17. neděle v mezidobí

Dnešní texty nabízejí mnoho témat.

Nic nepokládáme za samozřejmé. Díky příznivým okolnostem, lidí i Nejvyššího, jsme se dostali do dobré party. Každou neděli se setkáváme s přáteli stejného zaměření, abychom s nimi dobrořečili Bohu za bohatství života, naslouchali jeho moudrosti a slavili. [1]
Zajímá nás smysl života, pokrok společnosti, vyhledáváme přemýšlivé, vzdělané lidi s rozhledem a přemýšlíme jak být užiteční.  
O prázdninách se pořádají Manželská setkání a různé vzdělávací semináře. Jsme vděční, že se některých můžeme účastnit. [2]

O rozmnožení jídla v Bibli jsme v minulých letech mluvili vícekrát.
Písmo nás uvádí k porozumění znamení od Boha. Jsme vděční za biblické vyučování, není pohádkou „Prostřený stoleček“. Opakovaně jsme si vysvětlovali nutnost legitimování se proroka skrze znamení.
Nutně potřebujeme rozeznávat poctivé lidi, kteří nám nabízejí pomoc a pokrok, od podvodníků, kteří nás drasticky okrádají a ničí.

Právem mluvíme - obecně - o zázraku – o něčem, co je za naším zrakem.
Žasnutí nad stvořením a hledání nového je výsadou člověka. Dostali jsme velikou výbavu k poznávání sebe, světa a Boha. Za dary od Stvořitele můžeme a máme objevovat jeho přejícnost, štědrost a přátelství. Bůh nás nejen obdarovává svými dary, on sám se nám dává. Z toho všeho vyvěrá náš obdiv, úcta a vděčnost k Bohu a dalším dárcům.
Nic z toho nemá strop. Dál a dál zkoumáme, hledáme, vymýšlíme co zlepšit, a na přátelství odpovídáme svým přátelstvím.

Je čas žní - je třeba s dětmi a vnuky vyjít na pole, žasnout s nimi nad úrodností země, obilí a nad bohatstvím stvoření. [3] Nad péčí, vynalézavostí a přejícnosti Tvůrce, který nám svěřil do péče Rozkošnou (Rajskou) zahradu k hospodaření, dotváření a střežení.
Čím dál víc objevujeme, jak zázrak života probíhá, s jakou genialitou je vymyšlen a co vše můžeme využít k dotváření světa podle božích plánů. Jak bohatý program mají rostliny od semene až po úrodu a mnohou užitečnost? Jak pracují kořeny? Jak obdivuhodný je růst stébla, jeho konstrukce, pružnost, pevnost … Kolik užitku přinášejí a co vše z nich žije?

Mám stále narůstající a nikdy nekončící seznam Rajských zážitků a stále narůstajícího bohatství. Také si vytváříte jejich nekonečný seznam? [4]

Všechna krása a bohatství života nás pudí ke snaze chránit vše dobré a přispívat k lepšímu. 

„To je jistě prorok,“ rozpoznali lidé Ježíše. Asi bychom byli mezi těmi, kteří Ježíše vyhledávali. Je ale otázkou, zda bychom při něm stáli na konci jeho života alespoň jako apoštolové.

Chtěli Ježíše za krále, aby se měli dobře. Škoda, že ho pak ho nesnášeli, když je upozorňoval na zásadní věci k uspořádání vztahů.

Neznámý člověk, který nabídl své jídlo Elizeovi a jakýsi kluk z evangelia, patří mezi velkorysé lidi, kteří se ze svého rozdělili ve prospěch jiných. Takoví jsou pro nás odmala inspirací. [5]

Na Slovensko přijede římský biskup František. Lidé se připravují na setkání s ním. Všude, kam František přijede, nabízí k promýšlení podstatné věci. Nic okázalého nevyžaduje. Změní se něco ve slovenské církvi?

S Ježíšem se setkáváme u jeho Stolu každou neděli. To je větší než setkání s římským biskupem jednou za několik let. Ježíšem se chceme nechávat proměňovat do jeho podoby. Patříme do jeho klubu, ve kterém se netlachá, ale naslouchá jeho vyučování, abychom věděli, jak pokračovat na jeho stavbě božího království. 

„Dejte hladovým najíst“, říká Ježíš i nám. Posílá nás k dnešní společnosti, abychom ji přinesli jeho moudrost. To potřebujeme znát a promýšlet.

Modlitby za moudrost seniorů nefungují, mnoho jich důvěřuje panu premiérovi, ne Ježíši. Bez našeho přičinění a osvěty na „brigádu“ s Ježíšem nepřijdou. Zatím jsme jim nenabídli ani volební koblihu.

S řadou lidí se o politice nedá mluvit. Ale můžeme hledat, co s nimi máme společného. Co s nimi začít řeč o budoucnosti věčné?
Hledali jsme s dětmi odpovědi na důležité otázky. Zkusme hledat odpovědi na stejné otázky s dospělými a seniory. Můžeme se jich ptát, k čemu došli.
Kdo vymyslel úrodnost obilí?
Kdo vymyslel člověka?
Zázračnou úzdravnost lidského těla?
Jakého věku se asi dožijeme? 
Bude u nás ještě někdy válka? Jak jí zabránit?
Je možné, že Ježíš vstal z mrtvých?
Jak to je s nadějí věčnosti, je možné, že se třeba sejdeme s našimi drahými v nebeském království? …

---

[1] Ž 145 mě zaujal už kdysi při prvním čtení výstižností svých slov chválících Hospodina za jeho všestrannou péči. Vzpomínám na dar Žaltáře v r. 1970, vydaném v České Akademii v Římě a pašovaný k nám, coby zakázanou literaturu.

[2] Vrátili jsme se z Ekumenického setkání nad Biblí a uměním, setkali jsme sen opět vzácnými (po většině staršími) lidmi a mluvili o výtečných přednáškách na téma Češi a Evropa. Zase si i přednášející pochvalovali úroveň posluchačů.

[3] Je důležité ukázat dětem, jak se u trsu obilí mezi kořínky dopátrají zbytku starého zrna. Děti spočítají, kolik stébel z něj vyrostlo, a spočítají zrna ze všech klasů, aby zjistily, jakou úrodu jedno zrno přineslo. Cestou na pole a z pole určitě uvidí řadu dalších zajímavých věcí.

[4] Nepamatuji si vědomé zážitky ze svého kojeneckého věku, ale viděl jsem zážitky jiných dětí, jejich blaženost z jídla a náruče nejbližších.
Skromný život nám dopomohl k ocenění a nesamozřejmosti krásy života, nosím v paměti pěkné zážitky, připomínám si je a vychutnávám jejich jedinečnost.  Nikdy jsme nezažili skutečný hlad (říkáme-li, mám hlad, je to jen chuť k jídlu), nezevšedněl mně dobrý chléb s máslem, kdysi jsem spočítal 26 skvělých bramborových jídel, pamatuji, kdy nám teta koupila nanukový dort. Jak jsme byli šťastní, když nám tatínek dal pochovat malého králíčka, když jsme si hladili koťátka nebo housátka. Babička nám do světnice pustila vesele poskakující kůzlátka …
Dodneška žasnu nad hebkostí kůže malého dítěte, nebo když mne děcko svou ručičkou pevně drží za prst.
Radost z mnoha knih (maminka říkala: „Čtení je má největší vášeň“). Mnozí autoři knih se s námi rozdělili o své nejhlubší myšlení, poznání, příběhy a moudrost. Nikdo nespočítá, nad kolika básněmi se mně zatajil dech, a kolik muziky mě uhranulo.
Zážitky z krásy přírody mě potkávají každý den.
Máme hodné příbuzné.
Potkal jsem veliké množství krásných lidí, kteří mně věnovali nesamozřejmou pozornost.
Hluboké vztahy s lidmi nám drahými patří mezi největší bohatství.
Krása, hloubka přátelství a porozumění s Bohem jsou nevypověditelné ...
Krása těla je obrovským bohatstvím (co vše umí ruka vytvořit, vyjádřit, obdarovat …)
Jaké slasti, požitky a potěšení nám zprostředkovává tělo, radost z různých druhů pohybu, krásy, péče a pomoci, blízkosti, sexuality …
Kolik radosti nám přináší srdce ušlechtilých lidí, kteří dávají přednost druhým a věnují jim svou účinnou pomoc i srdce naše
Těším se nejen z krásné krajiny naší země, ale i narůstající výstavnosti, čistoty obcí, z výzdoby měst krásnými květinami a ohleduplnosti ke krajině …
Samozřejmě si považuji svobody, kterou jsme dostali darem.
Raduji se ze solidarity lidí s postiženými a potřebnými.
Od dětských radostí objevujeme další a další závratné krásy.

[5] Jen v letohradské farnosti v kostelní sbírce lidé darovali Moravákům postižených tornádem 82.000 korun (mimo těch poslali pomoc jinými cestami). To je poměrně víc, víc než kolik pomohli miliardáři.