Slavnost Ježíše Krista Krále
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,1b.6-7.10-13a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Sam 5,1-3
Datum: 24. 11. 2019
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,1b.6-7.10-13a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Sam 5,1-3
; Kol 1,12-20
; L 23,35-43
Datum: 24. 11. 2019
K prvnímu čtení.
Král je slovo velice zdiskreditované. Horší je snad už jen Führer.
Používám o Kristu spíše výraz královský, je pro mě synonymem velkorysosti a šlechetnosti.
Kristus je Mesiášem, který nám královsky slouží.
Ale běda tomu, kdo se s ním pokouší manipulovat.
Izraelský král byl vybrán Hospodinem, [1]
ale i lid měl své slovo, buď vybraného přijal, nebo nepřijal (Ježíše lidé nepřijali).
I král byl odvolatelný (Bohem nebo lidmi). [2]
Izraelský král uzavíral smlouvu o podmínkách své služby. [3]
K evangeliu. O té události a všech zúčastněných jsme už podrobněji mluvili.
Členové Nejvyššího církevního soudu byli vzdělaní (saduceové v Tóře, farizeové v celém Písmu).
To, že nepoznali Mesiáše, je jejich vinou!
Nechce-li právník najít spravedlnost, je vinen. Neumí-li najít spravedlnost, je vinen. I lékař, který něco zanedbal (i informaci, kterou měl znát), je vinen.
Ti, kteří odsoudili Ježíše, jsou vinni, přinejmenším se nepostavili proti justičnímu zločinu.
Kdo má, od toho je spravedlivě více požadováno.
Je naší povinností si udržet selský rozum, pěstovat si osvícené svědomí a držet se moudrosti a milosrdenství Boha.
Jsme odpovědní za to, co slyšíme a za velkorysé přátelství boží.
Přátelství unese i zradu - pokud se provinilec snaží o nápravu. Boží milosrdenství nám k tomu účinně napomáhá.
K modlitbě Páně: „Otče náš, nevydej nás v pokušení.“
– Konečně se o tom, díky Františkovi, začalo mluvit.
Kdo není zbabělý, nechť se ptá: „Jak jsem s tou prosbou hospodařil? Co jsem pod ta slova podkládal? [4]
Pochopení této prosby je – pro naši nedostatečnou znalost biblického myšlení a biblických příběhů – asi nejvíce náročné. Vyžaduje to práce několika biblických hodin. (Neprojdu-li některou předchozí lekci, neporozumím následující.)
Pokusím se o stručnější výklad, ale prosím vás o spolupráci, promyslete si k tomu biblické odkazy. Případnými vašimi dotazy si to můžeme doplnit.
Ve vyprávění o Ráji (Rozkoši) je největším darem Strom Života. (Proč se o něm více nemluví?) K čemu tam je strom Poznání dobrého a zlého? [5]
Bůh nám daroval veliké schopnosti, včetně rozumu, svědomí a svobody a pozval nás do světa, který má svůj řád. Nabízí nám velikou krásu a mnohé „sladkosti“. Zve nás k dobrému a varuje před zlem.
(Nemanipuluje s námi.) Učí nás rozpoznávat dobré od zlého, abychom si pěstovali osvícené svědomí. [6]
Jak Bůh zasahuje do našeho života? ptali jsme se s chlapy.
„Jako dobrý táta do života dětí.“
Jak děti uchránit od tragedií?
Jak účinná je rada? [7]
Trestá nás Bůh? [8]
Biblický text o vyhnání lidí ze zahrady máme těžkopádně formulovaný. Lidé si sami přivodili trápení. (Kdyby přiznali svou vinu a nesváděli ji na druhé, mohli v Ráji zůstat.) „Protože člověk svévolně a bezohledně rozhoduje, co je pro něj dobré, nepřipustím, aby byl nesmrtelný.“ Proto byl vykázán ze zahrady. Zemi neproklíná Bůh (nevylévá si na ní zlost), my ji ničíme.
Kdysi jsme podrobněji mluvili o králi Saulovi. Byl největší osobností té doby. Byl tak otevřený Duchu božímu, že dokonce prorokoval. (Srv. 1 Sam 10,5-12
Co má Hospodin se Saulem, s tím velice nadaným a obdarovaným člověkem, dělat, když na nikoho nedá?
Přečtěte si, prosím, texty: 1 Sam 16,14-23
Hospodin na Saula „seslal zlého ducha“ - a král řádil jak posedlý. Když se z toho probral, měl padnout na kolena a prosit: „Bože, spolupracoval jsem s tebou, udělal jsem mnoho dobrého, byl jsem otevřen tvému Duchu (tak, že jsem i prorokoval), a teď jsem někdy nepříčetný, někdo jiný mě ovládá a já běsním a ohrožuji druhé. Strašně jsem klesnul, prosím tě, Hospodine, pomoz mi, vysvoboď mě.“ Vzpomínáte, jak Saul marně při pronásledování Davida znovu a znovu litoval a několikráte se zapřísahal, že už nebude usilovat o Davidovu smrt? [9]
Stihnete ještě jednu lekci?
I na Davida sestupoval Duch Hospodinův (nejen v modlitbách, některé žalmy možná pochází od něho), srv. 1 Sam 16,13
Přečtěte si, prosím 2 Sam 24,1-25
Hospodin pokoušel Davida, aby nařídil sčítání, aby zjistil kolik mužů je bojeschopných. I generál věděl, že izraelský král sčítat lidi nesmí (nesmí vést útočné války, v obranných válkách Izraeli pomůže Bůh, pokud bude Izrael Boha poslouchat). David se ale neptal; nechtěl se ptát („Kdo se ptá, moc se dozví“), měl úmysl vést dobyvačnou válku. Generála okřikl a vydal rozkaz.
Ale potom měl výčitky svědomí (v.10) - dobře věděl, co spáchal.
A své selhání přiznal.
Dodám k tomu Ježíšova slova apoštolům: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Apoštolové odpověděli: „Neměli.“ Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ (L 22,35-36
Proč pak Ježíš Petra za použití zbraně velice důrazně okřikl: „Co blázníš!?“
Proč se apoštolové Ježíše neptali: „K čemu se máme ozbrojit? Vždyť jsi byl vždy proti násilí.“
(Já dělám více chyb než apoštolové.)
Co na tato místa z Písma říkáte?
Jaký mají účel? Mají nějakého společného jmenovatele?
Pokračování příště.
(Nezapomeňme otázku: „K čemu je v Ráji strom Poznání dobrého zlého?)
[1] Izraelci si lidského krále vynutili. Tím pohrdli Hospodinem. Mnozí a mnozí křesťané si toho nevšímali. Podle toho se často podlézavě ke svým mocnářům chovali.
[2] Mnozí lidé nemoudře (nebo hloupě, nebo lživě) proti odvolatelnosti špatného politika tvrdí: „Ale náš vládce byl demokraticky zvolen“. (Tak byl zvolen nejenom Hitler.) Každý má být odvolatelný, moc je nebezpečná a tyran může být spravedlivě odstraněn (např. R. Heydrich).
[3] Dnešní volební program nemá takovou váhu; tím více jsme my, občané, odpovědní za kontrolu politiků a plnění jejich programů. Nad tím vším je Ústava, zaručující svobodu a demokracii. Ústavní soud má dodržování ústavy střežit.
Oproti svévolným vládcům všeho druhu má Bůh svůj program: „Sklání se k nám ve svém nesmírném milosrdenství. Mocné svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové sytí dobrými věcmi a bohaté posílá pryč s prázdnou.“
[4] Pokládal jsem za vinu, že jsem se po porozumění neptal? (Mohl by si takovou nezodpovědnost beztrestně dovolit právník, lékař, řidič autobusu? (Zpovídal jsem se z toho? - to by mně pomohlo k hledání a k nápravě).
Na prvním místě, jsme za umění modlitby odpovědní my, duchovní. Ale je také pravda, že lidé od kazatele chtějí, aby je jen hladil a mnoho toho od nich nežádal.
Ježíš nás hladí jako nikdo jiný, ale také nám říká pravdu, učí moudrosti a varuje před zakrněním vztahu a Bohem a před zlem. Ani on neudržel větší zájem zbožných lidí po delší dobu. Kdo by si dělal nepříjemnosti a spokojil se jen s hrstkou učedníků v kostele? Někteří lidé nám, kazatelům, říkají: „Snad od nás nechcete, abychom v kostele přemýšleli“.
Populární zpěváci jsou mnohem více oblíbeni než ti, kteří zpívají vážné a protestní písně. Zábava přitahuje víc diváků než Shakespearova dramata. Podobně je to s populárními kazateli.
[5] „Poznat“ znamená, udělat zkušenost, zakusit. Zavraždit někoho není nezávaznou ochutnávkou.
[6] Malé děti v rodině opečováváme a chráníme je (i před drastickou podívanou). Brzy je seznamujeme s pravidly života a jak předcházet trápení. (Nesahej na rozpálenou plotnu. Přecházíš-li ulici, podívej se nejprve doleva. …)
Kočky a sovy loví myši. Máme mucholapky a lapače kůrovce. Chytáme zloděje. …Až časem se děti setkávají s větším zlem (nejen v televizi). Později možná položí otázku, kde se bere zlo? Jak se proti němu bránit? Rozprava je důležitá („Je správné měření rychlosti aut na silnicích, odposlouchávání rozhovorů podezřelých z páchání zla? …“).
[7] Např. rada: „Děti, začne mrznout, nelízejte na kliky a železné zábradlí.“ Zvířeti nepomůže rada: „Nedotýkejte se drátů spadlých na zem“. Rána z elektrického ohradníku možná děti poučí účinněji než naše slova.
Co uděláte s klukem, když si nezamyká kolo, které dostal? Když nedodržuje bezpečnost práce nebo jel napitý v autě?
Kdy je trest účinný?
[8] Asi znáte popěvek: „Rouhala se Blažková, rouhala se Bohu,
Bůh ji za to potrestal, potvora, zlámala si nohu.“
[9] „Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími“. Jenže lítost bez nápravy je jalová. A nápravy nejsme schopni, pokud nedohledáme příčinu svých selhání - odklon od Hospodina.
Král je slovo velice zdiskreditované. Horší je snad už jen Führer.
Používám o Kristu spíše výraz královský, je pro mě synonymem velkorysosti a šlechetnosti.
Kristus je Mesiášem, který nám královsky slouží.
Ale běda tomu, kdo se s ním pokouší manipulovat.
Izraelský král byl vybrán Hospodinem, [1]
ale i lid měl své slovo, buď vybraného přijal, nebo nepřijal (Ježíše lidé nepřijali).
I král byl odvolatelný (Bohem nebo lidmi). [2]
Izraelský král uzavíral smlouvu o podmínkách své služby. [3]
K evangeliu. O té události a všech zúčastněných jsme už podrobněji mluvili.
Členové Nejvyššího církevního soudu byli vzdělaní (saduceové v Tóře, farizeové v celém Písmu).
To, že nepoznali Mesiáše, je jejich vinou!
Nechce-li právník najít spravedlnost, je vinen. Neumí-li najít spravedlnost, je vinen. I lékař, který něco zanedbal (i informaci, kterou měl znát), je vinen.
Ti, kteří odsoudili Ježíše, jsou vinni, přinejmenším se nepostavili proti justičnímu zločinu.
Kdo má, od toho je spravedlivě více požadováno.
Je naší povinností si udržet selský rozum, pěstovat si osvícené svědomí a držet se moudrosti a milosrdenství Boha.
Jsme odpovědní za to, co slyšíme a za velkorysé přátelství boží.
Přátelství unese i zradu - pokud se provinilec snaží o nápravu. Boží milosrdenství nám k tomu účinně napomáhá.
K modlitbě Páně: „Otče náš, nevydej nás v pokušení.“
– Konečně se o tom, díky Františkovi, začalo mluvit.
Kdo není zbabělý, nechť se ptá: „Jak jsem s tou prosbou hospodařil? Co jsem pod ta slova podkládal? [4]
Pochopení této prosby je – pro naši nedostatečnou znalost biblického myšlení a biblických příběhů – asi nejvíce náročné. Vyžaduje to práce několika biblických hodin. (Neprojdu-li některou předchozí lekci, neporozumím následující.)
Pokusím se o stručnější výklad, ale prosím vás o spolupráci, promyslete si k tomu biblické odkazy. Případnými vašimi dotazy si to můžeme doplnit.
Ve vyprávění o Ráji (Rozkoši) je největším darem Strom Života. (Proč se o něm více nemluví?) K čemu tam je strom Poznání dobrého a zlého? [5]
Bůh nám daroval veliké schopnosti, včetně rozumu, svědomí a svobody a pozval nás do světa, který má svůj řád. Nabízí nám velikou krásu a mnohé „sladkosti“. Zve nás k dobrému a varuje před zlem.
(Nemanipuluje s námi.) Učí nás rozpoznávat dobré od zlého, abychom si pěstovali osvícené svědomí. [6]
Jak Bůh zasahuje do našeho života? ptali jsme se s chlapy.
„Jako dobrý táta do života dětí.“
Jak děti uchránit od tragedií?
Jak účinná je rada? [7]
Trestá nás Bůh? [8]
Biblický text o vyhnání lidí ze zahrady máme těžkopádně formulovaný. Lidé si sami přivodili trápení. (Kdyby přiznali svou vinu a nesváděli ji na druhé, mohli v Ráji zůstat.) „Protože člověk svévolně a bezohledně rozhoduje, co je pro něj dobré, nepřipustím, aby byl nesmrtelný.“ Proto byl vykázán ze zahrady. Zemi neproklíná Bůh (nevylévá si na ní zlost), my ji ničíme.
Kdysi jsme podrobněji mluvili o králi Saulovi. Byl největší osobností té doby. Byl tak otevřený Duchu božímu, že dokonce prorokoval. (Srv. 1 Sam 10,5-12
) Ale
pak mu moc a sláva nebezpečně stoupala do hlavy. Porušoval pokyny od Boha a
nedbal na upozornění proroka.
Co má Hospodin se Saulem, s tím velice nadaným a obdarovaným člověkem, dělat, když na nikoho nedá?
Přečtěte si, prosím, texty: 1 Sam 16,14-23
; 18:10-12; 19:9-10. 20-24 a všímejte si v nich „Ducha Hospodina a
zlého ducha od Hospodina“. Až pak si přečtěte další text.
Hospodin na Saula „seslal zlého ducha“ - a král řádil jak posedlý. Když se z toho probral, měl padnout na kolena a prosit: „Bože, spolupracoval jsem s tebou, udělal jsem mnoho dobrého, byl jsem otevřen tvému Duchu (tak, že jsem i prorokoval), a teď jsem někdy nepříčetný, někdo jiný mě ovládá a já běsním a ohrožuji druhé. Strašně jsem klesnul, prosím tě, Hospodine, pomoz mi, vysvoboď mě.“ Vzpomínáte, jak Saul marně při pronásledování Davida znovu a znovu litoval a několikráte se zapřísahal, že už nebude usilovat o Davidovu smrt? [9]
Stihnete ještě jednu lekci?
I na Davida sestupoval Duch Hospodinův (nejen v modlitbách, některé žalmy možná pochází od něho), srv. 1 Sam 16,13
. I jemu stoupla do hlavy moc a
sláva. Po ukradení manželky Uriáše a několikanásobné vraždě, se ale
kál.
Přečtěte si, prosím 2 Sam 24,1-25
.
Hospodin pokoušel Davida, aby nařídil sčítání, aby zjistil kolik mužů je bojeschopných. I generál věděl, že izraelský král sčítat lidi nesmí (nesmí vést útočné války, v obranných válkách Izraeli pomůže Bůh, pokud bude Izrael Boha poslouchat). David se ale neptal; nechtěl se ptát („Kdo se ptá, moc se dozví“), měl úmysl vést dobyvačnou válku. Generála okřikl a vydal rozkaz.
Ale potom měl výčitky svědomí (v.10) - dobře věděl, co spáchal.
A své selhání přiznal.
Dodám k tomu Ježíšova slova apoštolům: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Apoštolové odpověděli: „Neměli.“ Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ (L 22,35-36
)
Proč pak Ježíš Petra za použití zbraně velice důrazně okřikl: „Co blázníš!?“
Proč se apoštolové Ježíše neptali: „K čemu se máme ozbrojit? Vždyť jsi byl vždy proti násilí.“
(Já dělám více chyb než apoštolové.)
Co na tato místa z Písma říkáte?
Jaký mají účel? Mají nějakého společného jmenovatele?
Pokračování příště.
(Nezapomeňme otázku: „K čemu je v Ráji strom Poznání dobrého zlého?)
[1] Izraelci si lidského krále vynutili. Tím pohrdli Hospodinem. Mnozí a mnozí křesťané si toho nevšímali. Podle toho se často podlézavě ke svým mocnářům chovali.
[2] Mnozí lidé nemoudře (nebo hloupě, nebo lživě) proti odvolatelnosti špatného politika tvrdí: „Ale náš vládce byl demokraticky zvolen“. (Tak byl zvolen nejenom Hitler.) Každý má být odvolatelný, moc je nebezpečná a tyran může být spravedlivě odstraněn (např. R. Heydrich).
[3] Dnešní volební program nemá takovou váhu; tím více jsme my, občané, odpovědní za kontrolu politiků a plnění jejich programů. Nad tím vším je Ústava, zaručující svobodu a demokracii. Ústavní soud má dodržování ústavy střežit.
Oproti svévolným vládcům všeho druhu má Bůh svůj program: „Sklání se k nám ve svém nesmírném milosrdenství. Mocné svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové sytí dobrými věcmi a bohaté posílá pryč s prázdnou.“
[4] Pokládal jsem za vinu, že jsem se po porozumění neptal? (Mohl by si takovou nezodpovědnost beztrestně dovolit právník, lékař, řidič autobusu? (Zpovídal jsem se z toho? - to by mně pomohlo k hledání a k nápravě).
Na prvním místě, jsme za umění modlitby odpovědní my, duchovní. Ale je také pravda, že lidé od kazatele chtějí, aby je jen hladil a mnoho toho od nich nežádal.
Ježíš nás hladí jako nikdo jiný, ale také nám říká pravdu, učí moudrosti a varuje před zakrněním vztahu a Bohem a před zlem. Ani on neudržel větší zájem zbožných lidí po delší dobu. Kdo by si dělal nepříjemnosti a spokojil se jen s hrstkou učedníků v kostele? Někteří lidé nám, kazatelům, říkají: „Snad od nás nechcete, abychom v kostele přemýšleli“.
Populární zpěváci jsou mnohem více oblíbeni než ti, kteří zpívají vážné a protestní písně. Zábava přitahuje víc diváků než Shakespearova dramata. Podobně je to s populárními kazateli.
[5] „Poznat“ znamená, udělat zkušenost, zakusit. Zavraždit někoho není nezávaznou ochutnávkou.
[6] Malé děti v rodině opečováváme a chráníme je (i před drastickou podívanou). Brzy je seznamujeme s pravidly života a jak předcházet trápení. (Nesahej na rozpálenou plotnu. Přecházíš-li ulici, podívej se nejprve doleva. …)
Kočky a sovy loví myši. Máme mucholapky a lapače kůrovce. Chytáme zloděje. …Až časem se děti setkávají s větším zlem (nejen v televizi). Později možná položí otázku, kde se bere zlo? Jak se proti němu bránit? Rozprava je důležitá („Je správné měření rychlosti aut na silnicích, odposlouchávání rozhovorů podezřelých z páchání zla? …“).
[7] Např. rada: „Děti, začne mrznout, nelízejte na kliky a železné zábradlí.“ Zvířeti nepomůže rada: „Nedotýkejte se drátů spadlých na zem“. Rána z elektrického ohradníku možná děti poučí účinněji než naše slova.
Co uděláte s klukem, když si nezamyká kolo, které dostal? Když nedodržuje bezpečnost práce nebo jel napitý v autě?
Kdy je trest účinný?
[8] Asi znáte popěvek: „Rouhala se Blažková, rouhala se Bohu,
Bůh ji za to potrestal, potvora, zlámala si nohu.“
[9] „Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími“. Jenže lítost bez nápravy je jalová. A nápravy nejsme schopni, pokud nedohledáme příčinu svých selhání - odklon od Hospodina.