16. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 10,38-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10n
Datum: 21. 7. 2019
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 10,38-42 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,1-10n
; Kol 1,24-28
; L 10,38-42
Datum: 21. 7. 2019
Téma 1. a 2. čtení - Bůh
sestupující, chvála pohostinství, hostitel a host.
Bůh se nevnucuje, není dotěrný, nemá zapotřebí hlasité reklamy, na nikoho se nevrhá. S úsměvem se o nás uchází.
Abrahám hledá a je připravený. Říká: „Proč byste šli jinak právě okolo nás?“
V mnoha kulturách je pohostinství posvátné a pozornost i k nenápadným je ceněna. [1]
Popis pohostinnosti je zajímavý. [2]
Bůh nehledá, kde se dobře najíst. Proč navštívil Abraháma?
Milující (i milovaný) touží po porozumění druhého a o jeho přátelství.
Kolik hodin asi trvalo, než bylo maso z telete připraveno? O čem spolu celou tu dobu Bůh s Abrahámem mluvili?
Kolik a jaké otázky bychom měli my? [3]
K druhému čtení:
Mám dotaz na překladatele, nerozumím slovům: „Doplňuji, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap“. [4]
Kolikrát jsme o Martě a Marii slyšeli a sami četli?
Co jsme z tohoto vyučování přijali do svého života? [5]
Slova: „Marie se posadila Ježíšovi k nohám, a poslouchala jeho řeč“, jsou orientálním vyjádřením, že byla Ježíšovou učednicí.
Hostila Marta jen Ježíše nebo i učedníky? (Kdo čte jen dnešní úryvek evangelia, ten se to nedozví.)
Je rozdíl hostit a obsluhovat jednoho hosta nebo velkou skupinu.
Když Ježíš Martu upozornil, že i ona může být jeho učednicí a nemusí se nechat zavalit prací, neurazila se, na rozdíl od těch, kteří jakékoliv upozornění pokládají za osobní útok. Marta Ježíšovi neodporovala, neobhajovala se, s vděčností přijala jeho radu.
Kdo je otevřený novému poznávání jako Abrahám, jako Marta, ten si všimne kam až Marta ve svém přátelství k Ježíši a v porozumění jeho vyučování, došla (nápověda - slova Marty u hrobu Lazara).
Říkali jsme si, že je užitečné si všímat, zda v nás nepřevažuje postoj „Marty“, nebo „Marie“. Tu slabší stránku v sobě máme posilovat.
Někdo jen leží v knížkách a doma má nepořádek. Někdo jen radí druhým, ale sám se nemá k práci. Jinému hrozí, že se upracuje k smrti, ale nedělá si čas na vztahy a přemýšlení.
V restauraci si můžeme z jídelního lístku vybrat, na co máme chuť. Hostitel často vybírá pro hosta jídlo podle své chuti. Ale nemusí se trefit.
Když jsme před léty poprvé pozvali pana Milana Friedla (herce, režiséra, dramaturga, recitátora, pedagoga …) na oběd, Jana uvařila skvělé jídlo, ale on pravil: „Já jsem vegetarián“. Zapomněli jsme se ho zeptat, co má rád ...
Nestydíme se Bohu předkládat svá nejrůznější přání, ale zapomínáme se ho ptát, co si přeje on.
(Bůh si pro sebe nic nepřeje, ale přeje si něco důležitého pro nás samé. Nás zve k růstu do krásy božích synů a dcer. Zve nás na cestu: „Pojď, budu s tebou hledat smysl života“.)
Pozornosti k druhým se učíme stejně jako se učíme pečlivosti. Obojí nám mají být trenažérem pro jednání a pro vztah s Bohem.
Komu nevadí nepečlivá práce druhých nebo zmetek? [6]
Abrahám byl Bohem obdarován (to nebylo za pohoštění), neboť byl připravený pro další dary.
Ten zájem o Boha není samozřejmý. Zatímco v běžném životě povětšinou rádi přijímáme užitečné novoty (za posledních 30 let se změnil nás život a jeho kultura: úroveň bydlení, koupelen, kuchyní, úroveň nemocnic a léčby nemocí, naše péče o zuby, nové materiály a technologie v řemeslech, o počítačích, internetu a mobilních telefonech nemluvě), ve vztahu s Bohem jsme zatvrdlí. Jen tu a tam připustíme změnu v nějakém detailu.
Ne každý přichází na bohoslužbu s očekáváním, že se od Boha dozví něco nového.
„Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena“ prosíme před přijetím pozvání k Ježíšově královské hostině.
Myslíme tu prosbu vážně?
Odpověď nemusí nutně přicházet jen skrze slovo Boží. Bůh má své lidi a své anděly (posly) a může promlouvat i ústy našich nejbližších.
[1] Vaše bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. (Žid 13,1-2
[2] Nohy si myje každý sám. Bohu nemůžeme ani nohy umýt. Upustili jsme od marných pokusů o zásluhy. Ani svíčku Bohu nemůžeme rozsvítit (má svá slunce a sám je největším Světlem). Každá modlitba a každý náš projev zbožnosti slouží především nám. Nejmenovaný prelát prohlásil: „I když naše modlitba breviáře je roztržitá, darovali jsme Bohu 20 minut času“. Řekli bychom učiteli, že jsme mu při jeho vyučování věnovali tolik a tolik hodin času?
Přesto Bůh náš zájem o něj oceňuje.
[3] Bůh sestupuje i k nám (není u nás méně než v kostele), žije s námi, jsme u něj doma - stačí si ho všimnout a vnímat. Někdo svým hostům jen ucpává pusu množstvím jídla, nebo je nepustí ani ke slovu. Boží slovo často přehlušujeme množstvím svých modliteb.
Jaké otázky k Bohu máme?
Na bohoslužby se připravujeme, těšíme se, co nového nám Bůh sdělí.
[4] Kdyby utrpení bylo stěžejní, mohl být Ježíš umučen a zavražděn už jako malé dítě (např. při pogromu na betlémské děti) a mohl si ušetřit obrovskou námahu s „novým učením“ a střety se „zbožnými“ protivníky.
I Pavla (který sám jako Šavel pronásledoval Ježíšovy učedníky a způsobil jim mnohá trápení, možná i ukamenování) potkal dávný sebemrskačský pocit o zadostiučinění (kluk řekne tomu, kterému ublížil: „Tak mě kopni a budeme vyrovnáni“).
[5] My, duchovní, vyzdvihujeme svůj „postoj Marie“, ale po většině si sami necháváme od druhých sloužit.
I mezi řeholnicemi (o řeholnících ani nemluvě) je větší zájem o kontemplativní způsob života než o službu potřebným. Představa o záslužnosti modlitby je silně pohanská. Je snadnější odříkat modlitby než setřít schody nebo podlahu.
Je příjemné být bohatý, ale bohatství nás mnoho stojí. Příliš sloužíme věcem (na které pak stejně nemáme čas si je užívat). Určitá „chudoba“ a prostý životní styl je základnou umožňující nám pěstování vztahů.
Mnoho lidí je přepracovaných, nejsou schopni číst ani delší článek, natož knihu. Mnoho lidí se nechává svést reklamou.
Ale řada lidí se už neštve za každou cenu na zahraniční dovolenou, objevila krásu naší země a duchovní hodnoty, kterými naši předkové žili. Při prohlídkách zámků a klášterů obdivujeme krásné knihovny (zámečtí pánové, natož řeholníci, nebyli jen sběrateli, ale knihy jim umožňovali celoživotní vzdělávání).
[6] Ve čtvrtek večer jsme se vraceli z ekumenické bohoslužby. Měl jsem velký hlad, ale v Trutnově po 22. hodině byla otevřená v podloubí na náměstí jen jakási výrobna pizzy. Objednal jsem si ji, ale koukám, že paní, která dělala pizzu, bere do rukou peníze i těsto. Obvykle se v cizím městě ptám, kde slušně vaří. Z hladu jsem si ale říkal, teplo v troubě to spraví. Místo jídla jsem dostal jen jakousi strašnou hmotu bez chuti.
Naše práce má být dialogem s tím pro koho pracujeme. Pro nás může být modlitbou. Ani úklid nebo utírání prachu nemusejí být otravné, ale těším-li z nějaké věci, z její řemeslné nebo umělecké hodnoty, z Hospodina, který člověka vybavil velikými schopnostmi - pak je moje práce oslavou božího díla.
Bůh se nevnucuje, není dotěrný, nemá zapotřebí hlasité reklamy, na nikoho se nevrhá. S úsměvem se o nás uchází.
Abrahám hledá a je připravený. Říká: „Proč byste šli jinak právě okolo nás?“
V mnoha kulturách je pohostinství posvátné a pozornost i k nenápadným je ceněna. [1]
Popis pohostinnosti je zajímavý. [2]
Bůh nehledá, kde se dobře najíst. Proč navštívil Abraháma?
Milující (i milovaný) touží po porozumění druhého a o jeho přátelství.
Kolik hodin asi trvalo, než bylo maso z telete připraveno? O čem spolu celou tu dobu Bůh s Abrahámem mluvili?
Kolik a jaké otázky bychom měli my? [3]
K druhému čtení:
Mám dotaz na překladatele, nerozumím slovům: „Doplňuji, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap“. [4]
Kolikrát jsme o Martě a Marii slyšeli a sami četli?
Co jsme z tohoto vyučování přijali do svého života? [5]
Slova: „Marie se posadila Ježíšovi k nohám, a poslouchala jeho řeč“, jsou orientálním vyjádřením, že byla Ježíšovou učednicí.
Hostila Marta jen Ježíše nebo i učedníky? (Kdo čte jen dnešní úryvek evangelia, ten se to nedozví.)
Je rozdíl hostit a obsluhovat jednoho hosta nebo velkou skupinu.
Když Ježíš Martu upozornil, že i ona může být jeho učednicí a nemusí se nechat zavalit prací, neurazila se, na rozdíl od těch, kteří jakékoliv upozornění pokládají za osobní útok. Marta Ježíšovi neodporovala, neobhajovala se, s vděčností přijala jeho radu.
Kdo je otevřený novému poznávání jako Abrahám, jako Marta, ten si všimne kam až Marta ve svém přátelství k Ježíši a v porozumění jeho vyučování, došla (nápověda - slova Marty u hrobu Lazara).
Říkali jsme si, že je užitečné si všímat, zda v nás nepřevažuje postoj „Marty“, nebo „Marie“. Tu slabší stránku v sobě máme posilovat.
Někdo jen leží v knížkách a doma má nepořádek. Někdo jen radí druhým, ale sám se nemá k práci. Jinému hrozí, že se upracuje k smrti, ale nedělá si čas na vztahy a přemýšlení.
V restauraci si můžeme z jídelního lístku vybrat, na co máme chuť. Hostitel často vybírá pro hosta jídlo podle své chuti. Ale nemusí se trefit.
Když jsme před léty poprvé pozvali pana Milana Friedla (herce, režiséra, dramaturga, recitátora, pedagoga …) na oběd, Jana uvařila skvělé jídlo, ale on pravil: „Já jsem vegetarián“. Zapomněli jsme se ho zeptat, co má rád ...
Nestydíme se Bohu předkládat svá nejrůznější přání, ale zapomínáme se ho ptát, co si přeje on.
(Bůh si pro sebe nic nepřeje, ale přeje si něco důležitého pro nás samé. Nás zve k růstu do krásy božích synů a dcer. Zve nás na cestu: „Pojď, budu s tebou hledat smysl života“.)
Pozornosti k druhým se učíme stejně jako se učíme pečlivosti. Obojí nám mají být trenažérem pro jednání a pro vztah s Bohem.
Komu nevadí nepečlivá práce druhých nebo zmetek? [6]
Abrahám byl Bohem obdarován (to nebylo za pohoštění), neboť byl připravený pro další dary.
Ten zájem o Boha není samozřejmý. Zatímco v běžném životě povětšinou rádi přijímáme užitečné novoty (za posledních 30 let se změnil nás život a jeho kultura: úroveň bydlení, koupelen, kuchyní, úroveň nemocnic a léčby nemocí, naše péče o zuby, nové materiály a technologie v řemeslech, o počítačích, internetu a mobilních telefonech nemluvě), ve vztahu s Bohem jsme zatvrdlí. Jen tu a tam připustíme změnu v nějakém detailu.
Ne každý přichází na bohoslužbu s očekáváním, že se od Boha dozví něco nového.
„Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena“ prosíme před přijetím pozvání k Ježíšově královské hostině.
Myslíme tu prosbu vážně?
Odpověď nemusí nutně přicházet jen skrze slovo Boží. Bůh má své lidi a své anděly (posly) a může promlouvat i ústy našich nejbližších.
[1] Vaše bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. (Žid 13,1-2
)
[2] Nohy si myje každý sám. Bohu nemůžeme ani nohy umýt. Upustili jsme od marných pokusů o zásluhy. Ani svíčku Bohu nemůžeme rozsvítit (má svá slunce a sám je největším Světlem). Každá modlitba a každý náš projev zbožnosti slouží především nám. Nejmenovaný prelát prohlásil: „I když naše modlitba breviáře je roztržitá, darovali jsme Bohu 20 minut času“. Řekli bychom učiteli, že jsme mu při jeho vyučování věnovali tolik a tolik hodin času?
Přesto Bůh náš zájem o něj oceňuje.
[3] Bůh sestupuje i k nám (není u nás méně než v kostele), žije s námi, jsme u něj doma - stačí si ho všimnout a vnímat. Někdo svým hostům jen ucpává pusu množstvím jídla, nebo je nepustí ani ke slovu. Boží slovo často přehlušujeme množstvím svých modliteb.
Jaké otázky k Bohu máme?
Na bohoslužby se připravujeme, těšíme se, co nového nám Bůh sdělí.
[4] Kdyby utrpení bylo stěžejní, mohl být Ježíš umučen a zavražděn už jako malé dítě (např. při pogromu na betlémské děti) a mohl si ušetřit obrovskou námahu s „novým učením“ a střety se „zbožnými“ protivníky.
I Pavla (který sám jako Šavel pronásledoval Ježíšovy učedníky a způsobil jim mnohá trápení, možná i ukamenování) potkal dávný sebemrskačský pocit o zadostiučinění (kluk řekne tomu, kterému ublížil: „Tak mě kopni a budeme vyrovnáni“).
[5] My, duchovní, vyzdvihujeme svůj „postoj Marie“, ale po většině si sami necháváme od druhých sloužit.
I mezi řeholnicemi (o řeholnících ani nemluvě) je větší zájem o kontemplativní způsob života než o službu potřebným. Představa o záslužnosti modlitby je silně pohanská. Je snadnější odříkat modlitby než setřít schody nebo podlahu.
Je příjemné být bohatý, ale bohatství nás mnoho stojí. Příliš sloužíme věcem (na které pak stejně nemáme čas si je užívat). Určitá „chudoba“ a prostý životní styl je základnou umožňující nám pěstování vztahů.
Mnoho lidí je přepracovaných, nejsou schopni číst ani delší článek, natož knihu. Mnoho lidí se nechává svést reklamou.
Ale řada lidí se už neštve za každou cenu na zahraniční dovolenou, objevila krásu naší země a duchovní hodnoty, kterými naši předkové žili. Při prohlídkách zámků a klášterů obdivujeme krásné knihovny (zámečtí pánové, natož řeholníci, nebyli jen sběrateli, ale knihy jim umožňovali celoživotní vzdělávání).
[6] Ve čtvrtek večer jsme se vraceli z ekumenické bohoslužby. Měl jsem velký hlad, ale v Trutnově po 22. hodině byla otevřená v podloubí na náměstí jen jakási výrobna pizzy. Objednal jsem si ji, ale koukám, že paní, která dělala pizzu, bere do rukou peníze i těsto. Obvykle se v cizím městě ptám, kde slušně vaří. Z hladu jsem si ale říkal, teplo v troubě to spraví. Místo jídla jsem dostal jen jakousi strašnou hmotu bez chuti.
Naše práce má být dialogem s tím pro koho pracujeme. Pro nás může být modlitbou. Ani úklid nebo utírání prachu nemusejí být otravné, ale těším-li z nějaké věci, z její řemeslné nebo umělecké hodnoty, z Hospodina, který člověka vybavil velikými schopnostmi - pak je moje práce oslavou božího díla.