3. neděle velikonoční

K prvnímu čtení.
Proč v naší náboženské řeči nepoužíváme pojmenování: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakobův“? Je vidět, že nám praotcové nepřirostli k srdci. Neznáme jejich příběhy a tak se velice šidíme.

Petr říká: „Zachovali jste se k Ježíšovi mnohem hůř než Pilát! Ale máte polehčující okolnost, vy jste nevěděli, kým Ježíš je. Ale Bůh to dopustil, aby se splnilo, že Pomazaný musí trpět. 
Dejte se na pokání.“ 

Skutky apoštolské patří do pokladu slova božího, ale oproti 24karatátovému zlatu evangelií jsou 19karátovým zlatem.

Vražda je vraždou, i když jde o posledního člověka. Jak to, že ani přední muži nerozpoznali v Ježíši alespoň proroka? Propadli v životní zkoušce!
Nechtěli vidět, že Ježíš uzdravoval a všem dobře činil.
Jsme odpovědní za své jednání. Kdo zaviní srážku vlaků, je vinen. Kdo poštve lidi k nenávisti, je vinen. Kdo zavleče lidi do války, je strašně vinen.
Vyhrabat se z těžké viny není samozřejmostí. Ten člověk si nepěstoval úctu k lidem a k životu, nemá jemné svědomí a těžko přiznává vinu, protože si nezískal potřebné návyky.
Kam se strom nachýlí, tam padne.

„Přední muži“ nemají polehčující okolnost „nevědomost“, jak říká Petr. Naopak mají přitěžující okolnost, zanedbali vzdělání u Boha. Ten, kdo je vpředu, má čerpat z božích darů (včetně z „božích milostí ze svěcení“). Selhání úředníka je závaznější, než selhání metaře. 

Z jaké nevědomosti izraelská hierachie a její přisluhovatelé jednali?
„Bůh to dopustil, pomazaný musí trpět“? To znamená, že vina Ježíšových vrahů je nižší?

Nejde mně o kritikou Petra, on sám, nám na svých chybách ukazuje, z čeho selhání vychází – abychom se poučili. Nikdy se neprohlásil za neomylného papeže. To my se dopouštíme svévolného, idologického a pohanského zajišťování nositelů úřadu (prezident nemůže být souzen), když někoho prohlásíme za osvíceného z titulu funkce (i Jidáš byl apoštol).
Ten text je napsán dobře, ale my ho máme správně pochopit.   

Jindy mluvil Petr rozhodněji.
Velice otevřeně vůči vrchnosti vystoupil Štěpán. Stálo ho to život, ale apoštolové Štěpána nepodrželi (nevzkřísili ho z mrtvých jako Pavel zabitého Eeutycha (Sk 20,7-12). 
S Annaniášem a Safirou jednal Petr velice přísně, žádné polehčující okolnosti u nich nehledal.
Mnoho z nás jinak jednáme s mocnými, a jinak s bezmocnými.

Potkal jsem na schodech mladého sobeckého frajera z našeho domu, který chodí do posilovny, ale uklízet chodbu za něj přichází stará matka, ani neodpoví na pozdrav. Potkal jsem ho na úzkých schodech, na pozdrav neodpověděl a já jsem měl chuť mu říci něco ostřejšího. Tak pracuje moje agresivita, ale lepší je pokoušet se ho získat k lepšímu (někdy se to povede).  

„Dejte se na pokání“ – Naše předky neučili číst, ale do kostela jim dali obrazy kajícníka: vyhublý a s kusem hadru přes sebe, žije ve vlhké a studené jeskyni, živí se kořínky, v jedné ruce lebku, druhou se tluče kamenem do prsou. To se nám nesmazatelně vrylo do našich představ.
Ježíš zval obrácené k hostině, radoval se z jejich nápravy.

Pány překladatelé Písma, čeká práce na opravě překladu tohoto textu.
V druhém čtení napsali navíc pohanský obrat: „smírná oběť za naše hříchy“

K úryvku Lukášova evangelia je dobré si přečíst (od 13. verše) o setkání emauzkých se Vzříšeným.
Získáme tam mnoho důležitých informací. 
Nechme stranou naše druhořadé úvahy nad detaily z výpovědí o setkáních zmrtvýchvstalého Ježíše s apoštoly. Zaměřme se znovu na příčinu Ježíšovy smrti. 

Učedníci až na druhé slyšení Ježíšových slov porozuměli, proč se Mesiáš nechal zabít.
Slova: „Zemřel podle Písma“ – jsou zkratkou toho, že proroctví není ani věštbou, ani scénářem napsaným od Boha. Bůh věděl, že si nedáme poradit, dokud nepoteče krev a nevidíme svou mrtvou oběť. Znovu to ve zkratce opakuji.

Připomenu řadu některých, po sobě jdoucích tragických neposlušností, navzdory božímu varování.
-      Ve vyprávění o selhání lidí v Ráji jsme objevili prvotní příčinu. Lidé zanedbali budování vztahu s Hospodinem, odcizili se Bohu a pak se nechali svést.
-      Kain nedbal na varování Hospodina. „Na Kainův obětní dar Hospodin neshlédl (víme proč).
Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,5-7)
-      Protože se izraelité nevrátili z Egypta do své otčiny, darované jim od Hospodina, dostali se do otroctví.
-      Když později jednali krutě s otroky a tvrdě s chudými, skončili v babylonském zajetí.
-      Příčiny další nadvlády pohanů nad Izraelem byla podobné – veliká provinění vůči lidem.
-      Vícekrát pak skončili pod nadvládou cizích vládců, protože zvrhlí králové a kněží umlčovali a pronásledovali  proroky, kárající jejich zločiny.
-      Podobně to bylo s vraždou Mesiáše?

Izraelitům se už dlouho před Ježíšem dostalo nabídky vzdělání o Bohu nadsvětové úrovně a přesto ji zdaleka nevyžili.
Saduceové se spokojili s Mojžíšovskou školou, uznávali jen Tóru (Pět knih Mojžíšových).
Farizeové studovali Proroky a Spisy.
Ježíšovi učedníci se začali učit u svého Mistra. 
Saduceové nerozuměli farizeům, farizeové se přeli s Ježíše a později s jeho učedníky. Většina si zakládala na svém poznání a opovrhovala vzděláním těch druhých.

Vedle toho v Bibli potkáváme lidi, kteří přijímali boží moudrost, často až po svém selhání, a přiklonili se k ní.

Abrahám si vyzkoušel, že se na Hospodinova slova může spolehnout, podobně Jákob, Juda …
Ježíšovi rodiče si podcenění Ježíšových slov uvědomili až po dvoudenním hledání dvanáctiletého syna.
Nikodéma stálo odmítnutí Ježíšových slov namočení se do nespravedlivého soudu. Selhání apoštolů známe podrobně. To, že Ježíše odepsali jako Mesiáše, nebylo lehkým proviněním. (Kdo přišel o důvěru dřívějších přátel, ten ví, jak těžká to je rána. Natož, když se nás v nouzi blízcí nezastanou.)
Všechno to bylo a je podceněním nedostatečným vzděláním u Boha.
O přímých Ježíšových vrazích ani nemluvě.

Vrátím se k příkladu 1. světové války. Pokřtění neobstáli, když dostali flinty do rukou a byli postáni jako gladiátoři do smrtelného boje. Kdo vystřelí dřív, přežije – do dalšího střetu, a zas a zas.
Církev je zmanipulovala ke slepé poslušnosti vládcům. Nevzdělávala je, aby mohli být schopní přijmout v nějaké míře odpovědnost za společnost a předejít válkám. S pomocí božího vyučování by to bylo možné.

Církev brzy nesnášela proroky a pronásledovala je. Lidi prorockého ducha byli umlčováni.
Jak to, že vzdělaný teolog v čele inkvizice odebral kanonickou missi profesoru Hansi Küngovi?
Jak to, že jistý papež třikráte přijal svého atentátníka, ale odmítl se setkat s Hansem Küngem?
Jak to, že nezanedbatelné množství biskupů krylo strašné zločiny duchovenstva a někteří byli mezi pachateli?
Nejsou takové mocenské móresy hříšné? Neříkám to pro kritiku osob, ale zanedbané prorocké poslání církve - varovat před nebezpečím - přinejmenším svým mlčením přispěla k množstvím  mrtvých. Nejde jen o upálené kacíře, ale miliony padlých ve 20. století nám nikdo neodpáře.  

„Na milimetr přesně máme měřit podle nárožního kamene, kterým je Kristus.“ (Před týdnem byl kámen zmiňován a za týden bud opět v žalmu připomenut.) 

Bez božího vzdělávání zůstáváme bláhoví a bezmocní vůči zlu. U nás jsme během pár let opustili důraz na lidská práva. Mluví se jen o ekonomickém zisku.
V dřívějších dobách zvrhlí politici využívali politických krizí ke slibování Ráje a získávání vlastní moci. My se máme stále velice dobře, ale lidé stále neumějí přemýšlet. Neumí si zvolit charakterní politiky.
Jak to, že ministr vnitra chtěl letět do Moskvy? Jak to, že ministr Havlíček chtěl Rusy zvát ke stavbě Dukovan? V době, kdy u hranic Ukrajiny je ohromná síla ruského vojska. Tito politici věděli už nějaký čas o teroristickém činu ruských důstojníků (Putin je krátce po splněném úkolu vyznamenal).
Jak to, že se nevyšetřil ani viník otrávených ryb v Bečvě?
Jak to, že jsme se nedozvěděli víc informací o dvojitém výbuchu ve Vrběticích v r. 2014?
Politici nás především strašili islámskými teroristy a zakrývali terorismus Ruska. Zeman nás, občany, šikanuje s prohlídkami na Pražském hradě a zve Rusy a Číňany. A my si to necháváme líbit. 

Mnoho našich lidí neumí srovnat okupaci Sudet Hitlerem s okupací Krymu Putinem.

A církev místo aby nás vzdělávala v porozumění boží moudrosti a odpovědnosti za život jen moralizuje a vede lidi k pokroucené zbožnosti. 

Ve čtvrtek 22.4 v 19 hod. opět nabízíme biblickou hodinu online, přihlásit se můžete mou adr. vaclav.vacek@wo.cz

Téma: „O nastavení druhé tváře“ a „Milujte své nepřátele“ (Mt 5,38-48)

Srovnávací otázka: „Jak měli naši lidé v poslední válce nastavovat druhou tvář“?