1. neděle čtyřicetidenní

Čtyřicet dní (dostatečně dlouhou dobu) se připravujeme na slavení největších svátků - Velikonoc, abychom věděli, co slavíme a proč slavíme. [1]

V prvním čtení slyšíme dva samostatné texty, hned za sebou. [2]
V některých kostelích mají děti po čtení evangelia své vyučování. Podobně lidé, kteří ještě nemají dostatečně prožitou štědrost a péči Boha, by se měli nejprve věnovat veršům z druhé kapitoly Genesis. Vyprávění o selhání lidí v Ráji si mají nechat až na pozdější čas. Ten text je určen těm, kteří se ptají, kde se bere zlo. Není dobré předbíhat vyučovací lekce.  
O obou textech jsme už vícekrát mluvili. 
Stručně připomenu to podstatné: příčinou selhání lidí bylo nedostatečné živení se ze Stromu života, zanedbali, neudržovali živý vztah s Bohem, nestáli o další poznávání Přítele, nesetkávali se s ním, nenaslouchali mu, neporovnávali si své názory s Tvůrcem, nehledali jeho moudrost. Nechali se svést hadem, nerozpoznali jeho podvodnou lež, že jim Bůh nepřeje a nechává si to nejlepší pro sebe. [3]

Mluvili jsme spolu o smyslu Ježíšova pobytu na poušti. Každý kantor ví, jak důležitá je příprava osnovy vyučování, samotné znalosti učitele - získané ve škole - k pedagogickému umění nestačí. Tato Ježíšova práce je znamením Ježíšovy úcty k lidem a jeho vědomí, že získat lidi pro boží věc ve světě je náročná. Věděl, že přišel ke „zbožným lidem“, kteří si jsou příliš jistí tím, že mají pravdu a nepřipouštějí otázky, jimiž se cítí ohroženi ve své moci nad druhými. Věděl, že přestavovat starý dům je obtížnější než stavět nový dům na zelené louce. Nic nepodcenil. 

Mluvili jsme o „novozákonním“ půstu ... [4]

Vyprávění o Ježíšově pokušení na poušti je tak mistrně vylíčené, že máme pocit, že k Ježíši přišel ďábel fyzicky. Není podstatné, je-li to obrazné vyprávění, ale o jeho smysl. Ježíš nám byl podobný vyjma hříchu (srv. Žid 4,15) a pokoušen byl vícekráte. [5]

Mohl být Ježíš sveden? 
Nemohl.
Proč? [6]

Vyprávění o ďáblově pokusu má pro nás velký význam.
Je geniálně popsané, v situacích, ve kterých Izraelité selhali, nám Ježíš (jako Učitel) ukazuje, jak v naších pokušeních máme obstát. A předně, kde a jak máme získávat odolnost a protilátky proti omamujícímu vábení svůdců. Ježíš je pro nás Stromem života - od něho se nám dostává velikého poznání o přátelství Boha k nám, a on sám nám prokazuje svou lásku „na život a na smrt“ (dokonce až a hrob).
Ten, kdo je podvyživen, kdo se nedostatečně živí ovocem Stromu života, ten si připadá chudý, ošizený, začne závidět a dychtit. [7]

Ježíš nás chce provést „pouští“ (porušeným světem) k Otci. Oproti Izraeli, který selhával, nám Ježíš ukazuje, jak máme v pokušeních obstát.
Vyhledejte si, prosím, Dt 8,3; Dt 6,16; Dt 6,13 (samozřejmě je dobré si přečíst i okolní verše).

Ježíš svody odmítl. Nikdy by nepoužil jakoukoliv manipulaci s lidmi, k získání laciné popularity skrze prostředky, které používají podvodníci a manipulátoři kteří nabízejí „chléb a hry“ (nebo koblihu). Nikdy si nekupoval lidí sociálními lákadly (třeba sociálními vymoženostmi nebo sliby), slávou nebo zázrakem. Nepořádal náboženské akce na odiv, ani se nekamarádil s mocnými k získání jejich podporu nebo vlivu. Nemá toho zapotřebí a má úctu k člověku a jeho svobodě. [8]

Ďábel je mocná a inteligentní bytost. Bůh nás před ním chrání, upozorňuj nás, čeho se máme vystříhat, kudy by se nám ďábel mohl dostat na kobylku a čím a jak se nás snaží ovlivnit. Kdo dodržuje bezpečnostní pravidla, udrží si od ďábla důležitý odstup. Kdo ďábla podceňuje, zahrává si s ním, ten spláče nad výdělkem.
Evangelium nám ukazuje, jaké úskoky ďábel používá rád mluvit zbožně, často cituje Písmo a používá polopravdy, aby nás oklamal. Ďáblovi lidští pomocníci mluví podobně (vlk se k oklamání kůzlátek vždy snaží mluvit a vypadat jako maminka kozička). [9]
Správně jsme si všimli, že nestačí jen něco myslet dobře a upřímně, ale, není-li to v souladu s Bohem, může to být špatně (evangelium nás učí, že např. Petr - když Ježíšovi vytýkal jeho řeči o ukřižování Mesiáše - mluvil sice upřímně a myslel to s Ježíšem dobře, a přesto to nebylo dobře. Ježíš mu právem vytkl, že mluví jako ďábel.
K tomu, abychom ladili s Ježíšem, nám slouží jeho vyučování, Bůh nám odkrývá své myšlení, svá pravidla a záměry. Samozřejmě, že ten kdo přeceňuje sám sebe a podceňuje nepřítele, prohraje. I od jednání nespravedlivé státní moci a velkých i malých zločinců, jsme pochopili strategii zla a zlých.
Nejen my, i ďábel využívá naše vymoženosti. Mluvíme o nebezpečí, které se šíří i skrze internet. Nedávno jsme mluvili o velikém nebezpečí šíření lživých a neověřených zpráv.
Poctivý novinář si má svou zprávu ověřit ze tří solidných nezávislých zdrojů, Ten, kdo to nedělá a šíří nezodpovědně kde co, je velice nebezpečný a vědomě nebo nevědomě spolupracuje se Zlem.
Víme, z čeho pramenilo zlo zbožných odpůrců Ježíše. Své názory sebejistě a opovážlivě pokládali za nejpravější a jedině správné. Kdo jim stál v cestě, toho odsoudili k smrti (nejen Ježíš a Lazar, srv. J 12,10)
My v mnohém máme více informací než farizeové a saduceové, ale tím větší nebezpečí nám hrozí, že se už pokládáme za „vědoucí“.
Uvedu příklad. Velice chytrý a vzdělaný člověk, ke kterému řada lidí vzhlíží, prohlásil, že ekumenismus už ztratil význam. Copak Ježíšovo přání o jednom ovčinci jsme už splnili?
Před časem jsme byli pozvání k debatě o ekumenismu s jistým panem biskupem. Tvrzení pana biskupa byla k pláči, i biblické argumenty odmítal.
Ti, kdo lhali o ukrajinském Majdanu, že tam zuří fašisté, lhali.
Ti, kdo šíří propagandistické lži kohokoliv, spolupracují s násilníky i se satanem.
Ti, kteří šíří neoprávněný strach, ochromují druhé a spolupracují se ďáblem.
Slibovat lidem, že se u nás koronavirus nevyskytne, je podceňováním zla (víme, který náš politik to tvrdil – velice rád slibuje poddaným nemožné). Ale i poddávání se strachu je nebezpečné.
Každý z nás - včetně mě - budeme souzeni ze slov, která vypouštíme.

Blahopřejeme Slovákům k dobrým výsledkům voleb. Až smrt dvou mladých lidi vyprovokovala Slováky, aby se začali stavět proti mafiánům a mafiánským politikům.
Mnoho Rusů ale zatím nevyprovokovaly vraždy mnoha novinářů v jejich zemi, a mnoho našich lidí toto násilí nechce vědět.
Všude, kde mlčíme ke zlu, podporujeme zlo a spolupracujeme s tím Zlým. [10]

Bůh je silnější, jeho přízeň a pomoc se máme naučit vnímat a vědět, že za námi stojí. S Ježíšem jsem silnější než zlo.

---

[1] Vysvětlovali jsme si, proč nepoužíváme označení z českého překladu Římského misálu „Postní doba“, ale držíme se originálu, který mluví o Čtyřicetidenní. Navíc neděle jsou našimi největšími svátky, a půst je vyloučen. Podle Římského misálu se na velikonoční slavení máme připravovat „v radosti a lásce“ (Český misál uvádí: „ve zbožnosti a horlivé lásce“ - i tady jsme opět „římštější než samotný Řím“).

[2] Říkali jsme si něco k metodice (postupu) čtení Bible. Jako dítě má v rodině zakusit mnoho dobrého v péči rodičů, tak si máme z Bible číst (nejen s dětmi) nejprve texty, ve kterých je řeč o štědrosti a péči Boha o lidi. Nejprve Gn 1 a Gn 2, pak od 12. kapitoly (Gn 12) o Abrahamovi a dalších praotcích. Potom prorocké texty, ve kterých se nám Bůh milostně vyznává ze lásky k nám a určitá místa z evangelií o Ježíšově obětavosti. Až později - když máme dostatečnou zkušenosti s milujícím Bohem - když si klademe otázky, kde se bere na světě zlo, máme číst kapitoly Geneze Gn 3

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 10. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 10. neděle v mezidobí (B) (Bible na neděli) 1. neděle postní (A) (Bible na neděli) 1. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

(najít předchozí) - Gn 11 (o čtyřech typech hříchu, které stále opakujeme).

[3] Ještě připomínám, že je důležité porozumět, co Strom života představuje, co nám Bůh nabízí. Vysvětlovali jsme si, že pojmenování druhého - jedovatého stromu Strom poznání dobrého a zlého, není trefné, ale matoucí. Bylo by lépe, kdybychom jej nazvali „Stromem svévolného rozhodování co je dobré a co je zlé“. Had není „nejzchátraleji“ ze všech živočichů“, ale je nejvíce arúm. Až z celého vyprávění se pak dozvíme, co je arúm. Arúm znamená podlost. Když lidé poznali, okusili, dopustili se zla, poznali, že jsou arúmím - podlí (nahota sama o sobě nemusí být špatná). Než se dopustili zla, nevěděli, že jsou schopni podlého jednání.
Také jsme si vysvětlovali, za jakých podmínek by mohli lidé v Ráji zůstat. 

[4] Ježíš nás učí, že když se vyskytne vážná porucha v našich vztazích k Bohu a lidem, je nutné všeho nechat, a usilovně hledat příčinu toho nedobrého, odstranit ji (s pomocí boží) a snažit se o nápravu (aby se „stroj znovu rozjel“), aby se dobré vztahy vzájemná důvěra obnovily. My ovšem pokládáme své posty za zásluhu před Bohem (jako farizeové) a horlivě obhajujeme jejich „spirituální“ význam, místo toho, abychom poslechli Ježíše a obraceli se k jeho názorům, pokynům a vedení.

[5] Vzpomeňme na Petrova slova, o nesmyslnosti ukřižování. (Petr si vzal Ježíše stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mt 16,22-36)
Připomínám také slovo v evangeliu Lukášově: „Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle“ (Lk 4,13). Není těžké si vzpomenout na řadu pokušení od Ježíšových odpůrců „Jakým znamením -  zázrakem - nám dokážeš, že přicházíš od Boha“? A: „Sestup z kříže“. Atd.

[6] Měl tak silný a blízký vztah s Otcem (řekl: „Já a Otec jedno jsme“), že mu nikdo nemůže Otce pomluvit.

[7] Dychtění není touhou nebo přáním, je nezřízeností (viz Desatero: „Budu o tebe tak štědře pečovat, že nebudeš dychtit po nějakých marnostech a přeludech o štěstí).

[8] Bůh za nás nebude dělat to, co máme odpracovat my. V našich možnostech je se uživit a ujímat se hladových.
„Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Tes 3,10). Nikdy jsem nerozuměl žebrotě kontemplativních řádů - jak to, že se lidé schopní práce, bydlící v krásných prostorách, se nestydí přijímat peníze od chudých a potřebných? Proč místo výroby marmelád a hořčice třeba nepečou chleba? U takové práce se mohou modlit a poctivá práce může být modlitbou, milou Bohu. Proč rozmnožují řady těch, kteří se sami nenajedí dosyta?
Kdo je Ježíšovým učedníkem, ten si všiml, že Ježíš nikdy nešel na hostinu k Herodovi, Pilátovi a Kaifášovi. Stolování se Zacheem je jiný případ. Zacheus toužil po změně života, a kladl Ježíšovi otázky (Ježíš u něho zůstal dva dny). Mocní nehledají, jednají navýsost povýšeně.

[9] Když M. Z. na staroboleslavské pouti odcitoval tři výroky Ježíše o lásce, A. B. v letáčku pro poutníky velehradské pouti napsal, jak je Desatero důležité a že se jím řídí, řada katolíků si v obou případech řekla: „To je náš člověk“. (Nepodařilo se mi zjistit, který arcibiskup si Babišův text objednal.)

[10] Slyšeli jsme mnoho propagandistických řečí našich politiků, jak je dobré jezdit do Číny a kamarádit se s tamějším režimem. Nejsme slepí, Čína zůstává nebezpečná nejen pro své nedostatečné hygienické podmínky a množství jatečných ptáků a prasat. Řada nebezpečných nemocí přišla z Číny. Čína vydává obrovské peníze na zbrojení a nepřátelské akce proti jiným zemím, ale o vlastní občany nepečuji.