19. neděle v mezidobí

K prvnímu čtení.
Kdo z nás nemá rád dobré přemýšlivé filmy? Nelitujeme času, za dvě hodiny se necháme filmovými tvůrci dovést k hlubokému zážitku.
Necháme-li se úryvkem prvního čtení pozvat k příběhu Eliáše, objevíme veliké ložisko krásy nabízející porozumění Bohu. Ale není to úplně zadarmo. Proč nás ale objevování boží krásy neláká tak jako dobrý film? [1]
Eliáš je veliký prorok, vyučený Hospodinem. Soud s bálovými proroky byl jeho samostatným činem – správným! Proti zlu je třeba se stavět.
Prorok byl otřesen a zklamán zatvrzelostí královny a krále, ovládaným manželkou. Potřebuje se setkat s Hospodinem. Na Eliášově cestě k Chorebu nejde o místo, kde se Mojžíš setkal s Hospodinem (poučený praotcem Jákobem ví, že „kde jsme my, tam je s námi Bůh“), ale o „vystupování“ k Bohu, vylaďování se na jeho notu. 40 dní (dostatečně dlouhou dobu) Eliáš „putoval“. – Otevřít se Bohu (který nás nesmírně převyšuje) a jeho myšlení (přesahující naše myšlení) vyžaduje určité úsilí. (Těžba a tavení drahého kovu také obnáší značnou práci.) Všechny další příběhy o Eliášovi ukazují, jak mnoho prorok Hospodinu porozuměl a v jakém spojení a pohotovosti s ním žil.

K evangeliu.
Co z dnešního úryvku evangelia vyzískáme? (Je toho tolik, že se můžeme dotknout jen něčeho.)
Jedni začnou jásat: „Ježíš šel po vlnách a utišit vítr. Ježíš je Syn Boží, aleluja!“ Ale vícekrát se opakovalo, že zatímco jsme zpívali: „Ježíši Králi, nebe a země … Ježíš vítězí, kraluje a vládne všem,“ lis diktátorů drtil lidské životy po miliónech. I na to jsme ale měli svou „písničku“: „Krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“ – (Proč tedy naříkáme, že křesťané jsou nejvíce pronásledováni?)

K evangeliu.
Ti, pro které je Písmo zdrojem a učebnicí Moudrosti, se snaží s textem pracovat. Nečtou-li jen vybrané úryvky, vědí, že Ježíšovo nasycení zástupů mělo být přípravou na Ježíšovu řeč o Chlebu života a jeho Hostinu (z Janova evangelia je to zřejmé).

Ježíš nasytil zástupy a dal jim možnost promýšlet, co Ježíš tím znamením chce sdělit.
Věděl o povrchnosti zástupu; za chvíli ho budou chtít provolat králem, protože dostali zadarmo najíst.
Věnoval se učedníkům. (Všimněme si, jaké další vyučovací lekce promyslel – chození po vodě, pokus, aby apoštolové nasytili čtyři tisíce lidí, a nasycení učedníků jedním chlebem – Mt 16,5-11. Jedno navazuje na druhé. My se budeme teď věnovat jen „chůzi na vodě“.)
Ježíš věděl, že bude nevlídné počasí – to potřeboval. Přemluvil učedníky, aby se vydali na loďce přes jezero. Rybáři jezero znali a počasí uměli dopředu odhadovat. Jejich obavy z velkého větru se naplnily...  S divokými vlnami měli plné ruce práce. Když před sebou uviděli postavu kráčející po vlnách, mysleli si, že je to nějaké vodní strašidlo. (To bychom od Ježíšových učedníků nečekali.)
Jak je Ježíš uklidnil, užasli – kdo kdy viděl jít člověka po vodě?
V Petrovi se ozvalo něco z kluka: „Ježíši, mohu si to zkusit? Poruč mi, ať přijdu k tobě po vlnách.“
(Nepřehlédněme Petrův přístup: „Poruč …“) Chvíli mu chůze šla, ale když se topil, začal plavat. Chození po vodě vzdal. Je to, jako by někdo, kdo zkouší jet na kole, pokračoval pěšky. [2] 
Je zvláštní, že Petr zapomněl, jak to je se znamením do Boha. Z vlastní zkušenosti přece věděl, že není činností z vlastní síly a moci. Proč řekl: „Poruč Ježíši“? Ježíš může poručit bouři, nemoci nebo hoře, ale ne učedníkovi, aby třeba létal nebo abychom milovali druhé. Bůh nás má za své spolupracovníky, nesnižuje nás na nepřemýšlející vykonavatele rozkazů (jako třeba Hitler a další diktátoři, vyžadující od svých poddaných slepé plnění rozkazů). [3]
I při „zázraku“ je třeba spolupracovat s Bohem. [4]

Škoda, že učedníci nevyužili další Ježíšovu nabídku naučit se něco nového a neslýchaného – chůzi po vodě. Brát ji doslova, vypadá jako ztřeštěný nápad. Ale není dobré přehlížet Ježíšovo názorné vyučování. Stále nás přece povzbuzuje k odvaze a k překračování dosavadních obzorů. [5]

Učedníci už dříve zažili Ježíšovo utišení bouře na “moři“. Bylo názorným znamením, že Ježíš je silnější než zlo. „Teď“ také nedbá nebezpečí vln, kráčí po nich a pak vlnobití a vítr utišuje.

Ježíš byl nejpodnikavější, nejnápaditější a nejradostnější člověk, nejlepší společník, nej…, nej…
Naše církevní projevy jsou tak strnulé, neživotné a smrtelně vážné, že si i Ježíše představujeme podle sádrových soch „Božského Srdce Páně“ z 19. století. 
Apoštolové uzdravovali nemocné, vyháněli démony, vzkřísili několik mrtvých (něco z toho jsme se naučili jiným způsobem i my.) Kdyby se apoštolové od Ježíše „naučili“ rozmnožovat potravu (jako znamení od Boha), chodit po vodě, paralyzovat nepřátele, slovem svých úst povalit nepřátele na zem, měli by mnohem větší autoritu Ježíšových učedníků (srv. L 4,29-30; Jan 18,4-6; Sk 13,11; Sk 5,3-10).[6]
Není dobré přehlížet Ježíšovo názorné vyučování. Stále nás povzbuzuje k odvaze a k překračování dosavadních obzorů. [7]

Co z „chůze po vodě“ přijmeme do svého života?

1. Není myšlenka o chůzi na vodě jako hře bláznivá? [8]
Ale i kdyby chůze po vodě byla jen potěšením (jako třeba surfování, lyžování …), má to velký význam. I Hospodin si hraje, čteme v Písmu. Hry patří nejen k zábavám, ale k setkání s druhými. (Neusmíváme-li se, není-li nám do smíchu, zpěvu, hry nebo tance, něco nám chybí.) Hry zvířat jsou nejen tréninkem. Svatební lety nebo tance některých ptáků mají velikou krásu.
Při hrách se učíme dodržovat předem dohodnutá pravidla, vyhrávat i prohrávat. Tyto dovednosti jsou pro soužití s druhými důležité (Ani někteří manželé neumějí prohrávat …)

2. Spolupráce s Ježíšem jsem se trochu dotkl výše.

3. Ježíš staví proti zlu tím nejlepším způsobem. [9]
My ho na jedné straně líčíme jako toho, kdo rád trpí, a na druhé straně se těšíme, až všechny naše nepřátele zmasakruje a uvrhne do pekelného ohně.
Vyzýváme lidi: „Klanějme se našemu Pánu, Božímu Synu,“ ale už si nevšímáme, v čem apoštolové na Ježíše nedali. Co je platné, že se Ježíšovi klaněli, když se ho později nezastali (v touze po moci bláhově usilovali o ministerské posty v Ježíšově království, ale po zatčení Ježíše tvrdili, že ho nikdy neviděli).
Ježíše máme poslouchat, ne slepě slibovat poslušnost náboženským vůdcům. I apoštol Petr chyboval a apoštol Pavel neměl vždy ve všem stoprocentní nadčasovou pravdu.

Učme se od Ježíše praktickým dovednostem i v bránění zlu. Ježíš ovládá svůj hněv, dává nám dost příležitostí k obracení se, ujímá se obětí i ponížených (žen, dětí, příslušníků menšin všeho druhu, samaritánů i pohanů – je „ekumenický“ …, ale je také dost pevný a rázný. Je knížetem Pokoje, ale nemlčí ke lžím a zlu, není pacifista. 
Ježíš nás učí umění rozlišovat poctivé lidi od darebáků. (Někdo „voní“ po Bohu, jiný ne. Podle ovoce se pozná strom.) [10] 

---

Zájemcům nabízím další text.
Poučme se z Petrovy ne-odvahy znovu si zkusit chůzi po vodě. Nechal se vystrašit vlnami. Vrátil se zpět k plavání, veslování, k chůzi po zemi a jízdě na oslu. Neodvážil se něčeho nového, co viděl u Ježíše. Zapomněl na Ježíšův veliký div nasycení obrovského množství lidí.
Ta ustrnulost v pohodlňoučké jistotě „starého“ a vyzkoušeného je širší záležitostí, a my v ní trčíme až příliš.
Přečtěme si znovu druhé nasycení zástupu (Mt 15,29n). Ježíš měl vše promyšleno, ptal se učedníků: „Co uděláme s hladovými?“ Neřekli: „Ježíši, vždyť je můžeš opět nasytit.“ Nebo: „Mohli bychom se my pokusit (o zázrak) z mála jídla vytvořit mnoho?
(Vzpomínáte – před léty jsme mluvili o sbírání zbytků chleba.
Ježíš úmyslně tu zdlouhavou práci podvakráte nechal učedníkům, aby si dobře zapamatovali, kolik bylo chlebů, kolik lidí se najedlo a kolik košů jídla zbylo. Všimli jsme si „malé úměry“: čím méně jídla, tím více nasycených. Ježíš umí geniálně učit. Škoda, že jsme příliš tupým a přežvykujícím stádem.
Přečtěme si znovu nářek učedníků (Mt 16,5-12), že si zapomněli koupit chleba a mají jen jednu placku chleba. Když je Ježíš huboval před kvasem farizeů, mysleli si, že si od farizeů nemají koupit ani kvas na „kyselo“ (polévku z kvasu). Varoval je před zabedněnou a ustrnulou farizejskou náboženskou praxí, zatuhlým myšlením a konzervativní zásadou: „Jen s ničím v náboženství nehýbat.“
Kdo se nenechal Ježíšem rozhýbat, přestal Ježíšovi důvěřovat. Kdo nepracoval s Ježíšovým vyučováním a jen papouškoval zbožné mantry, nebyl schopen přijmout další Ježíšovy nabídky a jeho pomoc.
Z tohoto ustrnutí a pohodlnosti vychází pozdější nepochopení Ježíšových slov: „Já jsem chléb z nebe. Kdo se bude živit mými slovy, kdo bude jíst mé tělo a pít mou krev bude mít život věčný.“ (srv. J 6,25-71)
Ti, co se vraceli k náboženskému systému farizeů, od Ježíše odešli. „Kdo má ty nesmyly poslouchat?“ ty nás jen káráš, nic ti není na naší svaté víře dost dobré, bouráš posvátnou tradici našich otců a svádíš lidi.“
(Stále se to opakuje až do dnešních časů.)
Kdo je spravedlivý, uzná, že nás Ježíš dost chválí (je-li co), dost nás těší, pozvedá, obdarovává nás závratnými dary, otvírá nám nové obzory a zve nás na další cesty přemýšlení a objevování nového. [11]

Podobně zatuchlí jako staří izraelité jsme i my.
Více než apoštolové.
Dali jsme světu nemálo, ale bylo v našich možnostech dát více. Nekosteloví lidé (mnohé z přemýšlivých lidí jsme z církve vypudili) nás mnohokráte svými objevy, vynálezy a pokrokem např. v lidských právech předběhli. (Nebudu vypočítávat, v čem jsme byli brzdou pokroku.) I dnešní klerikálové, včetně laiků nás napomínají, že kritika je špatná.
Dobrá, nechme kritiku stranou, ale věnujme se poctivě smyslu Ježíšova vyučování.
Sám Ježíš nás zve:
„Pojď, vykroč, vydej se na cestu a neohlížej se na ty vzadu (abys nedopadl jako Lotova žena).“ 

Ježíš uměl učit. Kdo do jeho způsobu vyučování nahlédne, zachutná mu. [12]

---

[1] Vinu na tom máme i my duchovní. Učitel má svým svěřencům ukázat krásu vyučovaného předmětu, má je nadchnout, aby se vydávali za jeho obzory. A průvodce Biblí má např. vysvětlit zločinnost bálových kněží, kteří Bálovi přinášeli lidské oběti, především děti. (Nevíme-li to, snadno z falešné útlocitnosti vytýkáme Eliášovi, že pohanské kněze nechal pobít. Ale co jiného lze udělat se zatvrzelými hrdlořezy? Co s královnou Ježibabou, která se z nenávisti k prorokovi zapřísahá, že ho zničí? To nebyla msta, ale zneškodnění nepřátel. S rozumným důstojníkem zatýkacího komanda, jednal Eliáš laskavě, srv. 2 Kr 1,13-15

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní)

Čtení je také zmíněno v textech: Květná neděle (B) (Václav Vacek) 1. neděle čtyřicetidenní (C) (Václav Vacek) 19. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 13. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

).

[2] Známe Ježíšův výrok: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do božího království.“ Děti chtějí být velké, chtějí růst a ptají se. Neviděl jsem, že by malé děcko, které se učí jezdit na koloběžce a natlouklo si, prohlásilo: „Už nikdy na ten krám nevlezu!“     

[3] Ledaskdo má zalíbení v eucharistických zázracích, klaní se Ježíši, klečí, „obětuje svaté přijímání za druhé“, ale pokud nespolupracujeme s darem Ježíšova Stolu podle jeho pokynů, maříme Ježíšův zázrak a jeho dar.

[4] Vzpomínáte, co jsme si říkali k uzdravení slepce (Mk 8,22-25), jak se úzdrava napoprvé nepovedla?
Při Petrově pokusu chůze na vodě, také Petr přestal s Ježíšem spolupracovat.

[5] „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (J 14,12)  „Řeknete-li hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře – stane se to“ (Mt 21,21). (Ale, ne každý, kdo vyhodí most do vzduchu, je Ježíšovým učedníkem.)
Připomeňme si, čeho všeho se naši předkové postupně odvážili ve využívání živlů (létání, potápění, lyžování, skoků na lyžích, surfování, sváření kovů, používání laseru, zázračných operací lidského těla pomocí techniky, cestování do kosmu …)

[6] Není zvláštní, že na jedné straně máme potíž brát Ježíšova znamení doslovně a na druhé straně nám nedochází, že apoštol Petr s potrestáním Ananiáše a Safiry přestřelil a zneužil svou moc?

[7] „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (J 14,12)  „Řeknete-li hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře – stane se to“ (Mt 21,21). (Ale, ne každý, kdo vyhodí most do vzduchu, je Ježíšovým učedníkem.)
Všechny živly nás přes jejich nebezpečí přitahovaly. Naučili jsme se využívat přírodu a objevovat neuvěřitelné věci, surfovat, potápět se do velikých hloubek, létat, svářet kovy, objevit laser a jeho možnosti, léčit a operovat …

[8] Že by si Ježíš s apoštoly hrál na vlnách?
Není naše představa Ježíše nebezpečně pokroucená?  Kdyby už tenkrát byl znám surfing, byl by Ježíš proti němu? Jan Bosko byl kárán vrchností za fotbal se svými svěřenci (fotbal byl tenkráte považován za vulgární hru).
Některé nápady vypadají pošetile, ale někdy se z nich může vyklubat něco plodného. (Kdo nechá zahřívat vajíčko kvočnou, na vlastní oči spatří zázrak vyklubání se kuřete.)
[9] Ježíš je největší prorok. Proti zlu se staví ještě víc než Eliáš; a elegantnějším způsobem.
Rozbouřené živly jsou v Bibli obrazem protibožských sil.

[10] Malé děti vychováme k důvěře vůči členům domácnosti, ale do školy už je patřičně vybavujeme, aby věděly, že nelze každého soudit podle sebe, protože někteří lidé páchají zlo.
Víme o zneužívání dětí jako „dětských vojáků“ (i proti rozvedenému partnerovi), o šmejdech, kteří olupují staré důvěřivé lidi, o šejdířských léčitelích, kteří zneužívají lidi oslabené nemocí a hrozným způsobem je okrádají o peníze.
Kdybychom se nechali vést biblickým vyučováním, nebyli bychom naivní. Nevěřili bychom slepě sexuálním predátorům (nejvíce se vyskytují v rodině) a neumlčovali jejich oběti. Kolik zla napáchala slepá důvěra: „Mlč, to by si ten milý tatínek, strýček, horlivý kněz, výtečný trenér nedovolil.“

[11] Každý znalec Tóry, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré." (Mt 13,52)  
Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se musí dát do nových měchů. Jenže, kdo pije staré, nechce nové; řekne: „Staré je lepší.“ (L 5,36-39)  

[12] K porozumění jeho podobenství jsem řadu let připomínal: Běžte s dětmi nebo s vnuky na pšeničné pole a zjistěte, kolik stébel vyroste z jednoho zrna. A spočítejte všechna zrna vyrostlá z jednoho pšeničného svazku. Běžte na stavbu domku a ukažte dětem, jak zedník kontroluje svislost zdiva (k porozumění o kameni nárožním). Běžte za oslem a něco si o oslech přečtěte. Na dovolené si všímejte dveří a promýšlejte, co znamená podobenství: „Já jsem dveře.“
Zadělejte s dětmi těsto a upečte podpopelný chléb.
Prší-li, zkusme s dětmi vyjmenovat, jak jsme se naučili využívat živly. Zkusme přemýšlet, co se od čeho můžeme naučit (Od telefonu – že, co se říká tady, je slyšet tam. Od vlaku – že když přijdeme pozdě, vlak nám ujede. …)