7. neděle velikonoční (B)
Před týdnem jsem říkal, jak mnoho Bohu záleží na vzájemné snášenlivosti lidí, a jak mnoho mu vadí naše války mezi nejbližšími a cizími.
I pro něj jsou nejdůležitější dobré vztahy k němu a k druhým lidem. 1
Izraelité si váží toho, že Bůh s námi mluví, dopřává nám možnost nápravy a smíření a nabízí nám k tomu pomoc. Radost z tohoto bohatství vyústí do svátku Simchat Tóra - Radost z Tóry (den po svátku Stánků). 2
Ježíš nám přidal další závratná slova o božím přátelství k nám. Mluví o radosti. Proč my neslavíme svátek Radosti z božích slov?
Škoda, že jsme tyto svátky nepřevzali. 3
Vzpomínáte, jak se Jákob a Esau (který Jákoba k smrti nenáviděl) nakonec smířili?
Vzpomínáte na příběh Josefa a bratří (je jedinečnou náboženskou perlou první velikosti), kteří se také usmířili?
Uvedu příklad toho, jak židé domýšlí biblické texty a jak se jimi nechávají formovat.
Židé si vypráví, že Jákob měl před svou smrtí strach, aby se po jeho smrti Josef nemstil bratrům, za jejich dávný úmysl Josefa zavraždit a za prodání do otroctví.
Všech 12 bratří, včetně Josefa, před otcem, kterému Hospodin změnil jméno na Izrael, vyznalo modlitbu:
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“.
Proto milujeme Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci
a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, opakujeme svým synům a mluvíme o nich, když jsme v domě
a když chodíme na cestách a když ležíme nebo vstáváme,
a uvazujeme si je jako znamení na ruku
a jsou nám jako drahokam mezi našima očima
a píšeme je na veřeje našich domů a na své brány. ()
Život, jejich selhání, příklad a milosrdenství Josefa pomohly bratřím postavit svůj život na moudrosti božího slova.
Opakuji, že v této kultuře odpouštění a smiřování vyrostli Ježíšovi učedníci.
Opakuji, že Ježíš měl na čem stavět. 4
Přátelství není samozřejmostí, je ovocem náklonnosti, snahy a práce na vzájemném porozumění.
K tomu je dobré porozumět řadě věcí. Zkusím nadhodit několik otázek.
Jak a z čeho souznění s druhým vzniká?
Jak porozumění s druhými udržet?
Čím je naše přátelství ohroženo?
Jak uzdravit zranění (oprávněný nebo neoprávněný pocit křivdy)?
Jak druhému „dovolit“ jeho jiný názor?
Naše maminky nás mají více rády než my je (a nejsou kvůli tomu zahořklé, milují nás nezištně).
O Bohu to platí ještě víc.
Malé dítě získává své názory postupně. Matčina láska nekončí tím, že dítě má jiný názor než ona.
Často máme rádi ty, kteří mají stejný názor jako my.
Bůh má na mnoho věcí jiný názor než my.
Nepracují-li manželé na umění komunikace, nesetkávají-li se dospělí sourozenci a kamarádi v dostatečné míře a neporovnávají-li si navzájem své názory a nevyříkávají-li si své postoje a nedorozumění, vzdalují se jeden druhému.
Život v porušeném světě je tvrdý. Miliony a miliony lidí byly krutě pošlapány.
Nevím, jak bych bez naděje - že nás má Bůh rád víc než my jeho, a bez naděje, že Bůh jednou setře každou slzu z naší tváře - mohl vůbec přežít. Máme a chceme přispívat k nápravě světa. Každá kapka, každá cihla na Ježíšově stavbě, je dobrá.
Dnešní texty jsou pro pokročilé Ježíšovy učedníky, proto jsem znovu připomněl, na čem učedníci vyrostli, a na čem mohl Ježíš stavět.
My se nemáme šidit o vzdělání hebrejské Bible.
K prvnímu čtení.
Apoštolové, i my, máme být svědky Ježíšova zmrtvýchvstání (totéž říká i druhé čtení).
Ďábel Ježíšovo mrtvýchvstání nepopírá, ale nesvědčí o něm svým způsobem života.
K druhému čtení.
I v prvotní církvi docházelo ke sporům, ale o Ježíšových učednících platilo: „Podívejte se, jak se mají rádi“.
K evangeliu.
Při křtu jsme byli ponořeni do Jména božího. Ježíš prosí Otce, (nevyprošuje), abychom viděli, co pokládá za nejdůležitější.
Při křtu jsme byli ponořeni do Jména božího, do lásky Otce, Syna a Ducha svatého. Byli jsme vloženi do náruče boží. Dospělý křtěnec přijal Ježíšovu náruč, nechal se Ježíšem obejmout.
Ve vztahu je důležitá a nezbytná práce obou, spolupráce.
Ježíš nás svou modlitbou: „zachovej je, Otče, ve svém jménu“ ujišťuje, že ze strany boží máme přízeňzajištěnou. Na nás je, abychom nevypadli z jeho Jména, neutekli z jeho náruče, ale udrželi se v růstu do podoby Boha (Bůh žije ve společenství Trojice, ve kterém panuje vzájemná služba a jeden dává přednost druhým).
Bůh o nás pečuje svým vzděláváním – dal nám své slovo a svou výchovu. Máme být „ženichem Tóry“, ženichem vzděláván Písma. Proto při Ježíšově hostině jinými slovy říkám: „Bože, chceme se snažit být tvou nevěstou, která se ti líbí a je i pohotově k ruce“.
Ježíš nás svým vyučováním zasvěcuje do porozumění:
jeho přátelství, lásky
jeho myšlení
a jeho způsobu života.
Kvůli této úloze Učitele Ježíš přišel. Tomuto poslání zasvětil svůj život.
Přišel jako kníže Pokuje. Slouží nám, na svém životě nám ukazuje krásu života božích dcer a synů. Čistí nás božím slovem, zachovává nás v božím Jménu.
Není větší radosti než bytostné porozumění s Krásou a Láskou.
Ježíš nás jako své učitelské pomocníky posílá k lidem, kteří touží po životě, porozumění a vzdělávání.
Hierarchická církev má ráda Krista – panovníka. (Ráda si ho představuje jako mocného krále, proto se ráda strojí do kostýmů mágů a šlechticů na dvoře panovníka.)
Nesedí u nohou svého Učitele a neučí boží moudrosti. Panuje a přikazuje.
Nevidí, že Bůh žehná všemu tvorstvu. Osobuje si monopol na žehnání a určuje, komu požehná a komu ne.
Lépe než já znáte dětskou říkanku o myšce, která vařila kašičku. 5
Ježíš nás posílá do světa jako své učedníky a ne jako Mistry. Posílá nás k službě a ne k panování.
K osvěžení paměti a třeba jako přípravu na slavení Svatodušních svátků, nabízím připomínku vyučování hebrejské Bible („starého zákona“) o Duchu božím. Co působí a jak působí s člověkem, který s ním ochotně spolupracuje. 6
Můžeme a máme nadechovat, vdechovat božího Ducha (srv. ; ).
Kdo nadechuje, má co vydechovat.
Vařila myšička kašičku,
Na zeleným rendlíčku,
Tomu dala, tomu dala,
Tomu dala, a tomu ne,
Ty myš jedna co to děláš,
Ty snad ani srdce nemáš,
Koukej jak je chudý,
Tvoje dítě sudý.
Na zeleným rendlíčku,
Tomu dala, tomu dala,
Tomu dala, a tomu ne,
Ty myš jedna nebuď zvíře,
Nedrž dítě v tý temný díře,
Dopřej mu víc vánku,
Obilí a spánku.
-
Na prvních třech židovských svátcích jsem ukazoval, jak jsou izraelité každoročně vedeni k nápravě vztahů. Ti, kteří prošli dny smiřování ke slavení Nového roku, Dne smíření a svátkem Sukot, při rituálu „čtyři druhy“ drží v obou rukou etrog a větve z palmy, myrty a vrby (jedna ruka je nepojme) na znamení, že budou držet se všemi skupinami své společnosti.
Jsme Hospodinu vděční, že stojí o všechny své děti, i o nás. ↩ -
Tento den se dokončí čtení svitku Tóry a začne se číst znova od začátku. Všechny svitky Tory se vyjmou ze schránky a pak s nimi muži tančí, neboť Izraelita se pokládá ze ženicha vyučování Tóře.
My jsme porozumění slovům božím nevěnovali mnoho péče a tak nám Písmo k srdci nepřirostlo. ↩ -
Hodný osmdesátiletý táta, nemocný rakovinou, s pláčem prosil děti, aby se smířily, jinak ať mu nechodí na pohřeb. Jenže to, co táta pro děti udělal, bylo zapomenuto, pro děti už nebyl autoritu.
Ježíš vede své učedníky ke „krásnému milování“, vede nás k tomu, abychom všechna nedorozumění a spory co nejdříve řešili. Jinak všelijaké podezření a subjektivní pocity čím dál víc prohlubují odcizení.
(Nepřehlédněme, že existuje Někdo, kdo nás rád proti druhým škodolibě popouzí.)
Máme zkušenosti, že se lidé z různých „bublin“ nedokážou domluvit, protože se neshodnou na společné autoritě a neuznávají argumenty (pro Ježíšovy učedníky je argumentem slovo Písma). ↩ -
Když se měšťané zmohli, přistavěli na svých domech další patro. Podobně Ježíš na Mojžíšově stavbě vzdělání o Bohu přistavěl další patro. ↩
-
Vařila myšička kašičku,
Na zeleným rendlíčku,
Tomu dala, tomu dala,
Tomu dala, a tomu ne,
Ty myš jedna co to děláš,
Proč tomu malýmu též nedáš,
Koukej jak se dívá chudinka šedivá. ↩ -
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova.
Můj služebník, jehož podepírám, je můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.
Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí …
Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou.
Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?
A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.
Toto praví Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.
Svou tvář už před nimi nebudu skrývat, neboť jsem vylil na dům izraelský svého ducha, je výrok Panovníka Hospodina.
Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. ↩