4. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 10,14-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12
Datum: 25. 4. 2021
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 10,14-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 4,8-12
; 1 J 3,1-2
; J 10,11-18
Datum: 25. 4. 2021
Dobrý pastýř.
Podobenstvím potřebujeme porozumět, vědět, o co v nich jde. Často s nimi povrchně zacházíme. My, původně pohanokřesťané, jsme se přistěhovali do božího lidu Izraele. Je škoda, že jsme přistěhovalci zůstali, nestali jsme se domorodci, nejme v biblickém vyučování doma.
Potřebujeme objevit biblické přemýšlení.
Říkáme si, že podobenství je modelem. Máme rozpoznat, kde končí. Podobně je tomu u biblických obrazů a přirovnání. (Mojžíšův had na kůlu, nárožní kámen, kříž, dveře, …)
Známkou nepochopení je např. z podobenství o soudci a vdově představ, že Boha máme vytrvale přemlouvat, aby nám pomohl. Proč se u podobenství o nepoctivém správci pohoršujeme, že Ježíš správce pochválil?
Z podobenství o dobrém pastýři jsme udělali největší kýč.
Dobrý pastýř se s úctou a odpovědností stará o svá zvířata (jejichž masem se živí).
Ať si děti malují ovečky s Ježíšem a mazlí se se zvířátky, ale neumíme-li děti vést k odpovědnosti a k práci, aby jim nebyla zatěžko, nevyrostou z nich dobří pastýři. [1]
Zkusme vysvětlit šestnáctiletému studentovi, co znamená věta: „Pastýř dává život za ovce“.
(Nám vadilo, když byl táta v kriminále. Kdyby zemřel na pracovní úraz, bylo by to obrovské neštěstí.)
Proč Ježíš zvolil cestu, která končila na popravišti? Jak a čím nás zachraňuje? Kdo je zachráněn?
Naše náboženská praxe je - na rozdíl od biblického vyučování - často povrchní, těžkopádná a je nepřitažlivá. Proto řada velkých dětí namítá rodičům: „S vaší výchovou máme těžší život než spolužáci“.
Prožíváme tento čas jako dobu velikonoční?
Ke koronaviru, vakcíně Sputnik, dostavbě Dukovan se přidalo nebezpečí z Ruska, provalil se Putinův terorismus proti naší zemi.
Jak nás ovlivnilo Ježíšovo zmrtvýchvstání? [2]
S lidmi okolo nás nemůžeme o Ježíšově zmrtvýchvstání mluvit, dokud je nebude pálit ohrožení smrtí.
Poněkolikáté odpovídám studentům online na jejich otázky o náboženství. Téměř nic o něm nevědí.
Podivují se pohádce o Ježíškovi, z Vánoc a Velikonoc znají pár drobtů z folkloru.
Tomu, co od nás zaslechnou nebo zahlédnou, nemohou porozumět. Žijeme ve svém skanzenu,
naše řeč a naše obřady jsou nesrozumitelné.
Pro venkovany není kostel ani místem ke ztišení. Lidé z města jdou raději do přírody. Mnoho lidí se obrací k východním směrům a ezoterice.
A přesto se i řada mladých lidí ptá a naslouchá, mluvíme-li k nim srozumitelnou řečí.
Jako jsme odpovědní za svůj život, za poctivost své práce a výchovu dětí, tak jsme odpovědní za „hlásání evangelia“ – za svědectví o přátelském Bohu hlásaném srozumitelnými slovy a skutky.
K prvnímu čtení.
Náboženští protivníci Ježíše si mylně mysleli, že odstraněním Ježíše budou mít „klid na práci“. Jenže pozice učedníků Nazaretského jeho vzkříšením posílila.
Všimněme si, jak učedníci o Ježíši svědčili: Znameními (zázraky) a srozumitelnými slovy. - Pro židy bylo největším argumentem, na kterém se shodli, Písmo. (I „kámen nárožní“ byl pro ně srozumitelný.) Apoštolové mluvili ke svým současníkům srozumitelnou řečí. Proč nám řeč Písma zůstala cizí? Duchovenstvo (zvláštní kasta žijící na farách a v kostele) vytvořilo zvláštní „kostelové nářečí“, nesrozumitelné i naším dětem, natož lidem nekostelovým.
K druhému čtení.
Vědomí, že jsme pro naše rodiče milovanými dětmi, narůstá.
Tak je to i s poznáním Boží lásky k nám – jsme božími dětmi.
Známe i závratný obraz Písma – můžeme dorůst na úroveň manželky Boha, „královny po boží pravici“. Nevíme, co vše z toho bude vyplývat, ale ten obraz nás povzbuzuje, abychom bedlivě pro Boží království pracovali.
K evangeliu.
K obrazu dobrého pastýře připomínám, že pastýř je dobrý hospodář a odhodlaný ochránce svých ovcí, na které má leckdo cizí zálusk.
Ovce poslechnou signál pastýře, ale od nás Ježíš očekává víc, máme rozumět jeho moudrosti a přijmout ji za svou.
Zatím jsme se často nechali zmást podvodnými pachtýři. [3]
Každému z pokřtěných Ježíš svěřuje také pastýřské poslání (vedle kněžského a prorockého).
Každému je někdo svěřen a my máme o své svěřence pečovat, aby jim nic důležitého k životu nechybělo. Dospělost se projevuje odpovědností. Máme - v nějaké míře - pečovat také o kus „světa“ okolo nás.
Často se v církvi mluvilo o Ježíšově trpělivosti, laskavosti, mírnosti o ochotě k utrpení, ale už jsme si nevšímali, jeho rozhodnosti, pevnosti a odvahy dobrého pastýře.
(Máme si všímat, v jakých okolnostech Ježíš své jednotlivé výroky vynáší.)
Pastýř ovcí pečuje o své stádo co nejlépe, ale to nakonec skončí na pekáči.
Ježíš o naše životy pečuje jako nikdo jiný, vodí nás na dobré pastvy a vyučuje nás pěknému životu tak, aby se nám život líbil a abychom vzájemně s druhými stáli o sebe navzájem navždy.
Bůh nás odedávna učí rozpoznávat dobré pastýře od špatných.
Umíme to? Pastýři se nemusí od sebe lišit hodností, ustrojením, mohou říkat stejné modlitby k Bohu. Ti dobří mohou být pronásledováni, dokonce prokleti od církve jako bibličtí proroci a Ježíš. [4]
Naši „pastýři“ nás dlouho drželi v ohradě jako tupé ovce.
Dodneška např. nemáme v církvi hlasovací právo. Prosazení hlasovacího práva a svobody svědomí ve společnosti dokonce církevní vrchnost bránila.
Dnes se už nevymlouváme na to, co nám někdo nedopřál, cestu ke vzdělání máme otevřenou.
Sami vidíme, že nestačí dát někomu volební právo, když si ho volič neváží a není schopen rozpoznat charakterního politika od špatného.
Podobně to se svobodou slova, každý je odpovědný za to, co říká. Kdo neumí rozpoznat pravdu od lži, staví se proti dobru a tím i proti Bohu; měl by raději mlčet.
Nerozpoznání a následná volba svévolných, pomstychtivých a zrádných politiků je hříchem. [5]
Ovce se nechají dovést až na jatka.
Ale nás Hospodin vzdělává k péči o spravedlnost:
„Nebudeš mlčet ke zlu. Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.“ (Srv. Ex 23,1-3
Prorok Jeremjáš nás dodneška učí:
„Může snad Kúšijec (černoch) změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost?
Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jer 13,23
A v Talmudu čteme:
„Jestli selže lid - zaplatí takovou a takovou pokutu ...
Selže-li velekněz - zaplatí takovou a takovou pokutu ...
Když selže kníže - kníže vždy selže!“
Moc je velice nebezpečná, svádí ke zneužití. Víme, že máme nad vykonáváním moci pečlivě bdít!
V demokracii je zvolený vládce odvolatelný.
Jaké dobré pastýře pečující o svěřence s nasazením vlastního života známe?
Odbojáře proti nacistickému a komunistickému teroru.
Naše zdravotníky a další záchranáře v době koronaviru.
Odvážné novináře a právníky, hlídající nebezpečné vlky.
Několik obětavých politiků.
Vyprávějme o nich dětem a vnukům.
Chtěli bychom v jejich situacích jednat podobně?
Jak k tomu dojít?
P.S.
Ve čtvrtek jsme měli biblickou hodinu online.
Téma: „O nastavení druhé tváře“ a „Milujte své nepřátele“ (Mt 5,38-48
Co Ježíš těmi slovy míní?
Jemu vojáci vysázeli 39 ran důtkami a nakonec …
Jaký názor má Ježíš na domácí a jiné násilí?
Srovnávací otázka: „Jak měli naši lidé v poslední válce nastavovat druhou tvář“?
Ve čtvrtek 29.4. v 19 hod. opět nabízíme biblickou hodinu online, přihlásit se můžete na mou adr. vaclav.vacek@wo.cz
Dokončíme: „Milovat nepřátele …“ a zopakujeme si, proč se Ježíš nechal umučit.
[1] Naše prabáby uměly dobře vychovávat děti. Čtyřleté děti už pásly husy, pětileté pásly kozy, mamahotel by netrpěly. Znám tříleté děti, které se denně starají o křečky, později o náročnější zvířata. Mám to vyzkoušené i na sobě. V pátek jsem mluvil s tříletou holčičkou ze samoty. Má venku „kuchyň“, vařila zeleninovou polívku a nudle s mákem“ (to měli včera k obědu). Malé děti jsou chytré, mají fantazii a chuť do práce. Rodičovství se máme učit od šikovných rodičů a od Boha.
[2] Bojíme se méně o svůj život, o své blízké v nemoci nebo i kdyby nastala válka?
Můžeme se s hrdostí postavit Rusku, nebo máme sklonit hlavu?
[3] Diktátoři měli nejen své pohanské kněze (své ideology, obřadníky a chrámy pro lid), ale i v církvi získali své příznivce a pátou kolonu těch, kteří se Jejich Veličenstvu klaněli.
V současnosti vidíme, jak nezanedbatelné množství lidí se lísá k imperiálnímu Rusku stejným způsobem, jako českoslovenští kolaboranti k Hitlerovi.
[4] Budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. (Mt 5,11
Posílám vám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo. (Mt 23,34
Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. (L 21,12
Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. (J 15,20
Apoštol Pavel u výslechu vypověděl: „Domníval jsem se, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského.
A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to. Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech. Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech. (Sk 26,1n
[5] Mezi naše hříchy patří i dluhy, kdy jsme nevykonali, co jsme mohli a měli vykonat dobrého.
Němci volící Hitlera mají svůj díl zodpovědnosti za 2. světovou válku. My máme podobnou vinu za krutosti komunistického režimu a dnešní Rusové mají svůj podíl na Putinově imperialismu a na jeho obětech.
Anglická královna Alžběta II. řekla: „Nelze pochybovat, že kritika prospívá každému, lidem i institucím. Avšak oprávněné výtky neztratí nic na své síle, když jsou formulovány s humorem a především s taktem a porozuměním.“
Podobenstvím potřebujeme porozumět, vědět, o co v nich jde. Často s nimi povrchně zacházíme. My, původně pohanokřesťané, jsme se přistěhovali do božího lidu Izraele. Je škoda, že jsme přistěhovalci zůstali, nestali jsme se domorodci, nejme v biblickém vyučování doma.
Potřebujeme objevit biblické přemýšlení.
Říkáme si, že podobenství je modelem. Máme rozpoznat, kde končí. Podobně je tomu u biblických obrazů a přirovnání. (Mojžíšův had na kůlu, nárožní kámen, kříž, dveře, …)
Známkou nepochopení je např. z podobenství o soudci a vdově představ, že Boha máme vytrvale přemlouvat, aby nám pomohl. Proč se u podobenství o nepoctivém správci pohoršujeme, že Ježíš správce pochválil?
Z podobenství o dobrém pastýři jsme udělali největší kýč.
Dobrý pastýř se s úctou a odpovědností stará o svá zvířata (jejichž masem se živí).
Ať si děti malují ovečky s Ježíšem a mazlí se se zvířátky, ale neumíme-li děti vést k odpovědnosti a k práci, aby jim nebyla zatěžko, nevyrostou z nich dobří pastýři. [1]
Zkusme vysvětlit šestnáctiletému studentovi, co znamená věta: „Pastýř dává život za ovce“.
(Nám vadilo, když byl táta v kriminále. Kdyby zemřel na pracovní úraz, bylo by to obrovské neštěstí.)
Proč Ježíš zvolil cestu, která končila na popravišti? Jak a čím nás zachraňuje? Kdo je zachráněn?
Naše náboženská praxe je - na rozdíl od biblického vyučování - často povrchní, těžkopádná a je nepřitažlivá. Proto řada velkých dětí namítá rodičům: „S vaší výchovou máme těžší život než spolužáci“.
Prožíváme tento čas jako dobu velikonoční?
Ke koronaviru, vakcíně Sputnik, dostavbě Dukovan se přidalo nebezpečí z Ruska, provalil se Putinův terorismus proti naší zemi.
Jak nás ovlivnilo Ježíšovo zmrtvýchvstání? [2]
S lidmi okolo nás nemůžeme o Ježíšově zmrtvýchvstání mluvit, dokud je nebude pálit ohrožení smrtí.
Poněkolikáté odpovídám studentům online na jejich otázky o náboženství. Téměř nic o něm nevědí.
Podivují se pohádce o Ježíškovi, z Vánoc a Velikonoc znají pár drobtů z folkloru.
Tomu, co od nás zaslechnou nebo zahlédnou, nemohou porozumět. Žijeme ve svém skanzenu,
naše řeč a naše obřady jsou nesrozumitelné.
Pro venkovany není kostel ani místem ke ztišení. Lidé z města jdou raději do přírody. Mnoho lidí se obrací k východním směrům a ezoterice.
A přesto se i řada mladých lidí ptá a naslouchá, mluvíme-li k nim srozumitelnou řečí.
Jako jsme odpovědní za svůj život, za poctivost své práce a výchovu dětí, tak jsme odpovědní za „hlásání evangelia“ – za svědectví o přátelském Bohu hlásaném srozumitelnými slovy a skutky.
K prvnímu čtení.
Náboženští protivníci Ježíše si mylně mysleli, že odstraněním Ježíše budou mít „klid na práci“. Jenže pozice učedníků Nazaretského jeho vzkříšením posílila.
Všimněme si, jak učedníci o Ježíši svědčili: Znameními (zázraky) a srozumitelnými slovy. - Pro židy bylo největším argumentem, na kterém se shodli, Písmo. (I „kámen nárožní“ byl pro ně srozumitelný.) Apoštolové mluvili ke svým současníkům srozumitelnou řečí. Proč nám řeč Písma zůstala cizí? Duchovenstvo (zvláštní kasta žijící na farách a v kostele) vytvořilo zvláštní „kostelové nářečí“, nesrozumitelné i naším dětem, natož lidem nekostelovým.
K druhému čtení.
Vědomí, že jsme pro naše rodiče milovanými dětmi, narůstá.
Tak je to i s poznáním Boží lásky k nám – jsme božími dětmi.
Známe i závratný obraz Písma – můžeme dorůst na úroveň manželky Boha, „královny po boží pravici“. Nevíme, co vše z toho bude vyplývat, ale ten obraz nás povzbuzuje, abychom bedlivě pro Boží království pracovali.
K evangeliu.
K obrazu dobrého pastýře připomínám, že pastýř je dobrý hospodář a odhodlaný ochránce svých ovcí, na které má leckdo cizí zálusk.
Ovce poslechnou signál pastýře, ale od nás Ježíš očekává víc, máme rozumět jeho moudrosti a přijmout ji za svou.
Zatím jsme se často nechali zmást podvodnými pachtýři. [3]
Každému z pokřtěných Ježíš svěřuje také pastýřské poslání (vedle kněžského a prorockého).
Každému je někdo svěřen a my máme o své svěřence pečovat, aby jim nic důležitého k životu nechybělo. Dospělost se projevuje odpovědností. Máme - v nějaké míře - pečovat také o kus „světa“ okolo nás.
Často se v církvi mluvilo o Ježíšově trpělivosti, laskavosti, mírnosti o ochotě k utrpení, ale už jsme si nevšímali, jeho rozhodnosti, pevnosti a odvahy dobrého pastýře.
(Máme si všímat, v jakých okolnostech Ježíš své jednotlivé výroky vynáší.)
Pastýř ovcí pečuje o své stádo co nejlépe, ale to nakonec skončí na pekáči.
Ježíš o naše životy pečuje jako nikdo jiný, vodí nás na dobré pastvy a vyučuje nás pěknému životu tak, aby se nám život líbil a abychom vzájemně s druhými stáli o sebe navzájem navždy.
Bůh nás odedávna učí rozpoznávat dobré pastýře od špatných.
Umíme to? Pastýři se nemusí od sebe lišit hodností, ustrojením, mohou říkat stejné modlitby k Bohu. Ti dobří mohou být pronásledováni, dokonce prokleti od církve jako bibličtí proroci a Ježíš. [4]
Naši „pastýři“ nás dlouho drželi v ohradě jako tupé ovce.
Dodneška např. nemáme v církvi hlasovací právo. Prosazení hlasovacího práva a svobody svědomí ve společnosti dokonce církevní vrchnost bránila.
Dnes se už nevymlouváme na to, co nám někdo nedopřál, cestu ke vzdělání máme otevřenou.
Sami vidíme, že nestačí dát někomu volební právo, když si ho volič neváží a není schopen rozpoznat charakterního politika od špatného.
Podobně to se svobodou slova, každý je odpovědný za to, co říká. Kdo neumí rozpoznat pravdu od lži, staví se proti dobru a tím i proti Bohu; měl by raději mlčet.
Nerozpoznání a následná volba svévolných, pomstychtivých a zrádných politiků je hříchem. [5]
Ovce se nechají dovést až na jatka.
Ale nás Hospodin vzdělává k péči o spravedlnost:
„Nebudeš mlčet ke zlu. Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.“ (Srv. Ex 23,1-3
)
Prorok Jeremjáš nás dodneška učí:
„Může snad Kúšijec (černoch) změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost?
Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jer 13,23
)
A v Talmudu čteme:
„Jestli selže lid - zaplatí takovou a takovou pokutu ...
Selže-li velekněz - zaplatí takovou a takovou pokutu ...
Když selže kníže - kníže vždy selže!“
Moc je velice nebezpečná, svádí ke zneužití. Víme, že máme nad vykonáváním moci pečlivě bdít!
V demokracii je zvolený vládce odvolatelný.
Jaké dobré pastýře pečující o svěřence s nasazením vlastního života známe?
Odbojáře proti nacistickému a komunistickému teroru.
Naše zdravotníky a další záchranáře v době koronaviru.
Odvážné novináře a právníky, hlídající nebezpečné vlky.
Několik obětavých politiků.
Vyprávějme o nich dětem a vnukům.
Chtěli bychom v jejich situacích jednat podobně?
Jak k tomu dojít?
P.S.
Ve čtvrtek jsme měli biblickou hodinu online.
Téma: „O nastavení druhé tváře“ a „Milujte své nepřátele“ (Mt 5,38-48
)
Co Ježíš těmi slovy míní?
Jemu vojáci vysázeli 39 ran důtkami a nakonec …
Jaký názor má Ježíš na domácí a jiné násilí?
Srovnávací otázka: „Jak měli naši lidé v poslední válce nastavovat druhou tvář“?
Ve čtvrtek 29.4. v 19 hod. opět nabízíme biblickou hodinu online, přihlásit se můžete na mou adr. vaclav.vacek@wo.cz
Dokončíme: „Milovat nepřátele …“ a zopakujeme si, proč se Ježíš nechal umučit.
[1] Naše prabáby uměly dobře vychovávat děti. Čtyřleté děti už pásly husy, pětileté pásly kozy, mamahotel by netrpěly. Znám tříleté děti, které se denně starají o křečky, později o náročnější zvířata. Mám to vyzkoušené i na sobě. V pátek jsem mluvil s tříletou holčičkou ze samoty. Má venku „kuchyň“, vařila zeleninovou polívku a nudle s mákem“ (to měli včera k obědu). Malé děti jsou chytré, mají fantazii a chuť do práce. Rodičovství se máme učit od šikovných rodičů a od Boha.
[2] Bojíme se méně o svůj život, o své blízké v nemoci nebo i kdyby nastala válka?
Můžeme se s hrdostí postavit Rusku, nebo máme sklonit hlavu?
[3] Diktátoři měli nejen své pohanské kněze (své ideology, obřadníky a chrámy pro lid), ale i v církvi získali své příznivce a pátou kolonu těch, kteří se Jejich Veličenstvu klaněli.
V současnosti vidíme, jak nezanedbatelné množství lidí se lísá k imperiálnímu Rusku stejným způsobem, jako českoslovenští kolaboranti k Hitlerovi.
[4] Budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. (Mt 5,11
)
Posílám vám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo. (Mt 23,34
)
Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. (L 21,12
)
Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. (J 15,20
)
Apoštol Pavel u výslechu vypověděl: „Domníval jsem se, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského.
A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to. Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech. Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech. (Sk 26,1n
)
[5] Mezi naše hříchy patří i dluhy, kdy jsme nevykonali, co jsme mohli a měli vykonat dobrého.
Němci volící Hitlera mají svůj díl zodpovědnosti za 2. světovou válku. My máme podobnou vinu za krutosti komunistického režimu a dnešní Rusové mají svůj podíl na Putinově imperialismu a na jeho obětech.
Anglická královna Alžběta II. řekla: „Nelze pochybovat, že kritika prospívá každému, lidem i institucím. Avšak oprávněné výtky neztratí nic na své síle, když jsou formulovány s humorem a především s taktem a porozuměním.“