Slavnost Seslání Ducha svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jl 3,1-2 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; 1 K 12,3-13; J 20,19-20
Datum: 31. 5. 2020
40 dní („40“ v Bibli je dostatečně dlouhou dobou) Ježíš své učedníky uváděl do významu a smyslu Zmrtvýchvstání a do možností, jak se s Ježíšem nadále setkávat. [1]

(Zkoumali jsme, proč se Ježíš po vzkříšení zjevoval jen svým učedníkům.) [2]

Při Nanebevstoupení Ježíš učedníky vyzval, aby se modlitbou připravili na Seslání Ducha.
(Modlitbou nemyslí vyprošování, ale abychom promýšlení jeho slov v sobě vytvořili podmínky pro přijetí Ducha.)

Ježíšovým vzkříšením nastalo konečné vylití Ducha - událost dlouho v Izraeli očekávaná. [3]
K velikému vylití Ducha došlo při svátku Šavuot.
(Každý rok jsme si připomínali, kdy a jak se Duch boží projevoval, projevuje, co od něj smíme a máme očekávat.) 

Pro Izraelity je dodneška svátek Šavuot dovršením svátku Pesach.
O Velikonocích izraelité slaví vyjití z Egypta, návrat do země otců. (Pesach není jen vzpomínkovou slavnost, aby každý se pokládá za toho, kdo je vysvobozován Hospodinem z otroctví).
O svátku Šavuot (Týdny) oslavují židé dar Tóry. [4]

Při uzavírání (svatební) Smlouvy Hospodina s Izraelity lidé prohlásili: „Budeme poslušní tvých slov, která nám Mojžíš tlumočil.“ [5]
Svátkem Šavuot se Izraelité znovu (dodneška) hlásí k pokynům (mictot) Tóry.

Darem Tóry je osvobození Izraele dovršeno.

Sám Hospodin učí Izraelity jak si svobodu synů božích zachovat.  
I dále o svůj lid pečuje, posílal mu proroky a opětovně je zachraňoval a zachraňuje (po devatenácti stoletích Izraelité také znovu dostali zemi otců).
Ježíš je největším Prorokem a Učitelem.

Ježíšova pozemská mise je dovršena darováním Ducha.

Proto si před slavností Seslání Ducha svatého připomínáme, k čemu jsme my, učedníci Ježíšovi, na světě, a jaké poslání je církvi svěřeno. 

Ježíš nám svým životem ukázal, že i v porušeném světě můžeme obstát a můžeme mu být něco platní jako jeho svědkové záchranáři.  
Křest není vstupenkou do nebe. „Víra“ křesťana je odpovědí za Ježíšovo přátelství. Ježíš nás zasvětil - vrcholným způsobem uvedl do lásky Otcovy. Nečekáme privilegia, výhody nebo  protekci, ale přijali jsme pozvání k službě, k zapojení se do záchrany světa; ne k adorování, ale k následování.
„Budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, říká Hospodin svému lidu.“ (Ex 19,5)
K vyvolení - oddělení Izraele se dostalo i nám. [6]
Na zkušenost Izraele s Hospodinem navazujeme, zakoušíme sladkost přátelství Hospodina a celým srdcem ji chceme ukázat dalším lidem.

Veliký darem Ducha je Šalom.
S Izaiášem vyznáváme (to je aktivní životní postoj), že Ježíš je knížetem pokoje.
Zkoumali jsme, co šalom obnáší, co pro nás znamená a jak a čím můžeme a máme být tvůrci Ježíšova Pokoje.
Zakoušíme jeho požehnání a učíme se tento Pokoj vytvářet a šířit.
Kdo nerozlišuje zlo od dobra, ubližuje, kdo si nepěstuje svědomí podle Tóry a Ježíšových pokynů, skončí mezi pachateli bezpráví nebo mezi zbabělými diváky umožňujícími řádění pachatelů. Známe palčivost výčitek svědomí. A známe úlevu odpuštění. 

Odpuštění hříchů, smíření s druhými a úsilí o nápravu jsou velikým darem Ducha. Jsou prvním darem Vzkříšeného. (Viz dnešní úryvek evangelia.)
Bez odpuštění by se apoštolové nenarovnali.
(Říkáme si, že se Ježíš ujímá obětí i pachatelů. Apoštolové se právem pokládali za diváky, kteří jen zbaběle přihlíželi Ježíšovu ponížení, aniž by mu pomohli, nebo při něm věrně stáli).  

Škoda, když Ježíšova slova: „Komu hříchy odpustíte …“, zúžujeme jen na odpuštění při svátosti smíření.

To, že se někteří lidé vědomě staví proti dobrodincům lidstva - včetně samého Mesiáše - je dost nepochopitelné.
Jak to, že byl Ježíš tak strašně nenáviděn? 
Apoštolové ale byli neméně překvapeni i vlastním selháním. Nezachovali se dobře podle vlastních představ o slušném jednání a přátelství vůči Ježíšovi. (Kdo poctivě zkoumá sám sebe, dojde k podobně ponižujícímu náhledu na sama sebe. Nikdo nejsme nevinní.) 

Hodným lidem - pokud přemýšlí - časem dojde, že není možné dobře vycházet se všemi lidmi. S tím, kdo si nechce přiznat, že ubližuje jiným a nemíní měnit svůj přístup k nim, se nelze přátelit. [7]

Ježíš nás připravuje na střed se zlem.
Ježíš ví, kdo neoprávněně uchvátil moc ve světě, ví, kdo jsou tímto všeho zlého schopným vychloubačem uhranuti, kdo mu dali svůj hlas, slouží jeho impériu a podpírají jeho trůn. (Srv. J 14,30; J 16,11)
Stojíte-li se mnou v odboji proti zlu, budete podobně pronásledováni jako já.
Škoda, že se od něj nenecháváme vyzbrojit, abychom pronásledování nejen ustáli, ale uměli se proti němu účinné stavět. [8]
I stavění se proti zlu je projevem Ducha božího. Proroci i sám Ježíš nebyli těmi, kteří neodporují  zlu.

Je trestuhodné, že jsme Ježíšova slova: „Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha“, vztáhli jen na židy. My jsme sami sebe - církev - prohlásili za Matku, dokonce neomylnou a nepřipouštíme, že bychom také my někoho nespravedlivě pronásledovali. Jsme slepí (srv. J 9,39-41).
Nedávno jsme si opět připomínali: „Milujete-li mne, budete zachovávat mé pokyny a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky.
Kdo přijal mé pokyny a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.“ (Srv. J 14,15-24

„Až přijde nový Průvodce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“ (J 15,26)
„Duch pravdy vás uvede do veškeré pravdy.“ (J 16,13)  
„I vy vydávejte (se mnou) svědectví, neboť jste se mnou od začátku.“ (J 15,27)

Léta si říkáme, že Duch svatý je především Průvodcem (nejen Utěšitelem). A že se za nás nepřimlouvá u Boha, ale u nás.

„Jakmile přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,13-15)
Kdo neví o tomto základním přístupu k působení Ducha, míjí se s ním.    
Ten, kdo buď odporuje Ježíšovým slovům, nesnaží se jim porozumět nebo je vytěsňuje, ten nebude dbát ani na nápovědu Ducha.
A kdo Ježíšova slova nezná, tomu nápověda Ducha nepomůže.

Přísliby Ducha a jeho darů jsou závratné, kdo o ně opravdu stojí, může se vydávat na cestu. A ten, kdo se vydá, potěší Ježíše, Otce i Ducha.

Odkaz na záznam biblické hodiny: uloz.to

[1] Vzkříšeného vítěze nad hříchem a smrtí potkáváme v tom, kdo s námi hříšníky jde naší cestou, a nepohoršuje se nad námi. V těch, kteří s námi jednají s úctou a zvěstují nám odpuštění a odpouští nám. V těch, kteří nám slouží, těší zarmoucené a skleslé, v těch, kteří nám osvětlují smysl božího slova. Ježíš nás ve své hostině - nás hříšné a selhávající -znovu a znovu pozvedá z prachu, staví na nohy a opakuje nám svůj svatební slib.
Také my, když takto sloužíme jiným, zvěstujeme jeho lásku až „za hrob smrti“. 

[2] Nemá smysl „házet perly sviním“. (Srv. také J 15,22-25)  

[3] Např.“ „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ (Jóel 3,1-2) - Setkali jste se někde v církvi s tímto očekáváním? Až František např. mluví o využití darů Ducha v ženách.
„Lidský synu, prorokuj a řekni mému lidu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“ (Ez 37,10-14)

[4] Šavuot se slaví 49 dní po svátku Pesach, 7x7 týdnů.
Izraelité jsou vděčni Hospodinu za dar svobody i za dar moudrých pokynů k dobrému soužití s druhými lidmi a s Bohem.
V tento čas svátku Šavuot začínají žně pšenice - lidé se radují také z úrody země, kterou jim Hospodin znovu daroval.
Ke slavení patří vždy hostina. Izraelité si pochutnávají „na koláčích“ z nové úrody i tím oslavují dar svobody (i o svobodu je třeba pečovat, aby bylo co sklízet a slavit). Mléčná jídla z tvarohu a medu, protože Tóra často bývá přirovnávána k mléku a medu.

[5] Mojžíš na Sínaji vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.  Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“
Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.“ (Ex 3-8)
V noci od začátku svátku Šavuot do rána nejdou židé spát, ale „studují“ Tóru. (Studium Tóry slouží k „poznávání Hospodina“. Porozuměním se buduje důvěřující vztah.)

[6] Jsi svatý lid Hospodina (ne ve smyslu mravním), svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás … Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského. Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání. (Dt 7,6-9)

[7] Nemohu mlčet k jednání Hitlera. (Kdybych měl možnost a odvahu ho odpravit, udělal bych to.)
Jenže i apoštolové nahlédli, že není snadné se mocným násilníkům a pomlouvačům postavit

[8] O Ježíšových slovech: „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“ (Mt 10,8), není v církvi řeč.
Místo toho nás vedli ke snášení utrpení s pocitem a získávání si zásluh.