2. neděle v mezidobí

K prvnímu čtení.
Moudrost je v Písmu zosobněna. Křesťanská teologie ji ztotožňuje s druhou božskou osobou. 
Katolický alegorický výklad se nechal ženským rodem svést k Marii.
Proč je Ježíš moudrý? A co je moudrost? 
Moudrost vychází ze správného poznání.
Moudrost je správným rozlišováním dobra od zla, spravedlnosti od nespravedlnosti, správným a prozíravým rozhodnutím k obětavým činům a k budování dobrých vztahů.
Včetně těch „šílených“ rozhodnutí - nemlčet ke zlu autorit.
Ježíš věděl, kam znepřátelení si autorit povede (ke ztrátě jeho dobrého jména, krajnímu ponížení, mučení, znásilnění a zavraždění).
I v tom všem pokládáme Ježíše za nejmoudřejšího.
Jeho moudrost, odvahu a obětavost si chceme osvojit.

V Poznámkách k 1. lednu jsem „nerozvážně“ použil větu: „Hanba nám, že neznáme úctyhodné židovské cadiky. Milí a bystří přátelé hned přišli s připomínkou, kdo je cadik. Odpověď patří svou rozsáhlostí spíše do biblické  hodiny. [1]  

K evangeliu.
Předzpěv k Janovu evangeliu patří k vrcholným biblickým textům (jako třeba Ježíšovo „učení na hoře“ nebo „Modlitba Páně“).
Porozumění Bohu je vrcholným poznáním.
Připomenu, že klíč k porozumění těmto hutným textům nenalezneme jinde, než v Bibli. [2]
Ale vězme, že kontemplace, meditace a další náboženské prostředky jsou jen určitým „nářadím“, „technikou“ k soustředění a otevřenosti sebe sama k setkání s Bohem.
Biblické informace - sebesdělení Boha - nemůže nic nahradit. Viz výše - můj pokus o vysvětlení biblického pojmu cedaka.  

Chtěl jsem více mluvit k Prologu, ale už jsem vyplnil prostor vaší pozornosti.
Ježíš je nejkrásnějším květem a nejsladším plodem lidstva. Víme, v jaké rodině vyrostl a z jakého národa vyšel.

V Ježíši se Bůh jako Slovo pro nás vyslovil. Ježíš je vrcholnou výpovědí Boha k nám.
Slovo Boží je základním bohatstvím. [3]
Naše karanténa před kovidem to opět potvrdila. Ježíšova svatební hostina je vrcholem našeho setkávání s Bohem, ale bez biblických slov, by byla nesrozumitelnou, nerozluštitelnou a nepochopitelnou šifrou. Kdyby někdo sto let meditoval před „Nejsvětější Svátostí Oltářní“ a neznal, co k tomu říká Písmo, na nic by nepřišel.

„Ten, kdo přijímá Slovo, dostává moc stávat se boží dcerou, božím synem“.

Připomenu, jak se to stává, jak Bůh proměňuje do své podoby toho, kdo o jeho nabídku stojí:
„Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“
„Buďte cedaka, neboť já jsem Cadik.“
Bůh pro nás žije, pečuje o nás, obdarovává nás, smilovává se nad námi a tak nás zasvěcuje do svého
způsobu života. Získává nás pro život v Pokoji, proměňuje naše barbarské jednání v jednání
ježíšovské.    

Máme s tím určitou zkušenost.
Ježíš nám říká:
-       Máš-li rád své děti - věnuješ-li se jim a jejich výchově, jsi na dobré cestě.
-       Máš-li čas na svá vnoučata, jsi-li jim vzorem k lidskosti a průvodcem k Ježíšovu učednictví,
máš-li své děti a vnuky více rád, než oni tebe - blahopřeji ti.
-       Máš-li rád svou ženu, víc než ona tebe - blahopřeji ti.
-       Máš rád sám sebe a chceš-li porozumět Kristu - blahopřeji ti.
-       Nemlčíš-li ke zlu a zastáváš-li se poníženého - blahopřeji ti.
-       Chráníš-li vlastním tělem smrtelně ohroženého - Pěstuješ-li si vlastní vděčnost, jsi bohatý.
-       Máš-li raději své děti a vnuky než oni tebe - blahopřeji ti.
-       Máš-li raději své žáky, studenty, pacienty, zákazníky …., než oni tebe - blahopřeji ti.   
-       Máš-li raději své farníky než oni tebe, penitenty - blahopřeji ti.
-       Neužíráš-li se tím, že víc dáváš těm, které máš rád, než kolik přízně ti projevují oni - blahopřeji ti.
-       Víš-li, že i tebe měli tvoji rodiče a prarodiče víc rádi (pokud to tak bylo) než ty je - blahopřeji ti.
-       Víš-li, že já žiji víc pro tebe než ty pro mne - blahopřeji ti.  

Chtěl bys ve vztahu s druhým být více milován, než nakolik miluješ ty?
Je lepší milovat druhé nebo zatrpknout z nevděčnosti druhých?
I neopětovaná láska je bohatstvím, lhostejnost je prázdnotou.
Já tě nezanedbávám. Buď trpělivý, ten, kdo rozsévá semínka lásky, dočká se nějaké úrody.

Neříkám ti: Jsi šťastný. Pocit štěstí se nedá nikomu, ani sobě vnutit.
O nevděčnosti světa vím své. Soucítím s tebou, když se ti nedostává vděku, ale blahopřeji ti k tomu, že jsi na dobré cestě k cedaka, k přejícnosti.
Vidíš-li mou přejícnost, jsi spravedlivý a bohatý.
Pěstuješ-li si vlastní vděčnost, tvé bohatství narůstá. Blahopřeji ti.“

„Hledej moudrost“, říká Bůh.
-    „Stůl bez lidí (např. v pustině) nemá smysl.
-    Jste mým bohatstvím, bez vás - lidí - bych nebyl vaším TátouMámou, ale jen stvořitelem světa a živočichů.
-    K mému obrazu božímu jste stvořeni coby dva manželé, ne jedinec, ani tři. Nenech se očarovat zamilovaností.
-    V krajním ohrožení druhých je možné se vypnout k jejich záchraně, ale pak neopomínej své nejbližší.
-     Není správné dát chléb cizím dětem a svoje děti nechat umřít hlady.
-    Vy lidé, hodně myslíte na své přátele a na své nepřátele. Myslete na ně s mou moudrostí.  
-    Ježíš vám řekl: „Dostanete stokrát více bratrů a sester, ale to neznamená, že máte rychle vyměnit své blízké za nové přátele.
-    Rozšiřuje-li se tvé srdce láskou - blahopřeji ti.“

---

[1] Apoštol Pavel říká, že izraelité - až objeví a přijmou Ježíše - nás uvedou do plnějšího porozumění Bohu. Už se na to těším.
Ježíšovi učedníci, především Pavel, když začali křtít pohany - nevzdělané v židovské Bibli – nabídli jim jednoduchou stravu, krupičnou kaši. U té pak církev zůstala, nezavedla všeobecné vzdělání ke studiu Písma a porozumění pokřtěných zůstalo na nízké úrovni.
Opovážlivě a zjednodušeně jsme říkali: „Bůh je ve SZ spravedlivý, až NZ je milosrdný. Židé se tomu smutně usmívají.
V hebrejské Bibli o sobě Bůh říká, že je Cadik. My jsme to přeložili slovem „Svatý“.
Pojem cedaka je harmonií spravedlnosti a milosrdenství. (Boží spravedlnost je ale jiná než naše, Některá slova jsou nepřeložitelná. Boží milosrdenství - k hříšným lidem - je v lidském světě nevídané a často pohoršující, ale kde bychom bez něj byli?)
Cedaka je harmonie boží spravedlnosti a milosrdenství.
Bůh s námi jedná cedaka a k tomuto způsobu jednání s druhými nás zve.
Cedaka obsahuje všechno správné a milosrdné jednání pomoci potřebným
       (od almužny, přes: „hladověl jsem a dali jste mě najíst,
mně, žíznivému, jste dali pít,
ujali jste se mě na útěku, 
oblékli jste mě, když jsem nahý,
ošetřovali jste mě, nemocného,
pomáhali mě ve vězení
– ve svých bratřích a sestrách“,
až k lásce, která se vydává pro život druhých - od těch, kteří i léta pečují o lidi s postižením, až po záchraňování lidí, ohrožených na životě od nepřátel. Srv. J 15,13)  
To je nesrovnatelné víc než dobročinnost (která může ponižovat potřebné) nebo plnění náboženských povinností. Máme růst do podoby Boha, máme být prodlouženou rukou jeho cedaka - jeho rozdáváním nezasloužených darů.
S touto radostnou nápodobou Boha nebudeme nikdy hotovi.
My se ptáme: „A kdo je náš bližní, a komu už nemusím pomáhat?
Petr se ptá: „Kolikrát mám odpustit, sedmkrát? Vždy? Kam bych došel?“ A Ježíš odpovídá: „Nejde o dobrohloupost …“
Ježíš je Cadik (s velkým C). Jeho cedaka je prosta jakéhokoliv sobectví, ve všem dává přednost nám - rozuměj hříšným. O druhé, o náš život a záchranu mu jde víc než o sebe.
Kdo měl obětavou maminku (tátu, manželku, manžela, přítele), má s tím v nějaké míře krásnou a nezapomenutelnou zkušenost. Po ochutnávce této krásy toužíme po další porci …
Ježíš se pro nás a za nás vydal, abychom zakusili toto dávání. Ježíš je obrazem božího cedaka. Bere nás za ruku jako náš milý bratr a zve nás: „Pojď, budeš milovat druhého, jako sebe sama“.
To není příkaz nebo povinnost. Ten, kdo porozumí božímu cedaka, kdo ji ochutná a přijme nejen jako dar pro sebe, ten bude toužit, aby ji šířil dál.
K jednání cedaka dojdeme, až si necháme „vyměnit srdce kamenné, za ježíšovské srdce“.
Židé označují za cadiky (s malým c) ty, kteří ve význačné míře porozuměli Boží moudrosti a podle ní se velice snaží žít a jednat.
My takové lidi označujeme za svaté, jenže slovo „svatý“ se už stalo nesrozumitelným. „Svatost“ jsme zúžili na morální ctnost. Máme za to, že „svatý“ už nehřeší. Jenže, „bezhříšným“ není nikdo z lidí.
Papežům jsme automaticky udělili titul „Svatý Otec“. Ale pak nás vykolejí, čteme-li o apoštolu Petrovi, že se dopouštěl také závažných chybných rozhodnutí. Vykolejí nás, když František říká, že je hříšníkem.
(Nelíbí se nám, když vládcové a presidenti jsou automaticky nositeli státních vyznamenání, i když jsou lotry. To je mocenské zbožšťování autorit.)
V cadikovi překypuje láska boží. Na Ježíšově jednání si můžeme na cedaka „sáhnout“.
My jsme otrlí naší „teologií“ zástupného utrpení, že nám nedochází Ježíšova vydanost až k znásilnění. Hordou katanů byl znásilněn nejhorším možným způsobem – aby otřásl sebejistotou nás, kteří tvrdíme, že jsme slušnými lidmi, kteří nikoho neokradli a nezabili a nikoho nepomlouvají a nešikanují.
Tato Ježíšova vydanost je za hranicí běžného myšlení. Staří Řekové byli válečníci, boj byl pro ně ctností. Podobně imperialističtí Římané násilím rozšiřovali svou říši. O ostatních dobyvatelích a nájezdnících nemluvě. Všichni byli otrokáři. Řada barbarů byla ďábelsky krutá, ti se vyžívali v mučení lidí. Tento svět měl velkorysost a odpuštění za slabost.
A do tohoto násilnického světa vstoupil Ježíš „s holýma rukama“, vybaven jen cedaka. U některých uspěl. Přesto, že pro mnohé - nejen pro „zbožné“ - byly jeho názory naprosto absurdní. 
Ježíš dokonce řekl, že cedaka je budoucností lidí. Jednou boží cedaka prostoupí vše a pak budou nebešťané královnou Boha.
Hebrejské cadaka je tedy více než náš pojem milosrdenství.  

[2] Fyziku nemůžeme odemknout klíčem k chemii, psychologii nebo poezii. Biblickými texty nezkoumáme poznávání přírody. Budhističtí mniši, včetně dalajlámy, např. kontemplací a meditací nerozpoznali závadnost vody ve svých klášterech. V jednom jejich klášteře jim Češi zařídili nezávadnou vodu.
Jsme vděční za vědu i zjevení. Za bohatou výbavu mnoha zdrojů, nástrojů a přístupů.

[3] My, katolíci, si potřebujeme hlídat neblahý pohanský virus, proti němuž nejsme imunní. V milevském klášteře se našlo kus železa, které prý je hřebem z Ježíšova kříže. „Kdo tomu věří, ať tam běží“. I kdyby to byla pravda, k čemu by to bylo? Kdyby nám pan kardinál raději vysvětlil nějaké slovo boží …