32. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 10,16n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 6,12-16
Datum: 8. 11. 2020
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 10,16n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mdr 6,12-16
; 1 Sol 4,13-18
; Mt 25,1-13
Datum: 8. 11. 2020
Královským způsobem biblického vyučování je příběh
– dobře se pamatuje, na rozdíl třeba od definice. Ježíš je geniální
Učitel, řadou podobenství nám vypráví, co je boží království. To už
„přichází“, začíná tady na zemi, je pro nás připraveno jako dar.
Můžeme do něj vstoupit, patřit do něj, pracovat pro něj. [1]
Ježíš je Učitel božího království. Učí nás, jak se máme pro jeho království uspořádat, aby nám bylo navzájem spolu dobře. Bez jeho pokynů se neobejdeme. Pro zopakování jich pár připomínám.[2]
Ten, kdo touží po životě, spravedlnosti a lásce, ocení moudrost uspořádání Božího království. „Beru vás za ruku, dívejte se, jak jednám s vámi a s druhými lidmi. Jak naslouchám Otci a konzultuji si s ním své jednání. Můžete se to ode mě naučit. Ukážu vám, co je důležité. Vysvětlím vám, na co si dávat pozor, co by vás mohlo svést z cesty. Každý z vás může pro soužití v boží rodině udělat mnoho.
Říkáme si, že boží království je uspořádávání (stálý proces) sebe sama a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel. Kdybych měl říci heslo božího království, možná bych navrhl: „Ty a já.“ [3]
V podobenství o svatbě královského syna (měsíc se k němu znovu a znovu vracím), jsme slyšeli, že je na svatbu zván každý: královi dávní přátelé, i lidé z ulice, dobří i zlí.
Přátelé už o krále, o jeho syna a hosty nestáli.
V Lukášově evangeliu stojí: Udělali se pro sebe, zařídili se po svém. Měli své usedlosti, své bohatství, své zájmy (jeden byl zemědělec, druhý chovatel, třetí si užíval svatební líbánky).
Ježíšovo vyprávění o svatební hostině nás poučuje: dobré vztahy je stále třeba budovat.
Ježíš nás upozorňuje:
I dobří přátelé se mohou rozejít. [4]
Se zlem není radno koketovat, zahrávat si s ním. Můžeme se sami připravit o soudný rozum, o svědomí a dobrou vůli tak, že už nestojíme o blízkost s Bohem a bratřími. Můžeme tak propadnout zahleděnosti do sebe a do sobectví, že s ním nepohne ani boží milosrdenství.
(Kupodivu i tito lidé jsou „králem milosrdenství“ velkoryse zváni na svatbu. Jsou dotlačeni, třeba svědomím. Bůh zve i je ke změně života.)
Nechápeme, jak je možné, že si někdo neoblékne „svatební šaty“.
Ale Ježíš mluví „z praxe“. Člověk bez svatebního roucha je „vyčuraný“, přišel se jen nacpat dobrým jídlem a napít se, ale hostitel a hosté ho nezajímají. Není ochoten pracovat pro druhé. Někdo si nechce přiznat selhání. Neumí prohrávat. Nechce se omluvit.
Nechodí v „Ježíšových barvách“, nevezme si na sebe „dress Ježíšova mužstva“ (nepřišel na hřiště kvůli dobrému fotbalu, ale chce se prát). Nebude se živit prací, ale zlodějinou nebo loupeží (jako třeba oligarchové).
Některým lidem jde jen o sebe, o moc, o bohatství, živí se jen podvody. Takoví mají vlastní „šaty“ – svůj způsob života. Poctivosti se jen smějí. „Šmejdi“ dál vysávají staré lidi. Podvodní léčitelé tahají z nemocných těžké prachy. …
Někteří si umrtvili svědomí (jako např. JUDr. Karel Vaš nebo Kaifáš).
O těchto úskalích máme vědět. Když jsme byli mladí a plni ideálů, vůbec jsme netušili, že by člověk mohl tak smutně skončit. Netušili jsme, že selžeme …(Petr byl pohoršen, když mu Ježíš řekl, že ho zapře.) Nemáme být naivní vůči zlu. Máme se učit rozpoznávat, jaký sklon nás stahuje dolů a jaký duch s námi, nebo s druhým hýbe.
Vrátím se k dnešnímu podobenství.
„V království nebeském,“ [5] to chodí tak, „jako když deset děvčat vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.“
O způsobu slavení svateb v Ježíšově době něco víme (v Poznámkách minulých ročníků to leze najít).
Uspořádat týdenní slavení pro mnoho lidí bylo uměním. [6]
Některá mladá děvčata měla vytvořit světelný průvod. To nebyl těžký úkol, měla být pěkně ustrojená a připravená v pravý čas svítit lampičkou. Při čekání mohla v noci pospávat, ale někdo měl hlídat, zda se blíží průvod ženicha a nevěsty.
Polovina družiček z podobenství byla hloupá. [7]
Neuměla přemýšlet, nemyslela na „zadní kolečka“, nepřipravila si dostatečné množství oleje. [8]
Děvčata byla se sebou spokojená, už se viděla, jak kráčí vedle ženicha.
Selhala podobně jako třeba velekněží, ti se také – se samozřejmostí sobě vlastní těšili na korunovační průvod s Mesiášem.
Druhá polovina děvčat z podobenství je moudrá, prozíravá, v řeckém textu fronimos. Co to znamená? Ježíš to fronimos používá o hadech. „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10,16
Hadi jsou dost zranitelní. Jsou citliví na otřesy a pachy.
Máme být fronimos, máme se cvičit v rozpoznávání příčin chyb a hříchů. [9]
Máme myslet dopředu, na následky našich rozhodnutí a činů. Na budoucnost.
Odmala se připravujeme do života. A postupně se učíme hledat smysl svého života. [10]
Do manželství vstupujeme připravení nebo nepřipravení. (Manželství a rodina jsou nejmenší buňkou božího království.) Vztah, žijících nablízku, nás prověří. Pokud jsme něco zanedbali, těžko se to dohání. [11]
Je na nás, zda si promyslíme, co Ježíš míní olejem do lamp.
Jsme vzdělaní, z literatury, dějin a filmů vidíme náročnost vztahů a života.
Jaké vlastnosti a jaké dovednosti si potřebuji osvojit pro krásu života v božím království? [12]
Kdo přijme následující slova – bude uchvácen.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
(J 1,9-13
Budeme-li prozíravě pracovat s Ježíšovými varováními, snížíme opakování hříchů svých předků.
Poslední poznámka. My „útlocitní“ se bláhově zarážíme nad Ježíšovými slovy k hloupým družičkám, stojícími přede dveřmi: „Neznám vás!“ a utíkáme před jeho vážným varováním.
Nesuďme stále Boha! Křivdíme mu. Je soucitný jako nikdo z nás.
Pěstujme si svou spravedlnost.
Hostina Beránka s jeho nevěstou začala. Jsme mezi pozvanými.
Bohu není zatěžko dávat přednost druhému (je otázkou, zda tomu věříme), my se to teprve učíme (a máme, nebo míváme obavy, že přijdeme zkrátka).
Je v našich možnostech se přesvědčit, že Bůh není mluvka.
[1] Království je určitým uspořádáním společnosti.
Škoda, že naši občané mnoho nevědí, co demokracie obnáší a co pro ni máme konat. Manželství, rodina, demokracie, EU, boží království, farnost, komunita jsou živá společenství, stojící na stálém budování vztahů. My, Gottwaldovy a Husákovy děti – svým nadáváním na demokracii prozrazujeme, svou občanskou nevědomost. Dospělost je přijetím odpovědnosti za vztahy s druhými.
[2] Obraťte se, boží království je pro vás připravené.
Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Království Boží je mezi vámi!
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Přijď tvé království.
Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Někteří synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.
Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly … Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné …
Každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
Bohatý těžko vejde do království nebeského.
Udělovat místa v božím království po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.
Nejsi daleko od Božího království
Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
[3] Živočišně tíhneme k: „Já a ty“. Někdo dokonce k: „Já! Já! Já!“
[4] Zbožní Ježíšovy doby měli svou „víru“ – s Mesiášem se minuli. My křesťané se často s Mesiášem míjíme, prolili jsme mnohem více krve než židé.
[5] Matouš napsal evangelium pro židy, proto nepoužívá termín boží (JHVH) království. Židé výraz JHVH opisují.
[6] Zkusme si v rodině s dětmi povídat, co vše je třeba na svatbu připravit.
Jak to bylo při vaší svatbě? Jak to bylo v Ježíšově době bez ledniček a velkých obchodů? Někdo rozdělil úkoly: kdo bude shánět potraviny, kdo je bude připravovat (kdo je šikovný řezník), kdo bude vařit, obsluhovat, umývat nádobí, muzicírovat, kdo bude rituál řídit a kdo bude společnost bavit …?
[7] Nemusím snad dokazovat nebezpečnost hlouposti. Připomínám, že hloupost v Bibli je hříchem. Je výsledkem lenosti a strachu, kdo se neptá a nepracuje na své osobnosti Ježíšova učedníka, zůstává přinejmenším dlužen (sobě, Bohu i lidem).
[8] Trochu vzdělaný člověk zná symboliku světla. (Srv. např. Mt 5,14-16
[9] Někdo se celý život zpovídá ze stejné chyby („Modlil jsem se roztržitě.“ „Pomlouval jsem.“ „Díval jsem se na porno.“ …) a neumí najít a odstranit její příčinu.
[10] Máme růst k dospělosti, máme spět k charakteru božích dětí.
Pětileté děcko se učí být pětiletým dítětem svých rodičů. Jeho rodič se učí být dobrým rodičem pětiletého syna. Za rok se má dítě i rodič posunout výše.
Ve škole se bude dítě snažit osvojit si mnoho nových věcí ...
Být dobrým patnáctiletým dítětem a dobrým rodičem patnáctiletého dítěte je mnohem větším uměním než to, co obě strany zvládly v minulých letech.
Víme, co si potřebujeme osvojit ke slušnosti.
K dobrým sousedským vztahům.
Ke spravedlnosti.
K občanství v demokracii.
Kdo se neumí rozdělit, je sobec.
Kdo se v čase karantény nechá bez příčiny uznat marod, aby nemusel do práce, je příživník.
Kdo nepomůže zraněnému, nuznému, je sketa.
Řekli by lidé svévolně odmítající nosit roušku: „Pane doktore, teď mě budete 7 hodin operovat, neomezujte se rouškou, špatně by se vám pracovalo.“?
Kdo využívá nouze druhého k nadměrnému obohacení, je upírem.
[11] Kdo neumí přiznávat chybu, omluvit se a usilovat o nápravu, neměl se ženit.
Nevyužijí-li rodiče čas předškolního věku k získání důvěry svých dětí, čeká je smutný osud.
Už jste viděli film „V síti“? Kdo jsme věděli, jak velké nebezpečí číhá na naše děti přes internet?
[12] Úmyslně vám nabízím ještě jednou texty:
Obraťte se, boží království je pro vás připravené.
Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Království Boží je mezi vámi!
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Přijď tvé království.
Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Někteří synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.
Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly … Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné …
Každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
Bohatý těžko vejde do království nebeského.
Udělovat místa v božím království po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.
Nejsi daleko od Božího království
Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně.
Ježíš je Učitel božího království. Učí nás, jak se máme pro jeho království uspořádat, aby nám bylo navzájem spolu dobře. Bez jeho pokynů se neobejdeme. Pro zopakování jich pár připomínám.[2]
Ten, kdo touží po životě, spravedlnosti a lásce, ocení moudrost uspořádání Božího království. „Beru vás za ruku, dívejte se, jak jednám s vámi a s druhými lidmi. Jak naslouchám Otci a konzultuji si s ním své jednání. Můžete se to ode mě naučit. Ukážu vám, co je důležité. Vysvětlím vám, na co si dávat pozor, co by vás mohlo svést z cesty. Každý z vás může pro soužití v boží rodině udělat mnoho.
Říkáme si, že boží království je uspořádávání (stálý proces) sebe sama a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel. Kdybych měl říci heslo božího království, možná bych navrhl: „Ty a já.“ [3]
V podobenství o svatbě královského syna (měsíc se k němu znovu a znovu vracím), jsme slyšeli, že je na svatbu zván každý: královi dávní přátelé, i lidé z ulice, dobří i zlí.
Přátelé už o krále, o jeho syna a hosty nestáli.
V Lukášově evangeliu stojí: Udělali se pro sebe, zařídili se po svém. Měli své usedlosti, své bohatství, své zájmy (jeden byl zemědělec, druhý chovatel, třetí si užíval svatební líbánky).
Ježíšovo vyprávění o svatební hostině nás poučuje: dobré vztahy je stále třeba budovat.
Ježíš nás upozorňuje:
I dobří přátelé se mohou rozejít. [4]
Se zlem není radno koketovat, zahrávat si s ním. Můžeme se sami připravit o soudný rozum, o svědomí a dobrou vůli tak, že už nestojíme o blízkost s Bohem a bratřími. Můžeme tak propadnout zahleděnosti do sebe a do sobectví, že s ním nepohne ani boží milosrdenství.
(Kupodivu i tito lidé jsou „králem milosrdenství“ velkoryse zváni na svatbu. Jsou dotlačeni, třeba svědomím. Bůh zve i je ke změně života.)
Nechápeme, jak je možné, že si někdo neoblékne „svatební šaty“.
Ale Ježíš mluví „z praxe“. Člověk bez svatebního roucha je „vyčuraný“, přišel se jen nacpat dobrým jídlem a napít se, ale hostitel a hosté ho nezajímají. Není ochoten pracovat pro druhé. Někdo si nechce přiznat selhání. Neumí prohrávat. Nechce se omluvit.
Nechodí v „Ježíšových barvách“, nevezme si na sebe „dress Ježíšova mužstva“ (nepřišel na hřiště kvůli dobrému fotbalu, ale chce se prát). Nebude se živit prací, ale zlodějinou nebo loupeží (jako třeba oligarchové).
Některým lidem jde jen o sebe, o moc, o bohatství, živí se jen podvody. Takoví mají vlastní „šaty“ – svůj způsob života. Poctivosti se jen smějí. „Šmejdi“ dál vysávají staré lidi. Podvodní léčitelé tahají z nemocných těžké prachy. …
Někteří si umrtvili svědomí (jako např. JUDr. Karel Vaš nebo Kaifáš).
O těchto úskalích máme vědět. Když jsme byli mladí a plni ideálů, vůbec jsme netušili, že by člověk mohl tak smutně skončit. Netušili jsme, že selžeme …(Petr byl pohoršen, když mu Ježíš řekl, že ho zapře.) Nemáme být naivní vůči zlu. Máme se učit rozpoznávat, jaký sklon nás stahuje dolů a jaký duch s námi, nebo s druhým hýbe.
Vrátím se k dnešnímu podobenství.
„V království nebeském,“ [5] to chodí tak, „jako když deset děvčat vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.“
O způsobu slavení svateb v Ježíšově době něco víme (v Poznámkách minulých ročníků to leze najít).
Uspořádat týdenní slavení pro mnoho lidí bylo uměním. [6]
Některá mladá děvčata měla vytvořit světelný průvod. To nebyl těžký úkol, měla být pěkně ustrojená a připravená v pravý čas svítit lampičkou. Při čekání mohla v noci pospávat, ale někdo měl hlídat, zda se blíží průvod ženicha a nevěsty.
Polovina družiček z podobenství byla hloupá. [7]
Neuměla přemýšlet, nemyslela na „zadní kolečka“, nepřipravila si dostatečné množství oleje. [8]
Děvčata byla se sebou spokojená, už se viděla, jak kráčí vedle ženicha.
Selhala podobně jako třeba velekněží, ti se také – se samozřejmostí sobě vlastní těšili na korunovační průvod s Mesiášem.
Druhá polovina děvčat z podobenství je moudrá, prozíravá, v řeckém textu fronimos. Co to znamená? Ježíš to fronimos používá o hadech. „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10,16
) Přirovnání k hadům(!) nás zaráží – máme zpozornět.
Hadi jsou dost zranitelní. Jsou citliví na otřesy a pachy.
Máme být fronimos, máme se cvičit v rozpoznávání příčin chyb a hříchů. [9]
Máme myslet dopředu, na následky našich rozhodnutí a činů. Na budoucnost.
Odmala se připravujeme do života. A postupně se učíme hledat smysl svého života. [10]
Do manželství vstupujeme připravení nebo nepřipravení. (Manželství a rodina jsou nejmenší buňkou božího království.) Vztah, žijících nablízku, nás prověří. Pokud jsme něco zanedbali, těžko se to dohání. [11]
Je na nás, zda si promyslíme, co Ježíš míní olejem do lamp.
Jsme vzdělaní, z literatury, dějin a filmů vidíme náročnost vztahů a života.
Jaké vlastnosti a jaké dovednosti si potřebuji osvojit pro krásu života v božím království? [12]
Kdo přijme následující slova – bude uchvácen.
Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
(J 1,9-13
)
Budeme-li prozíravě pracovat s Ježíšovými varováními, snížíme opakování hříchů svých předků.
Poslední poznámka. My „útlocitní“ se bláhově zarážíme nad Ježíšovými slovy k hloupým družičkám, stojícími přede dveřmi: „Neznám vás!“ a utíkáme před jeho vážným varováním.
Nesuďme stále Boha! Křivdíme mu. Je soucitný jako nikdo z nás.
Pěstujme si svou spravedlnost.
Hostina Beránka s jeho nevěstou začala. Jsme mezi pozvanými.
Bohu není zatěžko dávat přednost druhému (je otázkou, zda tomu věříme), my se to teprve učíme (a máme, nebo míváme obavy, že přijdeme zkrátka).
Je v našich možnostech se přesvědčit, že Bůh není mluvka.
[1] Království je určitým uspořádáním společnosti.
Škoda, že naši občané mnoho nevědí, co demokracie obnáší a co pro ni máme konat. Manželství, rodina, demokracie, EU, boží království, farnost, komunita jsou živá společenství, stojící na stálém budování vztahů. My, Gottwaldovy a Husákovy děti – svým nadáváním na demokracii prozrazujeme, svou občanskou nevědomost. Dospělost je přijetím odpovědnosti za vztahy s druhými.
[2] Obraťte se, boží království je pro vás připravené.
Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Království Boží je mezi vámi!
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Přijď tvé království.
Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Někteří synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.
Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly … Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné …
Každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
Bohatý těžko vejde do království nebeského.
Udělovat místa v božím království po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.
Nejsi daleko od Božího království
Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
[3] Živočišně tíhneme k: „Já a ty“. Někdo dokonce k: „Já! Já! Já!“
[4] Zbožní Ježíšovy doby měli svou „víru“ – s Mesiášem se minuli. My křesťané se často s Mesiášem míjíme, prolili jsme mnohem více krve než židé.
[5] Matouš napsal evangelium pro židy, proto nepoužívá termín boží (JHVH) království. Židé výraz JHVH opisují.
[6] Zkusme si v rodině s dětmi povídat, co vše je třeba na svatbu připravit.
Jak to bylo při vaší svatbě? Jak to bylo v Ježíšově době bez ledniček a velkých obchodů? Někdo rozdělil úkoly: kdo bude shánět potraviny, kdo je bude připravovat (kdo je šikovný řezník), kdo bude vařit, obsluhovat, umývat nádobí, muzicírovat, kdo bude rituál řídit a kdo bude společnost bavit …?
[7] Nemusím snad dokazovat nebezpečnost hlouposti. Připomínám, že hloupost v Bibli je hříchem. Je výsledkem lenosti a strachu, kdo se neptá a nepracuje na své osobnosti Ježíšova učedníka, zůstává přinejmenším dlužen (sobě, Bohu i lidem).
[8] Trochu vzdělaný člověk zná symboliku světla. (Srv. např. Mt 5,14-16
; J 1,1-18
)
[9] Někdo se celý život zpovídá ze stejné chyby („Modlil jsem se roztržitě.“ „Pomlouval jsem.“ „Díval jsem se na porno.“ …) a neumí najít a odstranit její příčinu.
[10] Máme růst k dospělosti, máme spět k charakteru božích dětí.
Pětileté děcko se učí být pětiletým dítětem svých rodičů. Jeho rodič se učí být dobrým rodičem pětiletého syna. Za rok se má dítě i rodič posunout výše.
Ve škole se bude dítě snažit osvojit si mnoho nových věcí ...
Být dobrým patnáctiletým dítětem a dobrým rodičem patnáctiletého dítěte je mnohem větším uměním než to, co obě strany zvládly v minulých letech.
Víme, co si potřebujeme osvojit ke slušnosti.
K dobrým sousedským vztahům.
Ke spravedlnosti.
K občanství v demokracii.
Kdo se neumí rozdělit, je sobec.
Kdo se v čase karantény nechá bez příčiny uznat marod, aby nemusel do práce, je příživník.
Kdo nepomůže zraněnému, nuznému, je sketa.
Řekli by lidé svévolně odmítající nosit roušku: „Pane doktore, teď mě budete 7 hodin operovat, neomezujte se rouškou, špatně by se vám pracovalo.“?
Kdo využívá nouze druhého k nadměrnému obohacení, je upírem.
[11] Kdo neumí přiznávat chybu, omluvit se a usilovat o nápravu, neměl se ženit.
Nevyužijí-li rodiče čas předškolního věku k získání důvěry svých dětí, čeká je smutný osud.
Už jste viděli film „V síti“? Kdo jsme věděli, jak velké nebezpečí číhá na naše děti přes internet?
[12] Úmyslně vám nabízím ještě jednou texty:
Obraťte se, boží království je pro vás připravené.
Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Království Boží je mezi vámi!
Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Přijď tvé království.
Hledejte především boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Někteří synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.
Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.
Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly … Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné …
Každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.
Bohatý těžko vejde do království nebeského.
Udělovat místa v božím království po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.
Nejsi daleko od Božího království
Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně.