromých.
Úryvek evangelia vypráví o uzdravení hluchoněmého …
V našich modlitbách často prosíme Boha o pomoc pro potřebné. Donekonečna Boha úkolujeme, co má s námi a pro nás učinit.
Opakuji: v našich modlitbách máme nejprve vyslovit, co chceme pro nápravu sebe a světa vykonat my a pak k tomu prosit Boha pomoc.
O přízni Boha nemusíme pochybovat a nemusíme si ji teprve vyprošovat.
Naše prosba o pomoc je projevem úcty k Bohu – neboť jeho péči nepokládáme za samozřejmost.
My sami se potřebujeme vyslovit, pro jaký čin jsme se rozhodli. (Modlitba je činem, který nás má dovést k dalšímu činu.)
Taková prosba je pak projevem dospělosti před Hospodinem a přihlášením se ke spolupráci s Bohem. Přemýšlíme, co a jak máme udělat my, a co může udělat jen Bůh. Ale jen úkolovat Boha, by bylo nás před Bohem nedůstojné, nejsme bez rozumu.
Co si vybereme z vyprávění o uzdravení postiženého?
Připomenu: Ježíš se chtěl s postiženým hluchým domluvit posunky, proto se dotýkal jeho uší a jazyka: „Chceš slyšet a dobře mluvit?“ Ježíš nečaruje, nemanipuluje s druhým bez jeho svobodného souhlasu,ale vyžaduje od nás spolupráci.
Kamarádi hluchoněmého jsou sympatičtí – přivedli hluchoněmého k Ježíši a prosili o jeho uzdravení.
Mnoho lidí bude jásat - podobně jako tenkráte - z toho, že mají mezi sebou proroka, který uzdravuje. Budou rozebírat, co znamená slovo „Efata“.
Pokročilejší učedník se chce naučit něco nového. Proto se ptá, proč kamarádi dotyčného neposlechli Ježíše, když je požádal, aby o uzdravení „drželi jazyk za zuby“.
Proč byli k Ježíšovu pokynu hluší?
Proč se Ježíše neptali na důvod jeho zákazu?
Proč nespolupracovali s Ježíšem?
Místo toho kazili Ježíši jeho plány podobně jako zlí duchové.
Démoni rozhlašovali Ježíšova uzdravení úmyslně, chtěli v lidech rozpoutat ukvapené nálady: „Mesiáš je tady, už brzy vyrazíme do boje na nenáviděné Římany“.
Kamarádi uzdraveného to asi mysleli dobře, ale výsledek byl stejný – „hurá“ efekt: „Chystejte politický převrat“.
Ježíš ale vedl Izraelity k obrácení se k Hospodinu, k návratu a věrnosti vůči božímu slovu a k náboženské reformě.
Kamarádi uzdraveného byli suveréni: „Víme, co je správné“. Neměli úctu k Ježíšovi, k pravé autoritě. Sami sebe pasovali na autority. Neměli v sobě pokoru učedníků před Mistrem.
Opačnou krajností je slepé, zákonické konání pokynů bez přemýšlení. Obojí je špatné.
Někteří pokřtění se brání jakékoliv kritice. Jsou jako slabé rostlinky, které nesnesou ofouknutí a nějaký nápor. Raději se uzavírají do svého „skleníku“.
Bůh o nás pečuje s velikou štědrostí a něhou, ale také nás pozval mezi své spolupracovníky k nápravě světa. To vyžaduje dospělost a určitou odvahu.
Izraelité jsou tak odvážní, že unesou značnou kritiku Hospodina vůči svému špatnému a někdy zločineckému jednání. Znáte jiný tak pokorný národ?
Ježíš si nás vybral za své učedníky k záchranářské práci (nevodí nás jen za ručičku do cukrárny). Proto některým zájemcům rozmluvil jejich křest: „Práce mezi záchranáři by pro tebe nebyla“.
Malé děti krmíme sladkou krupičnou kaší, říká i apoštol Pavel. Velký člověk už „dudlík“ a láhev s krupičnou kaší odložil a živí se stravou pro dospělé. [1]
Děláme často stejnou chybu jako ti kamarádi hluchoněmého. V řadě důležitých věcí nedbáme na Ježíšova slova a svévolně jednáme podle svého. To je velikou neúctou vůči Ježíši. Místo pečlivé spolupráce mu lichotíme všemožnými tituly a klaníme se mu.
Čeká nás ještě mnoho práce, staletý zákaz čtení Písma jsme ještě nenapravili. Dluh v porozumění slovům božím jsme ještě nevyrovnali.
Jsme Ježíši vděční, že nám vše trpělivě a srozumitelně vysvětluje. Ukazuje nám, jak můžeme s Bohem spolupracovat, jak s ním máme mluvit, co je v našem vztahu k Bohu důležité, čím můžeme Boha oslavit a co se Bohu nelíbí. Jak je to s korbanem (pohanské oběti vůbec nepřicházejí v úvahu).
Chceme patřit k těm, kteří se ptají co má Ježíš na mysli. Uvedu příklad.
Vzpomínáte, jak kdosi prosil Ježíšovy učedníky, aby uzdravili jeho náměsíčného syna, ale učedníci pohořeli. Čekali bychom, že učedníci půjdou za Ježíšem s prosbou o pomoc a s dotazem, jakou udělali chybu. Ježíš je vyhuboval a řekl: „Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem“. [2]
Jsme překvapeni, že nemálo lidí si řekne: „Aha, mám se víc modlit a víc se postit a pustí se do konání farizeů, kteří stavěli své výkony zbožnosti na množství modliteb a postů. Ani je nenapadne si zkontrolovat, jaký rozdíl je mezi modlitbou a posty farizeů, a co si Ježíš představuje pod slovy modlitba a půst.
Nenamáhají se porozumět Ježíšovi, ale prohlásí: „Bůh si naše modlitby přebere.“
Ze zaměstnání by takového člověka vyhodili.
Baťa každý den procházel dílny. Jednou viděl člověka nesoucího něco těžkého na rameni. Ptal se ho: „Pane proč se tak dřete, proč si nevezmete vozík?“ – „Pane továrníku“, odpověděl zaměstnanec, „nejsem tak líný, abych si bral vozík …“ – Člověče, nepřemýšlíte u práce, budu vás muset propustit“, prohlásil Tomáš Baťa.
Za koho Ježíše máme? Jak s ním jednáme? Proč s Bohem jednáme hůř než s šéfem v zaměstnání? Tam se varujeme chyb a zmetků.
Ježíš nás vyučuje umění mluvit s Bohem, k čemu je půst, vysvětluje nám, jaké chyby v modlitbách dělají farizeové, jak se snaží s Bohem manipulovat svými posty, jak je důležitý úmysl našich skutků.
Ukazuje nám, co je pro náš život s Bohem důležité.
(Připomínám vyučovací lekce minulých neděli:
„Nic nepřidáš a nic neubereš“.
„Člověka znečišťuje to, co něj vychází, z lidského srdce, zlé myšlenky, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost …“.
Dost pokřtěných nechce Ježíšovy rady slyšet. Nepřichází za Ježíšem s radostí, že jim může otevřít oči a odemknout uši. Zůstávají trčet ve starých názorech a jedou v kolejích farizeů.
Nad nikoho se nepovyšujeme, ale děkujeme Bohu za to, že v nás svým Duchem probouzí touhu po porozumění Ježíši a že se můžeme ze spolupráce s Ježíšem radovat.
Vzpomínáte, jak jednou ve sporu o půst zbožní namítli Ježíšovi: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."
Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Nové víno se musí dát do nových měchů.
Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.´" L 5,33-39
Děkujeme Bohu za nové víno.
Vzpomínáte na Ježíšovo vyučování o boží království, o síti plné ryb, které se ale musí vytřídit. Pak se Ježíš ptal: "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."
A on jim řekl: "Proto každý znalec Písma, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."
Chceme být dobrými hospodáři božího království, chceme s Ježíšem pečlivě pracovat na jeho díle a jsme Bohu vděční za jeho vedení.
Dobré dílo a pečlivá práce přináší užitek i jiným a nám je zdrojem radosti.
Ježíšovo vyučování nás povznáší, těší nás a pomáhá nám být užitečnými.
Ježíš nás chce při své hostině opět obdarovat svým přátelství a svým Duchem.
[1] Nedávno jsme si znovu připomínali Ježíšovo rázné slovo k apoštolům: „Chcete-li, můžete také odejít, nikoho nedržím.“ Petr i za jiné dospělé chlapy odpověděl: „Ke komu jinému bychom šli, ty máš slova věčného života“. (J 6,66-69
[2] Jeden člověk Ježíše na kolenou prosil: "Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit."
Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!" Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv.
Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné." Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.“ (Mt 17,14-21
Úryvek evangelia vypráví o uzdravení hluchoněmého …
V našich modlitbách často prosíme Boha o pomoc pro potřebné. Donekonečna Boha úkolujeme, co má s námi a pro nás učinit.
Opakuji: v našich modlitbách máme nejprve vyslovit, co chceme pro nápravu sebe a světa vykonat my a pak k tomu prosit Boha pomoc.
O přízni Boha nemusíme pochybovat a nemusíme si ji teprve vyprošovat.
Naše prosba o pomoc je projevem úcty k Bohu – neboť jeho péči nepokládáme za samozřejmost.
My sami se potřebujeme vyslovit, pro jaký čin jsme se rozhodli. (Modlitba je činem, který nás má dovést k dalšímu činu.)
Taková prosba je pak projevem dospělosti před Hospodinem a přihlášením se ke spolupráci s Bohem. Přemýšlíme, co a jak máme udělat my, a co může udělat jen Bůh. Ale jen úkolovat Boha, by bylo nás před Bohem nedůstojné, nejsme bez rozumu.
Co si vybereme z vyprávění o uzdravení postiženého?
Připomenu: Ježíš se chtěl s postiženým hluchým domluvit posunky, proto se dotýkal jeho uší a jazyka: „Chceš slyšet a dobře mluvit?“ Ježíš nečaruje, nemanipuluje s druhým bez jeho svobodného souhlasu,ale vyžaduje od nás spolupráci.
Kamarádi hluchoněmého jsou sympatičtí – přivedli hluchoněmého k Ježíši a prosili o jeho uzdravení.
Mnoho lidí bude jásat - podobně jako tenkráte - z toho, že mají mezi sebou proroka, který uzdravuje. Budou rozebírat, co znamená slovo „Efata“.
Pokročilejší učedník se chce naučit něco nového. Proto se ptá, proč kamarádi dotyčného neposlechli Ježíše, když je požádal, aby o uzdravení „drželi jazyk za zuby“.
Proč byli k Ježíšovu pokynu hluší?
Proč se Ježíše neptali na důvod jeho zákazu?
Proč nespolupracovali s Ježíšem?
Místo toho kazili Ježíši jeho plány podobně jako zlí duchové.
Démoni rozhlašovali Ježíšova uzdravení úmyslně, chtěli v lidech rozpoutat ukvapené nálady: „Mesiáš je tady, už brzy vyrazíme do boje na nenáviděné Římany“.
Kamarádi uzdraveného to asi mysleli dobře, ale výsledek byl stejný – „hurá“ efekt: „Chystejte politický převrat“.
Ježíš ale vedl Izraelity k obrácení se k Hospodinu, k návratu a věrnosti vůči božímu slovu a k náboženské reformě.
Kamarádi uzdraveného byli suveréni: „Víme, co je správné“. Neměli úctu k Ježíšovi, k pravé autoritě. Sami sebe pasovali na autority. Neměli v sobě pokoru učedníků před Mistrem.
Opačnou krajností je slepé, zákonické konání pokynů bez přemýšlení. Obojí je špatné.
Někteří pokřtění se brání jakékoliv kritice. Jsou jako slabé rostlinky, které nesnesou ofouknutí a nějaký nápor. Raději se uzavírají do svého „skleníku“.
Bůh o nás pečuje s velikou štědrostí a něhou, ale také nás pozval mezi své spolupracovníky k nápravě světa. To vyžaduje dospělost a určitou odvahu.
Izraelité jsou tak odvážní, že unesou značnou kritiku Hospodina vůči svému špatnému a někdy zločineckému jednání. Znáte jiný tak pokorný národ?
Ježíš si nás vybral za své učedníky k záchranářské práci (nevodí nás jen za ručičku do cukrárny). Proto některým zájemcům rozmluvil jejich křest: „Práce mezi záchranáři by pro tebe nebyla“.
Malé děti krmíme sladkou krupičnou kaší, říká i apoštol Pavel. Velký člověk už „dudlík“ a láhev s krupičnou kaší odložil a živí se stravou pro dospělé. [1]
Děláme často stejnou chybu jako ti kamarádi hluchoněmého. V řadě důležitých věcí nedbáme na Ježíšova slova a svévolně jednáme podle svého. To je velikou neúctou vůči Ježíši. Místo pečlivé spolupráce mu lichotíme všemožnými tituly a klaníme se mu.
Čeká nás ještě mnoho práce, staletý zákaz čtení Písma jsme ještě nenapravili. Dluh v porozumění slovům božím jsme ještě nevyrovnali.
Jsme Ježíši vděční, že nám vše trpělivě a srozumitelně vysvětluje. Ukazuje nám, jak můžeme s Bohem spolupracovat, jak s ním máme mluvit, co je v našem vztahu k Bohu důležité, čím můžeme Boha oslavit a co se Bohu nelíbí. Jak je to s korbanem (pohanské oběti vůbec nepřicházejí v úvahu).
Chceme patřit k těm, kteří se ptají co má Ježíš na mysli. Uvedu příklad.
Vzpomínáte, jak kdosi prosil Ježíšovy učedníky, aby uzdravili jeho náměsíčného syna, ale učedníci pohořeli. Čekali bychom, že učedníci půjdou za Ježíšem s prosbou o pomoc a s dotazem, jakou udělali chybu. Ježíš je vyhuboval a řekl: „Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem“. [2]
Jsme překvapeni, že nemálo lidí si řekne: „Aha, mám se víc modlit a víc se postit a pustí se do konání farizeů, kteří stavěli své výkony zbožnosti na množství modliteb a postů. Ani je nenapadne si zkontrolovat, jaký rozdíl je mezi modlitbou a posty farizeů, a co si Ježíš představuje pod slovy modlitba a půst.
Nenamáhají se porozumět Ježíšovi, ale prohlásí: „Bůh si naše modlitby přebere.“
Ze zaměstnání by takového člověka vyhodili.
Baťa každý den procházel dílny. Jednou viděl člověka nesoucího něco těžkého na rameni. Ptal se ho: „Pane proč se tak dřete, proč si nevezmete vozík?“ – „Pane továrníku“, odpověděl zaměstnanec, „nejsem tak líný, abych si bral vozík …“ – Člověče, nepřemýšlíte u práce, budu vás muset propustit“, prohlásil Tomáš Baťa.
Za koho Ježíše máme? Jak s ním jednáme? Proč s Bohem jednáme hůř než s šéfem v zaměstnání? Tam se varujeme chyb a zmetků.
Ježíš nás vyučuje umění mluvit s Bohem, k čemu je půst, vysvětluje nám, jaké chyby v modlitbách dělají farizeové, jak se snaží s Bohem manipulovat svými posty, jak je důležitý úmysl našich skutků.
Ukazuje nám, co je pro náš život s Bohem důležité.
(Připomínám vyučovací lekce minulých neděli:
„Nic nepřidáš a nic neubereš“.
„Člověka znečišťuje to, co něj vychází, z lidského srdce, zlé myšlenky, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost …“.
Dost pokřtěných nechce Ježíšovy rady slyšet. Nepřichází za Ježíšem s radostí, že jim může otevřít oči a odemknout uši. Zůstávají trčet ve starých názorech a jedou v kolejích farizeů.
Nad nikoho se nepovyšujeme, ale děkujeme Bohu za to, že v nás svým Duchem probouzí touhu po porozumění Ježíši a že se můžeme ze spolupráce s Ježíšem radovat.
Vzpomínáte, jak jednou ve sporu o půst zbožní namítli Ježíšovi: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."
Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Nové víno se musí dát do nových měchů.
Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: `Staré je lepší.´" L 5,33-39
)
Děkujeme Bohu za nové víno.
Vzpomínáte na Ježíšovo vyučování o boží království, o síti plné ryb, které se ale musí vytřídit. Pak se Ježíš ptal: "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."
A on jim řekl: "Proto každý znalec Písma, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."
Chceme být dobrými hospodáři božího království, chceme s Ježíšem pečlivě pracovat na jeho díle a jsme Bohu vděční za jeho vedení.
Dobré dílo a pečlivá práce přináší užitek i jiným a nám je zdrojem radosti.
Ježíšovo vyučování nás povznáší, těší nás a pomáhá nám být užitečnými.
Ježíš nás chce při své hostině opět obdarovat svým přátelství a svým Duchem.
[1] Nedávno jsme si znovu připomínali Ježíšovo rázné slovo k apoštolům: „Chcete-li, můžete také odejít, nikoho nedržím.“ Petr i za jiné dospělé chlapy odpověděl: „Ke komu jinému bychom šli, ty máš slova věčného života“. (J 6,66-69
)
[2] Jeden člověk Ježíše na kolenou prosil: "Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit."
Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!" Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv.
Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
On jim řekl: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: `Přejdi odtud tam´, a přejde; a nic vám nebude nemožné." Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.“ (Mt 17,14-21
)