25. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Tim 2,1-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 8,4-7
Datum: 22. 9. 2019
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Tim 2,1-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 8,4-7
; 1 Tim 2,1-8
; L 16,1-13
Datum: 22. 9. 2019
Hospodin je pastýř,
TÁTA-MÁMA pečující o všechny své děti.
Nemlčí k nepravostem a zastává se ponížených a slabších! (Srv. L 1,51
I mnoho kostelových lidí pokládá mylně svůj majetek za „vlastní“, ale Bůh nám připomíná, že jsme jen správci veškerého majetku, a že jsme odpovědní za správné hospodaření s ním.
K druhému čtení.
Máme v Písmu dost příkladů o různých vztazích k různým vládcům.
Ne každá vláda je od Boha. [1]
V prvním čtení jsme slyšeli kritiku svévolníků zneužívajících bídu chudých. [2]
V evangeliu nám Ježíš dává za příklad zloděje, podvodníka a tuneláře.
Kdo tomu sám bez vzdělání a bez průvodce porozumí?
Každé tři roky o tomto podobenství mluvíme. (Proč je v našem překladu řeč o nespravedlivém mamonu? I poučení o získávání si přátel mamonem je zavádějící.)
Pro nepokročilé (ne pro lajdáky) přidávám v poznámce pod čarou malé opakování. [3]
Budeme se věnovat dalším slovům „Modlitbě Páně“.
Kam a k čemu nás Ježíš zve slovy: „Otče náš, který jsi na nebesích“?
V Izraeli na jaře (po období dešťů), rychle vyroste vysoká tráva a ovce se pomalu pasou jako u nás. [4]
Pastýři si lehnou do trávy a pozorují svět. Brzy si všimli, že dravci a supové vysoko plachtící v oblacích mají mnohem ostřejší zrak než my. Z veliké výšky vidí i myšku.
Z toho vzniklo přirovnání o Bohu: „Ty, který jsi na nebesích“. Ovce jsou všechny stejné a na pastvě jsou často ve velkém pohybu, stádo „teče“. Jak ve velkém stádě poznat ovci, která má třeba odřenou nohu? Ten, kdo vidí s vrchu, kdo má nadhled, ten má výhodu. [5]
Z vyprávění Boha o sobě a postupně z vlastní zkušenosti jsme došli k poznání, že Bůh ví i o každém vlasu padajícím z naší hlavy na zem.
Ve chvílích úzkosti, strachu a obav si máme vzpomenout na dřívější zkušenosti s Bohem, s jeho pastýřskou a rodičovskou péčí.
Vím, jakou práci mně dá přemáhání strachu, ale i nejistot, zda dělám dobře.
Časem se naučíme zklidňovat se, i více ovládat svou mysl.
Ježíšova modlitba je pro pokročilé - říká nám, začni přemýšlet o boží péči, věrnosti, o ceně, kterou pro něj máš. Vybavuj si předešlé nepříjemné situace a strachy a vzpomeň si, jak to nakonec dopadlo. Snaž se být věrný dřívější zkušenosti s boží péčí a věrností.
Nestrachuj se zbytečně předem („Nestahuj kalhoty před brodem“).
Vyhledej si nějaký příklad biblických postav, vzpomeň si, která biblická vyznání Boha o jeho péči tě dříve povzbudila. (Nejen v žalmech jich je celá řada.) [6]
Ježíš říká: „Uč se vydávat se do Boží náruče. Nechávej se uklidnit slovem božím, i v této situaci - kdy jsi jako v mlze a nevidíš na krok, se snaž spolehnout na Boží pomoc a věrnost. Rozmlouvej s Bohem (samozřejmě i blízkým člověkem), hlavně nebuď sám.“ [7]
Představme si, že zjistíme na svém těle něco podezřelého. Mnoho lidí hned s hrůzou napadne: „Rakovina!“ Nemusím to snad podrobně popisovat.
Zbavovat se strachu je proces, nemohu si poručit: „Neboj se!“ [8]
Na malých nejistotách a obavách se máme trénovat, aby naše důvěra v boží péči rostla („kdo obstojí v malé věci, může obstát i ve velké“, říká i dnešní evangelium, L 16,10
Říkáme si o Boží náruči.
Oceňme, na co všechno Ježíš myslí a kam a do jaké blízkosti s Bohem nás zve: „Milující a milovaný Tatínku náš, ty jsi na nebesích, ty o všem víš, ty na mně, na nikoho z mých drahých, na žádného člověka, na žádného tvorečka nezapomínáš (- vybaví se vám třeba nějaký žalm?).
Ale rozumím lidem, kterým předcházející věta může být nepříjemná. Kdo nezažil od rodičů pohlazení, kdo nebyl brán i v post kojeneckém věku do náruče a na klín, bude mít v dospělosti velikou potíž rodiče obejmout. Zkušenost s boží náručí se vytváří podobně.
Ale je velice příjemné, útěšné a uklidňující, spočineme-li v náruči boží.
Porovnejme si znovu Matoušovu a Lukášovu verzi „Modlitby Páně“.
(A nenechte se znepokojovat těmi, kteří rajtují na slovech, a jejich smysl jim utíká.) [9]
Stačí takovýto úvod ke slovům k porozumění slovům: „Otče náš, který jsi na nebesích“?
[1] Modlitby za rakouskouherského císaře (provozované v kostelích) byly nemoudré (ale ani ti, kteří bděli nad úrovní modliteb, neprotestovali). Když pak Jeho Veličenstvo povolalo muže do války, povinnost a poslušnost velela poslechnout a zabíjet ty, kteří byli označeni za nepřítele.
My žijeme v demokracii. Volby a politická kultura jsou důležité, koho si volíme, toho máme, ale ...
Hitler byl zvolen v demokratických volbách, Vládl zákonně (zákony si svévolně upravoval). Popravu válečného zločince R. Heydricha označili nacisté za atentát.
Písmo nás učí rozpoznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti. A učí nás kultuře modlitby.
[2] I dnes lumpové nelidský kořistí: šmejdi, exekutoři, někteří nájemci bytů…
[3] Pán zjistil, že ho správce okrádá. (I dnes je řada šikovných a mazaných podvodných ekonomů a právníků, kteří pomohou všelijakým kmotrům k obrovskému tunelování tak, aby se jim nedal podvod dokázat.)
Správce si zajišťoval dobrou budoucnost velice šikovně (účty nepřepisoval ve stejném poměru).
„Jsi velice chytrý a schopný ekonom“, pochválil pán podvodníka, škoda, že nejsi poctivý, tak šikovného ekonoma bych potřeboval.
(Když podobenství vysvětlujete dětem, užíváte jiné slovo než „pochválil“? Třeba „uznal“? Nebo …? Herodes Veliký byl schopný a mazaný politik. I Hitler, G. Husák, a řada dalších současných politiků.)
Všichni tito úspěšní jsou pracovití a ze svých nepravostí mají radost.
Proč nás přátelství s Bohem netěší jako naše práce a koníčky? Rybář rád vysedává u vody, i když pokaždé rybu nechytne. Řada kluků rozumí počítači, nenechala se odradit chybami.
Něco si dobře osvojit vyžaduje čas a práci. V manželství po čase přijdou nedorozumění a hádky. Někdo to vzdá …Jiní vytrvají a podaří se jim krásný vztah. Přátelství s Bohem je ještě větším bohatstvím a krásou, ale také vyžaduje dobré přemýšlení a vůli k hledání porozumění.
Ježíš nám dává za příklad odbornou znalost podvodníka, jeho odvahu a úsilí. Ve vztahu s Bohem máme také dostát odpovídajícím nárokům přátelství nejvyššího.
Výraz mamon nám zní negativně. Naše bohatství je pomíjivé (nikoliv marné, jsme si říkali na 18. neděli), ale těšíme se z něj a dobrořečíme za něj.
Nespravedlivý mamon je ještě více zavádějící, to jsou špinavé peníze. Nemáme s nimi mít nic společného. (I ve Vatikánu se okuřuje evangeliář, ale i ve vatikánské bance se praly špinavé peníze.)
S majetkem, s tím co vlastníme a s čím pracujeme, se máme spřátelit, má nás těšit. „Znalost věci“, co nejlepší ovládnutí nějaké dovednosti nebo oboru, je nám trenažérem k „práci“ na větších hodnotách. Je smutné podívání na toho, kdo nerad pracuje. (Naše babička nemluvila neslušně, ale o takových lidech říkala: „Nasrat mu do ruk a nepustit ho k vodě“.)
Nepečlivý a líný člověk okrádá druhé, boží záměr s ním, i sebe sama (viz podobenství o hřivnách.)
Zatímco nás těší naše koníčky, v kostele se řada lidí nudí, protože jen plní náboženskou povinnost, neobjevili radost s přátelství Hospodina. Léta se zpovídají z roztržitosti, ale nejsou ochotni se namáhat v porozumění s Bohem alespoň natolik jako ve fotbalu nebo dovednosti na počítači. Dokonce shazují přemýšlení o Božím slovu.
Když jsme byli malí, nechutnala nám některá jídla, některé práce nás otravovaly, něco jsme začali, ale s prvními potížemi jsme se nechali odradit. Co neznáme, to nás nebaví, ale z vlastní zkušenosti vím, že pečlivost v práci, které jsem se vyhýbal, mě začala těšit.
Dobrý učitel má žákům objevit nové obzory a nadchnout je k jejich poznávání. A k objevování příčin chyb. To přece může být dobrodružné - hrdina se pere o věc, není výherce v loterii. Rodiče mají dětem pomáhat objevit radost z práce. Znám takové rodiče.
Škoda, že nás nejprve nenaučili o Bohu přemýšlet dříve, než nám do hlavy cpali náboženské poučky.
(My jsme ze vztahu s Bohem udělali morální drezůru, magii a zákonictví - rajtování na liteře.
Vzpomínáte, jak Ježíš kohosi odmítl: „Tebe by učednictví u mě nebavilo“.)
Možná, že tomu podobenství budeme jednou říkat „o šikovném podvodníkovi“.
[4] Později už je sucho a žádná otava jako u nás, už nevyroste. Po první pastvě zbudou na pastvinách suchá stýbla trav, které zvířatům tolik nechutnají. Po zbytek roku stáda rychlým krokem stáda putují krajem a každá ovce se snaží ukousnout nějaké zbylé stéblo.
[5] Představme si dopravní špičku ve velikém městě v neděli večer, např. v Paříži. Policista ve vrtulníku hlásí svým kolegům na zemi: „Od jihu je kolona aut čtyřikrát delší než z jiných stran, upravte podle toho délku světel semaforu“.
[6] Už v semináři jsem si začal vypisovat „Kapky pro růst zdravého sebevědomí křesťana“. Znovu je nabízím.
Židovská moudrost říká: „Moudrý je ten, kdo ví, že jeho cena není v jeho výkonu, ale v pozornosti, kterou nám věnuje Bůh.“
Nikdo o nás nepečuje v takové míře, jako Hospodin.
Nikdo o nás nemluví tak krásně jako Hospodin.
Každému z nás, osobně, Bůh říká řadu krásných vyznání.
V každém věku, a trvale, se máme nechat domazlovat od Boha.
Ex 34,6
„Jsi má milovaná dcera, milovaný syn.“
(Srv. Lk 3,22
Ž 139,1-18.23-24
Iz 49,14-16a
Iz 41,8-10.13-14
Oz 2,21-22
J 1,12
Ex 19,4-6a
Návod k použití:
Denně číst jeden text, promýšlet jej a pokorně přijmout
pro sebe - jako nezasloužený dar.
Až se ti ta slova stanou důvěrně známá, čti si další text.
Všímej si dalších krásných míst z Písma (např. z J 14
[7] Četl jsem dětem pohádku „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Děti, že by to bylo dobré“, pravil jsem, „mít takové kamarády? Já takové štěstí mám. Nejdříve to byli rodiče (táta na všechno dosáhl doma, i venku - z vysokého žebříku, který si půjčit od strejčka, maminka věděla, jaká jídla máme rádi a vařila nám je, poznala i bez teploměru, že máme horečku nebo že jsme smutní, měla širokou náruč i pro naše sestřenice bratrance a další děti a lidi, měl jsem chytrého dědu a babičku a pak další skvělé kamarády… No, a Bůh je největší ,Dlouhý, Široký a Bystrozraký´ dohromady.“
[8] O přijímání kritických situací mluví i psychologie (jednotlivé fáze celého procesu např. popisuje ve svém modelu americká psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová,)
[9] Mnoho míst v Písmu je popisováno vícekrát. (Zprávu o Večeři Páně máme ve čtyřech verzích - která je ta správná?) Někdo zahraje všechny noty nějaké skladby, ale je to bez ducha, není to muzika. Jiný třeba udělá i chybu, ale jeho muzika nás chytne za srdce. Křesťanství není manipulace s Bohem a modlitba nefunguje jako magická kouzelná formulace.
Nemlčí k nepravostem a zastává se ponížených a slabších! (Srv. L 1,51
)
I mnoho kostelových lidí pokládá mylně svůj majetek za „vlastní“, ale Bůh nám připomíná, že jsme jen správci veškerého majetku, a že jsme odpovědní za správné hospodaření s ním.
K druhému čtení.
Máme v Písmu dost příkladů o různých vztazích k různým vládcům.
Ne každá vláda je od Boha. [1]
V prvním čtení jsme slyšeli kritiku svévolníků zneužívajících bídu chudých. [2]
V evangeliu nám Ježíš dává za příklad zloděje, podvodníka a tuneláře.
Kdo tomu sám bez vzdělání a bez průvodce porozumí?
Každé tři roky o tomto podobenství mluvíme. (Proč je v našem překladu řeč o nespravedlivém mamonu? I poučení o získávání si přátel mamonem je zavádějící.)
Pro nepokročilé (ne pro lajdáky) přidávám v poznámce pod čarou malé opakování. [3]
Budeme se věnovat dalším slovům „Modlitbě Páně“.
Kam a k čemu nás Ježíš zve slovy: „Otče náš, který jsi na nebesích“?
V Izraeli na jaře (po období dešťů), rychle vyroste vysoká tráva a ovce se pomalu pasou jako u nás. [4]
Pastýři si lehnou do trávy a pozorují svět. Brzy si všimli, že dravci a supové vysoko plachtící v oblacích mají mnohem ostřejší zrak než my. Z veliké výšky vidí i myšku.
Z toho vzniklo přirovnání o Bohu: „Ty, který jsi na nebesích“. Ovce jsou všechny stejné a na pastvě jsou často ve velkém pohybu, stádo „teče“. Jak ve velkém stádě poznat ovci, která má třeba odřenou nohu? Ten, kdo vidí s vrchu, kdo má nadhled, ten má výhodu. [5]
Z vyprávění Boha o sobě a postupně z vlastní zkušenosti jsme došli k poznání, že Bůh ví i o každém vlasu padajícím z naší hlavy na zem.
Ve chvílích úzkosti, strachu a obav si máme vzpomenout na dřívější zkušenosti s Bohem, s jeho pastýřskou a rodičovskou péčí.
Vím, jakou práci mně dá přemáhání strachu, ale i nejistot, zda dělám dobře.
Časem se naučíme zklidňovat se, i více ovládat svou mysl.
Ježíšova modlitba je pro pokročilé - říká nám, začni přemýšlet o boží péči, věrnosti, o ceně, kterou pro něj máš. Vybavuj si předešlé nepříjemné situace a strachy a vzpomeň si, jak to nakonec dopadlo. Snaž se být věrný dřívější zkušenosti s boží péčí a věrností.
Nestrachuj se zbytečně předem („Nestahuj kalhoty před brodem“).
Vyhledej si nějaký příklad biblických postav, vzpomeň si, která biblická vyznání Boha o jeho péči tě dříve povzbudila. (Nejen v žalmech jich je celá řada.) [6]
Ježíš říká: „Uč se vydávat se do Boží náruče. Nechávej se uklidnit slovem božím, i v této situaci - kdy jsi jako v mlze a nevidíš na krok, se snaž spolehnout na Boží pomoc a věrnost. Rozmlouvej s Bohem (samozřejmě i blízkým člověkem), hlavně nebuď sám.“ [7]
Představme si, že zjistíme na svém těle něco podezřelého. Mnoho lidí hned s hrůzou napadne: „Rakovina!“ Nemusím to snad podrobně popisovat.
Zbavovat se strachu je proces, nemohu si poručit: „Neboj se!“ [8]
Na malých nejistotách a obavách se máme trénovat, aby naše důvěra v boží péči rostla („kdo obstojí v malé věci, může obstát i ve velké“, říká i dnešní evangelium, L 16,10
).
Říkáme si o Boží náruči.
Oceňme, na co všechno Ježíš myslí a kam a do jaké blízkosti s Bohem nás zve: „Milující a milovaný Tatínku náš, ty jsi na nebesích, ty o všem víš, ty na mně, na nikoho z mých drahých, na žádného člověka, na žádného tvorečka nezapomínáš (- vybaví se vám třeba nějaký žalm?).
Ale rozumím lidem, kterým předcházející věta může být nepříjemná. Kdo nezažil od rodičů pohlazení, kdo nebyl brán i v post kojeneckém věku do náruče a na klín, bude mít v dospělosti velikou potíž rodiče obejmout. Zkušenost s boží náručí se vytváří podobně.
Ale je velice příjemné, útěšné a uklidňující, spočineme-li v náruči boží.
Porovnejme si znovu Matoušovu a Lukášovu verzi „Modlitby Páně“.
(A nenechte se znepokojovat těmi, kteří rajtují na slovech, a jejich smysl jim utíká.) [9]
Stačí takovýto úvod ke slovům k porozumění slovům: „Otče náš, který jsi na nebesích“?
[1] Modlitby za rakouskouherského císaře (provozované v kostelích) byly nemoudré (ale ani ti, kteří bděli nad úrovní modliteb, neprotestovali). Když pak Jeho Veličenstvo povolalo muže do války, povinnost a poslušnost velela poslechnout a zabíjet ty, kteří byli označeni za nepřítele.
My žijeme v demokracii. Volby a politická kultura jsou důležité, koho si volíme, toho máme, ale ...
Hitler byl zvolen v demokratických volbách, Vládl zákonně (zákony si svévolně upravoval). Popravu válečného zločince R. Heydricha označili nacisté za atentát.
Písmo nás učí rozpoznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti. A učí nás kultuře modlitby.
[2] I dnes lumpové nelidský kořistí: šmejdi, exekutoři, někteří nájemci bytů…
[3] Pán zjistil, že ho správce okrádá. (I dnes je řada šikovných a mazaných podvodných ekonomů a právníků, kteří pomohou všelijakým kmotrům k obrovskému tunelování tak, aby se jim nedal podvod dokázat.)
Správce si zajišťoval dobrou budoucnost velice šikovně (účty nepřepisoval ve stejném poměru).
„Jsi velice chytrý a schopný ekonom“, pochválil pán podvodníka, škoda, že nejsi poctivý, tak šikovného ekonoma bych potřeboval.
(Když podobenství vysvětlujete dětem, užíváte jiné slovo než „pochválil“? Třeba „uznal“? Nebo …? Herodes Veliký byl schopný a mazaný politik. I Hitler, G. Husák, a řada dalších současných politiků.)
Všichni tito úspěšní jsou pracovití a ze svých nepravostí mají radost.
Proč nás přátelství s Bohem netěší jako naše práce a koníčky? Rybář rád vysedává u vody, i když pokaždé rybu nechytne. Řada kluků rozumí počítači, nenechala se odradit chybami.
Něco si dobře osvojit vyžaduje čas a práci. V manželství po čase přijdou nedorozumění a hádky. Někdo to vzdá …Jiní vytrvají a podaří se jim krásný vztah. Přátelství s Bohem je ještě větším bohatstvím a krásou, ale také vyžaduje dobré přemýšlení a vůli k hledání porozumění.
Ježíš nám dává za příklad odbornou znalost podvodníka, jeho odvahu a úsilí. Ve vztahu s Bohem máme také dostát odpovídajícím nárokům přátelství nejvyššího.
Výraz mamon nám zní negativně. Naše bohatství je pomíjivé (nikoliv marné, jsme si říkali na 18. neděli), ale těšíme se z něj a dobrořečíme za něj.
Nespravedlivý mamon je ještě více zavádějící, to jsou špinavé peníze. Nemáme s nimi mít nic společného. (I ve Vatikánu se okuřuje evangeliář, ale i ve vatikánské bance se praly špinavé peníze.)
S majetkem, s tím co vlastníme a s čím pracujeme, se máme spřátelit, má nás těšit. „Znalost věci“, co nejlepší ovládnutí nějaké dovednosti nebo oboru, je nám trenažérem k „práci“ na větších hodnotách. Je smutné podívání na toho, kdo nerad pracuje. (Naše babička nemluvila neslušně, ale o takových lidech říkala: „Nasrat mu do ruk a nepustit ho k vodě“.)
Nepečlivý a líný člověk okrádá druhé, boží záměr s ním, i sebe sama (viz podobenství o hřivnách.)
Zatímco nás těší naše koníčky, v kostele se řada lidí nudí, protože jen plní náboženskou povinnost, neobjevili radost s přátelství Hospodina. Léta se zpovídají z roztržitosti, ale nejsou ochotni se namáhat v porozumění s Bohem alespoň natolik jako ve fotbalu nebo dovednosti na počítači. Dokonce shazují přemýšlení o Božím slovu.
Když jsme byli malí, nechutnala nám některá jídla, některé práce nás otravovaly, něco jsme začali, ale s prvními potížemi jsme se nechali odradit. Co neznáme, to nás nebaví, ale z vlastní zkušenosti vím, že pečlivost v práci, které jsem se vyhýbal, mě začala těšit.
Dobrý učitel má žákům objevit nové obzory a nadchnout je k jejich poznávání. A k objevování příčin chyb. To přece může být dobrodružné - hrdina se pere o věc, není výherce v loterii. Rodiče mají dětem pomáhat objevit radost z práce. Znám takové rodiče.
Škoda, že nás nejprve nenaučili o Bohu přemýšlet dříve, než nám do hlavy cpali náboženské poučky.
(My jsme ze vztahu s Bohem udělali morální drezůru, magii a zákonictví - rajtování na liteře.
Vzpomínáte, jak Ježíš kohosi odmítl: „Tebe by učednictví u mě nebavilo“.)
Možná, že tomu podobenství budeme jednou říkat „o šikovném podvodníkovi“.
[4] Později už je sucho a žádná otava jako u nás, už nevyroste. Po první pastvě zbudou na pastvinách suchá stýbla trav, které zvířatům tolik nechutnají. Po zbytek roku stáda rychlým krokem stáda putují krajem a každá ovce se snaží ukousnout nějaké zbylé stéblo.
[5] Představme si dopravní špičku ve velikém městě v neděli večer, např. v Paříži. Policista ve vrtulníku hlásí svým kolegům na zemi: „Od jihu je kolona aut čtyřikrát delší než z jiných stran, upravte podle toho délku světel semaforu“.
[6] Už v semináři jsem si začal vypisovat „Kapky pro růst zdravého sebevědomí křesťana“. Znovu je nabízím.
Židovská moudrost říká: „Moudrý je ten, kdo ví, že jeho cena není v jeho výkonu, ale v pozornosti, kterou nám věnuje Bůh.“
Nikdo o nás nepečuje v takové míře, jako Hospodin.
Nikdo o nás nemluví tak krásně jako Hospodin.
Každému z nás, osobně, Bůh říká řadu krásných vyznání.
V každém věku, a trvale, se máme nechat domazlovat od Boha.
Ex 34,6
Dt 26,18-19
„Jsi má milovaná dcera, milovaný syn.“
(Srv. Lk 3,22
; J 15,9
)
Ž 139,1-18.23-24
Mdr 11,21-26
Iz 49,14-16a
Iz 43,1-3.4a.5a.11.13
Iz 41,8-10.13-14
Oz 2,21-22
Oz 11
. kap.
J 1,12
, 1 J 3,20
Ex 19,4-6a
Ž 8
Návod k použití:
Denně číst jeden text, promýšlet jej a pokorně přijmout
pro sebe - jako nezasloužený dar.
Až se ti ta slova stanou důvěrně známá, čti si další text.
Všímej si dalších krásných míst z Písma (např. z J 14
.-17. kap.)
[7] Četl jsem dětem pohádku „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Děti, že by to bylo dobré“, pravil jsem, „mít takové kamarády? Já takové štěstí mám. Nejdříve to byli rodiče (táta na všechno dosáhl doma, i venku - z vysokého žebříku, který si půjčit od strejčka, maminka věděla, jaká jídla máme rádi a vařila nám je, poznala i bez teploměru, že máme horečku nebo že jsme smutní, měla širokou náruč i pro naše sestřenice bratrance a další děti a lidi, měl jsem chytrého dědu a babičku a pak další skvělé kamarády… No, a Bůh je největší ,Dlouhý, Široký a Bystrozraký´ dohromady.“
[8] O přijímání kritických situací mluví i psychologie (jednotlivé fáze celého procesu např. popisuje ve svém modelu americká psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová,)
[9] Mnoho míst v Písmu je popisováno vícekrát. (Zprávu o Večeři Páně máme ve čtyřech verzích - která je ta správná?) Někdo zahraje všechny noty nějaké skladby, ale je to bez ducha, není to muzika. Jiný třeba udělá i chybu, ale jeho muzika nás chytne za srdce. Křesťanství není manipulace s Bohem a modlitba nefunguje jako magická kouzelná formulace.