17. neděle v mezidobí

Nezapomeňme, že evangelia jsou zapsána stručně („heslovitě“) a potřebují „průvodce“.
Dnešní podobenství známe nazpaměť. K podobenství o perle a pokladu si nejprve znovu poctivě položme otázku: „Co je naší největší cenností?“
Odpověď si, prosím, napišme celou větou na patřičné místo. [1]

Ježíš na nikoho netlačí. Učí nás zdarma, ale také od svých učedníků očekává poctivost a patřičnou píli.[2]
(Důvěra se nevynucuje - na rozdíl od poslušnosti, kterou my rádi vyžadujeme).

Ježíš nás nevykazuje za svého vyučování (ještě o tom bude řeč); neodpovíme-li na otázku: „Co je pro nás největším pokladem“, správně - odkáže nás na příslušnou vyučovací lekci. [3]

Potřebujeme se snažit o co největší ucelené poznání Ježíšova vyučování. Přijít občas do školy nestačí, nakouknout do učebnice tu a tam nám nepomůže. Vyrostl by z nás drzý křikloun, opovážlivě vykřikující svá „moudra“, nebo bychom Písmo prohlásili za nesrozumitelné. 
Ježíš nám vyprávěl přes třicet podobenství o božím království.
Jak to, že někteří lidé chodící po desetiletí do kostela, neumějí vysvětlit, co je boží království?
Nedivme se, že ten, kdo si nedoplňuje mezery ve vzdělání, Ježíšova slova nechápe a je nevzdělatelný pro boží království. Viz Mt 13,10-17. [4]

Ježíš jedinečné bohatství božího království nabízí všem zájemcům. [5]
Rozdíl mezi lidmi v podobenství o pokladu a perle je zřejmý, jeden hledá (co nejkrásnější perlu), druhý objevil poklad náhodou. Oba znají hodnotu toho, co objevili, oba s radostí prodají vše, co doposud vlastnili, aby získali mnohem více.
O smyslu těchto dvou podobenství jsme už mluvili podrobněji.
Podobenství o síti patří mezi tři základní podobenství o božím království. Kdo si pamatuje, proč to říkáme? [6]

Ježíš je jako síť plná ryb. Do své otevřené náruče zve mnohé, ale někteří budou nakonec z božího království vyloučeni. Srv. Lk 13,23-30;  Mt 24,40-25,45;  atd.
V moři jsou některé ryby nejedlé a jiné jedovaté. Andělé budou jednou třídit dobré lidi od špatných. Ale my jsme ke tříbení lidí pověření nedostali. Nám Ježíš svěřuje jiné poslání.

Ryba se nemůže změnit na rybu jiného druhu, ale člověk se má měnit, má růst do boží podoby.
Pokud někteří lidé jednají svévolně, ignorují boží pokyny nebo dokonce pomlouvají druhé, pokud židé nebo křesťané vystrkávají někoho z boží Náruče, mlátí je hlava nehlava, kopou je, kam se dá, nemohou do nebeského království vstoupit.

Židé i křesťané patří do množiny nevěsty Boží. [7]
Ale ne všichni budou přijati za Boží manželku.
Ježíš nám - židům i křesťanům - nabízí vyučování, abychom rostli v ušlechtilosti a mohli být jednou přijati mezi ty, kteří vejdou do království nebeského jako nevěsta boží. Ne každá snoubenka se nakonec provdá, o některou přestane mít zájem ženich, některá nevěsta přestane mít zájem o ženicha. Ježíš je věrný, solidní, uznalý a milosrdný ženich, ale má také rozum a umí si správně vybrat.  

Obraz manželství pro vztah Boha k nám je srozumitelný. Ale platí i pro náš vztah k Bohu.                   Při svatbě mají ženich i nevěsta dobré předsevzetí, že si budou navzájem vycházet vstříc, a přesto se některá manželství rozpadají. Z těch, kteří „bez sebe nemohli být“, se někdy stanou lidé, kteří spolu nemohou žít.
Z rakoviny těla má mnoho lidí veliký strach, každé malé bulky na těle se děsí, ale příznaky rakoviny manželství mnoho lidí podceňuje. Rakovina těla dlouho nebolí, ale rakovina manželství bolí alespoň jednoho z partnerů.

Podobně je to se vztahem vůči Bohu. Ten, kdo si nehlídá, zda ladí s názory božími, může být přesvědčen o své pravověrnosti. Nechce vidět, že se ve své nesnášenlivosti podobá nechutné (třeba hořké) nebo dravé (třeba i jedovaté) rybě. A cítí se v tom dobře, říkáme: „Jako ryba ve vodě“. [8]
V dobré síti se nacházejí i špatné ryby.
Co mám dělat, abych byl dobrou rybou?
Mnoho lidí říká: „Já věřím v Boha“ (a k tomu si přidá povinnost dodržovat nějaká přikázání), ale neví, že nás Bůh zve ke krásnému důvěřujícímu vztahu k Bohu.
K pěknému manželství patří neustálá práce ve vzájemném porozumění, „bez práce nejsou koláče“.
Někteří lidé „vyprošují“ u Boha víru pro druhé, ale je možné někomu vyprosit, aby uměl jezdit autem nebo uměl anglicky?  

Ježíš říká, že i učitel Tóry (ne Zákona) potřebuje znát (= osvojit si) novou životní moudrost Ježíšovu. Máme poznávat moudrost celého Písma. (Znovu poukazují na Mt 5,18.)
Kdo není otevřen novému a kdo zapomíná na staré (na předježíšovskou Bibli) nevejde do nebeského království - ani teď, ani na konci věku.
(Klerikálové se brání novému a neznají ani staré.)

Ten, kdo objeví přátelství Boha a celou jeho moudrost, je podobný člověku, který objevil nesmírný poklad. Takový nelituje námahy, s radostí udělá vše pro získání pokladu.  

---

[1] Odpovíme-li, že naším největším pokladem jsou děti, manžel nebo zdraví, nikdo nás za to nebude peskovat. To vše jsou cenné dary, pramení z boží štědrosti. Ježíš nám dokonce řekne: „Pečuj o tyto dary ještě lépe. Ale neztrácej čas při mém vyučování ve školních lavicích. Tobě by má slova nepomohla. Každý není vhodný pro záchranářskou službu.“ 
Bez toho - máme-li vážnost a úctu k Ježíšovi a jeho vyučování - nepokračujme ve čtení Poznámek.

[2] I uchazeči do našich škol procházejí přijímacími zkouškami. Na konci školního roku učitelé zkoumají, kdo může postoupit do vyšší třídy. K přijetí na vysokou školu nemůžeme obejít maturitní zkoušku. V Ježíšově vyučování je tomu podobně (kdo neporozumí předešlé lekci, nepochopí další Ježíšova slova).

[3] Např. „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden“. (Srv. Mt 10,34-37

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 13. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 13. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 13. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 13. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 13. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)
„Hledejte především nebeské království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33)
„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21)   Vážnému zájemci pak Ježíš pomůže pochopit smysl všech těch slov.

[4] Učedníci se ptali Ježíše: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.“

[5] Matouš nepoužívá označení boží království, ani jiná slova odvozená od Boha. Židé - na rozdíl od nás - mají k Bohu velikou úctu. Váží si toho, že smějí Nejvyššího oslovovat některým z jeho Jmen popisujících jeho velikost. Jeho vlastní jméno JHVH nevyslovuj; mohl je vyslovit pouze velekněz v svatyni jednou do roka (Jeruzalémská svatyně zanikla, velekněží nejsou a už nikdo nezná výslovnost – nevíme, jaké samohlásky k těm souhláskám patří.) Na nás takovou úctu ke Jménu lidé zvenku nevidí. Jméno boží bere nadarmo mnoho katolíků. Víme, že my sami jsme slovo Bůh zdevalvovali tím, jak krutě jsme jeho jménem jednali a tím za koho ho vydáváme – nejen nepřesným popisem.)
Boží království je uspořádání sebe a vztahu s druhými podle Ježíšových pravidel.
Boží království začalo už teď, říká Ježíš. Můžeme k němu přispívat, zakoušet je a ochutnávat jeho krásu už teď.

[6] Evangelium ke třem základním podobenstvím připojuje Ježíšův výklad.
Netvrďme, prosím, že Ježíš podobenství nevykládal. Můžeme se přesvědčit, že Ježíš byl geniální a obětavý učitel, který měl vše promyšleno.
Vážným zájemcům o porozumění evangeliím velice doporučuji knihu Claude Tresmontánta: „Výklad učení rabbiho Ješuy“. 

[7] Všichni židé byli obřízkou pozváni do královského kněžství: „Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“
Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu. (Ex 19,5-8)
Ježíš pak pozval do množiny nevěsty boží i nás nežidy, původně pohany. (Srv. Pt 2: 1-10)
Ale ne všichni židé byli poslušní božího slova. I někteří z těch, kteří toužebně očekávali mesiáše, později řvali: „Ukřižuj!“
Někteří muslimové se pětkrát denně modlí k Alláhovi a přitom ve jménu Boha vraždí nevinné - nejsou učedníky Mohameda.
I někteří křesťané jsou sice pokřtěni, ale vraždili Ježíšovy bratry (i po miliónech) nebo nenávidí jiné lidi. 

[8] Slavili jsme svatbu - nevěsta i její rodiče jsou z Církve bratrské. Směli jsme je pozvat k Ježíšově Hostině (na svatbě je to už možné, už jsme oproti dřívějšku v ekumenismu trochu pokročili), ale po svatbě už je k Ježíšovu stolu pustit nesmíme. Rodiče nevěsty ke svým třem dětem adoptovali čtyři romské děti a léta je dobře vychovávají, ale my jim Stůl Páně svévolně odpíráme. (Ježíš stanovil pokyny pro ty, které zve ke svému Stolu. Ignorujeme dávný Hospodinův pokyn: „K tomu, co ti říkám, nic nepřidáš a nic nebereš“ (Dt 13,1). Ježíš tento pokyn potvrdil: „Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane“. (Mt 5,18)
Mám opakovaně dobrou zkušenost s uváděním nekatolických křesťanů do porozumění Ježíšovy Hostiny. (Nejenom skrze knihu „Pozvání k Večeři Páně“.)