2. neděle v mezidobí

Nad prvním čtením se často vedou hlubokomyslné řeči  -  a skutek utek.

Samuel objevil, že s ním Bůh mluví.
Mluví Bůh s námi nebo ne?! Zajímá nás, co nám říká?
To je první a zásadní otázka!!

My si boží slovo držíme dostatečně od těla, bojíme se, co by s námi udělalo. 
Samuelova slova: „Mluv Hospodine, tvůj služebník naslouchá“, známe zpaměti, ale nepoužíváme je.
Slova: „Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena“, nebereme vážně.
Dokud nepřijmeme boží slovo jako cenný dar pro náš život, k žádnému obrácení nedojde a sami se budeme vylučovat z nápravy světa a božího království. 

Bible užívá řadu nečekaných obrazů (před týdnem jsme slyšeli Ebed Jahve – otrok boží).
Ten, kdo nezná souřadnice Písma, neporozumí označení beránek boží. [1]

Pokládám si otázky:
Ježíš hlásal milosrdnějšího Boha než synagoga. (Pro většinu „zbožných“ to bylo nepřijatelné.)
Ti, které přitahovala Boží dobrota, se chtěli o Bohu více dozvědět, chtěli stát na jeho straně. Viseli Ježíšovi na rtech.

Jak to, že Ježíš měl tak málo učedníků? Za Ježíšova pozemského života se ani jeden rabín jeho učedníkem nestal.

Učedník se učí od svého Učitele (Mistra). 

Ježíšovi učedníci se nespokojili s tím, co slyšeli při vyučování náboženství a v synagoze.
Uměli si vybrat učitele.
„Mistře, kde bydlíš?“ Viděli, že bydlí s Bohem. (To neznamená, že měl doma oltáříček s obrazem Matky Boží.) Ježíš žil naplno s Otcem, jeho slovem.
„Našli Mesiáše.“ Začali s ním chodit. Ten výraz „chodit s někým“ v češtině používáme.

„Chodit s Ježíšem“ není sázkou do loterie. [2]
Učedníci měli dobrý „čich“. Však se jim také hned od Ježíše dostalo obdarování podle pravidla: „Kdo má, tomu bude dáno a přidáno …“. Ježíš každému z nich řekl, jakou je osobností: „Natanaeli, ty jsi spravedlivý, Petře jsi pevný jako kámen, …“

„Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.“ Ta slova platí také o Ježíšových učednících. Nedopustili, aby nějaké Ježíšovo slovo přišlo na zmar, Ježíšova slova nechali zapsat.
(To neznamená, že vše uměli ve svém životě hned použít, jdeme životem poprvé a děláme chyby. Ale nezpochybňovali Ježíšova slova.)

Ježíš byl - na rozdíl ode mne - ukázněný. Měl na své učedníky určité požadavky (a nestrádal tím, že učedníků neměl mnoho).

Hned si můžeme přezkoušet, zda by nás Ježíš mezi učedníky přijal. Pozná se to podle toho, jak se zachováme vůči jeho slovům.
Dám vám přiklad své neukázněnosti. Řeknu-li někomu: Ježíš si nepřeje, abyste mně říkali ,Otče´, je proti přísaze, proti nadměrnému bohatství, náboženské pompě (uvádím jednoduché příklady) a ten druhý na to nedbá, nezajímá se, proč to Ježíšovi vadí - od takového člověka bych měl jít pryč a neztrácet s ním čas.
Ježíš tak činil. Nedržel zbožného mladíka, který nedal na jeho slovo: Chceš-li být dokonalý, rozdej svůj majetek …“ Nebál se jako my, že se rozštěpí církev, ale učedníky, kteří jej opouštěli, pravil: „Nikoho nedržím, nikoho neponesu do nebe na zádech“ (srv. J 6,60-69)

Ten, kdo se cítí nad slovem božím, kdo na ně nedbá, je nepoužitelný pro boží království, nikdo s ním nehne, ani Ježíš, ani slovo boží. [3]

Většina našich kněží vyjde ze semináře, kde do sebe nacpali základní informace, ale už nic nestudují, ani Písmo. 85% doktorátů kněží je z církevního práva. Nečtou ani knihy. Řemeslníci, zedníky počínajíc, si osvojili mnoho různých dovednosti, které dříve nebyly známé. O technicích, lidech od počítačů a lékařů ani nemluvě. Celý život se přece ve svých oborech, koníčcích a předmětech svého zájmu vzděláváme. Ale žádná zbožná knížka nebo počítač nenahradí slovo boží.    

Jan Baptista neměl možnost studovat u Ježíše jako my. [4]
Klíč k porozumění Písmu nenalezneme jinde než v Bibli.

Učedníky rabínů se stávali ti, kteří k nim začali chodit na vyučování.
Ježíš si své učedníky vybíral. My si také k náročnějším úkolům vybíráme vhodné spolupracovníky.
S motorovým vozidlem se nesmí zastavit před a za vrcholem kopce. Na nepřehledných místech, v zatáčkách se nesmí předjíždět.
Při práci s chemikáliemi, výbušninami, stroji, elektrickým proudem je nutné dodržovat určitá pravidla.
I jinde máme určitá bezpečnostní pravidla, hygienické a zdravotní předpisy. 
K vojenské, policejní a záchranářské službě je nutná určitá fyzická kondice.
Někteří rodiče vyškolili a zapojili své malé děti do odboje a záchrany ohrožených. Jiné, hloupé děti a hloupí lidé prozradili, co neměli.
Pro konspirační práci se někteří lidé nehodí. [5]

Ježíš nás učí: „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, můj Otec odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (J 15,2-3)  

Ježíš nás nevede ke slepé poslušnosti. Vše nám vysvětluje. I proč nemáme nikomu mimo svých rodičů říkat:  „Otče, Matko Učiteli …“ Nepřísahat. Nepředvádět se při modlitbě, postu a dobročinnosti.
Zbožní namítnou: „Ježíš to myslel obrazně“.

Když jsme pracně objevili nějakou chybu v evangeliu, posměváčci se nám pošklebují, že se povyšujeme nad většinu. [6] Nejsou ochotni překontrolovat a vyvrátit naše argumenty.
Tradice je mocná a pohodlná: „Země je placatá, viry, bakterie jsou výmysly. Hygiena je obchodní trik. Rentgenové záření neškodí. Očkování je spiknutím. Plynové komory jsou podvrhem Židů.“

K zesnutí Jana Rybáře, pravil jeden osvícený prelát: „V Janu Rybářovi církev získala nového přímluvce“.
Proč neřekl: „Opravíme to, na co nás Jan Rybář upozornil, že nekonáme podle Ježíše“.

„Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
Po jejich ovoci je poznáte. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.“ (Srv. Mt 7,15-24)  

Každý obřezaný není dobrým Izraelitou nebo muslimem. Není každý pokřtěný Ježíšovým učedníkem.
„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Mt 23,15)  

Učedník se pozná podle toho, zda se učí u svého Učitele.

Je otázkou, kam dojde ten, který se neučí pečlivě u Ježíše.
Nezkoušíme posměváčky a povýšené „znalce“, jak rozumí slovům: „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“ (Iz 45,7)
Nebo: zda mohl Ježíš říci: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého´ (Mt 5,43), když v Písmu o nenávisti k nepřátelům není nikde řeč.
Neptáme se, jak rozumějí slovům: „Nastavit nepříteli druhou tvář“, nevoláme je při bohoslužbě ke kázání, nezkoušíme je z jejich znalostí a neposmíváme se jim.
Nekontrolujeme je, zda si formují svědomí podle Desatera nebo „Horského učení“. Zda se drží Ježíšových pokynů o vyříkávání si sporů  s druhými (Mt 18,15-19) a usmíření před bohoslužbou (Mt 5,23n).

Každý si můžeme zkontrolovat sami sebe, kolik jsme se od Ježíše už naučili. A jak vedeme k Ježíšovu učení své potomky a ty, ke kterým jsme posláni.
Ježíš nás uzdravuje svými slovy a osvobozuje nás svou Pravdou. Navíc je obětavý, citlivý a jemný jako hodné zdravotní sestry.

---

[1] Opakuji, že beránek boží není roztomilým jehňátkem na zelené travičce, ale zabitým zvířetem, staženým z kůže, vykuchaným a visícím na háku v řeznictví, ve spíži nebo ve svatyni.
Všechen život stojí na přijímání a dávání. Bereme si životy rostlin a zvířat za potravu. Smíme přijímat, pokud dáváme, jinak bychom byli sobci a příživníci.
Vychovat dítě a postavit je do života stojí nekonečně mnoho.
Podle své představy o Bohu, přijímáme boží milosrdenství. Lidé všelijak pokroucení a poškození si přejí vidět jak „teče krev“. 
(Děsím se vin svých i druhých lidí. MUDr. Mengele vinu nepřiznal a neobrátil se. Nestahoval bych ho z kůže, ale nezastal bych se ho, kdyby ho jiní z kůže zaživa stahovali. Ale jsem vděčný za boží řešení zla. Těším se z jeho milosrdenství i z toho, že není pacifista, který mlčí ke zlu.)
Řada živočichů se brání zabití. Ovce se nechá poklidně od pastýře podříznout. Maminka dobrovolně vydává život za své dítě, vyčerpává se, stárne, chrání dítě svým tělem.
Hospodin v určité dějinné době (slitovně) přijímal zvířecí oběti místo lidských. Nám se to zdá divné, Bůh přece nejí maso a neničí život. (I v nedomyšlených představách pokřtěných se dosud setkáváme s názorem, že oběť musí být zničena.)
Uražený a zvrácený násilník si mstou, mocí nad obětí, mučením a prolitím krve si utišuje svůj hněv.
Pro určitou dobu lidstva měly krvavé zvířecí oběti pro myšlení lidí určitý význam - život něco stojí. Hřích ničí život, nevinné zvíře je zabito místo vraha. Co nás nic nestojí, toho si mnoho nevážíme. I dnešní kořistění a drancování přírody o nás něco vypovídá.
Bůh nevyžaduje trest k vyrovnání porušené spravedlnosti. Velice si přeje, abychom se - my hříšníci - obrátili a byli pro druhé požehnáním. (Trest má výchovný význam, upouštíme od testu u toho, kdo se dal na dobrou cestu.)

[2] Mnoho lidí dalo a dá na podvodníky v politice (Hitlera až po řadu dnešních vládců.) Ti mazaní se od něj odvrátili, až když jejich „kůň“ provede něco naprosto nepřijatelného. Všimněte si, že neřeknou: „Mýlil jsem se v jeho hodnocení, nerozpoznal jsem, že je bezcharakterní“. Tito lidé jsou v politice nebezpeční, nerozpoznávají „velké brambory od malých“).

[3] Uvedu čerstvý příklad. František změnil dosavadní církevní praxi. I ženy mohou ministrovat. Je to k radosti nebo k pláči? Až v r. 2021 to církevní hodnostáři a klerikálové přijali. Církev má být předvojem společnosti, má být „světlem světa“. Už jen pravoslavná církev a islám jsou více patriarchální a nesnášenlivější k ženám než my.
Ptám se, jakou úctu měli církevní představení ke svým maminkám a k evangeliu. Nevšimli si, jaké zdi Ježíš vůči ženám před dvěma tisíciletími zboural, že samaritánku a ženy „od hrobu“ použil jako své apoštolky? Po dvě tisíciletí dávali své „Tradici“ přednost před slovem Ježíšovým.
V prvotní církvi měli „laici“ svůj hlas, volili si ke službě (ne k panování) biskupy, prorokovali, viz …atd.
Kdo předsedal při slavení Ježíšovy hostiny v církevních obcích, v nepřítomnosti apoštola Pavla a Barnabáše? Presbyteři.
S tím, kdo není ochoten se nad těmito fakty zamýšlet a hledat poučení, nelze vést rozumnou řeč. Ježíš by s nimi neztrácel čas.   

[4] Před 16ti roky jsme si smluvili, že se budeme hodinu týdně věnovat biblickým textům na neděle. Za tu dobu jsme pro porozumění Písmu něco udělali. Jen si povzdechnu, když někdo z našich lidí čte Písmo jako článek z novin nebo detektivku a pak vykládá svá moudra.

[5] Jan Rybář vyprávěl, že si jezuité před osmdesáti roky do noviciátu vybírali jen třetinu z přihlášených hochů. Rodiče a další lidé jim namítali: „Proč nepřijímáte ostatní, jsou to zbožní chlapci?“
„Zbožní jsou“, pravil novicmistr, ale jsou hloupí. Zbožnost vyprchá a hloupost zůstane“.

[6] Doložili jsme, že Ježíš nemohl říci: „Vezmi svůj kříž a následuj mě“.