2. neděle čtyřicetidenní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 6,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 22,1-18; Ř 8,31-34; Mk 9,2-10
Datum: 28. 2. 2021
Půst, pobožnost křížové cesty[1] jsou jako malá násobilka nebo pravidla pravopisu. Od dětství je používáme, ale jdeme dál, k dalším poznáváním a dovednostem. Např. si posilujeme ten z archetypů, který máme slabší.
Jak se kdo z lidí okolo Ježíše zachoval, víme. Hledáme, kde dnes stát při něm a ne na opačné straně.

K drastickému vyprávění o Abrahámovi a Izákovi jsme v minulých letech shromáždili velké množství otázek a hledali na ně odpovědi. Dospěli jsme k otázce: „K čemu je příběh napsán?“ [2]

I o „Proměnění Ježíše na hoře“ jsme mnohokráte mluvili. [3]
 
Opustili jsme slepé koleje zbožných nápadů o „Ježíšově slávě na hoře Tábor“, která prý měla posílit víru apoštolů při ukřižování. - Ti, kdo to tvrdí, nehledají příčinu selhání apoštolů. 

To je velice odvážný příběh evangelia. Ukazuje selhání apoštolů – jedněch z našich nejlepších lidí.
(My bychom v naší zbabělé a pokrytecké zbožnosti nedovolili, aby se církevní špinavé prádlo pralo na veřejnosti.) 

Ten, kdo se ptá:
Jak se může z anděla stát ďábel?
z velekněze Mesiášův vrah
z apoštola zrádce,
z manžela milujícího manželku a své děti zabiják malých dětí a jejich matek v nacistickém
koncentráku, nebo krutý komunistický vyšetřoval?
Jak se z milujících manželů mohou stát lidé, vzájemně se nesnášející,
z milujících se sourozenců odcizení jeden druhému,
z milovaných dětí příživníci vlastních rodičů?
Nikdo se přece nenarodil jako zločinec nebo ničemný člověk. Dva velcí komunističtí zločinci proti lidskosti Rudolf Slánský a Bedřich Reicin byli v mládí upřímnými skauty.

Ten, kdo má odvahu se ptát, co dělat, aby neodporoval Ježíši jako sv. Petr - ten se dozví důležité věci.

Jako mírně pokročilí, z Abrahamova příběhu víme, že Bůh je zásadně proti lidským obětem.
Víme, že jsme teprve na cestě k porozuměn Bohu (podobně jako je dítě na cestě k porozumění rodičům),  a že se máme opětovně Hospodina ptát. (Např. co znamená: „Obětuj mně svého syna“ a pak: „Nevztahuj na Izáka ruku“.)
Na příběhu nalezení Ježíše mezi učiteli v Jeruzalémě, jsme pochopili, že i skvělí rodiče nevěnovali slovům Syna patřičnou pozornost. Odnesli jsme si z toho poznání, že podcenění Ježíšových slov nás může vést k hořkým koncům.

Kdybychom si osvojili pokyny boží, svět a křesťanstvo by vypadaly jinak.

Hospodin řekl Izraeli: „Učiním tě (mezi ostatními národy) hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž - budeš-li bedlivě dodržovat moje pokyny.“
Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dodržovat všechno, co nám říkáš.“ (Sr. Dt 28,13; Ex 19,8)

Dnes jsou Izraelci v mnohém (nejen v očkování) opět hlavou. Co my, křesťané, v naší zemi umíme společnosti nabídnout? Slyším-li: „Jan Sokol prohrál prezidentskou volbu“, říkám: „My jsme při té volbě prohráli, nám se nepodařilo pro Jana Sokola získat většinu hlasů.“
Jeho rozhled a moudrost téměř nevyžili politici, ale ani církev(!).

Připomenu několik věcí, které jsme už probírali. 
Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, [4] nikdy by křesťané nemohli proti sobě válčit a dávno by nastal ekumenismus.

Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, nikdy nemohl mezi křesťany kvést antisemitismus. [5]

Kdybychom přijali Ježíšovo vyučování, nikdy by se nemohlo mezi křesťany hlásat: „Poslušnost je první ctnost“. [6]

Kdybychom více promýšleli Hospodinova slova o královském kněžství lidu božího, nebyli bychom v církvi nevolníky bez hlasovacího práva. [7]
Své pastýře bychom si volili. [8]

Kdybychom poslechli Ježíšova slova z horského učení, nikdy by nevznikla inkvizice a mučení obviněných. [9]

Kdybychom poslechli Ježíšovo varování před nebezpečím „tradice otců“, byla by církev více milosrdná. [10]

Kdybychom více promýšleli Hospodinovy předhygienické pokyny o mytí rukou, neumíralo by tolik lidí a pacientů v nemocnicích (až před 200 lety si lékaři začali mýt před operacemi ruce)
.
Kdybychom více promýšleli Hospodinovy předhygienické pokyny o odklízení výkalů, uchránili bychom se morů. [11] 

Než se podívám na hodinky, nejprve čas odhadnu a porovnávám si, o kolik jsem se zmýlil. Podobně si v evangeliu srovnávám krok s Ježíšem.                                                    

Přestat v postní době na pár týdnu kouřit nebo se nedívat na jalové pořady v televizi je možná nabídka pro neukázněnou patnáctiletou mládež.
Máme mnoho základní nedostatků v následování Krista. Desatero bychom měli nabízet společnosti, ale sami se máme řídit Ježíšovými pokyny.

Připravujeme se na Velikonoce. Kdo je vykoupený? Ten, kdo se řídí Ježíšovými slovy.

V příloze posílám vyžádaný starý text o půstu.

Příloha. 
PŮST    –   několik poznámek
 
Když se řekne půst, představíme si nejčastěji kručení v žaludku. 
Jsou různé druhy postu.
 
Zdravotní - slouží ke správné životosprávě, ke zhubnutí, vyčištění organismu …
 
Sebevýchovný  -  vede k pěstování vůle, k umírněnosti v jídle a dalších požitků, ke kázni vůči tomu, co mě nezřízeně, nad míru strhává k závislosti (návykové látky televize, snění, vášně, workholismus … ).                                                       

Povznášející ducha  -  je technikou (prostředkem) napomáhající přemýšlení, k setkání s moudrostí, k oproštění a uvolnění pro vyšší hodnoty. Samozřejmě se netýká jen stravy, ale různých informací přijímaných sluchem, zrakem. Vede k sebevládě myšlení.  
 
Náboženský -  jako projev vnitřní lítosti. Srov. např. Jon 1,1-2; Jon 3. kap.
 
Starozákonní  -  změna smýšlení. „Postit se“ znamená  zříkat se tvrdosti srdce, být milosrdný. Srov. např. Iz 58. kap.
 
Katolický:
a) páteční – Kdysi se bohatí křesťané smluvili: „Nechceme zapomenout na to, co pro nás Ježíš udělal.  Mysleme na něj jeho způsobem - přišel, aby ve světě bylo lépe. Umřel kvůli nám v pátek, tak budeme každý pátek jíst něco jednoduchého a ušetřené peníze budeme shromažďovat ve „fondu“ k vykupování otroků z otroctví a zajatců ze zajetí.“
Postili se, aby pomohli druhým. Později tento ušlechtilý motiv lidová zbožnost snížila na „sebezápor“.  Někdo si nedal buřt, ale uzeného tuňáka (to byla pochoutka!).
Dnes byly možnosti „pátečního půstu“ rozšířeny. (Kdybychom se např. připravili na nedělní bohoslužbu a přečetli si biblické texty k nedělní liturgii, nemuselo by to být málo.)
 
b) Půst velkopáteční a na Popeleční středu – Ježíš už netrpí. Už jeruzalémským ženám řekl: „Nade mnou neplačte! Plačte nad svými dětmi a nad sebou – špatně jste děti vychovaly.“ (Srov.  Lk 23,28)  
Solidarizovat se máme s chudými. Ježíš v nich trpí dodneška.
Máme promyslet Iz 58. kap. ve světle Ježíšových slov, např.: „Hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“
„Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“  (Srov. Mt 25,31n)

Všechny tyto druhy postu mají svou hodnotu. Různou. Některé znají a užívají i pohané (pohané bývají zbožní lidé).
Kterýpak druh postu asi Ježíš používal a který nepotřeboval?

Ježíš ukazuje svým učedníkům ještě jiný druh postu – NOVOZÁKONNÍ.

Abychom Ježíši porozuměli, je třeba si nejprve přečíst Mt 6,1-8.16-18.
Za Ježíšem přišli Janovi učedníci a ptali se ho: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“
Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit“. Mt 9,14-15 

Učedníci byli zatčením a popravou svého Mistra naprosto zdrceni. (Na jídlo neměli ani pomyšlení.) Mysleli si, že se zmýlili v osobě Mesiáše.
Vzkříšený Kristus se učedníkům zjevil a říká nám, hledejte chybu u sebe, ve vašem špatném myšlení, ve vaší špatné stavbě víry (důvěry). Nenechali jste si vysvětlit, k čemu Mesiáš přišel a jak dopadne. Hledejte, kde jste vy udělali chybu.
(Apoštol Tomáš nechtěl hledat chybu u sebe. „Dejte mně pokoj“. Ostatní apoštolové se radovali z Ježíšova vzkříšení, už jim jídlo chutnalo, ale Tomáš ke stolu nešel, držel židovský smutek za zemřelého, seděl na zemi s roztrženým rouchem, postil se od jídla, ale odmítal „novozákonní“ Ježíšův půst – hledat chybu u sebe, aby ji mohl napravit.)
 
Ježíš nám nabízí pomoc, abychom hledali příčinu nezdaru. Umíme hledat chybu v záležitostech všedního života. Porouchá-li se nějaká věc, zařízení, zasekne-li se něco ve firmě, samozřejmě začněme hledat chybu, shánět opraváře, jednáme s potřebnými lidmi … 
Při nedorozumění s nejbližšími tolik pohotoví nebýváme. Vztahy jsou složitější a častěji si myslím, že já mám pravdu a ten druhý se mýlí. Ve vztahu s Bohem jsme zakrnělí a zatížení tvrzeními: „To je tajemství“ (za tím se schovává nevědomost, nechuť se namáhat, nebo výmluva z pohodlnosti).
Neštěstím je, když utrpení „obětujeme“. Ano, funguje to někdy jako analgetikum, k utišení bolesti. (Karel Marx se nám, částečně právem, posmíval, že víra je opiem lidu.)
Máme hledat, zda a jak spolupracujeme s Bohem.
Často Bohu křivdíme a podezříváme jej, že nám některé věci nepřeje. Vytržená slova „buď vůle tvá“ používáme často k rezignaci.

Ježíš nás vede k hledání chyby nejprve u sebe. Každá chyba a selhání, každé trápení je výzvou. Máme hledat příčinu. Bůh je velice ochotný k pomoci, i zázračně.

Ježíš nás vede k jednoduchému postu. Geniální věci jsou často jednoduché. Nejsme zvyklí se postit kvůli nedorozumění s Bohem. Máme všeho nechat a hledat příčinu chyby.

(Je třeba projít ještě jiná místa v evangeliu, abychom objevili, co Ježíš myslí slovy: „Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."  (Mk 9,29)     
Je ovšem třeba nejdříve prozkoumat, co Ježíš rozumí modlitbou a o jakém postu mluví.
Zatím se bez mnohého přemýšlení a příliš primitivně utíkáme k půstu tělesnému.
Nedaří-li se nám, vymluvíme se na „Boží vůli“. („Hrozny jsou kyselé.“)
Podle Ježíše je modlitba konzultací.

V případě nefungujícího počítače voláme někomu, kdo věci rozumí víc než my.
Mluví-li Ježíš mluví o půstu, je to podobné: „Nech všeho a zprovozni počítač, vyřeš spor, usmiř se, zajdi do manželské poradny …

Jsme vděční Bohu i Ježíši, že nás učí přemýšlet, abychom nebyli zbožným stádem, slepě poslouchajícím své vůdce.

Nikdo z lidí není neomylný. Odpovědné, moudré a pokorné autority stojí i o názory oponentů a opozice. Dobrý kazatel má někoho, kdo ho upozorní na chyby.

[1] Při liturgické obnově 2. vatikánského koncilu bylo řečeno, že k pobožnosti křížové cesty má být přidáno XV. zastavení o Ježíšově vzkříšení.

[2] S Izraelity prosíme: „Bože, pomoz nám učit se a vyučovat“.
Je víc než smutné, že stále jsou někde obětovány děti. Nejen sirotci utečenců.
Vidíme-li nespravedlnost, napadá nás: „Kde je Bůh? Jak se na to může dávat? Proč nic neudělá?“    
Pak se ptáme: „Na které straně stojím já? Odvrátím své oči? Co udělám?“
Ježíš zřejmě už na poušti věděl, že na jeho rady nedají ani zbožní izraelité, ani zbožní křesťané (viděl desetitisíce židů ukřižovaných Římany po pádu Jeruzaléma a miliony umučených ve všech „Osvětimích“ pokřtěnými katy.) Známe Ježíšův nářek: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, …“
Přesto Ježíš neřekl: „Nedá se nic dělat“.
Ti, kteří na něj dali, byli zachráněni (přinejmenším pro Budoucnost). Mnozí se stali zachránci (jejich odvážný čin je víc než bezmocně složit ruce do klína). Zachráncům (i těm, které vrazi přidali k obětem) Ježíš prohlašuje: Jsi můj člověk, byl jsi nablízku napadenému, dal jsi mu přednost, mě ses zastal. „Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Mt 25,40). „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (J 15,13).
Láska přemáhá ochromující strach. „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1 J 4,18). Vykoupený je osvobozen od strachu ke svobodě božích dcer a synů.

[3] Opakuji. K porozumění je třeba začít od poslání dvojic apoštolů a učedníků Ježíšem (Mt 10,5-11) přes Petrovo kárání Ježíše (Mt 16,13; Mt 17,1-13) až k degradaci Ježíše z Mesiáše jen na proroka po jeho ukřižování (Ježíšovo vzkříšení nečekal nikdo.
Důležité je projít tyto události u všech evangelistů.
Izraelité čekali krále od Boha, Mesiáše – vonícího po Bohu.
Učedníci vítali Ježíšovu náboženskou reformu. Ale jak Ježíš začal mluvit o zabití Mesiáše zbožnými lidmi, odporovali. Vícekrát se jim Ježíš pokoušel vysvětlovat, jak nebezpečná je povýšenost zbožných, nesnášenlivost vůči jiným názorům o Bohu a náboženská nenávist. Marně!
Po návratu dvojic apoštolů z učitelské praxe v okolních městečkách se jich Ježíš ptal, jak se jim dařilo a co lidé o Ježíši říkají. - „Jsou zabednění“ odpovídali učedníci, „mají tě za Jana Baptistu, Eliáše, nového proroka … a nejsou ochotní si nechat vysvětlit, kdo jsi“.
Když se Ježíš ptal apoštolů, za koho jej pokládají oni, Petr za všechny odpověděl: „Za Mesiáše“.
Ježíš jim vysvětloval, že nebude politickým Mesiášem, ale bude zlikvidován předními muži církve. To apoštolové naprosto omítali. Petr za to Ježíše káral (tak je to v řeckém textu).
To, co apoštolové kritizovali u lidí – „nedají si vysvětlit naprosto jasné věci“, potkalo je. Nebyli ochotní naslouchat a hledat ani u svého Mistra a Učitele!   
Ježíš chtěl třem nejlepším učedníkům dopřát doučovací hodinu, vzal je na setkání s předními osobnostmi Izraele s Mojžíšem a Eliášem. (Obsah rozhovoru není nemožné odhadnout. „Ježíši, víme, co je nenávist zbožných“ říkali Mojžíš s Eliášem. „Jestli nechceš v sebeobraně násilím bránit svou kůží před násilníky, jako jsme to udělali my, jestli jim chceš svou smrtí dokázat, že jsou schopní zločinu, nemáš jinou cestu než tu, kterou máš v plánu.“)
Apoštoly tato debata nebavila, pokládali ji za absurdní (dokonce usnuli). Čekali Mesiáše, který osvobodí národ od Říma. Byli ochotní se Ježíšovi klanět, ale ne se u něj pečlivě učit. 
Co to způsobilo u apoštolů, víme. Ježíše se později nezastali a po jeho zatčení ho přestali pokládat za Mesiáše.
Naší chybou je stejná neochota promýšlet Ježíšovy názory a postoje. I my - podobně jako apoštolové - přeceňujeme sami sebe („to se nám nemůže stát“) a podceňujeme náročnost života, moc vládců a manipulaci mnoha autorit.
Vím, že nejsem lepší než apoštolové.
Vím, že se stále potřebuji obracet k Ježíši a opravovat si podle něj své postoje.

[4] Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ (Mk 9,38-41

[5] Vy si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Mt 23,8-12)
[6] Hannah Arendtová při procesu s Adolfem Eichmannem, jedním z hlavních organizátorů Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“, pokládaného za sadistického psychopata s nenávistí k Židům, ukázala, že Eichmann byl pokřtěný obyčejný člověk, spořádaný otec rodiny, nenápaditý a výkonný úředník. Poslouchal rozkazy bez přemýšlení. U soudu se ho ptali, zda by na příkaz Hitlera oběsil vlastního otce. „Ano“, odpověděl Eichmann. Arendtová dokazovala, že ve zločinném režimu se člověk může stát zločincem i bez zvláštní nenávisti. Mluvila o „banalitě zla“. I naše poválečná generace s tím má neblahou zkušenost. „Ježíšův příběh“ se opakuje jako „přes kopírák“ v milionových případech.

[7] Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. (Ex 19,6)  I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. (1 Pt 2,5)

[8] 23 Při volbě apoštola vybrali dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“  Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům. (Sk 1,23-26)

[9] Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Mt 5,21-24)  

[10] Ježíš řekl náboženským pokrajům a písmákům: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ Opustili jste pokyny Boží a držíte se lidské tradice.. Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici! …  rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“ (Mk 7,6-13)

[11] „Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. (Dt 23,14)
V ulicích našich středověkých měst se pomalu odtékaly výkaly z domů.